PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

08.12.2010

Autor: Jan Kubalčík

Malá velká koalice

Aby bylo možné hovořit o velké koalici, musí být společně splněny dva znaky: koalici tvoří dvě strany, jejichž myšlenkový základ spočívá v odlišných politických filosofiích, a které v daných volbách skončily na prvním a druhém místě.


Za velkou koalici se v naší zemi už nějaký ten pátek považuje spojení ODS s ČSSD - a to i na komunální úrovni. Uvědomil jsem si to znovu při jednom z povolebních momentů, kdy moderátor (tuším pan Moravec to byl) měl v televizním studiu lídry stran, které byly nejúspěšnější ve volbách do Zastupitelstva Hlavního města Prahy. Pan Svoboda v diskusi poznamenal, že jedno z možných uspořádáni je také velká koalice TOP 09 a ČSSD, načež se mu celkem rychle dostalo docela důrazné otázky ze strany moderátora, co že nám to tady zavádí za nové politologické termíny, když přece velkou koalicí se míní spojení ČSSD a ODS. Dovolím si tomuto automatismu oponovat. Domnívám se, že aby bylo možné dané uspořádání na jakékoli úrovni nazvat velkou koalicí, měly by být společně splněny dva znaky: koalici tvoří dvě strany, jejichž myšlenkový základ spočívá v odlišných politických filosofiích; koalici tvoří dvě strany, které v daných volbách skončily na prvním a druhém místě.

Patrně nebude sporu, že není-li splněna první podmínka, o velkou koalici se skutečně nejedná. Nejlepším příkladem je již zmíněná Praha - koalici ODS a TOP 09 by za "velkou" asi nikdo neprohlásil. Prvním důležitým znakem velké koalice totiž je, že z politiky spolehlivě vytěsňuje střet idejí a redukuje ji na techniku moci. K takovému stavu však můžeme dospět ještě hanebnějším způsobem, než je velká koalice. Mám na mysli ty desítky a možná stovky tichých spojení, díky kterým se zainteresovaní "napříč politickým spektrem" snadno dohodnou na "vhodné" změně územního plánu a následně vše během pár chvil v příslušném zastupitelstvu "prohlasují". Čelit těmto oblíbeným praktikám je o to složitější, že jsou zásadně netransparentní. Křížencem obou je pak něco na způsob nechvalně známé opoziční smlouvy...

Věnujme se nyní druhé podmínce. Je možno v Praze za velkou koalici označit spojení ODS a ČSSD? Tvrdím, že nikoli. V Praze tentokrát velká koalice vzniknout vůbec nemohla, neboť ČSSD skončila až třetí. Opozice nebude bezzubá (a nebyla by ani v případě, že by jednání dopadla koalicí TOP 09 s ČSSD). Každá skutečná velká koalice však vede k dru-hému velmi nežádoucímu jevu, snad k jednomu z nejrizikovějších: k vládě bez opozice. To, co nazýváme velkou koalicí, implikuje stav, kdy má vládní většina obrovskou převahu a opozice je jen jakýmsi přihlížejícím do počtu. To ale není pražský případ. TOP 09 je přeci v Praze opozicí velmi silnou!

Jak s redukcí politiky, tak s vládou bez opozice souvisí i znak, který jsem ani "nečísloval" - totiž že velkou koalici tvoří vždy dvě strany. Každý vyšší počet totiž pragmatické dohody komplikuje, s každým dalším členem koalice je nutné vyjednávat uvnitř a roste riziko, že jedna ze stran bude v nějaké důležité konkrétní kauze hlasovat s opozicí (nebo alespoň někteří její zastupitelé, což může stačit...). Poznamenejme konečně, že systém dvou stran, který by byl nastolen uměle - tedy shora, prostřednictví většinového volebního systému, by de facto generoval stav velmi blízký velké koalici: dominanci dvou (zdánlivě) politicky odlišných stran, které by však ve skutečnosti spoluvládly zcela bez opozice.

K velké koalici došlo krom Prahy např. v Brně, v Ostravě, či v takovém Prostějově (ve všech třech případech ODS a ČSSD). Naopak v Olomouci byl vítěz - ČSSD - obejit koalicí nelevicových stran. ČSSD se to stalo ve více městech  a zaznamenal jsem nevoli ze strany socialistických špiček, i s odkazem na povolební vývoj po letošních volbách do Poslanecké sněmovny. V Praze však ČSSD učinila totéž, na co si jinde stěžuje. A konečně, pokud je mi známo, TOP 09 v Praze jednala i s ČSSD a jsem přesvědčen, že když už k takovému jednání došlo, bylo by vedeno i tehdy, kdyby si druhá ODS a třetí ČSSD svá pořadí vyměnily... a v případě dohody by se pak skutečně jednalo o velkou koalici v pravém smyslu toho slova (i když - ODS, ani kdyby byla až třetí, by asi nebyla opozicí zcela bezvýznamnou...). Netuším, zda je to někde realita, ale za velkou koalici bych považoval i např. spojení TOP 09 a Strany zelených, pokud by tyto skončily na prvních dvou příčkách - lhostejno v jakém pořadí.

Závěrem poznamenejme, že velká koalice má sice za důsledky redukci politiky na techniku moci a vládu bez opozice, ale to naprosto neznamená, že k těmto velmi nebezpečným jevům nemůžeme dojít i jinými cestami. Velká koalice však patří k těm nejspolehlivějším. Vůbec při tom nezáleží, zda se jedná o velkou koalici na parlamentní úrovni, nebo o "malou" velkou koalici na úrovni komunální. Vždyť co se v obci naučíš, v parlamentě jako když najdeš.

 

RNDr. Jan Kubalčík, PhD. je matematik, člen redakční rady Konzervativních listů