PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

08.10.2010

Autor: Jan Kubalčík

Kauza Poche - meritum věci

"V jedné záležitosti má totiž pan Poche pravdu: ano, může jít o daňový únik – přesto, že politická strana daň z daru skutečně neplatí."


Poche nyní přiznává, že mu šéf pražské ČSSD Petr Hulinský při pohovoru řekl, že je jedním z nejhloupějších lidí, jakého kdy potkal." (Pražská ČSSD se vzepřela vedení. Kandidáta se skandálem nestáhne, iDNES, 8. října 2010). Pan Hulínský má naprostou pravdu. Já ale od začátku celé kauzy čekám, zpočátku lhostejně, později pobaveně, ale nyní už poněkud zděšeně, kdo - ať už kterýkoli politik, nebo ten, kdo někdy věnoval nějaké finanční prostředky politické straně, nebo novinář - konečně zmíní meritum věci. Možná už to udělal nějaký blogger, ale já to nečetl a už to prostě nemůžu vydržet.

V jedné záležitosti má totiž pan Poche pravdu: ano, může jít o daňový únik - přesto, že politická strana daň z daru skutečně neplatí. Nepochybné je, že pan Poche je nejen tak hloupý, že na sebe vykdákal záměr ošidit stát na dani, ale ani nenahlédl, jakým mechanismem je takto stát šizen. To samozřejmě ukazuje na fakt, že mu byl svého času příslušný postup doporučen a on „pouze" toto doporučení následoval - bez toho, aby pochopil jeho smysl. A celý zmatek je dovršen tím, že pokud oni prostředníci, přes které pan Poche věnoval ČSSD diskutované peníze, dali příslušné obnosy ve formě členských příspěvků, stát naopak ušetřil!

Zmíním ještě jednu drobnost: nepochybuji o tom, že tohle dělají opravdu všichni. Jak se s oblibou říká „napříč politických spektrem". Dokázat to samozřejmě nelze - tedy dokud se to pohybuje v částkách řádově do desítek tisíc korun, nebo pokud se k tomu někdo rovnou, jako pan Poche, nepřizná. Já se zase rovnou přiznám, že je to pro mě přijatelnější forma financování politické strany, než jasný úplatek od firmy, jež si následně namastí kapsu na veřejné zakázce, kterou zvolení politici sponzorované partaje (opět „napříč politickým spektrem") po vobách přihodí. Aby mi bylo správně rozuměno: nijak neobdivuji systém rozsáhlého obsazování nejrůznějších správních nebo dozorčích rad či jiných velmi dobře placených postů aktivními či bývalými politiky. Pokud ale chceme říct, že jsou to nepoctivě získané peníze, nebo že je to z nějakého důvodu prostě obecně nemravné, zaměřme se na podstatu a napadněme tento systém v základech. Když však jednou připustíme, že se jedná o poctivě (byť třeba příliš snadno) vydělané prostředky, pak ať si z nich každý (včetně politika) obdarovává koho je mu libo.

A teď jsme u toho. Ať si obdarovává koho je mu libo, ale až z řádně zdaněných peněz! Zákon na to pamatuje a finanční prostředky, které jsou darovány určitému tipu subjektů, lze odečíst z daňového základu. Dar politické straně je také takto pojímán. Jenže tato možnost je u fyzických osob shora omezena 10% ze základu jejich daně (podrobněji viz např. www.konzervativnistrana.cz, sekce „Pro Vás", sponzoring, dokument „Jak nás obdarovat", kde je k disposici i příklad...). Pokud by např. pan Poche měl základ daně 3 miliony Kč a daroval by ČSSD 300 000 Kč (tedy přesně 10% ze svého základu), pak si celý tento dar (tedy pokud za celý rok nedal nikomu jinému nic... ale nebudu to komplikovat) od daňového základu odečte a stát mu následně vrátí 45 000 Kč (15% daru). Ale pokud by pan Poche měl daňový základ jen 2 mil. Kč, pak by mu bylo jako odečitatelná položka uznáno jen 200 000 Kč a stát by mu vrátil „pouze" 30 000 Kč. Zde přichází ke slovu onen trik, kdy pan Poche přijde za kolegou a řekne mu: tady máš 100 000 Kč, daruj je straně a stát ti vrátí 15 000 Kč (za předpokladu, že máš daňový základ alespoň 1 mil. Kč) - mně by to už nevrátil, já už jsem na limitu. Pokud ale pan Poche a jeho kolegové celou operaci završili tím, že všechny tyto peníze dali formou členských příspěvků, pak stát nedá nikomu nic a všech 45 000 Kč zůstává v jeho kase! Konečně poznamenejme, že co by pan Poche nebo jeho kolega udělali s těmi vrácenými penězi, to už je úplně jiná věc. Ať už by je použili pro své osobní účely, nebo by je znovu věnovali straně, faktem zůstává, že pro daný rok by byl o tuto částu snížen výnos z daně fyzických osob...

Co říci závěrem? Pan Poche a jeho kolegové - prostředníci jsou tragikomické postavy. Věcně neudělali vůbec nic, za to nic jsou a budou zesměšňováni a pan Poche tím patrně končí svoji politickou kariéru, protože teď každý ví, že měli v úmyslu okrást stát. Komičnost vrcholí tím, že metoda, která k tomu slouží, je primitivně prostá - a oni ji ani neuměli použít. Tragičnost je pak dodána faktem, že postup je prakticky nezjistitelný. Uhlídat onu hranici 10% lze totiž v podstatě pouze v součtu za celý stát...

 

8. října 2010

Jan Kubalčík

místopředseda Konzervativní strany

www.konzervativnistrana.cz