Autor: Pavel Mareš

Poplach mezi progresivisty

Rozsudek Nejvyššího soudu USA z r. 1973 je anulován

„Zemře spousta žen a dětí," ronil ještě v neděli ráno krokodýlí slzy titulek na webu Aktuálně.cz. Prý v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, který zrušil dosavadní „právo na potrat" deklarované rozsudkem v kauze Roe versus Wade v r. 1973 a ponechává v kompetenci jednotlivých států, v jakém rozsahu potraty umožní či omezí.

Hleďme! Dokud měly potraty zelenou v celých USA, vadily ty statisíce potracených dětí pouze bigotním prý zpátečníkům, a teď mají najednou progresivní zastánci „svobodné volby" starost, že zemře „spousta dětí"? A ještě se to prezentuje veřejnosti tak, jako by za každého z té spousty mrtvých nesl odpovědnost Nejvyšší soud, nikoli osobní rozhodnutí té které ženy podstoupit potrat za každou cenu, třeba ilegálně? Nenapadá mě pro to výstižnější výraz než chucpe, neboli zloděj křičí „chyťte zloděje". Někdo na tu nehoráznost redakci zřejmě upozornil, takže odpoledne už děti z titulku zmizely a zůstaly tam pouze ty nebohé ženy.

„Zákaz potratů prohloubí rozdělení americké společnosti", oznamuje veřejnosti ČTK. Lživá a manipulativní jsou hned první dvě slova, neboť Nejvyšší soud potraty nezakázal, pouze zrušil rozsudek z r. 1973 s tím, že otázka potratů patří do jurisdikce jednotlivých států a nikoli federálního soudu. Ale i to propagátorům „potratů pro všechny" stačilo, aby začali vehementně organizovat demonstrace, jež se místy zvrhly v násilné akce proti jejich odpůrcům. Vyskytly se i případy vandalských útoků na sídla pro-life organizací a veřejné výzvy k takovým útokům, aniž policie jakkoliv zasáhla. Např. ve Wisconsinu létaly zápalné láhve do oken kanceláře Family Action. Násilí z této strany ovšem není nic překvapivého, neboť co jiného je potrat než násilné ukončení již počatého života? Kdo se jednou postaví na stranu násilí, bude v něm logicky pokračovat i dál.

Soudce Samuel Alito správně poukázal na to, že rozhodnutí v kauze Roe v. Wade bylo od počátku špatné, protože Nejvyššímu soudu vůbec nepříslušelo. Navíc dnes víme to, co před padesáti lety známo nebylo, že DNA dítěte je odlišná od DNA matky, jde tedy o svébytného lidského jedince a nikoli o součást matčina těla, se kterou by si směla libovolně disponovat jako se slepým střevem nebo žlučníkem. Slogan „moje tělo - moje volba" o lidském plodu neplatí, tečka. Ohánět se jím dnes je v lepším případě projev nevzdělanosti a zabedněnosti, v horším vědomé ideologické zaslepenosti.

Autor je členem Konzervativní strany.