PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

29.06.2011
Kategorie: Zemědělství

Autor: Jaroslav Cabal

Konec Pozemkového fondu na dohled


Ministr zemědělství konečně připravil pod tlakem usnesení PS PČR paragrafové znění zákona podle kterého má být završena dvacetiletá existence Pozemkového fondu České republiky. Zaniká tak nejstarší ze státních institucí obdobného typu. Historie této právnické osoby zřízené státem by sama o sobě vystačila na velmi silnou knihu, při jejímž čtení bychom se zcela jistě nenudili - dotkneme se jí tedy jen velmi okrajově.

Při přijímání nejsložitějšího restitučního zákona o půdě zákonodárci zvažovali, jakým způsobem budou řešeny vlastnická práva či majetkoprávní vztahy v čase zlomu po roce 1989 a v budoucnosti. Pozemkový majetek držený státem v těch dobách nabyl v předchozí době nesvobody obrovských rozměrů. Za okupace v průběhu II. světové války byl státem vyvlastněn zejména majetek našich spoluobčanů židovské národnosti nebo odvážných odbojářů. Následovala vlna obrovských poválečných konfiskací zrádců národa a do rukou státu přešel také veškerý nemovitý majetek obyvatel německé národnosti na téměř jedné třetině území republiky, spolu s majetkem mnoha významných šlechtických rodů.

Komunistický režim akčně navázal na tento neblahý trend okamžitě po svém nástupu k moci. Ukradl majetek církvím, vyvlastnil zbytek šlechtických rodů za války loajálních našemu tehdejšímu státu, obral velké i střední sedláky s cílem zničit velmi vlivnou, k nim nepřátelsky (konzervativně) naladěnou, skupinu občanů a institucí. Zpočátku sice proslul štědrostí v přídělovém řízení, avšak o málo později opět sebral mnohým i takto levně koupený majetek bez náhrady. Přijatými zákony, a pod atmosférou strachu, poté komunisté uměle srazili ceny pozemků tak, že se staly pro mnoho občanů nehodnotnou zátěží. Lidé se proto často při dědických řízeních dobrovolně vzdávali uvedeného majetku ve prospěch „společnosti", někteří dokonce kvůli svému „stranickému zapálení". Navíc „tvůrci spravedlivého řádu" upřednostnili uživatelské vztahy ve prospěch svých státních podniků a pseudo družstev. V takto zavedeném systému po čtyřicet let bylo možné, bez souhlasu majitele pozemku či hospodářských (dokonce i obytných) budov, užívat tento cizí majetek bez povinnosti hradit přiměřené nájemné, a bez povinnosti náležitě o něj pečovat. K tomu sebrali živý inventář, mrtvý inventář, osiva, sadbu i většinu strojů.

Tisícileté tradice venkova byly v průběhu několika let zcela rozvráceny a stát počal vysávat nakradený majetek. Zákonodárcům po roce 1989 bylo jasné, že již není možné vrátit se do časů před nástupem totalit, ale že je možné vytvořit podmínky pro restituci ukradených majetků, a že je možné nastolit majetkoprávní vztahy tak, aby tyto alespoň formálně odpovídaly podmínkám běžným v normálních zemích na západ od naší hranice.

V tomto smyslu byl také vytvořen zákonný rámec pro správu zemědělských nemovitostí, plnění restitucí a pro jejich privatizaci. Cílem bylo nalézt taková řešení, které by zachovalo prostředky získané prodejem zemědělského majetku v patřičném resortu. Jako nejvhodnější způsob ošetření uvedených záměrů bylo založení Pozemkového fondu České republiky speciálním zákonem.

Je třeba konstatovat, že Pozemkový fond splnil téměř úplně předpokládané cíle, za což mu přísluší pochvala. Aféry, které jeho činnost doprovázely, často vznikaly z nepochopení jeho úlohy, a to dokonce ze strany samotných vedení resortu zemědělství (zejména za socialistických vlád ČSSD), méně pak v důsledku zneužívání informací či funkcí některými manažery této instituce.

Pozemkový fond jasně kladně zapůsobil v oblasti uspokojování nároků osob oprávněných podle zákona o půdě a zprivatizoval značnou část jím spravovaného nemovitého majetku. V této době již ukončil svou činnost v mnoha vnitrozemských okresech a zbývá mu ještě prodat pozemky zejména v pohraničních oblastech, ve kterých je prokazování vlastnictví státu velmi komplikované.

Vraťme se z historie do současnosti. Ministerstvo zemědělství plánuje zánik Pozemkového fondu tak, aby bylo možné dokončit jeho poslání pod jinou hlavičkou. Vznikne tedy nový subjekt - snad Národní pozemkový úřad, a to sloučením agend fondu a Pozemkového úřadu. Na první pohled je zřejmé, že ministerstvo pod tlakem zájmů jednotlivých resortů nezvolilo logičtější řešení - sloučení s agendou Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. To navíc patří pod křídla Ministerstva financí. Obě instituce totiž řeší velmi podobné problémy, avšak nepochopitelnou a hloupou aversi jednotlivých resortů nedokáže ani nynější (prý reformní) vláda překonat.

Raději tedy Ministerstvo zemědělství sáhlo po spojení jím řízených organizací, přestože je navýsost nepěkné slučovat orgán, který rozhoduje o výměnách vlastnických práv i v soukromém sektoru, s organizací vykonávající správu nemovitostí. Opět tedy budujeme nový jednoznačný konflikt zájmů, tentokráte se to týká například pozemkových úprav, v rámci kterých pak státní správa získává nepoměrně silnější postavení, než jaké může mít privátní subjekt. Navíc bude nutné k dokončení mise fondu vyřešit postupy při následných převodech nemovitostí kvůli radikální změně podmínek. Pozemkový fond je samostatnou právnickou osobou, kdežto nový subjekt bude buď součástí struktury ministerstva, nebo nebude mít takové kompetence, jaké měl jeho právní předchůdce. Právní nástupce fondu tedy bude muset upravit dosud užívané postupy při správě svěřeného majetku a čeká jej v tomto směru docela dlouhé období tápání a stabilizace. Tato praxe samozřejmě vyžaduje personální posílení příslušného oddělení na ministerstvu financí, a zachování zbytečně rozsáhlého aparátu ke správě uzavřených smluv či přípravě privatizací. A tak se opět budou rušit spíše pracovní pozice v regionech a posilovat vrcholné úřady.

Pozemkový fond je možné zrušit elegantněji. Tomuto řešení však musí předcházet dvacet let slibovaná restituce majetku církví. Nemovitý majetek dosud spravovaný Pozemkovým fondem České republiky by bylo následně možné zákonem delegovat obcím. Takové opatření by výrazně pomohlo sídlům zejména v chudých pohraničních oblastech. Pokud stát počítá s příjmy z prodejů těchto nemovitostí, mohl by zákon zavazovat obce převádět část prostředků získaných jejich privatizací, či pronájmem, na jeho účet. Pozemky by mohly být vedeny kvůli snazší kontrole na zvláštním listě vlastnictví a musely by být převáděny na jiné osoby podle upraveného zákona o převodu zemědělských pozemků. V takovém modelu by správa vyžadovala minimální počet zaměstnanců sedících někde na Ministerstvu zemědělství (maximálně 20 % sestavy současného ústředí PF ČR), a navíc po jednom zaměstnanci na bývalých okresech ke sledování dodržování zákonem stanovených pravidel a k hájení podmínek z dřívějších kupních smluv. Největší počet zaměstnanců fondu totiž zaměstnávají přípravy převodů, nikoliv správa uzavřených kontraktů. Takto by byly vyřešeny dva závažné problémy, zánik fondu a dokončení restitucí.

Tradičně tedy Ministerstvo zemědělství vybralo ze tří možností tu nejméně vhodnou. Přesto se jedná o výrazný krok této nepružné, různými zájmy svázané, instituce vpřed.

Rezervy státní správy na tomto úseku jsou ohromné. Slučovací proces by neměl v tomto resortu skončit parlamentem vynucenou likvidací Pozemkového fondu. Nabízí se vytvoření nové velké instituce, která by pod své křídla převzít kompetence Státní potravinářské inspekce, Státní veterinární správy, Státní rostlinolékařské správy, popřípadě i kompetence hygienické služby týkající se výroby a distribuce potravin. Vláda vážně bojující za menší a levnější stát, vláda prosazující efektivnější a koordinovanější správu veřejných věcí tedy musí v přirozené integraci příbuzných činností pokračovat co nejrychleji.

 

Ing. Jaroslav Cabal (1992-1996 vedoucí ÚP PF ČR)