PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

11.05.2010

Autor: Jakub Holman

Proč kandiduji za Konzervativní stranu?

Objevte v sobě kousek konzervativce.


Jednou z nejčastějších otázek, kterou mi lidé pokládají, je důvod kandidatury za malou neparlamentní stranu, která je navíc už jen svým názvem plně ideologicky vyhraněna. Co je zajímavé na Konzervativní straně a konzervatismu samotném? Češi, Moravané a Slezané přece dle veřejného mínění mají ke konzervatismu daleko. Kladou důraz na sociální jistoty a osobní svobodu. A konzervatismus je všeobecně považován za způsob myšlení, který se brání změnám a opírá se o zkostnatělé instituce. Avšak jaká je pravda? Ve skutečnosti je největším paradoxem, že se konzervatismus stal synonymem antirealismu, asociálnosti a bigotnosti. Je pravda, že existují jedinci, kteří výše uvedené postoje skutečně pod maskou konzervatismu zastávají a tento mýtus tak vlastním přičiněním nevědomky přiživují. Ti však se skutečným konzervatismem nemají nic společného. Konzervatismus není však pouze ideologie, ale je to i způsob myšlení. Konzervatismus hájí hodnoty, které se osvědčily, ale nebrání jejich vývoji. Jeho podstatou je řád i realismus. Chce nabízet člověku jistoty, ale nikoli sny. Nepředkládá člověku sny, ale umožňuje existenci a rozvoj vyšších hodnot. Staví řád na vyšších hodnotách, ale neukládá o lidskou svobodu. Je zárukou svobody, ale odpůrce anarchie... Konzervatismus je vším možným, jen ne tím, co je obecně v české společnosti známé.

Čím je tedy skutečný konzervatismus? Jedním ze základních znaků konzervatismu jsou jistoty. Bylo by však chybou tyto jistoty redukovat pouze na hmotný blahobyt, se kterým je to stejné jako s loterií. Pakliže někdo vyhraje milión a koupí za tyto peníze dům, aby velmi brzy zjistil, že nemá další prostředky na jeho udržování, stává se z jeho jednorázové hmotné jistoty Damoklův meč. Zjišťujeme tedy, že jistoty konzervatismu jsou nezbytně propojeny s řádem, ale i osobní svobodou. Osobní svoboda nám zaručuje právo na vlastní názor či vlastnictví majetku. S obojím lze nakládat dle nejlepšího vědomí a svědomí a pakliže přijmeme za vlastní ideu dobrého hospodáře, můžeme očekávat jistoty nejen pro sebe, ale i pro budoucí generace. Z toho plyne, že konzervatismus nemůže být ze zásady nepřítelem sociálních jistot, jak tvrdí stoupenci levice, a to už jen z důvodu svých křesťanských kořenů (konzervativní politická strana však nemusí být dnes vůbec konfesní); ale současně musí být i zastáncem minimálního státu. Rozdíl mezi socialismem a konzervatismem je tedy ten, že sociální jistoty poskytuje s rozvahou skutečně těm, kteří to doopravdy potřebují a celý systém státu řídí tak, aby byl motivačním a aby lidé v rámci své svobody mohli vzít vlastní život do vlastních rukou. Neboť stát je tu od toho, aby sloužil svým lidem, avšak není tu od toho, aby za ně žil jejich životy.

Jestliže je však konzervatismus tolik orientovaný na svobodu jednotlivce, co ho tedy potom odlišuje od liberalismu? Je to především její pojetí. Zatímco konzervatismus považuje svobodu jakožto možnou cestu k určitému cíli, liberalismus považuje svobodu za konečný cíl. To se stalo důvodem, proč se tolik opěvovaná věta „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého" tolikrát v historii měnila ve „vše povoleno". A liberalismus tak paradoxně nesčetněkrát vydláždil cestu diktaturám všeho druhu. Typickým historickým příkladem je tzv. Velká francouzská revoluce. Zatímco konzervativní křídlo reformistů vidělo v konstituční monarchii možnost svobody tím, že lidé nabudou svá politická práva a bude jim umožněna možnost podílet se na vládě ve státě, jejich oponenti, kteří ve svobodě viděli hlavní cíl, se rozhodli lid „osvobozovat" ode všech a ode všeho, včetně způsobu života a způsobu myšlení. A to vše i za cenu konce vlastní svobody (!!). Tím francouzská revoluce vytvořila v moderních dějinách první diktaturu, spáchala na vlastním národu první genocidu a položila základ ke všem diktaturám, které v nadcházejících stoletích následovaly: především nacismu a komunismu.

O konzervatismu by se snadno dala napsat velmi rychle celá knížka, což však není záměrem autora těchto řádků. Ve zkratce je však třeba se ještě jednou vrátit ke vztahu Čechů ke konzervatismu.

Co my Češi (Moravané a Slezané - dále si dovolím zjednodušit na „Češi", snad mi to čtenář promine...) vlastně o sobě jako o národu (národech) můžeme většinově říci? Nejsme nacionalisté, ale potrpíme se na pevnou formu patriotismu. Máme rádi svobodu, protože nám umožňuje žít život dle našich zvyklostí, čemuž se lidově řečeno říká, že máme rádi „svoje pohodlí". Současně ale máme rádi řád a pro ty, kdo ho narušují, žádáme tvrdé tresty, což dokládají časté průzkumy veřejného mínění, kdy se nerozpakujeme požadovat zpět i trest smrti. Rabující davy a hořící auta, které se díky své permanentnosti staly už určitým folklórem ve Francii, by v Čechám, na Moravě či ve Slezsku prošly jen stěží. A Češi mají též úctu k přirozeným autoritám, přičemž typickým příkladem je prezident republiky, který je pro Čechy jakousi „náplastí" za ztraceného krále.

Někdo by snad mohl namítnout, že výše uvedené důvody jsou zobecněné a trochu idealizované. Češi nemají rádi církve, stát je zasažen korupcí apod. Je však třeba si položit otázku, co z toho jsou rysy národa, co přirozené problémy státu a co je spíše nechtěné dědictví minulého režimu.

Jestliže však souhlasíme s výše uvedeným, zjistíme, že většina Čechů sdílí ryze konzervativní hodnoty: svoboda, řád, tradice, jistota, autorita... Protože i navzdory tomu, že církve se netěší v současnosti právě vysoké důvěře, každoročně se najde velká skupina osob, která posílá Santa Clause zpět do Ameriky a požaduje návrat „tradičního Ježíška". Přitom tento požadavek mnohdy vyslovují lidé, kteří v životě neviděli kostel zevnitř, a pokud ano, tak maximálně na „půlnoční".

Vážená paní, vážený pane, pakliže jste dosud nepatřili mezi voliče Konzervativní strany a konzervativní politiky, avšak na základě výše uvedeného textu jste přece jenom v sobě objevili alespoň kousek konzervativce, považujte prosím naši kandidaturu za možnou nabídku.

Konzervativní strana má v ČR již téměř dvacetiletou tradici a je garantem autentické konzervativní politiky, tedy stranou, která v současnosti v českém parlamentu bohužel chybí.

Konzervativní strana může nabídnout změnu politiky směrem, který je Čechům, Moravanům a Slezanům skutečně vlastní. Já se rozhodl tuto nabídku přijmout... 

Jakub Holman,

kandidát Konzervativní strany v Královéhradeckém kraji

Dejte minulé Sněmovně známku, kterou si zaslouží: volte 5 - www.konzervativnistrana.cz