Autor: David Floryk

Poznámky knovele trestního zákona

Euthanasie, biomedicína, prostituce, pornografie, sexuální orientace...

---

Před několika měsíci vláda schválila dlouho chystaný návrh komplexní novelizace trestního zákoníku. Přijme-li ho parlament a podepíše president, začne platit od ledna 2006. Jde o velmi potřebnou celkovou revizi trestního zákona, který má nahradit ten dosavadní, který - ač po listopadu 89 opakovaně novelizován - pochází z roku 1961, tedy z dob hlubokého komunismu. Změna v hodnotovém přístupu oproti dosavadnímu zákoníku, založeném na „třídním pojetí práva", vyjadřuje už i samo nové pořadí jednotlivých hlav zákona: do středu pozornosti se dostává člověk, jeho život, zdraví, osobní svoboda, nedotknutelnost, důstojnost, vážnost, čest, ochrana jeho soukromí, obydlí, majetku a jeho základních lidských práv, svobod a zájmů. Nový trestní kodex současně zajišťuje i plnění všech závazků, vyplývajících z mezinárodních smluv a zejména norem práva Evropské unie.

Není v našich možnostech věnovat pozornost celému kodexu, proto jen upozorníme na několik paragrafů, v nichž se trestní právo dotýká morálně problematických oblastí. Nejde v žádném případě o vyčerpávající exkurz, spíše o zamyšlení, které snad může být úvodem k zahájení širší debaty nejen nad vlastním textem trestního zákona, ale i nad způsobem, jakým jsou mnohé z těchto kontroverzních skutkových podstat řešeny v jiných zákonných normách.

Euthanasie

Po vzoru zahraničních právních úprav přináší návrh zákona novou skutkovou podstatu „usmrcení na žádost" (§ 118). „Kdo ze soucitu usmrtí nevyléčitelně nemocnou osobu, která trpí somatickou nemocí, na její vážně míněnou a naléhavou žádost, bude potrestán odnětím svobody až na šest let", praví návrh zákona. Dle důvodové zprávy předkladatele zákona nejde o řešení vedoucí k beztrestnosti, ale jen k nižší trestnosti takového jednání, které je vedeno „soucitem". Nicméně zákon počítá s trestní sazbou odnětí svobody „až na šest let", beztrestnost tedy nelze vyloučit a záleží pak na úvaze soudce. Srovnáme-li tuto trestní sazbu s tresty za vraždu (§ 116), případně za napomáhání k sebevraždě (§120), které počítají s podstatně tvrdším postihem, nelze nepostřehnout, že celková koncepce směřuje k postupné společenské akceptaci „smrti na žádost", tedy k legalizaci euthanasie.

Biomedicína

Rovněž zcela nově jsou upraveny skutkové podstaty, týkající se biomedicíny. Klonování lidské bytosti (§143), zásahy do genetické výbavy člověka (§ 144) a nakládání s lidským embryem a genomem (§ 145) nejsou dovoleny, přesněji řečeno jsou trestné, budou-li prováděny v rozporu se zvláštním právním předpisem - jinými slovy, zvláštní právní předpis je může za určitých podmínek povolit.

V důvodové zprávě předkladatele je výslovně vyloučeno jako „nepřípustné" pouze klonování lidské bytosti, tedy „každý zákrok, jehož účelem je vytvořit lidskou bytost, která je geneticky shodná s jinou lidskou bytostí, živou či mrtvou", a to s odvoláním na Dodatkový protokol k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně o zákazu klonování lidských bytostí (č. 97/2001 Sb.m.s.). Pokud jde o zásahy do genetické výbavy, jsou (s odkazem na čl. 13. cit. Dodatkového protokolu) přípustné „pouze pro preventivní, diagnostické nebo léčebné účely, a to pouze tehdy, pokud není jeho cílem jakákoliv změna genomu některého z potomků". V případě pokusů na embryích pak (dle čl. 18. protokolu) tyto jsou přípustné, pokud je „zákonem zajištěna odpovídající ochrana embrya".

Bude tedy velmi záležet na tom, jakým způsobem budou tuto oblast řešit ony zvláštní předpisy. Jejich tvorba, spadající zřejmě do gesce ministerstva zdravotnictví, by proto měla být středem zvláštní pozornosti morálních teologů.

Prostituce

Provozování prostituce (§167), čímž se rozumí „soulož i jakýkoli jiný pohlavní styk s jinou osobou nebo osobami za úplatu", je trestné pouze tehdy, děje-li se způsobem, ohrožujícím mravní vývoj dětí, tedy např. v blízkosti školy nebo v domě, kde děti bydlí.

V této souvislosti se nelze vyhnout nedávno opět diskutovaným návrhům na „legalizaci prostituce", tedy nastolení stavu, kdy „poskytování sexuálních služeb" by bylo podnikáním (např. dle živnostenského zákona) se všemi z toho plynoucími právními důsledky. Otázka případné „legalizace" prostituce samozřejmě nespadá do trestního zákona, je však nanejvýš se nad souvislostmi tohoto kroku zamyslet, viz např. text analytičky Michaely Freiové, publikovaný 14.2.2004:

Mluvíme-li dnes o prostituci, mluvíme o rozvinutém průmyslu, který je součástí organizovaného zločinu. V této podobě je u nás dalekosáhle tolerován: teď jsme přesvědčování, že její oficiální dekriminalizace zlepší postavení žen. Pod tímto heslem byla dekriminalizována prostituce v Holandsku: vláda se tak zbavila nutnosti postihovat sexuální obchod s lidmi. Podle zprávy "Budapešťské skupiny"z roku 1999 teď 80 % žen v holandských bordelech tvoří cizinky. Prostituce se uznává jako ekonomická činnost a prostitutky z EU a z postkomunistického bloku dostávají pracovní povolení. Podobně v Německu 9 z 10 prostitutek je z východní Evropy. Čísla dokládají, že legalizace posiluje mezinárodní obchod s lidmi.

Po dekriminalizaci rozsah prostituce stoupá (čísla z Holandska, ale i z Austrálie). Legalizace samozřejmě zvyšuje poptávku, ale zvyšuje i prostituci skrytou a pouliční: ženy, které se bojí oficiální registrace (ztráta anonymity), jsou vytlačovány na ulici a vydírány.

Právní postavení prostitutek legalizace spíše komplikuje.Cituji z materiálu amerického ministerstva zahraničí: "Právě sexuální průmysl požaduje, aby se rozlišovalo mezi nucenou a dobrovolnou prostitucí - dává mu to bezpečnější postavení. ... Ženy, které žalují pasáky a další zločince, pak ponesou břemeno důkazu: je na nich, aby dokázaly, že byly k něčemu nuceny. Ženy, které už teď stojí na okraji společnosti, nebudou mít pak vůbec žádné dovolání."

Podle zkušeností také legalizace prostituce nechrání prostitutky před násilím: násilí je prostě součástí prostituce - je to v naší liberální společnosti jeden z důvodů, proč muž, který může snadno mít "přítelkyni", platí prostitutku, k níž si může dovolit to, co si k normální ženě dovolit nemůže.

Lékařské kontroly nejsou služba prostitutkám, ale zákazníkům: ti jsou zdrojem nákazy, a kontrolováni samozřejmě nejsou.

Pro Česko je nejdůležitějším varováním, že od roku 1990, tedy po legalizaci, v Holandsku dramaticky vzrostla především dětská prostituce - podle organizace ChildRight z 4.000 dětí v roce 1996 na 15.000 v roce 2001. Přitom u nás - jak ukázal případ Opočenský - je silná tendence problematizovat věkovou hranici pro sexuální aktivity. V zemi, která je už dnes proslulá rozsahem výroby dětské pornografie, je toto nebezpečí nejakutnější.

Pornografie

Pojem „pornografie" není (stejně jako v nyní platné právní úpravě) návrhem zákona definován. Šíření a přechovávání pornografie (§ 168) je trestné pouze tehdy, je-li nabízena či zpřístupňována dětem či na místě dětem přístupném, případně pokud zobrazuje dítě, pokud se v ní projevuje násilí nebo neúcta k člověku, nebo pokud zobrazuje pohlavní styk se zvířetem.

Je zajímavé, že trestná je ta pornografie, která projevuje „neúctu k člověku". Nemůže právě toto ustanovení posloužit jako východisko pro případnou snahu vytlačit pornografii z veřejného prostoru? Či snad skutečně existuje pornografie, která je nesena úctou k člověku a jako taková si zaslouží zákonnou ochranu?

Sexuální orientace

Tento v našem právním řádu nový termín se objevuje v návrhu trestního zákoníku na řadě míst, za nejzávažnější lze považovat jeho začlenění do skutkových podstat, týkajících se hanobení (§334 odst 1b), podněcování nenávisti (§ 335) a potlačování práv (§336).

Důvodová zpráva předkladatele uvádí, že do výčtu skupin lidí, které mohou být terčem těchto trestných činů (tedy skupiny, definované jako národ, jeho jazyk, rasa, etnická skupina, sdílené politické přesvědčení či náboženské vyznání), byla „nad rámec dosavadních znaků doplněna i skupina vymezená sexuální orientací", aniž ovšem tento pojem definuje nebo jeho zařazení jakkoli zdůvodňuje. Napříště tedy ten, kdo veřejně hanobí skupinu osob pro jejich sexuální orientaci bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

V této souvislosti nabývá zvláštního významu několik dní stará zpráva, že ve Švédsku byl odsouzen na měsíc do vězení pastor letničtní církve Ake Green, který v kázání řekl, že "homosexualita je rakovinný nádor v těle společnosti". Soud to označil za porušení antidiskriminačního zákona. Green u soudu své výroky nepopřel a řekl, že ve své řeči vysvětlil biblický pohled na homosexuální chování (viz zpravodajství Res Catholica č. 286/2004).

Bude tedy i v naší zemi spadat pod trestný čin „hanobení" veřejné hlásání biblických názorů na homosexuální chování? Je oním hanobením např. varování dítěte před homosexuálními aktivisty? Neznamená ono rozšíření skutkové podstaty tohoto trestného činu na blíže nedefinovanou „sexuální orientaci" vážné ohrožení svobody slova?

 

David Floryk, červenec 2004

Autor je předsedou Konzervativního klubu v Ostravě a spolupracovníkem komise Daniel při ČEA.

---