Autor: Dan Drápal

Příliš mnoho patů

Schopnost se domluvit - dovednost získávaná v rodině...

---

Když píši tento článek, je již sedm měsíců po parlamentních volbách a regulérní (Poslaneckou sněmovnou schválená) vláda je stále v nedohlednu. Již toho bylo mnoho napsáno o různých volebních systémech, které by vyloučily onen pat, jenž je bezprostřední příčinou naší dnešní situace. V této úvaze ovšem nechci psát ani o volebních systémech, ani o naší domácí politice. Chci naši pozornost obrátit ke skutečnosti, že téměř v celé Evropě nastávají podobné situace, jako u nás - s tím rozdílem, že zatímco všude jinde se výsledky patu (naštěstí) pouze blíží, nám Čechům se - proti všem výpočtům pravděpodobnosti - podařil pat krystalicky čistý. Sto na sto.

Volby ale dopadají podobným způsobem v mnoha jiných zemích. My jsme se ocitli v podobné situaci, jako před námi Německo. Společnost je podobně polarizovaná v Polsku, Maďarsku či Itálii. Výsledky referenda o Evropské ústavě ve Francii a Nizozemsku byly také téměř půl na půl.

Na jedné straně tedy vidíme v mnoha zemích značně polarizovanou společnost. Na druhé straně fungování našeho státu, růst ekonomiky a absence jakýchkoli burzovních otřesů u nás dokumentuje, že z krátkodobého horizontu se vláda jeví (a je vnímána) jako zbytná. Skoro by se chtělo říci - s titulem jedné starší tuším italské filmové komedie - situace je zoufalá, nikoli však vážná.

Dovolím si vyslovit určitou hypotézu, která asi mnohé popudí, nicméně přesto prosím, abyste se nad ní zamysleli.

Se ztrátou Boha a náboženství ztratila Evropa jednotící prvek. Boha ztratila už dříve, v devatenáctém století a počátkem století dvacátého, nicméně ještě to na pár desetiletí zkusila s falešnými bohy - ať už šlo o tisíciletou Třetí říši nebo impérium Stalinovo. Ovšem falešní bohové se „osvědčili" tak, jak se na falešné bohy dalo čekat.

Náboženství se, jak je všeobecně známo, řekne latinsky „religio". Toto slovo se zpravidla odvozuje od slovesa „religere", vázat, poutat. Náboženství obvykle vytváří určité vazivo společnosti. Za určitých okolností - a není to zřídka, neboť náboženství jsou různá - může vázat negativně. Může svazovat a podvazovat, může poutat a znevolňovat.

Přes tento negativní potenciál jsem přesvědčen, že náboženství působí převážně pozitivně. Nedávno jsem četl, jak se jakýsi moudrý muž z Dálného Východu podivoval, že v České republice je tak vysoké procento ateistů: „To se vám nemůže nic podařit!" Nu, teď se nám zrovna nedaří sestavit vládu. A obecně se nám nedaří žít v manželství. Výchova dětí nám taky moc nejde.

Chybí nám svorník. Pak politici - a manželé - těžko nacházejí společné hodnoty a společnou řeč.

Rozpad rodiny souvisí s nedohodou politiků více, než si myslíme. Rodina je totiž velmi specifický... specifická ... co vlastně? organismus? společenství? instituce?

V rodině vládne (či vládl) řád. Byl tam otec rodiny, pak matka. V něčem si byli rovni, v něčem ne. Pak děti - mnohdy spousta dětí. Rodina byla založena na autoritě, ale autoritou se nevyčerpávala. Když v nějaké rodině vládl kasárenský režim, sousedé dobře věděli, že je to špatně. Stejně tak ale věděli, že je to špatně, když tam kvetla anarchie. Rodina byla založena na nezpochybnitelných a nezpochybňovaných principech, ale současně se v ní dalo žít jen díky neustálému hledání nejrůznějších kompromisů. Výborná příprava na politická jednání.

Nejdůležitější ale bylo, že rodina sama sobě rozuměla jako určitému celku, sestávajícímu z různých lidí, kteří musí táhnout za jeden provaz. Rodina byla něčím vázána, a stála na závazných slibech.

Nedaří-li se rodina, jak by se mohla dařit politika! Zásady se vytratily, chybí společný půdorys. Místo tažení za jeden provaz nastupuje systém všichni proti všem. Schopnost vyjednat a přijmout kompromis je chápána jako slabost.

Výsledkem je polarizovaná společnost. Společnost, která potřebuje naprosto zásadní obnovu. Mnohem hlubší, než si je jakýkoli politolog ochoten připustit.

Jinak nám hrozí atomizace, jakási společenská entropie. Napětí bude narůstat, ale v podstatě už o nic nepůjde.

 

10. ledna 2007

 

Dan Drápal

---