Autor: Vlastimil Podracký

Křesťanská dichotomie, islám a my

Netradiční pohled na oddělení moci světské a církevní...

---

Vážený pan MUDr Jan Fořt předseda KS.

 

Vážený pane předsedo,

velice si vážím toho, že se na vysoké úrovni Vaší strany zabýváte mým textem ohledně kritiky Vašeho programu.

V KANu teď probíhají diskuse ohledně programu a dalšího směřování KANu. Víme, že čistě protikomunistické zaměření bez nějaké jednotící ideje, není možné. Já prosazuji konzervativní princip. Za tímto účelem (ale nejen proto) jsem vydal knihu Občanská obroda, kde manifestuji konzervativní řešení problémů současného světa. Případné sloučení konzervativních sil je velikým cílem, proto i diskuse je potřebná. Já považuji diskusi o programových a ideových otázkách včetně propagace konzervatizmu za prvořadou činnost.

Stávající bezideová, rozbředlá (tekutá modernita podle Baumanna) společnost je nebezpečím, které nemusím zdůrazňovat, proto je potřeba mít cíle ujasněné i ve věcech, které bychom rádi „hodili za záda". Konzervatizmus je jedinou optimistickou variantou dějin. Naše zodpovědnost vytvořit takovou jednotící a lidi oslovující ideu je veliká. Pokud bude jednotící idea, zbývá ke sloučení jen překonat případný odpor jednotlivců. Lidé ovšem mají obvykle rádi, když jsou věci jasně definovány, proto jsem se ve své knize pokusil stanovit jakési Krédo konzervativní obrody, tedy zjednodušený přehled základních myšlenek. Někde jsem musel najít vlastní řešení, protože stávající konzervativní literatura nedává odpovědi na mnohé otázky nebo se mi odpovědi jeví jako zastaralé a postrádající obecnější platnost (viz Kirk).

Při přípravě sjezdu jsem se přesvědčil, že lidé stále mají na KAN svůj názor. Buď zcela odmítavý (levičáci) a nebo zcela vstřícný, vedoucí i k osobním obětem. Proto si myslím, že i značka KANu není zcela vyčichlá.

Pokud se týká odpovědi na moji kritiku, dovolil jsem si v příloze čistě polemicky a pro Vaši informaci připojit ještě několik vysvětlujících názorů. Podstatné je řečeno ve shora uvedené knize. Kniha je v knihkupectvích a v knihovnách by se měla postupně objevit a to i v knihovně OI.

Pokud se týká programu Konzervativní strany a mojí kritiky, obojí již ve zpravodaji KAN vyšlo. Dovolím si to doplnit nyní i Vašimi odpověďmi.

 

Občanská společnost.

K takové zásadní věci musí být jasnější a průbojnější stanovisko obsahující i náznak řešení. Snížení daní a ponechání více prostředků soukromým subjektům je správné, ale nedostatečné. Občanská společnost u nás téměř nefunguje. To není jen otázka peněz ušetřených z daní. Je to dáno rozbitím konzervativních struktur totalitními režimy a jejich neobnovením v postkomunizmu. K zakládání angažovaných spolků chybí motivace, ale postrádá se i morální přesvědčení a společenská askeze. Motivaci lze zvýšit „dosažitelnými pravomocemi" v malých politických jednotkách, kde je prostředí dostatečně malé a vliv občanů přímý. Tam také musí směřovat „autonomie pravomoci", tedy, pokud je možná, vysoká pravomoc nižších orgánů. Zároveň se vytvoří lépe zodpovědnost jako protiváha pravomoci, protože v místních podmínkách se občana věci přímo dotýkají a nejsou rozprostřeny na velký počet lidí. Míra asi odpovídá poměrům v předválečných obdobích.

Samozřejmě, že to není samospasitelné řešení. Nicméně v dalším už je možno pouze spoléhat na morálku a osobní nasazení.

Pluralita moci je výsledek angažovanosti prvků občanské společnosti. Protože v obč. spol. se projeví jednak morální autority a mocenské prostředky (obvykle od nezávislých subjektů - střední třídy), je obč. spol. prvkem nerovnosti v jinak rovnostářském systému politické demokracie. Rozrůzněné a vzájemně soutěžící subjekty potom uznávají nadřízenost politických orgánů jako jakéhosi soudce, který stojí nad nimi nikoliv mocensky, ale z jejich vůle. Pokud je zajištěna pluralita moci, je zbytečný silný stát a je zcela správné, aby dostával jen minimální daně. Napřed ovšem musí být vytvořena ona rovnováha, tedy pluralita moci. Samozřejmě, že musí být morálka vzájemných vztahů, a to nejen daná zákony, ale i morálními principy odvozenými z tradic.

Svoboda nevznikne odstraněním daní nebo nějakou násilnou likvidací státních struktur, ale jen onou pluralitou moci, jejíž materiální základ je v nezávislých občanech střední třídy. Proletářská společnost nikdy nevytvoří pluralitu a podlehne mocnému monopolnímu subjektu a tím ztratí svobodu. Mocenská diktatura silných subjektů může být stejně zhoubná (pravicová diktatura) jako levicová diktatura silného státu, který odstraňuje své konkurenty třeba znárodňováním. Bát se ovšem pouze silného státu a nevidět nebezpečí silných monopolních subjektů je určitým zanedbáním ve hledání pravdy.

Např. v kauze Kinsky vidíme, že pan Kinsky si může dovolit cokoliv, dokonce i získat neoprávněně státní občanství, vyhrát všechny kauzy, protože proti němu jako silnému subjektu stojí pouze chudé obce, úplatní úředníci a proletářští občané. Je vidět, jak nefunkční je občanská společnost, která nedovede pomoci obcím v právním zastoupení na určité úrovni, a spoléhá se zase jen na stát, který může, při levicových tlacích, opět nabývat moci až zpět k totalitě. Pravicová totalita silných monopolních subjektů si podává ruce s totalitou levicovou, kterou tím nastoluje. Občané volí komunisty proto, ne že by je milovali, ale protože nevidí oporu proti mocným subjektům. Proto je v konzervativním zájmu vytvořit opravdovou občanskou společnost. Tím zmizí i nebezpečí komunizmu a levicové síly budou mít podporu jen několika neúspěšných nebo líných občanů, ale ne těch občanů, kteří se dnes cítí bezmocní proti silné nepřátelské moci.

V občanské společnosti vidím základní oporu konzervatizmu, proto musí být na prvním místě, nesmí se odbývat způsob jejího vytvoření a jejího fungování. Více viz ve shora uvedené knize.

S dalšími body připomínek v zásadě souhlasím, pouze bych ještě rozvedl některé důležitější.

 

K zahraniční politice.

Nesdílím strach z Ruska jako takového, alespoň ne takového, jakým bylo bývalé carské Rusko. Víme, že tam se uplatnilo mnoho Evropanů, podnikali tam a vydělali peníze. Mnoho Čechů se tam odstěhovalo a byli tam spokojeni. Nemyslím si, že byzantskou kulturu lze nějak směšovat s komunizmem. Na druhé straně se domnívám, že vstup Ruska do EU by asi nebyl tím „pravým ořechovým", protože rozdíly jsou asi dosti velké, podobně jako s muslimským Tureckem. Na druhé straně ovšem byzantská kultura je i na Balkáně, tedy i v Řecku a nějaké ohrožení to nepřináší. Turecko je členem NATO. Za jistých podmínek si myslím, že by to mohlo být i Rusko. Zvláště když by mělo snad nějak zaniknout útokem islámských zemí nebo Číny a bylo by nutno mu pomoci, protože to vyžaduje rovnováha ve světě a zajištění východních hranic Evropy. Ale to je nepodstatný osobní názor.

 

K tzv. Benešovým dekretům.

Tato otázka vyžaduje důkladnou právní expertízu. Zrušit Benešovy dekrety a zároveň zajistit nedotknutelnost po válce nabytého majetku je opravdu právní otázka a je nutno ji velmi pečlivě a opatrně propracovat. Vidíme opět na kauze Kinsky, jak jsou právní otázky důležité. Pouhé zrušení Benešových dekretů by byl asi katastrofální nonsens.

 

O přímé demokracii.

Podobně jako v jiných případech, je nutno zkoumat rovnováhu pravomoci a zodpovědnosti. Rozhodování občana v referendu o problému, kterému ani řádně nerozumí, navíc je ovlivněn sdělovacími prostředky a přitom za své rozhodnutí nese jen minimální zodpovědnost, není v souladu s konzervativním myšlením. Proto má referendum a jiné prostředky přímé demokracie význam pouze na obecní úrovni, kde není zodpovědnost příliš „rozprostřena" a občan své rozhodnutí na své kůži pozná. Na státní úrovni by snad mohla být formou referenda nějaká pojistka proti velkým projevům nespokojenosti, předcházelo by se tím pouličním střetům s masami lidí.

 

Otázka komunálních odpadů - zcela souhlasím, stejně to uvádím ve své knize.

 

Majetkoprávní vztahy v médiích.

Média jsou obrazem funkčnosti občanské společnosti. Pokud je pluralita moci ve společnosti, je pluralita i takového mocenského prostředku jako jsou média. Pravda se potom získává od různých mediálních subjektů porovnáváním jejich produktů. V naší společnosti však není pluralita moci, proto i sdělovací prostředky jsou v rukou monopolních subjektů (třeba velká část tisku), které nás zpracovávají podle své velmi sofistikovaně podstrčené doktríny. Na mínění lidí potom zírám a vidím jak jsou zpracováni. Bohužel je zřejmé prosazování levicových doktrín a německého chápání světa (nutnost státního řešení problémů; historie začíná odsunem Němců, předtím nebylo téměř nic; komunizmus byl rájem - viz Dietlovy, jak říkáme „pohádky z komunizmu"). To vyplývá z toho, že mocné subjekty ovládající tisk (ale uplatňují se i v televizi) jsou především závislé na německých zahraničních vlastnících nebo na levicových silách. Obojí totiž mají peníze. Normální občanský pravicový subjekt, dokonce ani pravicová strana, ne.

 

Migrace.

Svoboda pohybu vyplývá ze svobody volby a je základní svobodou člověka. Člověk ovšem může volit jen z možností, které se mu nabízí. Domácí obyvatelstvo má vydržené právo své kultury i svého etnika (vyplývá z principu kontinuity). Pokud by to tak nebylo, potom schvalujeme expanzi jednoho etnika (kultury, náboženství) na území druhého. Výsledkem by bylo Kosovo, Baskicko, Severní Irsko apod. Otázka, zda migranta přijmout by spočívala na místní občanské společnosti (zaměstnání, materiální zabezpečení) a politických orgánech v přímé demokracii obce. Jinak by to byla vně programovaná expanze. Pan F. A. Hayek neřeší migraci. Jeho svoboda pohybu směřuje spíše proti omezením svobody volby (otrokářství, nevolnictví apod.) s čímž samozřejmě souhlasím.

 

Globální ohrožení.

Obavy z nízké populace na jedné straně a z přelidněnosti na druhé, vyplývají z principu kontinuity, která je obojím ohrožena. Opět vidím řešení v návratu zodpovědnosti za budoucnost. Nelze dělat nějaké sociální inženýrství, ale konzervativní návrat k omezenému prostoru obce a jejích zdrojů, odkud nelze nikam expandovat. V podstatě to neodporuje tomu, co píše pan Dr. Roman Joch. Podobně i obava z vyčerpání surovin. Takové jednání je těžení práva stávající generací a povinnosti vyplývající z tohoto práva má řešit budoucí generace. To je opět nezodpovědnost za budoucnost. K tomu je potřeba zaujmout jasná stanoviska a ne to nějak omlouvat. Potom se ponechává prostor levicovým „zeleným" hnutím, jejichž ideje jsou nevyjasněné a lze s nimi libovolně manipulovat. Opět záleží zda se jich zmocní silný mocenský subjekt a používá jich pro prosazení svých zájmů (viz protesty proti Temelínu jako konkurenčnímu zdroji) nebo levicové síly. Vynecháváním tohoto problému z programů pravicových stran je velkým omylem.

Pane doktore, opět se omlouvám, ale jsem rád, že mohu takto diskutovat s opravdu fundovaným člověkem na vysoké úrovni. Možná jsou moje závěry trochu málo teoretické a příliš praktické, ale politická východiska jsou vždy praktická a musí být zobecnitelná pro všechny občany. Čím praktičtější je idea, tím méně problémů s formulováním politiky.

S úctou

Ing. Vlastimil Podracký

V Olomouci dne 24.8.2003.

---