PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

15.01.2009

Autor: Petr Andrle

Když vám dojdou argumenty, nastrčte sudetské Němce

Jinak obecně sympatická snaha Ing. Petra Macha, který se snaží vytvořit další pravicovou stranu v této zemi, není bohužel prosta demagogie. V úterý odpovídal zakladatel této nové strany na novinkách.cz dotazům čtenářů. Zde je jeden dotaz a odpověď Ing. Macha. ... Převzato z internetového týdeníku ČAS.


Marush.r: Pane Machu, chcete, aby Vaši stranu volili lidé typu Daniela Landy? Chcete v lidech posilovat podivné vlastenectví a extremismus?

Mach: Podívejte se prosím znovu na naše stanovisko k Lisabonské smlouvě na www.svobodni.cz. Jsme proti Lisabonské smlouvě z konkrétních důvodů. Když chceme zachovat stávající váhu hlasu České republiky v EU, nebo když chceme pojistky, aby odsunutí Němci nemohli žádat kompenzace u Evropského soudního dvora v Lucemburku, to nepovažuji za "podivné vlastenectví" ani "extremismus". Nechceme Lisabonskou smlouvu, protože chceme uchovat stávající pravidla fungování EU - tak jak je naši voliči schválili v referendu o vstupu do EU a tak jak platí dosud. Nechceme tato pravidla změnit v neprospěch České republiky - což by Lisabonská smlouva udělala.

 

Návratem sudetských Němců a tím, že obyvatele pohraničí oberou o jim přidělené domy a pole, začali strašit komunisté občany pohraničí hned po roce 1945. Pravdou je, že první kdo jim sebrali pole (a některé domy) byli sami komunisté, když nové „osadníky pohraničí" nutili vstoupit do JZD, která v pohraničí nikdy nefungovala a ve transformované podobě státních statků byla státem dotována až do roku 1989. Osadníci kupodivu nezahořkli a zřejmě vedeni příslovím lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše, vracejí komunistům jejich péči v každých volbách. Budiž. Je to právo a věc každého. Onehdá mi na jedné besedě v Praze, v poměrně vášnivé diskusi na téma „sudetští Němci a my", jakkoli je tento termín velice nepřesný, položil mladý student prohlašující se také za konzervativce, otázku: Tak proč sem stále jezděj, když nechtějí zpět své domy. Neříkejte, že z nostalgie. Tam kde jim to dovolí, prohlížejí si ty domy i zevnitř.

Kdysi mne provázel po svém (konečně po svém) hradu Český Šternberk, jeho dnešní majitel pan Zdeněk Šternberk. Tady jsme si hráli, ukazoval mi pokoj s hračkami. A hned vedle byla jídelna - když maminka volala k obědu, neměli jsme to daleko. Jenže po roce 1945 si jeho tatínek mohl hrad zvenčí i zevnitř prohlížet pouze jako kastelán. To mu dovolili. Hraběcí synek se mohl již jen jako návštěvník podívat na pokoj, v němž si kdysi hrál. Nostalgie? Hrad Český Šternberk je velký, takže bylo by dost těžké ho zbourat. Proto vydržel. A právem byl vrácen majitelům.

V pohraničí jsme zbourali tisíce domů, kostelů, kapliček a jiných památek. Takže pomalu není co vracet. Co by chtěli sudetští Němci vrátit, to je úplně něco jiného, řekl jsem tehdy tomu studentovi. (Mimochodem - používat termín sudetští Němci je zcestné. A co Němci z Rakouska? Nebylo by lepší psát a říkat čeští Němci?). A to o co jde ve skutečnosti, nepochopí ti, kdož si myslí, že když je součástí Libanonské smlouvy i Charta základních práv občana EU, že na základě jejího výsostně demokratického textu, budou moci ti, kteří přišli po válce o majetek z nepochopitelného, avšak promyšleně zaměřeného uplatnění kolektivní viny, žádat o jeho navrácení. Je to nesmysl, ale argument proti Lisabonské smlouvě jako Brno. Poslechněte si prosím nejprve další příběh ze starých časů. Nedávno, jak píšeme v jiném textu tohoto listu, byla obnovena kaplička v kdysi samostatné obci Podlesí, která je dnes součástí města Budišov nad Budišovkou. Ta kaplička má svoji zajímavou historii. V roce 1849 se rozhodli manželé Morbitzerovi (doufejme, že se tak jmenovali) v obci Podlesí, že postaví na jistém místě v obci kapličku. Proč tak učinili, se dnes již nedozvíme. Zda chtěli tak poděkovat Bohu za narození dětí, či za něco jiného, nevíme. Každopádně kapličku ze svých prostředků postavili a všichni v obci věděli, že kaple je dílem této rodiny. Když se v kruté zimě roku 1928 ona kaple zbortila, považovali manželé Aloisie a Leo Morbitzerovi za zcela normální, že kapli postavenou jejich prarodiči, obnoví. Neboť je třeba ctít odkazy předků. A tak Aloisie Morbitzerová, mohla v srpnu 1929 napsat a na střeše obnovené kapličky uchovat vzkaz budoucím. Ten zněl takto:

 

Moji milí!

Tato kaple byla vybudována manželi Leo a Aloisií Morbitzerovými. Pracovali tam Leo a jeho otec Johann Morbitzer. Udělali vše mimo střechy. Tu zhotovil klempíř Rudolf Bauer z Budišova a pan Robert Poledna. Vysvěcena byla farářem Emilem Pilipem, který právě slavil 25. Výročí vysvěcení na kněze. Byla to veliká sláva. Na tomtéž místě před 80 lety postavili také kapličku naši prarodiče. Vlivem velké zimy se kaplička zbortila. V téže době, když byla stavěna kaple, shořela kůlna se stroji, tu postavili teprve před dvěma lety. Stroje byly téměř nové. Nikdy se nevyšetřilo, kdo byl žhářem, přenecháme to Pánu Bohu. Ale nás to dlouho trápilo. To je zpráva pro budoucí generace a přidáváme ukázku mincí, kterými se nyní platí: 1 x 1 Kč., 1 x 50 hal., 1x 20 hal., 1 x 3 hal., 1 x 5 hal. Píše to Aloisie Morbitzerová, srpen 1929. Nashledanou!!! Vzpomínám na Vás.

 

Tak dokonalý vzkaz do budoucnosti by nevymyslel ani Issac Asimov, mistr románů sci-fi. Když psala paní Aloisie svůj vzkaz končící slovy „nashledanou", myslela jistě na ty, kteří její text najdou v době, kdy již ona sama nebude na světě. Domnívala se zřejmě, že svět bude mít i nadále svůj řád, a že nebude dán třeba prostor k ničení a zanedbání kapliček. A to, že by měl být dán prostor k vyhánění těch, kteří po staletí obdělávali pole, rodili děti a stavěli domy v Podlesí a jinde, to ji ani ve snu nenapadlo. Ona jen pokračovala v díle svých předků. Jejich potomky jsme vyhnali, jejich domy bořili, jejich historii zatracujeme, ani před Pánem Bohem se za to nestydíme. A poté se pokrytecky divíme, proč se potomci Morbitzerů vracejí do své domoviny. Proč vydávají noviny, kde si otiskují vzpomínky a fotografie. Proč hovoří o„svých domovech". Jak říkal Jan Werich, doma jsem tam, kde jsem hrával kuličky.

Před lety jsem četl v jedné reportáži o životě světoznámého amerického fotografa jeho vyznání o tomto světě. Autor reportáže hovořil s oním fotografem v Kambodži, která se vzpamatovávala z Polpotovského vraždění. Přemýšlím o tom, říkal onen fotograf, kdy vznikl ten moment vzniku polpotovské ideologie. Nezpůsobili jsme ji my sami těmi stovkami tun napalmu pro Vietnam? Podobně bychom si měli klást otázky typu - kdy vznikl moment novodobé nenávisti mezi námi a českými Němci? Koncem devatenáctého století? V roce 1918? V době poté? Či v roce 1933? Na tyto otázky hledají odpovědi stovky filozofů, politiků, literátů a expertů obou stran. Pouze neodpovídají vstřícně na vzkaz paní Morbitzerové. Nashledanou. Také díky tomu, co se u nás stalo v roce 1989, mohli jsme se nedávno sejít u obnovené kaple v Podlesí. Mimo města Budišova nad Budišovkou na její obnovu přispěli - podnikatelé. Olomoucký Josef Kvapil a Moravskoberounský Josef Holíček.

Pan Mach zakládá novou, údajně zaručeně pravicovou stranu, a jejím jménem bohužel vytváří předpoklady pro další nové hříchy v popisu historie lidí dvacátého věku, dnes vlastně již dvacátého prvního. Žádný soudní dvůr v Lucemburku nemůže vrátit onu kapličku potomkům manželů Morbitzerových. Neboť jejich NASHLEDANOU má morálně obrovsky daleko od uvažování populistických nacionalistů typu Petra Macha. A to píši s vědomím, že on sám je mi s mnohými jeho názory sympatický. Jinak bych tak dlouho neodebíral a nečetl jeho „Laissez Faire", kterýžto časopis jedenáct let vydával. Nyní jeho vydávání přerušil proto, že zakládá novou stranu, jak sám v prosincovém čísle napsal. Píše, že i v jiných dimenzích bude hájit principy svobody a odpovědnosti, které vždy na stránkách časopisu Laissez Faire hájil. Leč dimenzi svobody rodiny Morbitzerových velmi krutě ponížil. Snad jen jeho mládí by mohlo být jeho omluvou.

Ale za jeho svobodu položili životy mnozí němečtí komunisté a sociální demokraté, či židovští občané ze Sudet, kteří by se nesporně právem mohli domáhat svého majetku. Ty, ani jejich potomky, to ovšem ani nenapadne. I když jsou stoupenci Lisabonské smlouvy. Hádejte proč? Není to snad právě proto?

 

15. ledna 2009

 

Petr Andrle