Autor: Jan Fořt

Hold monarchům

Srovnání vlády Karla IV. s dneškem.

---

Jak krásné a poučné je vracet se do daleké minulosti.Jen tam lze najít vizi jaká bude cesta do budoucnosti. To není jen konstatování o zradě mocných monarchů jen pro své blaho, tedy peníze a moc. Avšak právě zde se ale lámou po staletí charaktery, které pak ukazují, jaká bude cesta do dalších let. Podívejme se na volbu prezidenta z pohledu naší minulosti.

Po stálých hádkách, bouřích a pletichách našich mocných (tenkrát to byli předkové našich slavných šlechtických rodů) po roce 1306 čachrářsky, tak zvaně šikovně jak je v Čechách zvykem, dosadili na trůn 14-tiletého Jana Lucemburského. Ten jim však nemohl být rovnocenným soupeřem. Muže z národa a země příliš vzdálené, než aby mohl ukusovat z jejich moci. Tak nastoupil král, bez něhož žádná válka v Evropě nemohla být vybojována, neboť jak bylo napsáno: „..bez Boha a krále českého nesvede se boje žádného." Zasloužil se o pověst největšího bojovníka Evropy. Mazaný a výborný státní diplomat, ale nemotorný domácí státník. Kličkující vládce, který je neustále ve sváru s mocnými - tedy českou šlechtou, která si zvykla na příliš velký podíl na moci a není ochotna se jí vzdát. Je neposedný, vrtošivý, znuděný svými nevychovanými a špatně ovladatelnými poddanými. Stále se vrhá do bojů, kde jde jen a jen spíš o osobní prestiž. Jeho pohled na tehdejší Evropu je jen opět jeho vizionářským snem. Proto se spojuje s každým, kdo je ochoten se mu vetřít a poskytnout pomoc jeho snům. Země je vyplundrovaná, šlechta zkorumpovaná mocí, majetek země téměř veškerý zastaven a to co z něho zbylo je v rozvalinách. Jeho nástupce po návratu do země nemá kde složit hlavu a musí se nastěhovat do podhradí do obecního domu. Vláda Jana Lucemburského byla vlastně hrou, jak získat peníze nebo moc či prestiž k upevnění dalšího sebevědomí. Škoda na morálce i majetku země byla neuvěřitelná. A konečně když nebylo již kde brát peníze a šlechta je ve své hamižnosti již nechtěla vydávat na jeho válečné výdaje, se král rozhodl v roce 1337, (po 27 letech své vlády), předat vládu nad celým královstvím svému synu Karlovi. Spoušť, která byla tehdy napáchána, nebyla nikdy správně ohodnocena. A tak přichází na trůn největší Čech, nikoli pomocí šlechty a tehdejší „také elity národa" ale spíše „z milosti Boží Prozřetelnosti". Následující doba je jen svědkem toho, jak Češi byli katapultováni ze své středověké provinčnosti na velké jeviště Evropy a tak se stanou jedním z jejích nejdůležitějších center. Až potud dějiny. Následuje doba ,kdy království české se téměř dotklo hvězd, jeho rozlet, stavby a urbanistika sloužila hlavnímu městu s úspěchem ještě 5 století Není třeba dále oslavovat krále a císaře neboť jen jeho dílo ho staví na pomník dějin.

Ale tak pojďme nyní téměř o 7 století dále. Pokusme se nyní porovnat běh dějin, kdy demokracie umožňuje vyvolit do čela státu ty nejlepší. Není důležité vybrat lidi, kteří si myslí, že nejlepší jsou, ale lidi moudré, prozíravé a tím i také skromné. Jen tací, kteří potichu jsou schopni zpytovat své svědomí v kapli sv. Kříže. Ješitnost, samolibost je nakonec tak odpudivá, že rdousí jakýkoli pokrok a cestu dál především pro naší mladou generaci. Je smutné a ponižující vychovávat ji jen k úctě k penězům a moci a úspěchům za každou cenu bez ohledu na okolí.

Tak nyní můžeme porovnávat vládu dnešního pana prezidenta s vládou Jana Lucemburského. Špinavé peníze, zápach z kuponové privatizace táhnoucí se celými roky až do dnešních dnů, vládu, která umožnila hold Koženým, Pitrům, Krejčířům a dalším, dodnes nepostižitelným za bezcharakterní a loupeživé činy. Není možné přejít vše se slovy nechme minulost spát. To přináší do budoucnosti jen nenávist a běsnění. Jen ješitnost a sebeuspokojení ve všech činech mohou být motivací a ospravedlnění této minulosti. Je nepochopitelné, že na Hradě může sedět člověk s takovým mravním základem a s minulosti studenta v USA , kterému byl povolen pobyt bývalým despotickým, diktátorským režimem. Jaká svědectví chce vydávat „ústav na zkoumání minulosti" o takových lidech. Jen taková, která se nedotknou vládnoucích? Pak tedy opět se morálka mění za peníze poplatníků na objednání nynějších mocných.

A nyní se vraťme do doby po roce 1378 kdy Karel IV. umírá. Syn, který nemohl být důstojným nástupcem svého otce, vedl zemi do dalších svárů a ani jeho bratr později nebyl schopen sjednotit zemi a udat správný směr. Ještě více vyhrotil stav věcí. A výsledek - husitské bouře a nábožensko - sociální revolta.

Jaká je nyní paralela - jen ještě další otvírání sociálních nůžek, bohatnutí bohatých a z chudých ještě chudší. Výsledek? Jen nepokoje, bouře, vlny stávek, revoluční kvas? Vytvoří se prostředí zcela nové, nejisté, korumpované mocí. Pesimisté by jistě došli až na Bílou Horu.

 

A proto jak nám zní hlas básníka, miláčka lidu, Jana Nerudy již v roce 1852:

 

Což chcete s naší lůzou - vládnoucí? - zmalátnělou

snad jakous myšlenku kdys provést smělou?

Což myslíte, že našich mužů síly

jsou tytéž posud, jaké jindy byly?

O slavná druhdy mužův mysl smělá,

jež pro myšlenku svět sám zbořit chtěla,

jež slabou ženu silou rozjařila,

že hrdinami muže obdařila.

A dcery dala, jimž doba skvělá

i krví pobarvila bílá těla

Ta mysl zašla - není sjednocení

a pro věc velkou více zanícení!

Teď na lebky se klade těžká kletba,

že nikdo více o své bratry nedbá,

že o věci dbá jenom každodenní,

že žaludku si výše hlavy cení.

A doba pro muže jen bouřky líhne

jímž s deštníkem se bezpečně už vyhne!

A každý muž je jako žena slabý

a místo žen nám dány panské baby.

 

 

A s lůzou tou, staletím zmalátnělou

snad chcete myšlenku kdys provést smělou?

 

Co říci dál? Rok po proběhlé „sametové" revoluci jsem předpověděl a diagnostikoval že společnost za 10 až 15 let - bude morálně rozvrácená, zkorumpovaná, a s 15-ti % pro Komunistickou stranu v parlamentu. A jaká byla odpověď převážné většiny oponentů a i několika alespoň pochybujících? Posměšky a prohlášení o bláznivém vizionáři. Kde jsou tehdejší prozíraví, vševědoucí, chytří, ale nikoli moudří? Ano, nyní mlčí. Správné předpovědi a následné řešení diagnózy bylo tehdy odmítnuto.

Tam kde drží vláda, padají lidé. A nemusejí padat jen na popravišti. A tak jsme opět skončili další kolo bezcharakterního běhu, kde drží vláda pomocí, padouchů, zrádců a zbabělců či jak jinak nazvat přeběhlíky. Jen lži a polopravdy našich představitelů rýsují další kolo dějin. A opět chybí Karel IV., tedy naděje - ale malověrní raději volili zapáchající jistotu než čerstvý vítr. Raději volili pro svou zemi hnilobu a klid než pro své potomky stát s morálními jistotami. I to je věcí svědomí. Proto se ptáme - mají přeběhlíci svědomí? Nelze po letech jen konstatovat, že jsme se opět jen mýlili. Je nyní otázkou času zdali cesta bude pokračovat po stopách dějin k dalším pohromám vlády Jana Lucemburského či nastoupí opět Václav IV. a jeho bratr Zikmund. A prostředí se zcela hroutí do bratrovražedných bojů, sváru a nejasné budoucnosti. Toto je opět jasná diagnóza, nikoli futurologie. Jedem dál - jak píše Jiří Hanák. Uvidíme.

 

Praha 31.března 2008

 

MUDr. Jan Fořt

---