Malý honební zákon
Návrhy, teze...
Teze k malému honebnímu zákonu
I. Výkon práva myslivosti
- Způsobilost výkonu práva myslivosti
- Lovecký lístek
Myslivost může vykonávat ten, kdo složil řádně mysliveckou zkoušku a vlastní zbrojní průkaz příslušné skupiny. Mysliveckou zkoušku lze složit při studiu středních lesnických odborných učilišť, středních lesnických technických škol, lesnických fakult příslušných universit. Ostatní občané mohou u těchto škol za úplatu rovněž zkoušku z myslivosti složit. Zkoušky z myslivosti mohou pořádat rovněž zkušební komise u Krajského mysliveckého rady a to za úplatu a podle zkušebních řádů, které upraví příslušná vyhláška.
Za vyšší mysliveckou zkoušku se má absolutorium střední lesnické technické školy, Vysoké lesnické školy a zkouška před zvláštní komisí u Krajského mysliveckého rady jejíž rozsah je nejméně na úrovni střední lesnické technické školy
Vystavuje jej na základě složené myslivecké zkoušky úřad Krajského mysliveckého rady.
II. Honitba a honební právo
- Honitba
- Vlastní honitba
- Společenstevní honitba
- Státní honitba
- Uznané a samostatné bažantnice
- Obory
- Národní parky, rezervace a chráněná území
- Honební právo
- Provozování práva myslivosti v honitbě
- Školní honitby
- Honitby za účelem státního výzkumu
Honitba se skládá z honebních pozemků. Nehonebními pozemky jsou zejména: hřbitovy, zastavěné pozemky, nádvoří, dvory, zahrady řádně ohrazené, parky, náměstí a návsi, tržiště, železnice, nádraží, ulice, silnice a cesty uvnitř zastavěných ploch. Jiné pozemky může prohlásit z důvodů bezpečnostních za nehonební příslušný orgán státní správy z důvodů vojenských spolu s mysliveckým orgánem krajské správy, po dohodě s ministerstvem obrany.
Honebními pozemky jsou všechny zemědělské a lesní pozemky, když takovou vůli, aby byly honebními, projevili vlastníci pozemků. Honitby mohou být vlastní, společenstevní a státní. Nehonebními pozemky jsou i ty, když jejich vlastník si nepřeje, aby se na nich vykonávalo právo myslivosti. Honební společenstvo prezentují všichni vlastníci zemědělských a lesních pozemků bez rozdílu výměry se stejnými právy.
Vlastní honitbou je ucelená výměra honebních pozemků jednoho vlastníka pokud tento vlastní alespoň 150 ha zemědělské, lesní anebo obojí půdy.
Vlastní honitbou je také ucelená honitba nejvýše tří vlastníků pokud výměra takové honitby dosahuje alespoň 250 ha.
Vlastní honitbou je také ucelená honitba nejvýše pěti vlastníků, pokud jejich vlastní výměra dosahuje alespoň 250 ha a alespoň 250 ha mají vlastníci honitby v nájmu za účelem provozování nebo zajišťování zemědělské a lesní produkce.
Je takovou honitbou, ve které jsou souvislou držbou sdruženi vlastníci honebních pozemků jejichž výměra dosahuje nejméně 500 ha.
Je takovou honitbou, kterou vyhlašuje pověřený uživatel státních honebních pozemků po konzultaci s ministerstvem zemědělství a Pozemkovým fondem ČR. Státní honitbou mohou být honitby v souvislé držbě státu o výměře nejméně 500 ha, v jelenářských oblastech o výměře nejméně 1000 ha a v souvislých lesních porostech o výměře nejméně 2000 ha.
Mohou být u všech typů vlastních a společenstevních honiteb uznány na výměře nejméně 250 ha. U státních honiteb mohou být zřizovány uznané bažantnice na výměře honebních pozemků nejméně 500 ha.
Oborou je ucelená výměra zemědělských a lesních pozemků v poměru těchto pozemků jak je uvedeno níže. Obora musí být po celém obvodu ohrazena a pokud navazuje na honitbu stejného vlastníka, může byt opatřena záskoky. Oplocení obory je stavbou podle stavebního zákona. Vlastník oboru registruje u orgánu Krajského mysliveckého rady.
U vlastních honiteb mohou být zakládány obory již od výměry 50 ha honebních pozemků s poměrem lesních pozemků ku zemědělským pozemkům 1 : 5.
U státních honiteb musí mít obora nejméně 100 ha souvislé honební plochy a z toho lesní pozemky musí být v poměru k polním pozemkům nejméně 5 : 2. O zřízení státních obor rozhoduje zakladatel, t.j. ministerstvo zemědělství.
Na těchto územích může honitbu zřizovat pouze ministerstvo životního prostředí a to jen v rozsahu celého území. Povolenky k lovu vydává jen pověřený orgán tohoto ministerstva úplatně a za zvláštního režimu stanoveného vyhláškou tohoto ministerstva.
Honební právo lze v honitbách vykonávat jen tehdy, má-li provozovatel honitby odpovědného mysliveckého správce s vyšší mysliveckou zkouškou.
Provozování práva myslivosti v honitbě lze jen na základě příslušné povolenky k lovu vystavené provozovatelem honitby a to v písemné nebo ústní podobě.
Školní honitby zřizuje ministerstvo školství po dohodě s Pozemkovým fondem ČR.
Honitby za účelem státního výzkumu zřizuje příslušný výzkumný ústav po dohodě s Pozemkovým fondem nebo vlastníkem honitby, anebo s honebním společenstvem.
III. Propachtování společenstevní a státní honitby
Vlastní honitbu propachtovává její vlastník a zakladatel. Společenstevní honitbu propachtovává pachtovní smlouvou honební společenstvo, které může nabývat právní subjektivitu. Stát propachtovává honitby prostřednictvím Pozemkového fondu ČR.
IV. Pachtovní smlouva
Pachtovní smlouva označuje vlastníka honitby, její spoluvlastníky, předmět pachtu každého vlastníka honebního pozemku a měla by být odvozena od zvláštního zákona, který upravuje pronájem lesní a zemědělské půdy ve vztahu k odpovědnosti pachtýře k trvalé udržitelnosti půdní úrodnosti, ke tvorbě a ochraně krajiny, k udržení přirozené biodiverzity a sukcesních schopností pronajaté půdy. Zákon by měl pojímat pronájem nikoliv jen jako průmyslový, ale jako pronájem krajiny, když pachtýř musí převzít za vlastníka všechna práva a povinnosti po celou dobu pachtu, bude tedy právně odpovědný.
V. Zvěř
Zvěří se podle tohoto zákona rozumí:
- zvěř srstnatá: všichni jelenovití (rod Cervus), daněk skvrnitý, srnec obecný, jelenec (rod Odocoileus), kamzík horský, koza bezoárová, muflon, prase divoké, zajíc polní, králík divoký, liška obecná, kuna lesní a skalní, mývalovec kuní, tchoř tmavý , jezevec lesní, ondatra pižmová
- zvěř pernatá: krocan divoký, bažant (příslušníci rodu Phasianus, Syrmaticus, Chrysolophus, Gennaeus), koroptev polní, hřívnáč, doupňák, hrdlička zahradní, husa (příslušníci rodu Anser), kachny (příslušníci podčeledi Annatinae), jestřáb lesní, krahujec obecný, pochop rákosní, káně rousná, racek chechtavý, havran polní, vrána obecná, straka obecná, sojka obecná, volavka popelavá.
Nejvyšší orgán státní správy pro ochranu životního prostředí a přírody může měnit výčet zvěře tak, aby byly zachovány její stavy pro příští pokolení.
VI. Stanovení doby lovu
Ministerstvo životního prostředí a ochrany přírody po dohodě s krajskými orgány životního prostředí a ministerstvem zemědělství stanoví pro následující druhy zvěře dobu lovu. Po ostatní dobu je zvěř přísně chráněná.
Doba lovu se upravuje takto:
jeleni všeho druhu od 1.září do 31. prosince
daněk od 1. září do 30. listopadu
muflon od 1. října do 31.prosince
laň, danělka, kolouch a danče, muflonka a muflončata od 1. listopadu do 31.prosince
srnec od 16. května do 30. září
srna a srnče od 1. října do 31.prosince
bachyně a dospělý kňour zvěře černé od 1. října do konce února
zajíc od 1. října do 31. prosince
kuny od 1. listopadu do 31. ledna
divoký krocan od 16. března do 15. května
bažanti a jejich slepice všeho druhu od 1. října do 31. prosince
koroptev od 16. srpna do 31. října
holub hřivnáč a hrdlička zahradní od 1. července do 31. ledna
divoké husy od 16. července do 31. ledna
divoké kachny od 1. srpna do 30. listopadu
volavka popelavá od 1. července do 31. ledna
káně rousná od 1. září do 31. března
havran od 1. dubna do 31. května
Hájeny nejsou tyto druhy zvěře:
zvěř černá kromě bachyně a dospělého kňoura, divoký králík, liška, tchoř tmavý, vrány (černá i šedivka), straka, sojka. Volavka není hájená na rybnících třecích a plůdkových. Lov jezevců je povolen jen výjimečně v samostatných a uznaných bažantnicích a to přísl. orgány státní správy na základě žádosti uživatele honitby.
Doba lovu shora ustanovená neplatí pro obory a zvěř, která se v ní chová a nemůže přebíhat přes oplocení obory. Za mláďata zvěře spárkaté se považují kolouši, dančata, muflončata, kamzíčata, srnčata do 31. března následujícího roku po jejich kladení.
VII. Odpovědnost za škody způsobenou zvěří, pojistné
Škody způsobené výkonem práva myslivosti existují dvojího druhu:
- škody způsobené samotnou zvěří uvedenou ve výčtu zvěře
- vlastním výkonem práva myslivosti v honitbě
Za škody způsobené zvěří odpovídá provozovatel honitby. Takovou škodu však lze vymáhat až tehdy, bude-li jasné, že zvěř je spojena s vlastnictvím pozemku. Není myslitelné, aby se vycházelo při odškodnění z teze, že zvěř nepatří nikomu, je národním bohatstvím a pouze po ulovení nebo odchytu patří provozovateli mysliveckého práva. Takové pojetí by znamenalo, že pokud je zvěř naživu nepatří nikomu a nikdo také nemůže být za škody jí způsobenou postihován.
Proto základní klauzulí o odpovědnosti za škodu musí být definice, že zvěř náleží vlastníkovi zemědělské a lesní půdy a je součástí pachtu.
Za platnosti takovéto definice je možno stanovit, že za škody způsobené zvěří odpovídá provozovatel honitby a ručitelem za škody způsobené zvěří je za provozovatele honitby její majitel nebo honební společenstvo. Za ostatní škody způsobené výkonem práva myslivosti v honitbě odpovídá provozovatel honitby s tím, že se takové škody může zprostit, pokud ji odkáže na konkrétního škůdce v občansko právním řízení.
Škody způsobené chráněnými živočichy hradí stát. Uplatňování náhrady takovéto škody upravuje zvláštní vyhláška MŽP. Škody způsobené provozování myslivosti chráněnou zvěří a chráněnými živočichy nehradí nikdo. Sám myslivec se nemůže domáhat škody způsobené mu zvěří. V ostatních škodách se použije přiměřeně občanský a obchodní zákoník. Proti škodám způsobeným zvěří, provozováním myslivosti a to i na vlastní osobě se lze pojistit. Pojistit lze i lovecky upotřebitelné psy a lovecké dravce. Při lovu zvěře musí být každý lovec pojištěn.
květen 2001
Sestavil a navrhl: ing. Jaromír Morávek, člen Předsednictva Konzervativní strany