PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

20.03.2009

Autor: Astride Wenigerová Noga

Jsme civilizací smrti?

Zamyšlení o tom, zda lidstvo přežije, na pozadí knihy Vlastimila Podrackého "Poslední člověk a jeho přátelé".


„Ve 32. století už není civilizačních střetů. Zbývá najít odpověď na otázku: Žijí ještě někde lidé?" Tato otázka byla položena v knize Vlastimila Podrackého: Poslední člověk a jeho přátelé. V 32. století už „mají lidé všechno". Pomocí robotů mají všechny materiální potřeby uspokojeny a s pomocí jakési elektronické kukly, která stimuluji jejich mozek s virtuálními impulsy, už není třeba žít opravdovým životem. Filmy/hry spojené se stimulátorem v kukle dávají lidem prožívat v plné vlastní smyslovosti lásku a sex, jízdu na motorce, rodičovství, závodění, vítězení, zdolávání hor, procházky zámeckými zahradami, jízdu na koni či na lyžích, vyšívání i zpívání... a to bez námahy. Lidé leží na pohovkách s kuklami na hlavě. Nikdo nemusí chodit na rande, ani svádět dívku, s ní se ženit, ani mít děti - to vše je příliš pracné, vždyť může několikrát denně prožít slasti lásky i sexu koukáním se na hry/děje, do kterých se zcela vžívá pomocí kukly, která v mozku prožitky navodí - prožívat vše, co se mu zamane. Tělesný sex je méně zajímavý než ten v kukle.

Lidé se stali opravdovými virtuály, akorát pár posledních revolucionářů, nazývaných fyzikálové, si hraje ještě na opravdový lidský život bez kukel a odmítají žít v centrální budově lidstva zvané Korpus. Je jich pár a ústřední mozek Human 1 jim to ponechává, neb posvátnost svobodné vůle je ve 32. století nejen dávno vybojována, ale i totalitárně hájena. Kvůli svobodné vůli není dětí. Virtuálové je prostě nechtějí, je to moc namáhavé. Bohužel až na dvě osoby nakonec všichni fyzikálové skončí s kuklami na hlavě, neb takový život je jednoduchý a lidé konec konců jsou strašně pohodlní.

My už nechceme štípat dřevo a pěstovat králíky, další generace - ty v 32. století budou odmítat nám ještě přirozené námahy, třeba fyzické líbání se, nakupování, či vaření a úklid. Ve 32. století lidské mozky (i když ne těla) jaksi existují „na věčnost". Mají „život věčný". V Korpusu jsou prezervovány na počítačích, existují ve sféře kukly. Odpovídají na otázky, jejich paměť je zachována, dokonce radí a uvažují skrze počítače, jsou-li tázáni. Jejich jedinou starostí je, aby zůstali napojeni na energii, jinak by nemohli „existovat". A energie je málo ve 32. století a musí se jí šetřit. Proto je také doporučeno, aby lidé nevyvíjeli žádnou energii, protože tak nebudou žádnou potřebovat. Jak rozumné! Na planetě zemi už nakonec žije jediný opravdový člověk Bogadyr. S přežívajícími desítkami virtuálů už nemůže žít, potřebuje člověka, opravdového člověka, potřebuje lidi... Vydal se je hledat...

Ať se jedná o rodičovství, o umělé potraty, o vodu, kterou chceme pít a teplo, které žádáme odkudsi přijímat, zaměstnání (jobs, jobs, jobs...), výchovu dětí, naše zdraví, naše zuby, naši dopravu, naše, naše naše... Žádáme, aby někdo jiný se o to staral, aby nám to poskytl, a neposkytne-li, je to hajzl a my budeme volit někoho jiného. Spoléhání se na sebe sama a na Boha se dostalo už pod 50% obyvatel i v USA, této vždy tak individualistické zemi. Pan prezident Obama slíbil všechno. Potraty, zdraví, zubaře, silnice a jobs, jobs, jobs... Jinými slovy: „Postarám se o vás!" A davy jásají.

Poté co Ježíš nasytil davy lidí, davy ho chtěly korunovat na krále. Už tehdy a asi napořád to tak bude, až na výjimky těch osvícených Bogadyrů, že člověk nebude chtít být samostatným, ale bude chtít být příživníkem. Kristus praví zástupu: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasatili jste se. Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný..." Jinými slovy: „Nechcete mne učinit králem proto, že jste rozpoznali mé božství a autoritu, ale proto, že si myslíte, že jako král budu kouzlit potravu a krmit vás."

Platit poplatek za zdravotní péči bylo odmítnuto lidem českým. „My na to nemáme a zvolíme si ty, co to za nás zaplatí. I komunisty. Odkud na to vezmou, nás nezajímá, určitě někoho okradou, ale já to nebudu..."

Vymře lidstvo brzy? Jsme civilizací smrti? Tuto otázku máme dnes řešit. Nahlédněme na to v rámci dvou, pro mne známých modelů: darwinského a judeo-křesťanského. Dle darwinského modelu není co řešit. Jestliže se určitý druh živočichů nemnoží, jestli jako druh nesílí, tak prostě zajde. Je zbytečné o tom povídat, fakta jsou rozložena, demografická fakta neúprosně trvají na tom, že jsme civilizací smrti, civilizací vymírajícího druhu živočichů - lidí. Parazité hynou s hostujícím životem. Živočichové, kteří jsou vysoce sobečtí až k ničení svých dětí, ti samozřejmě vyhynou. Tak si to přáli a tak to bude. Posvátnost jejich vůle tu bude zachována. Bude-li dobře, vyhynou v Korpusech s kulami na hlavách. Roboti jim budou omývat zadky, zatím co oni budou prožívat svoje virtuální slasti. Bude-li zle, vyhynou zánikem státu, chůvy neschopné živit parazita Otesánka, který požírá vše kolem sebe a odmítá se sám o sebe starat. Zadlužené zdravotnictví, zadlužené penze, zadlužené podniky, zadlužení jedinci a rodiny bez potomků, utracování počatých človíčků skrze umělá přerušení těhotenství. Tak zanikají státy a národy.

Čas od času se řády, civilizace hroutí a nastává chaos zápasu o přežití, kde vítězí síla a um. Právě takovými zápasy mezi sebou, kdo koho má živit, vyhyneme. Kdo si více zasluhuje být živen, kdo má právo být živen. Národ proti národu, skupina proti skupině může použít ničivé zbraně jako v minulosti. Nemáš děti, nemáš penzi, jsi starý a vetchý, co budeš dělat? Zemřeš. A s tebou vyhyne tvé jméno a se všemi jmény vyhyne lidstvo. Budeš umírat s pocitem, že tě někdo zradil a nebo že jsi tomu sám vinen, že ses nestaral, neměl děti a ze svého nikomu nic nedal. Vůle každého člověka k samostatnosti a pokračování sebe v dětech či totální závislosti na „někom" by v darwinském modelu měla rozhodnout o tom, zda lidstvo vymře. Obávám se, že mnoho zájemců o pokračování našeho druhu v tomto modelu není.

K vyhynutí asi dojde až po postupném vyřazování. Mocní mohou přinutit ty méně mocné, aby plodili povinně děti, které budou společnost udržovat a udržovat sobecký způsob života mocných. Ale moc dlouho to nepůjde, ozvěna římské ulice „chléb a hry" zní celou historií a rovnoprávnost nakonec zvítězí. S konečnou platností jako v Podrackého knize. Darwinská společnost si vynutí rovnoprávnost v požadavku na vyhynutí a pak hladce, či škobrtavě - lidstvo bude pokračovat na cestě k vymření svého druhu.

Existuje ovšem i jiný model lidstva. Lidé, kteří věří v Boha. Kteří se shromažďují kolem Ježíše ne proto, že bude krmička, ale proto, že rozpoznali jeho božství a autoritu. Jedinci, kteří rozpoznali, že Boží přikázání jsou dobrá, jsou si vědomi, že jejich uskutečňování a poslušnost Bohu není jednoduchou záležitostí, spíše namáhavou, ale totálně prospěšnou. Lidé, kteří poznali, že množit se a naplnit zemi udržuje život na naší planetě a to je dobré. Že lidský život je posvátný, že pracovat 6 dní v týdnu je dobré a prospěšné a udržuje život a planetu Zemi, že úsilí a pot je kořením lidského života.

Vymře lidstvo? Většina asi ano. Ale Písmo praví, že Bůh vždy zachovává „pozůstatek", „malé stádce", ...Bogadyry. Po potopě, po Sodomě.

Protože oba modely existují na Zemi od nepaměti společně, věřím, že lidstvo úplně nevyhyne. (Někteří se domnívali, že Čína má hodně obyvatel a vymyká se tomuto modelu. Nikoliv, Číňanů už také ubývá. Poznali, že poslouchat vládu a mít jedno dítě je výhodné. Ti, kteří vládu neposlouchají patří do duchovního modelu).

Jsem v hnutí Pro-život od jeho vzniku, věřila jsem dlouho, že lidé se potřebují jen poučit o vývoji děťátka, aby viděli jasně, že je to život lidský a tedy posvátný. Ale není tomu tak. I poté, co je lidství děťátka rozpoznáno, lidé trvají na svém právu človíčka utratit. Chtějí zrovna auto, ne dítě, nebo mají moc malý byt na dalšího křiklouna... Trvají na své volbě, na své vlastní vůli. Říká se tomu anglicky kosmopolitně „choice". Chtěla bych se pozastavit nad lidskou volbou, vůlí, všeobecně. Není tak dávno, co Britanie povolila výrobu „dětí-léků". Takové děti jsou počaty umělým oplodněním ve zkumavce jen proto, aby byly utraceny a buněčné tkáně použity aby pomohly svým starším nemocným sourozencům. Zde máme typický příklad obětování nevinných a němých rozhodnutím silných a mluvících. Namlouvá se nám, že lidské embryo nemá vůli a proto mohou ti, co vůli mají, o jeho životě rozhodovat.

Lidská vůle, volba, se projevuje hlasem, či písemně. Lidská vůle se projevuje velmi silně též chováním a konáním. Život, který se vyvíjí v matčině lůně projevuje svoji vůli už tím, že pokračuje ve vývoji, že žije. Kdyby tuto vůli neměl, odumřel by a došlo by k samovolnému potratu. I dospělý člověk je si vědom toho, že má intuitivní vůli a že ji denně používá bez toho, že by ji formuloval slovy, či okamžitým jednáním. Jestliže respektujeme sami u sebe takovou vůli, proč ji popíráme v lidském organizmu, který je sice v počátečním stadiu, ale má vůli žít, vyvíjet se dále, má vůli být zrozen a prožít život na zemi.

„Život je krásný sám o sobě," pravil jeden velký křesťan a tisíce básníků, miliardy lidí a Bůh. Proč upírat šanci k životu těm, co ještě nemohou křičet, co se ještě nemohou bránit. Jejich vůle je pro život a jejich svobodná vůle musí být rozpoznána a respektována. Ti, kteří tak nečiní jsou buď neznalí nebo zločinci. Jestliže považujeme svobodnou volbu lidí za posvátnou, pak tedy ponechme na volbě človíčka v matčině lůně, zda chce pokračovat ve svém vývoji, či ne. Neberme mu tu volbu. Neschovávejme své sobectví a nezodpovědnost za lež, že embryo vůli a volbu nemá a my máme.

Stojíte vy o vlastní přežití? Stojíte vy osobně o to, aby lidstvo přežilo, aby naše civilizace přežila? Věřte tedy, že vše závisí jen na vás, na vaší vůli, volbě, „choice". Jste Bogadyr či Bogadyrka. Začněte sami od sebe. Mějte děti a vychovejte je v bázni Boží. Mějte vnoučata a pomozte mladým rozhodnutí „pro-život" učinit. Snažte se o největší samostatnost. Žijte opravdovým, nikoliv „virtuálním" životem. Milujte a šiřte lásku a krásu. Piště básně i když jen pro své okolí. Hlaďte mateřídoušku a objímejte své bližní. Na nikoho, kromě Boha, se nespoléhejte. On je život.

Jednoho dne pravila Jobova žena svému muži: „Kdysi jsme se měli dobře, ale teď námaha, utrpení a katastrofy z tebe udělaly trosku. Popři námahu, popři život, popři Boha, zdechni!" Ale Job volil život.

Každá analýza má přivést analyzátory k závěru. Mě přivedlo toto zamyšlení k závěru, že lidstvo přežije, i když jsme civilizací smrti. Že přežije zásluhou Bogadyrů a Bogadyrek, dětí božích, protože Bůh své děti neutratí, své děti požehná, svým dětem jednou svěří vládu ve svém království zde na zemi.

I rest my case.

 

Astride Wenigerová Noga.

 

Paní Astride Wenigerová Noga, Alberta, Kanada

Článek vydaný revue Prostor