PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

01.03.2006

Autor: Jan Kubalčík

Katedrála, Mariánský sloup: fiktivní dialog

Komentovaný fragment z přednášky pana Zdeňka Mahlera.


Před pár lety jsem obdržel přepis přednášky Zdenka Mahlera pod názvem „Úvahy historika umění Zdenka Mahlera - Beroun 6. květen 2003" s podtitulem „O vztahu k zemi, k národním symbolům, k historii, ke dnešku, k budoucnosti". Přepis pořídil pan Jan Šinágl. Přednáška se dotýkala řady otázek, mezi jinými i Svatovítské katedrály a Mariánského sloupu - tedy otázek, které se dnes opět aktualizují. S obsahem přednášky jsem ostře nesouhlasil a napsal si pro sebe a pro pana Šinágla několik poznámek. Z celého přepisu s mými poznámkami nyní vybírám právě pasáže dotýkající se uvedených otázek (a velmi okrajově něco navíc).

Kromě pana Šinágla až na velmi úzký okruh lidí tyto mé poznámky nikdo neviděl, zejména je neviděl pan Zdeněk Mahler, tzn. i kdyby chtěl, nemohl na ně nijak reagovat. Tučné pasáže v přepisu přednášky pana Mahlera jsou dílem pana Šinágla. Mé poznámky často nejsou věcné - vše jsem ponechal v původním syrovém stavu...

 

V Praze, 1. března 2006

 

Jan Kubalčík

člen Předsednictva Konzervativní strany

www.konzervativnistrana.cz

 

 


 

...Abychom obstáli, nejen jako pomocné síly, a to nám hrozí, že tato společnost bude dodavatelem pomocných sil, takových příznaků je tady spousta. Vezměte si třeba jenom to, co je působení masových médií. Tím myslím především tisk a televizi. Už jsem se o tom zmiňoval, to byla moje americká zkušenost. My jsme mohli chytat 150 programů a skutečně to byly většinou blbosti. Právě proto, že ty stanice televizní a dneska televize je už v podstatě globalizovaná, ten svět je jí obemknut.Abyste získali, znamená to, že budete vyhovovat průměru a průměr, ten se vyznačuje třeba tím, že jakoby vnímá žaludkem. Tyhle televize oslavují spodní polovinu těla - žaludek a žlázy a vytlačily ze svého programu kulturu, zcela záměrně a výslovně a nahradily ji zábavou a zábavním průmyslem a ta zábava obrovským způsobem klesá. Ta vulgárnost je někdy taková, že člověk už radši zalézá do koupelny. Dochází k tomu. Dlouho jsem se bránil tomuhle pomyšlení, domníval jsem se, že tento proces tohoto postupného destruování vkusu a vědomí probíhá nějak spontánně, podle tržních zákonů. Dnes jsem přesvědčen o tom, že je programován. Je cílevědomý, tak jako cílevědomá je působnost tisku. Jak víte tisk nám už v podstatě nepatří a je velice zajímavým způsobem navigován.

 

Jan Kubalčík (dále jen J.K.): Teorie všeobecného spiknutí? Kde je asi centrum? Ve Vatikánu? Na Wall Street? V Tel Avivu? Co Zednářské lóže? (existuje krásný bonmot - tuším W. Allena: „To, že jsi paranoidní, ještě neznamená, že po tobě nejdou...": s tímhle se musí strašně opatrně...).

 

...Takže velmi často v tisku jde o to, když se má psát, nemůže se mlčet, ale nemůže se o některých věcech mluvit, takže se mluví o jiných a tak dochází třeba k takovým věcem - prožil jsem to minulý měsíc. Vy asi nevíte, svého času jsem se vložil do kauzy kolem Katedrály a ještě, když nyní končil Václav Havel, jsme si psali o formě zákona, kterou by se to mělo řešit

 

J.K.: Co jako - řešit?

 

...a tak dále. Nicméně ten soudní proces neustále probíhá. Před měsíci mělo být rozhodující řízení, jsem si jist, že jste se nesešli, nesetkali v žádném z našich tiskových médií s touto informací, že se teď v tomto momentě bude hrát rovněž o symbol české státnosti.

J.K.: Svatovítská katedrála nesporně je symbolem. Nevím, zda české státnosti. Byla totiž stavěna Bohu, nikoli lidem (jakýmkoli). Ale i kdyby byla „symbolem české státnosti", přestane jím snad být, nebude-li majetkem státu? Církev ji někam přestěhuje? Připadá mi to, jako by krajské zastupitelstvo v Brně nebo ve Zlíně hodlalo zkonfiskovat chrám na Velehradě...

...V tom dni, přesně řečeno v těch dvou dnech, které to ještě obklopovaly, byly plné noviny soudního sporu o Spejbla a Hurvínka. Snad si uvědomíte v čem je ten kvalitativní rozdíl té informace. Toho jsou strašlivé spousty, jenom abych nesýčkoval. Tak jenom stručně.

...

Otázka: „V době když začínal finiš boje o Svatovítskou katedrálu, tak jsme vlastně o ničem nevěděli. Můžete nám alespoň trochu naznačit, jaký je současný stav?"

 

Samozřejmě jsem nikdy nepředpokládal, že mne ta řemenice do tohoto vtáhne. Stalo se toto, byl jsem v hradní ediční radě a přiblížilo se 650 let od uložení základního kamene ke katedrále roku 1344 - Jan Lucemburský, Karlem IV a Arnošt z Pardubic. Dohodli jsme se, že vydáme dva svazky a že do prvního historického svazku napíši já, Dr. Kostíková, která vede hradní archiv a prof. Hlobil a že tam zpracujeme i Karolínskou huť, to je za Karla IV, a pak tu dostavbovou, tedy od poloviny 19. století až do roku 1929, do první republiky.

V Katedrále je popsán v podstatě každý kámen, protože umělečtí historikové tohle všecko napsali, ale nikdo ještě nepopsal celostně, co se tam za těch 650 let pod touto střechou vlastně odehrálo za lidské a společenské drama. Tak jsem se do toho pustil s tím, že jsem nepsal historickou studii. Psal jsem v podstatě esej. Do toho přišlo to, že byl otevřen spor o vlastnictví Katedrály. Pan Havel to ví. Napřed byla knížka, dokonce napřed byl i ten televizní triptych. Stalo se prostě toto. Po smrti kardinála Tomáška nastoupil kardinál Vlk a v jednom důvěrném rozhovoru mu prezident Václav Havel řekl „Je to kostel, vemte si to

 

J.K.: Jak - vemte si to? To jsou výroky, které do věcí jen vnášejí zmatek. Lze jen obtížně dávat někomu něco, co mu patří. Snad vrátit - to by šlo. Podle tohoto by asi panu Mahlerovi vyhovovala jedna z koncepcí odluky státu od Církve popsané mmj. v Peroutkově Budování státu: kostely i bohoslužebné nářadí patří státu; církev si je jen pronajímá za účelem provozování rita.

 

...jako nápravu komunistických křivd". Za poradce měl kytaristy! Co vše se s tím veze! Samozřejmě on jako prezident nemůže dát nějakou směrnici, čili se dohovořili s kardinálem, že kardinál zažaluje prezidenta, protože majitelem je správa hradu - stát. Arcibiskupství zažaluje a dají to na obvodní soud na Prahu 1, na Ovocný trh. Tam to dostala paní doktorka, která do té doby řešila trafiky a rozvody a teď najednou měla dělat Karla IV.! Vznikla hrůzná situace, protože představa, že by se třeba o Akropolis v Aténách tahal nějaký předměstský soud je tak absurdní, a teď ještě na víc rozumějte u nás. Karel IV. tu Katedrálu začal, neboť to byl jeho koncept, dále u toho fungoval v podstatě jako otec. Karel IV. to v podstatě koncipoval tak a to vše další ještě doplňuje, že nad hrobem knížete a světce Václava - Václav je v prvním životě kníže, ve druhém světec, ale on to nerozděluje - že nad tímto dvojjediným odkazem toho věčného krále už od 12. století je Václav označován jako Rex perpetum, tam už existuje chorál „Nedej zahynouti" atd.

Všichni se pak v korunovaci samozřejmě odvolávají na toto závazné dědictví, které není poplatné „nedej zahynouti", tzn. ten je na koni a s kopím. Ten neklečí. Tak to Karel IV. koncipoval. Také je to stvrzené svatováclavskou kaplí, že vznikl ten středověký sejf na korunovační klenoty. V Katedrále bylo korunováno 22 českých panovníků, včetně Karla IV. To ještě katedrála nebyla, byla tam polorozbořená bazilika a kus stavěli. Zde se konala korunovace Karel IV. Karel IV. ještě navíc udělal to, že dal svézt - a pak se v tom pokračovalo - do této Katedrály všechny panovnické pozůstatky, pokud byly k nalezení. Takže tato Katedrála se současně stala  nejen korunovační katedrálou, ale současně se stala i pohřebištěm, nekropolí králů. Toto je naprostý evropský unikát, protože francouzští panovníci byli vždycky korunováni v Remeši, a pochováni v St. Denise v Paříži, rakouští byli korunováni ve Sv. Štěpánu a pochováni jsou v kapucínské hrobce, v augustiniánském klášteře atd. Tady je to pod jednou střechou. Čili v podstatě od Karla se táhne tato dvojjediná tradice. Toto není pouze chrám, katedrál jsou stovky, toto je současně Symbol České státnosti. A tato dvojjediná funkce se musí respektovat, jestliže nechceme být proradní vůči Karlovi IV. a Václavovi IV.

 

J.K.: To je drzost, za kterou by katolický císař Karel IV. nechal pana Mahlera minimálně máčet v koši ve Vltavě jako podvodného pekaře...

 

...Začalo se to překlánět na jednu stranu. Tenkrát jsem přišel s tím, apeloval jsem, prosím vás, řešme tento problém na úrovni. Mluvil jsem s panem kardinálem, říkal: „Chci tím dotáhnout vyúčtování s komunismem", odpovídám: „To se může dotáhnout na dvou tisících jiných položkách". Ale mezi námi, tenkrát jsem to do televize neříkal. Když přijdete do katedrály tak přijdete na celou řadu ohromě překvapujících věcí, nejen v tom, že katedrála je dostavěná v 19.století i spolu s Národním divadlem, že se na ní Občanská jednota skládala jako na Národní divadlo a že se z toho důvodu za tři generace zrestaurovala. Vystřídali se v ní zvláštní umělci. Ty největší okna Poslední soud nad Svatováclavskou kaplí, tam ta Svatá trojice, v čele kněžiště a nebo konec konců to okno které je s Cyrilem a Metodějem, anebo ta vrata. Tyto dvě dělal Max Švabinský, další Alfons Mucha, vrata dělal Španiel. To byli svobodní zednáři. To nebyli členové katolické církve.

 

J.K.: A komupak ty dary asi ti všichni dali a kdo z nich pak ty zednáře platil?

 

...Dále, tam je řada darů, které jsou třeba od Masaryka. Nad barokní zpovědnicí je barokní tyciánovský obraz, jmenuje se „Triumf Ježíšův", to je od Masaryka. Na druhé straně Caravagio, Máří Magdalena, to je také od Masaryka.

 

J.K.: Když Vám někdo daruje obraz do Vašeho bytu, stává se tím také spolumajitelem toho bytu? Co je podstata daru (ať už darujeme peníze, umělecký předmět, nebo čas či práci...)?

 

...Jak víte Masaryk konvertoval k protestantismu a pak vlastně takříkajíc měl na Pána Boha svou „horkou linku" a nepotřeboval k tomu žádné prostředníky.

 

J.K.: Aha.

 

...V Katedrále, když vejdete, tak nahoře jsou ve hlavní lodi dva nápisy. Tady se píše, jak Jednota pro dostavbu pracovala za Habsburků s tím, že přispíval i Franz Josef na dostavbu katedrály, no bodejť, on tam měl pochovány své předky, kteří po čas byli i našimi králi. A na druhé straně je napsáno jak čs. vláda a jmenovitě TGM se starali o to aby Katedrála mohla existovat. Tam šly milióny ze státního rozpočtu, tam šly milióny z rozpočtu Masarykova, a takhle se to do toho roku 1929 k miléniu dostavovalo. Katedrála nikdy není dostavěna, takže se pokračovalo dál a mohu vám říct, že třeba od Masaryka je tam Bílkův oltář, to ukřižování, na levé straně. Protože Masaryk nebyl katolík a Bílek už nebyl katolík, ten oltář do dneška není vysvěcen. Tam můžete najít věci, které dělali komunističtí umělci. Konkrétně Pokorný, to je ten mladý sv. Václav, který tam sedí u té Svatováclavské kaple, jsou tam některé bysty, které dělal národní umělec Lauda. Ta vitráž ve Svatováclavské kapli, tu dělal Libeňský s Brychtovou. Komunisti, dostali za to dokonce státní cenu Klementa Gottwalda. Kdokoli mohl na katedrále něco slušného udělat, tak to přijímal jako velikou poctu bez ohledu na konfese, protože ta Katedrála to přesahuje! Katedrála je sakrální symbol našeho státu! Z toho důvodu jsem navrhoval, aby se sešli - prezident, arcibiskup, předseda vlády, parlamentu a usnesli na zvláštním zákonu, který stanoví i zvláštní režim pro tuto jedinečnou stavbu s tím, že se tady bude formovat, že toto aniž by to cokoliv komu upřelo, že stát je samozřejmě i reprezentantem i všech katolických občanů, čili tímto zákonem zaručíme, že Katedrála bude na příště pojímána jako nedotknutelné rodinné zlato.

 

J.K.: Všichni ti, kteří na katedrále pracovali, věděli, že je to katolický kostel. Je to Boží dům a vše ostatní je natolik nicotné, že sebelepší apologeté na tom nic nezmění. Položme si otázku, co by se stalo, kdyby Církev řekla: „Dobře, my to tedy odsvětíme." Ale ona to nikdy neřekne, protože ví, jak hloupé gesto by to bylo. A na to ti ostatní vsázejí. Moudřejší bývá často v nevýhodě, neboť má více zábran - a toto je jeden z příkladů tohoto jevu.

 

...My se dohovoříme na tom, jak v ní bude probíhat liturgická svoboda, jak se v ní případně budou konat některé sakrální skladby v souvislosti s Pražským hradem apod. Asi dva roky to trvalo. Pan kardinál přistoupil na to, že by to bylo správné a vyhlásil to. Tenkrát to odvysílal rozhlas, Svobodná Evropa, bylo to v novinách a Václav Havel na to reagoval nadšeným dopisem s tím, že to formuloval tak, že by bylo dobré udělat hned formu znění toho zákona. Pan Klaus, tehdy premiér dal hned dohromady čtyřčlennou komisi právníků, která měla tento zákon zformovat. Termín byl do dubna. Pak se ale stalo, tak jako je tomu vždycky ve všech organizacích, které nejsou profilovány jednotně, jistá skupina zatlačila na kardinála Vlka uvnitř církve, aby se to neřešilo zvláštním zákonem, ale pouze smlouvou. Což je náramný rozdíl, protože od smlouvy může kterákoli strana, kdykoli jednostranně odstoupit. Na tom se to zaseklo. Tenkrát novináři přišli s tím, že Vlk vyhrál. Ne, dokud je žaloba u soudu nic neplatí. Pak se stalo, že za čas to arcibiskupství od soudu stáhlo.

Potom jsem mluvil s panem Mathé, kancléřem, znali jsme se léta. Tenkrát na samotném začátku jsme založili „Jednotu pro dostavbu", abychom pokračovali na tom co Katedrála potřebuje - nemá kloudné varhany, rekonstruování gotické mozaiky apod. Dali jsme dohromady peníze.

 

J.K.: Ano, takovými věcmi se lze pyšnit. Kdyby Církev restituovala svůj majetek (nejen zchátralé chrámy a polorozbořené charitní domy, ale i ten, který může - hospodaří-li se s ním uvážlivě, což se dnes neděje - dlouhodobě perspektivně vydělávat: snad nejkřiklavějším příkladem jsou lesy Olomouckého arcibiskupství...), byl by to „jen" vítaný příspěvek (který by však, soudě dle dosavadního čtení, pan Mahler Církvi nikdy nedal).

 

Ale čekáme na výsledek soudu, abychom peníze mohli nějakým způsobem směrodatně poukázat.

 

J.K.: Pokud Církev spor vyhraje a peníze jí budou poukázány, rád se panu Mahlerovi omluvím.

 

...Je podána další určovací žaloba. Kapitula nikdy nebyla vlastníkem, ta byla vždycky provozovatelem, správcem, uživatelem. Nicméně je podaná. Před měsícem se měl konat soud. Vůbec nic není dořešeno a pracuje se na stolech, přičemž, jestli dovolíte, jsem přesvědčen o tom, že Katedrála je právě jedinečný symbol toho, který náš může sjednocovat. Kde se může pod její střechou vytvořit nejen konfesní, ale i občanské srozumění. Toto je fantastická vymoženost našich dějin. Bylo by možné to vyřešit takříkajíc velice jednoduše.

Před dvěma měsíci jsem psal dopis panu Havlovi, rychle mi odpověděl, že dává dohromady - už se to nestačilo - prosím Vás sejděte se s panem kardinálem a dohovořte se na stažení té žaloby a na tom, že ten zákon dáme dohromady, půjde to napříč partajemi, protože s tím budou všichni souhlasit,

 

J.K.: Zákon, s kterým by měli souhlasit i bolševici, je předem (eufemicky řečeno) podezřelý.

 

...a budeme mít z krku tuhletu žabomyší a ostudnou kauzu. Takový je stav.

Další otázky? Prosím vás, nijak se neostýchejte, neexistuje tabu, kterému bychom se museli vyhýbat. Věci se dají na úrovni a korektně řešit, pokud máte něco na mysli bez jakýchkoli zábran.

Pokud jde o tu americkou vlajku považte, že v USA existuje možnost, že si můžete objednat vlajku a to zdarma, která má tu zvláštní symbolickou vlastnost, že s ní letadlo přeletělo přes Bílý Dům a Kongres, takže u amerických domečků se běžně setkáte se stožárem a s vlajkou.

Pokud jde o Mariánský sloup. To je záležitost velice citlivá. Na tom pracuje skupina lidí, kteří jsou hluboce pravověrní a tento pseudobarokní památník se znovu připravuje i když se Magistrát postavil proti. Osobně, kdybych se k tomu měl za sebe vyjádřit, mně nejde o to, že zde tady stojí ten velký vůz a že v podstatě vybouráním té radnice se vytvořil de facto kompoziční celek. Ten sloup má být vysoký 17 metrů, to je sakra dominanta, ale o to ne. Ono se velice mluví o tom, že to není symbol pobělohorské bitvy, nebo nějaká přísaha věrnosti Habsburkům. Kdybych byl v tom výboru, který to rozhodl postavit, položil bych si základní otázku: jestli projevím dostatek vkusu  a citlivosti, postavím-li znovu tento sloup přesně proti popravišti. Protože tenkrát ta poprava českých pánů, ta rituální, na den rovnodennosti, to stálo přesně proti takhle popraveným českým Pánům. Toto je podle mého názoru věc, která mne zbraňuje se k tomu stavět pozitivně.

 

J.K.: Hmm, musím uznat, že pan Mahler je konzistentní. Nesouhlasím s ním prakticky ve všem.

 

...O Muchově Slovanské Epopeji. Je to takhle, podívejte se. Vrátím se nazpět k těm otázkám, které vlastně souvisí s tím proč i toto je horký brambor. Jak víte ta epopej je instalovaná na zámku v Moravském Krumlově, ten stav zámku je velice špatný. Moravský Krumlov z té epopeje žije, protože tam chodí desetitisíce návštěvníků. Podstata není v tom zda Moravský Krumlov, nebo Praha. Ta je někde jinde. Jeden švýcarský přítel, výtvarník, mne upozornil na to, že probíhá tiché jednání, že by se  epopej mohla vystavit natrvalo v Paříži, že v Paříži už je pro to vyhlédnuta hala a že by vlastně do té Paříže byla propůjčena, ale nikoli Českým státem. Alfons Mucha, který pracoval na té epopeji 18 roků tu epopeji v roce 1928 za symbolickou jednu korunu - na to je zvláštní protokol - věnoval Praze, s podmínkou, že Praha zajistí trvalé vystavení této epopeje, tohoto cyklu. Tato podmínka nebyla dodneška splněna. A těch typů jak, kam tu epopeji instalovat, těch je asi dvanáct. Jde o věc, která má toto pozadí. O tom, že Praha tuto podmínku do dneška nesplnila, že vlastně je to na dlouhá léta propůjčeno Moravskému Krumlovu, o tomto faktu se dozvěděl v podstatě jediný zákonný dědic Alfonse Muchy, syn, údajně syn Jiřího Muchy, který se jmenuje John Mucha a je bankéřem v Londýně. Přes přátele ve Švýcarsku jsme dostali upozornění, že oni začínají vyvíjet pokus odvolat se na tu nesplněnou podmínku tak, aby se té epopeje, v podstatě jakožto dědicové mohli zmocnit. Jde o stamilióny. Když víte co to byl spor o Vápenku s Lichenštejny, to je nic proti těmto dvaceti obřím plátnům. Toto reálné nebezpečí mne přivedlo k tomu, že jsem šel za panem Kaslem, ještě za panem Koukalem dokonce, tehdejším primátorem a řekl jsem mu, že je zde toto reálné nebezpečí. Šlo o to, nějakým způsobem zajistit, aby nám nepoložili nohu mezi dveře. Magistrát si sedl a rychle udělal usnesení v tom, že se vynasnaží, aby tato epopej byla v Praze a opět se projednávaly možnosti.

Jednou z nich byl ohromný gotický sklep, který je pod dnešním Bruselským restaurantem. V podstatě se zde neudálo nic až v loni, kdy probíhal cyklus výstav o české kultuře ve Francii a Paříž si jmenovitě objednala tento cyklus - Muchovu epopej. Mluvil jsem s panem Dostálem a říkal jsem mu - pozor na to - víte co to bylo s tou Vápenkou s těmi Lichtenštejny, kdy tahačky přes evropské soudy šly léta. Buď zajistěte, že bude ta epopej alespoň 14 dnů vystavena v Praze s nějakým svým už stálým statutem a pak to tam můžete poslat, máte to právně zajištěné a nebo si to dobře rozmyslete, protože víte, co umějí dělat právníci milionářů. Druhý sporný příklad byl jestli tam poslat sbírku Piccasovských a Matissovských věcí, která byla ze sbírky Vincence Kramáře. Nakonec tam neposlali vůbec nic. A ne že by zde byl rozruch a strašná ostuda, protože oni si sem mohou přijet, a podívat se na to, kdo má zájem.  Pak přišel pan Knižák, v Edinburgu má být průřez české výtvarné kultury a chtějí jmenovitě obraz Komenského, který umírá u mořského zálivu. Po této zkušenosti jsem mu říkal, neposílejte to, protože oni přesně vědí o co jde. Tedy jediný signovaný obraz z této epopeje a navíc součást tohoto cyklu. Jakmile vylomíte tento zub z té čelisti, už je zle.

 

J.K.: No, čili suma sumárum: Slovanská Epopej je možná někoho jiného než Prahy, neboť Praha nesplnila (a to přiznává i pan Mahler) jistou podmínku jejího nabytí. Naším hlavním zájmem je vyvarovat se toho nebezpečí, aby se případný právoplatný majitel svého majetku domohl. Správně tušíme, že u dnešních českých soudů by patrně neuspěl (jako mnoho jiných oprávněných vlastníků). Zabráníme tedy vývozu... Pan Mahler si asi neuvědomuje, že jeho argument „...oni sem mohou přijet a podívat se, kdo má zájem." je jednak dvousečný (on se také může případně zajet podívat do Paříže - když bude mít zájem), jednak sprostý - jinak se to říct nedá - copak nezáleží na tom, co komu patří a stačí, když se na to může přijet podívat? Je panu Mahlerovi dobře při pomyšlení na umělecké předměty odvezené Švédy za dob Třicetileté války (nic lepšího mě teď právě nenapadlo... ale snad je patrné, o co mi jde...)? Ale může do Stokholmu, má-li zájem...

...

...Jestli je možné, odkloňme se od těchto věcí, protože někdy zbytečně zasévají rozpory. Existoval náměstek na Ministerstvu kultury, který se jmenoval Koronthály. Jednou mi povídal - když se chci jít pomodlit ke sv. Janu Nepomuckému, tak musím zaplatit vstup státu.

 

J.K.: No a ne snad? Kristus vzal do ruky bič když viděl kupčíky v chrámu Otce svého.

 

Koukal jsem na něho a povídám, prosím vás teď mluvíte jako státní náměstek ministra, nebo jako bigotní

 

J.K.: Proč hned bigotní? Myslí to pan Mahler pejorativně?

 

věřící? A už tam máte ten základní rozpor.

 

J.K.: Jaký rozpor?