PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

27.07.2011

Autor: Svatopluk Kalužík

Omluvitelná nenávist

Reakce na text Karla Hvížďaly


Již na osmiletce nám pan učitel matematiky vysvětlil, že nelze sečítat tři hrušky a dvě jablka, ba že nemá ani valného smyslu je porovnávat.

Obdobně by asi dopadla otázka: co je horší? Tedy co je horší ze dvou možností - za prvé, nemít rád Židy (bylo by možné dosadit libovolnou rasu, ale v článku, na nějž příjde řeč se mluví právě o tom), nebo za druhé, nemít rád část lidstva jinak vyčleněnou (např. třídním původem resp. vztahem k majetku). Starším snad samozřejmě přijde na mysl komunistické členění: kapitalisti, buržousti, kulaci, sedláci, živnostníci a další, ti všichni pocítili tvrdou pěst strany v nesmiřitelném třídním boji.

Někteří z nás vědí, že obojí je odsouzeníhodné a (díky podobným pánům učitelům) vědí, že ani porovnávat to nemá smysl, jiní se o to (a pravděpodobně doživotně) pokoušejí.

A teď již k onomu zmíněnému článku. Moje replika patří čláku soudruha Hvíždaly (dále jen Autor, který se jako student politických věd v Moskvě snad za to oslovení neurazí) „Zmatený muž na nebezpečném místě" (Neviditelný pes, 27.7.2011). Ano, odsuzuje odsouzeníhodné. Já také nemám důvěru v člověka, který, mimo Autorem uvedené, byl tak persekvován komunistickým režimem, že se (dle vlastního životopisu) vypracoval v hloubi totálu z bagristy na ředitele - shodou okolností tuším také personálního. To už se mi více líbí ta O Červené Karkulce.

Kam se však poděl nějaký smysl pro relace? Proč Autorovi (a nejen jemu) vadí kandidatura za „rasistickou Národní stranu" (která, mimochodem, vyjma proklamací prakticky nic neprovedla a nebyla našimi orgány nijak zakázána) či pochvalná zmínka o antisemitské knize a nevadí členství v třídně nenávistné KSČ, která má na svědomí řadu zločinů a která je zákonem za zločinnou prohlášena? Kolik Autor napsal obdobných příběhů o členech zločinné organizace, kteří v houfech zastávali a zastávají významné a ještě významnější veřejné funkce? Kam se poděla - a nejen jeho - třídní ostražitost? A nesvědčí to, minimálně, o jisté míře Autorovy názorové rozkolísanosti?

Nebo že by se hrušky a jablka přece jen dala srovnávat a nenávist, např. ke kapitalistům apod., je nějak správnější a tudíž omluvitelná? Bohužel není vyloučeno, že v myslích nemalé části našeho národa tomu tak je.