PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

12.01.2009

Autor: Dan Drápal

Ještě k internetovému hazardu

Nedá se nic dělat?


Minulou středu uveřejnily Lidové noviny mou kritiku podpisu povolení, jež v České republice umožňuje sázení na internetu. Následujícího dne byla zveřejněna reakce Jana Růžičky, rovněž člena KDU-ČSL, který krok ministra Kalouska obhajoval.

Pokud se k této otázce ještě vracím, pak ne proto, abych jakýmkoli způsobem zasahoval do současných personálních změn v KDU-ČSL. Chtěl bych pouze vyjasnit, proč danou otázku nebagatelizuji a proč bych rád, aby k ní křesťané vůbec, ale i KDU-ČSL konkrétně, zaujali jasný postoj.

Nebudu se zde rozepisovat o škodlivosti hazardu obecně. Alespoň v této věci panuje, zdá se, přinejmenším teoretická shoda. Chci reagovat na námitku, že proti internetovému sázení se stejně nic dělat nedá, pokud nechceme volit takové krajní prostředky jako například Čína či arabské státy, které cenzurují celý internet. Internetové sázení je prostě realita a pokud ho povolíme i v České republice, alespoň bude toto sázení u nás zdaněno a přinese určitý obnos našemu státníku rozpočtu.

Nemám sebemenší pochybnost o tom, že pokud bude nějaký občan České republiky chtít sázet po internetu, udělá to, i když takové sázení v našem státě povoleno nebude. A patrně skutečně posílí státní rozpočet země, z níž pocházejí provozovatelé tohoto internetového sázení.

S čím nesouhlasím, je bagatelizace celé věci. Viděl jsem v novinách rozjásané tváře několika provozovatelů internetového sázení, kteří oslavovali, že se jim tato možnost otvírá i u nás. Předpokládám, že už to dávno jsou milionáři, a asi nebudu daleko od pravdy, vyslovím-li domněnku, že někteří i miliardáři. Proč tak jásali? Určitě ne proto, že se zvýší příjmy státního rozpočtu. Jásali, protože vydělají další nemalé sumy. Kdyby internetové sázení bylo okrajovou záležitostí, vydělávající jen pakatel, neobtěžovali by se uspořádat svou společnou oslavu.

Vydělávají ovšem na hlouposti jiných lidí. A dobře to vědí. Jistě, nikoho nelze nutit k tomu, aby jednal morálně; nebylo by ale dobré, kdybychom všichni zapomněli, oč vlastně jde, nebo se tvářili, že to nevíme. Gamblerství ve všech svých formách vede ke zbohatnutí provozovatelů. Pár jednotlivců sice může zbohatnout taky, většina však ostrouhá. Námitka liberálů zní: Máme přece svobodu, každý ví, do čeho se pouští.

Tuto námitku nepřijímám. Vím o konkrétních Romech, které se obětaví lidé snaží začlenit do běžného života. Seženou jim přiměřenou práci, pomáhají celé rodině, a po několika měsících, kdy táta chodí do práce, jsou na něj jeho děti hrdé. Život celé rodiny se mění a životní změna, kterou takový člověk prochází, je dobrým příkladem pro jeho příbuzné a sousedy.

Po pěti měsících poctivé práce a postupného zlepšování životního stylu skončí tento mladý Rom v herně, kde za noc „roztočí" celou výplatu. Co to udělá s rodinou, s jeho dětmi, s celou komunitou, Vám nepřeji sledovat. Co si o tom myslí ti, kteří tomuto člověku pomohli sehnat práci, kteří do rodiny docházeli, aby pomáhali dětem s úkoly atd., si asi dovedete představit.

Když jsem viděl rozjásané tváře kapitánů našeho sázkařského průmyslu, myslel jsem na tohoto Roma. Ne, on opravdu neví, jak ty hrací automaty fungují. Nemá přehled o tom, jakou má šanci vyhrát, kolik z jím prosázených peněz jde na „dobročinné" účely jako je sport, kolik jde na daně. Neví to a pídit se po tom nebude.

Můžete namítnout, že jde přece o internetové sázení, a tento člověk jistě nesázel po internetu. Princip je ale stejný. Pastoři i psychiatři znají lidi z dobře situovaných rodin, kteří zakoušejí totéž, ale ve velkém. (Ostatně, znám osobně bývalého pastora, který prosázel půldruhého milionu a o všechno přišel. Podotýkám, že nešlo o jeho peníze. Málokterý pastor má půl druhého milionu, na rozdíl od provozovatelů heren.)

Ale budiž, můžete říci: Mohou si za to sami, máme přece svobodu. Ano, tam, kde vypustíme jakékoli morální ohledy, jakákoli morální kritéria, můžeme takto mluvit. Jako křesťané bychom ale tyto morální ohledy vypouštět neměli. Málokterý gambler je naprosto izolované individuum. Často má rodiče, někdy manželku a děti. Svá chybná rozhodnutí si neodskáče sám; spolu s ním je odskáčou jiní, a mnohdy tvrději než on sám. Žijeme v drsném světě.

Dále se chci zastavit u přínosu pro státní rozpočet. Máme-li mluvit o nějakém reálném přínosu, museli bychom odečíst určitou sumu, kterou, obávám se, v našem státě nikdo nevyčíslí. (Jsou země, kde se ji pokusili vyčíslit alespoň přibližně.)

Člověk nemusí být křesťan, aby věděl, že gamblerství mnohdy vede ke zločinnosti. Člověk, který propadne sázení, se v mnohém podobá člověku, který propadl drogám. Tito lidé mnohdy okradou své vlastní rodiče, aby mohli pokračovat ve svém „koníčku" (ano, i takový případ osobně znám). A v některých případech pak začnou krást i jinde. Někdy zpronevěří firemní či státní peníze. Jistě, jsou trestně odpovědní, ale když jsou přistiženi a odsouzeni, těžko si na nich někdo něco vezme. Jejich vlastní peníze i peníze jimi ukradené skončí na kontech jiných, kteří obchodují s lidskou hloupostí. Nicméně někdo musí platit policii, která tyto případy vyšetřuje, nemalé peníze stojí soudy, psychiatři, sociální pracovníci, kteří se musí věnovat zničeným a rozvráceným rodinám... Co takové neštěstí může napáchat na psychice dětí, jejichž rodiny byly rozvráceny gamblerstvím, samozřejmě nevyčíslí nikdo. Ohánět se přínosem do státního rozpočtu mi připadá opravdu hloupé. Ne, přátelé, hřích je velice drahý. Obávám se, že saldo je nakonec záporné.

Předpokládám další námitku: Protože internetové sázení stejně zastavit nelze, pak i kdybys měl, pisálku Drápale, pravdu, alespoň ty peníze neskončí za hranicemi.

Ano, ty peníze skončí u nás. Obohatí naše milionáře a miliardáře, a snad trochu i státní rozpočet. Já si ale troufnu tvrdit něco, zač mne mnozí označí za tmáře: Bůh nežehná na kradeném a nepoctivě získaném. Lidové rčení říká, že peníze nesmrdí, a ani jeden náš vysoce inteligentní politik nedokáže rozeznat špinavé peníze od čistých.

Navenek nemusíte nic poznat. Vidíte tři neznámé manželské páry. Navenek se podobají; ale vy nevíte, že jedny spojuje opravdová a hluboká láska, druzí vedle sebe jen tak vegetují a třetí jsou těsně před rozvodem. Nebo vidíte tři desetileté chlapce. Netušíte, že z jednoho vyroste světec, z druhého „malý český člověk" a ze třetího gauner světového kalibru.

Občas však, když se po tom opravdu pídíme, můžeme alespoň trochu odečíst duchovní principy i na téměř materiálních věcech. Pokud byste sledovali mapu, kde by byly zakresleny hranice bývalých Sudet, obývaných Němci, a pokud byste měli vedle mapku s jakýmisi vrstevnicemi rozvodovosti, religiozity a kriminality, zjistili byste, že tyto hranice se koncem osmdesátých let sice ne zcela překrývaly, ale že byly opravdu hodně blízké. Neřeším otázku odsunu Němců jako takového - možná to opravdu jinak nešlo. Co ale šlo jinak, byl způsob. Mučení a vraždění a totální okradení nešlo ani tehdy ani nyní nijak ospravedlnit. To území bylo prokleté. A přestože stát do něj pumpoval mnoho peněz, Bůh dlouho nežehnal. (V posledních dvaceti letech se to mění, ale to už je zase jiný příběh.)

Co tím chci říci: Není mi jedno, jaké peníze přitékají do státního rozpočtu. Schválením internetového sázení vysíláme určitý signál. Nemusíme přece Evropu „dohánět" právě v těchto věcech. A jsem přesvědčen, že už vůbec nemusí u internetového sázení asistovat ministr za KDU-ČSL, ať už je to kdokoli. Nejde mi teď o jméno, jde mi o princip. Jestli této věci nerozumíme, jestli v této věci nemáme jasný postoj, pak už nevím, v čem bychom ho jasný měli mít.

Rovněž bychom neměli zaujímat běžný český postoj: „Nejde to jinak." Právě my křesťané bychom měli být stateční a měli bychom dávat příklad, že to jinak jde. Vezměme si za své heslo svatého Augustina: „Mohli jiní, mohly jiné, proč pak ty ne, Augustine?"

Doufám, že přijdou doby, kdy bude KDU-ČSL mít na víc.

 

12. ledna 2009

 

Dan Drápal