PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

06.11.2008

Autor: Čestmír Hofhanzl

Marné volání

Navazuje na text "Investigativní" žurnalistika v postkomunistickém vydání a reakci Vlastimila Podrackého Postkomunistické vydání v širším pohledu.


Motto: „Je možno polemizovat s tím, kdo neví, vychází ze špatných základních předpokladů, když neklame a skutečně hledá. Jest marné a ztráta času vést polemiku s těmi, kdo pravdu nectí a slovo je jim jen prostředkem k libovolnému cíli."

 

Ad text Vlastimila Podrackého „Postkomunistické vydání v širším pohledu" z 1. října 2008.

 

Vlastimil Podracký je plodný psavec, z jeho textů přímo křičí účelové nakládání se slovy i fakty. Jako kdyby nevěděl a necítil, že určité věci spojit dohromady nelze.

Uvedený text má být kritickým pohledem Podrackého na můj článek z 18. září 2008 „Investigativní žurnalistika v postkomunistickém vydání". Je to můj pohled a názor na tzv. kausu „Morava-Tlustý". Nikdy jsem nereagoval na nenávistná napadání, kterými jsem po léta častován na internetu, jsem názoru, že čas ukazuje, jak věci byly a kde je pravda.

Měl jsem štěstí vidět „převratné" události přeonačení komunismu a jeho velikánů na demokraty a podnikatele zevnitř scény. Snažím se psát a i tím předávat svou zkušenost. Mnohokrát jsem viděl, jak se dá slov a pojmů zneužívat, kolik se najde ochotných a přičinlivých tu špinavou práci dělat. Je obtížné rozlišovat, kdy je to jen hloupost a kdy přičinlivá navedenost.

Nemravnost nevznikla způsobem převratu, jak mi Podracký vkládá do úst a pera, komunismus celou svou podstatnou je nemravný. Obchod, který „revolucionáři" s držiteli moci udělali, povýšil nemravnost o řád. Připisování mi konspiračních teorií je vědomá a záměrná lež. Stačí znát historii - žádná privilegovaná vrstva, ať se proflákne jakkoli, neodejde sama. Udělá vše, aby pokračovala, z vlastní vůle své zvyky nezmění.

„Dekomunisace", lépe řečeno perestrojka, proběhla celkem umírněně proto, že Dzeržinského chlapci zvláštního ražení (již asi v páté či šesté generaci), kteří sovětské mocenské monstrum řídili, dobře věděli, že stará mocensko-politická technologie se musí, v zájmu jejich vlastního přežití, změnit. Při současné úrovni vojenských technologií a poměru sil nepřicházel vojenský konflikt v úvahu.

Na druhé straně tzv. svobodný svět žije svou vlastní hodnotovou krizi - půl století blahobytu vykonalo své dílo. Několik generací v pohodlí, bez prožitku hlubokých krizí, mělo těžké následky. Do politických pozic, společenských postavení, v kultuře... se na Západě prosadili lidé, kteří odpovídali a vyhovovali vkusu nasycené a pohodlné společnosti. Je proto přirozené, že političtí „vůdcové" svobodného světa chtěli „změnu" ani ryba ani rak, hlavně v poklidu. Myslím, že garnitura, která v konci osmdesátých let byla na Západě v politických funkcích, si ani nebyla obrovitosti problému vědoma.

Skutečná změna Německa nenastala po prvé hrozné válce, s jejím měsíce a roky trvajícím umíráním v zákopech s yperitem. Trvali na ní až ti, kteří v mládí zažili zákopy první války a po válce druhé byli ve vrcholných vlivných politických a vojenských funkcích. Zkušenost s nedůsledností řešení problému první války, fakt, jak se tato nedůslednost vymstila, byla hlavním argumentem.

Vyprávění pana Podrackého, že převrat byl založen na pokleslé morálce, je jenom část pravdy. To bylo základní médium, ve kterém historický proces „přeonačení" probíhal. S tímto společenským stavem šéfové ruské tajné služby i jejich satelity v celkové strategii jistě počítali a tohoto stavu umě využívali. Co se vytváření rozvratu a jeho zneužívání týká, jsou nedostižnými odborníky. Přičítat však tento přístup a technologii oběma stranám rovným dílem je v lepším případě „na hlavu", v tom druhém, horším, je to záměrná dezinformace. Kdyby Západ takto aktivně postupoval, sám sobě by záměrně kopal hrob. Ze strany Západu to bylo tak, jako po prvé válce. Reagan za své vlády důsledným postupem Rusko uzbrojil a hospodářsky vyčerpal, přinutil je k ústupu a ke změně; neporazil je. Tak, jak demokracie jednají, když neprojdou krvavým mlýnem, aby prožily, pochopily a musely jednat důsledně. Další kroky k vykořenění systému, aby došlo ke skutečné změně, neudělaly. Naopak, mocensky nezajištěnými investicemi pomohly Rusko postavit na nohy.

Vyprávět, jak Západ penězi, které k nám proudily, podporoval jemu vyhovující politiku, je ze strany pana Podrackého lež a účelový podraz. Byl jsem v tzv. vysoké politice po „převratu" od samého počátku. O žádných takových penězích ze Západu na prozápadně demokraticky orientované strany, ničeho nevím. Západní politika ve své hlouposti nic takového nedělala. Nebyl to „levicový liberalismus", byla to obyčejná hloupost. Hloupost tím větší, že nacismus po prvé válce v Německu trval i s válkou jen dvanáct let. Komunismus i jen v naší zemi i s nacismem dohromady půl století. Země sovětského bloku i jejich obyvatelstvo po několik generací vyrostlo ve zlotřilém systému, jeho hodnoty a zvyky má ve své mentalitě a zvycích pevně vestavěné. Peníze na politiku v Československu po „převratu", a bylo tomu tak jistě i ve všech ostatních postsovětských zemích, měla jediná politická skupina - státně-bezpečnostní a ekonomicko-hospodářská technokracie, tedy předlistopadoví držitelé faktické moci, společenská vrstva, kterou byl stát ovládán již v posledních dvou desetiletích komunismu. Nikdo jiný zdroje na politiku neměl a ani tady nebyl. Dědicové totalitního státu si přes financování vytvořili ke svému obrazu virtuální politické strany. Měl jsem příležitost vidět, jak byl tento systém tvořen. Viděl jsem výrobu afér financování politických stran - sloužily jen k umravnění nebo i likvidaci nepohodlných nebo již nepotřebných jedinců nebo stran.

Na počátku potřebovali pár věrohodných osobností, aby se to divadlo „odchodu komunismu ze scény" řádně rozběhlo. Mám s tím osobní zkušenost, kterou jsem mnohokrát jinde popsal. Když nás již nepotřebovali, bez potíží nás ze scény odstranili. Kdo přijal jejich pravidla hry, dostal trafiku; kdo dělal potíže a byl zranitelný nebo svou neopatrností či hloupostí k tomu dal příležitost, toho umazali. Svádět vše na velkokapitál a levicový liberalismus, kteří rozložili Západ, je opět zavádějící kousek pravdy sloužící k odvedení pozornosti od podstaty problému. Faktem je, že v osmdesátých a devadesátých letech došlo k významné změně technologie mocenské politiky. Po Reaganových „Hvězdných válkách" přestalo být efektivní vydírat svět množstvím tankových brigád a počtem atomových hlavic. S globalisací světového finančního systému dostaly totalitně ovládané země, které nemusejí brát ohledy na své občany, na tomto válčišti jedinečnou výhodu. To je, dle mého skromného mínění, také hlavní zdroj současné krize bankovního systému ve Spojených státech a v Západní Evropě.

Spekulativní mazanice pana Podrackého o korozi konzervativních hodnot a nasazení levicového liberalismu via levicový liberál Václav Havel, kterého využil levicový Západ, je už vyslovený průjem. Václav Havel byl pro to perestrojkové divadlo ideálním symbolem. Ješitný posera, jehož slabiny rukovoditelé perfektně znali a ovládali, odvedl pozornost publika zcela jinam. Navíc se dovedl do své role vžít tak, že skutečně věřil, že on sám ji režíruje. Tvrdit, spekulovat o Václavu Klausovi, jako o exponentovi „pravicového Západu" se záměrem tržně orientované reformy, kterého budou moci po použití vyhodit - to už je vyslovená hajzlovina z dílny KGB. Pak ještě tvrdit, jak se vymknul svým tvůrcům a stal se prezidentem navzdory! Neuznal bombardování Miloševičova režimu, nezávislost Kosova, je dnes vlastenecký... to už je na uzavřené oddělení psychiatrické léčebny...

Více odmítám Podrackého text komentovat. Nevěřím, že tu neuvěřitelnou slátaninu psal sám. Jinak si musím myslet, že byl probuzen ze spícího stavu a nastaven do bojové aktivity. V tom případě si myslím, že to řídící pracovníci přepískli.

 

30. října 2008 v Třeštici

 

Čestmír Hofhanzl