PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

11.01.2007

Autor: Dan Drápal

Minulý měsíc...

Zdá se, že společnost je téměř všude rozdělena na dvě téměř shodné poloviny.


Minulý měsíc se nám Čechům po materiální stránce dařilo ještě o něco lépe než v minulých měsících. Po stránce politické se nám dařilo ještě o něco hůře.

Vláda je ovšem stále v nedohlednu. Skutečnost, že pan prezident odmítl jmenovat Topolánkovu trojkoaliční vládu, téměř všechny zaskočila. Nebylo jasné, zda ústava něco takového prezidentovi vůbec umožňuje, a ještě méně je jasné, co by se mělo dít dál... Panu prezidentovi se těžko podaří donutit pana Topolánka a pana Paroubka k velké koalici, a tak jeho krok jen oddálí jediné smysluplné řešení patové situace, kterým jsou předčasné volby. O všech ostatních možnostech těžko rozhodnout, která je horší... Velká koalice by znamenala - přinejmenším v bezprostředním horizontu dvou či tří let - jakousi entropickou smrt všech nadějí na potřebné reformy, vláda postavená na jednom či dvou přeběhlících by byla jednak nestabilní, jednak „okořeněná" těžko dokazatelným a těžko vyvratitelným podezřením z korupce.

Jedním z důvodů, proč někteří politologové myšlenku nových voleb odmítají, je, že by mohly opět skončit jakýmsi patem. Patová situace, jaká vznikla v České republice, je téměř krystalicky čistá varianta podobných téměř patových situací, které nastaly v řadě evropských zemí, a to jak ve „starých" unijních zemích (Německo, Nizozemí), tak v „nových" (Polsko, Maďarsko), ba i na východ od Unie (Ukrajina). Zdá se, že společnost je téměř všude rozdělena, a to nikoli na výraznou většinu a výraznou menšinu, ale na dvě téměř shodné poloviny. Při takové polarizaci se těžko vládne, a to i tam, kde situace tak „sto na sto" krystalicky čistá není.

Skoro se mi zdá, že tato polarizace evropských společností je jakýmsi obecným jevem. Patrně nejde o pouhou náhodu. Dovolím si vyslovit určitou domněnku. Tento jev souvisí s žalostným stavem církví a s žalostným stavem rodiny v západní společnosti. Rodina je totiž místem, kde se lidé od počátku světa až do poměrně nedávné doby učili domlouvat se. Rodina je místem autority a poslušnosti, ale nemůže stát na kasárenském velení. Je i místem sebeoběti, dohody a kompromisu. Křesťanský sbor jako širší rodina je něco podobného. I v něm musí být řád; musí být jasné, kdo je za co zodpovědný. Ale ani sborovému životu se pochopitelně nedaří, je-li pojat jako jakási armáda. Ano, „vojsko s praporci" je jeden z biblických obrazů pro církev. Není to ale obraz jediný. Církev je rovněž nevěsta, milovaná žena, a ... rodina. V křesťanském sboru musí být autorita, ale autorita není to, oč v něm jde. Jde v něm právě o společný život pod vládou Boží. Boží přítomnost je třeba neustále hledat a na horizontální rovině se život opět rozvíjí jen díky sebeoběti, dohodám a kompromisům. Jakmile ve sboru začne většina válcovat menšinu, skutečný kristovský život se vytrácí.

Sekulární humanismus ani liberalismus nemají porozumění ani pro církev, ani pro rodinu. Mám obavy, že kde přijde zkrátka rodina a církev, přijde brzy zkrátka i demokracie.

 

11. ledna 2007

 

Dan Drápal