PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

09.04.2002
Kategorie: Ekonomika

Autor: Jaromír Žegklitz

Jistota pro stáří jako blamáž

Reforma penzijního systému v pojetí ODS může současný kolaps pouze přibrzdit


První vlna nadšení z propuknutí předvolební kampaně zvolna opadla a na bezpochyby šťavnaté finále si ještě chvíli počkáme, takže nastal čas podívat se na některá z dosud předložených témat střízlivým okem. Mezi ta, která si pozornost zaslouží, patří bezpochyby občanskými demokraty volená jistota pro stáří - tedy tzv. radikální reforma penzijního systému v pojetí ODS.

Na základě sporých, místy demagogických a místy rozporných informací, jež k tomuto závažnému tématu ODS předložila, lze podstatu jejího návrhu shrnout následovně:

Současný státní penzijní systém založen na průběžném financování, kdy dnešní plátci daně (nazývané vznešeně "pojistné") financují důchody dnešním penzistům, je v krizi. Penzistů přibývá, plátců daní ubývá (obojí v absolutních číslech) a finanční deficit systému roste. Demografické prognózy navíc praví, že tento trend bude pokračovat (což dnes ostatně přiznává už i pan Špidla, před minulými volbami zapálený bojovník za opětovné snížení hranice důchodového věku). Nutné reformě musí podle ODS předcházet zprůhlednění příspěvků na sociální zabezpečení. Dnes část z nich (necelou čtvrtinu) odvádí ze svého hrubého příjmu zaměstnanec, zbytek doplácí zaměstnavatel. ODS navrhuje obě platby sjednotit, aby celá částka byla součástí hrubé mzdy a každý tak na výplatní pásce viděl, kolik ho tato legrace skutečně stojí. Úvaha je to nepochybně správná - i na "příspěvek zaměstnavatele" musel totiž vydělat právě zaměstnanec a jediným představitelným důvodem dnešního prazvláštního rozdělení odvodů je tak snaha skrýt před voliči skutečnou míru zdanění jejich příjmů. Škoda jen, že s takovým návrhem nepřišla ODS už dávno; šancí k tomu měla při novelách příslušného zákona za dob své vlády hromadu. Její pokrytectví podtrhuje i fakt, že stejný princip funguje i v případě zákona o zdravotním pojištění, navrženého ministrem ODS a počátkem roku 1997 schváleného 100% přítomných poslanců ODS.

Vlastní reforma pak má spočívat v rozdělení penze na dvě složky s odlišným způsobem financování. První, státem garantovaná "solidární" část má být pro všechny stejná (hovoří se o částce 4 600 korun), přičemž na ni bude každý až do státem určeného penzijního věku ze svého hrubého příjmu odvádět 15% do státního rozpočtu. Srovnáme-li dnešní průměrný důchod s výší dnešních odvodů z průměrného příjmu, zjistíme, že nula od nuly pojde: v obojím případě dochází podle návrhu ODS ke snížení na cca 73%. Jinak by tomu pochopitelně bylo v případě odvodů z příjmů pod- a nadprůměrných; tam by se přerozdělování od bohatých k chudým výrazně zvětšilo, což Václav Klaus také přiznává.

Výše druhé, individuální a nerovné části důchodu, by závisela na každém jednotlivci, který by prostředky ušetřené díky snížení povinných odvodů do státního pilíře dobrovolně a podle svého rozhodnutí vkládal do různých typů dlouhodobých investic. (Tyto jeho výdaje by prý byly odečitatelné od daňového základu; jak se to ovšem srovnává s návrhem na zrušení všech podobných odečitatelných položek v plánu ODS na zavedení rovné daně, to asi ví jen Václav Klaus.)

Hlavní problém návrhu ODS se skrývá v tom, že konzervuje základní příčinu stále kritičtější situace, spočívající právě v průběžnosti financování státních penzí. Podívejme se na návrh ODS z hlediska státního rozpočtu na modelovém příkladu roku 2000, tedy posledního roku, za který jsou k dispozici oficiálně publikované údaje.

Příjmy z pojistného na důchodové pojištění činily v tomto roce cca 170,5 miliardy Kč, výdaje na bezmála 2 miliony vyplácených starobních důchodů pak 131 miliard. Výdaje na důchodové dávky celkem byly ještě o 51 miliard vyšší, takže celkový deficit systému představoval zhruba 11,5 miliardy Kč. Po reformě à la ODS by se příjmy snížily na 124 miliard, výdaje na starobní důchody na 94,5 miliardy (počítáme-li tzv. rovný důchod ve výši 4100 Kč, což k roku 2000 odpovídá Klausem deklarovaným 30% průměrné mzdy a zároveň ani ne 1,2 násobku výše životního minima pro jednočlennou domácnost, platného v tomto roce). K této částce ovšem musíme přičíst oněch 51 miliard nutných výdajů na invalidní, vdovské a další druhy penzí (jejichž financování návrh ODS neřeší) plus náklady na správu systému; výsledný deficit dosáhne překvapivé výše 24 miliard Kč a bude se, jak již řečeno, ruku v ruce se stárnutím populace dále zvyšovat. Navrhovaná opatření (v uhlazeném předvolebním jazyku ODS "úprava", tj. zvýšení hranice důchodového věku, změny valorizace důchodů a zápočtu tzv. náhradních dob pojištění) mohou tento nepříznivý trend pouze přibrzdit - pokud ovšem Václav Klaus nemá na mysli "únosné kvantitativní parametry" (jak sám kdysi napsal) Bismarckova systému, kdy byl důchodový věk o 3 roky vyšší než průměrný věk dožití.

ODS se také nesvěřuje s tím, z jakých zdrojů hodlá přechod na nový systém financovat. Vedle nutnosti krytí zmíněného průběžného deficitu bude totiž třeba nemalých prostředků na hrazení propadu v příjmech po snížení sazby pojistného, kdy bude nutné vyplácet penze v "plné" výši stávajícím důchodcům, resp. splácet dluhopisy vydané protihodnotou za již odvedené příspěvky do státního systému. Budiž řečeno, že s touto nutností by se musela vypořádat každá varianta reformy založené na opuštění či redukci průběžného systému a že se v zásadě jedná jen o zviditelnění dluhu, který již fakticky existuje. Pokud by ale ODS myslela svůj návrh vážně, měla se už dávno starat o to, aby se např. příjmy z privatizace (nebo v poslední době ze "splacení" ruského dluhu anebo za vlády ODS dosahované a jí samotnou tak velebené a připomínané rozpočtové přebytky) nerozplývaly v často nesmyslných výdajích a byly rezervovány na tuto tak potřebnou systémovou reformu.

Celou "reformu" tak, jak ji ODS navrhuje, lze tedy shrnout jednou větou: státní systém zachováme, jenom snížíme pojistné, úměrně tomu i důchody a budeme více přerozdělovat. Ostatní je, holenkové, na vás - což je ale na těch, kdo chtějí mít ve stáří alespoň nějaký příjem, už dnes. Budiž, aspoň něco, řekl by si někdo. Tomu by ale bylo dobře připomenout slova Václava Klause v jeho polemice s Vladimírem Špidlou v říjnu 1998: "Také jsme nikdy nechtěli 'státní' důchodový systém, ke kterému by bylo volně přidáno připojišťování na privátní (dobrovolné) bázi, protože to samo o sobě není zásadní systémovou změnou. Chtěli jsme zavést systém individuálních penzijních účtů...". Tehdy ještě ze zhoršujících se demografických trendů pro Václava Klause vyplývalo, že "není jiné cesty než provést radikální reformu celého důchodového systému, která znamená zásadně oddělit penzijní systém od systému sociálního, ... vytvořit celoživotní systém povinného penzijního spoření (na rozdíl od dobrovolného připojištění), ... zrušit okamžik povinného odchodu do důchodu...".

Obrázek o upřímnosti dnešních snah Klausovy strany nechť si na základě těchto slov (ale i na základě jejich srovnání s Vodičkovou, tedy ODS "reformou" v polovině 90. let) udělá laskavý čtenář sám. Inu, před volbami se naslibuje ledacos. Může ale rozumný člověk dát svůj hlas straně, která sama neví, co chce?

 

Ve zkrácené verzi zveřejněno v Lidových novinách, Horizont, 09.04.2002

 

Jaromír Žegklitz

Občanský institut (www.obcinst.cz)

člen Konzervativní strany (www.skos.cz)

zveřejněno se souhlasem autora