PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

22.10.2003
Kategorie: Zemědělství

Autor: Jaromír Morávek

Hašteření o cizí peníze

Komu zemědělské dotace z EU?


Hašteření o cizí peníze

(hlavně těch, kteří na ně ani nepřispěli a těch, kteří z peněz peníze nedělají)

 

Kdo jednou letěl letadlem ve dne a za dobré viditelnosti, sedíc u okénka, mohl spařit po přeletu naší hranice směrem na jihozápad, že se ráz zemědělsky využívané krajiny nápadně změnil. Krajina na západ od nás je složena z pestrobarevné a tvarově rozličné soustavy polí a políček, luk, pastvin, lesíků a hájků, vše protkané udržovanou a smysluplnou soustavou cest a cestiček, mezí a stromořadí, alejí, vodotečí a vodních nádrží, kde jsou všude viditelné hranice jednotlivých parcel a z pohledu shora i hranice jednotlivých vlastníků, protože jsou to především a jedině oni, kteří vtiskli krajině stávající ráz a kteří ji udržují spolu se správci svého majetku. Nic se nekamufluje, nic se nesimuluje, vše je na jméno a tudíž zodpovědné. Z peněz na krajinu poskytnutých státem (EU) se skutečně dělá krajina - tedy obnovuje nebo udržuje. Ani infrastruktura venkovských sídel nepřijde zkrátka. Přiměřené množství peněz jde také na rozvoj venkova, do rukou těch, co na něm bydlí a odtud spravují krajinu a životní prostředí.

Z Brna do Znojma se letět nedá, ale postačí jet silnicí první třídy plné výmolů a kolejí, aby se nedalo přehlédnout objetí moravskými celinami, kdy jeden sto hektarový lán navazuje na druhý a kde následně po sklizni je ráz krajiny polopouštní. Krajina vypadá monolitně, jako by hospodářem byl jeden velký převeliký velkostatkář. Pátrajíc po něm však nezjistíte žádného...

Ale přece, tím velkým a největším velkostatkářem (ale na cizím majetku) jsou Zemědělský svaz a Svaz podnikatelů v zemědělství ČR, oba organizovaní v Agrární komoře, prostřednictvím tisícovky obchodních společností, s generálním ředitelství v Praze na Těšnově 17. Kdo jsou tito velkostatkáři, nazývající se často dokonce sedláky a rolníky a ohánějící se rozvojem venkova a údržbou krajiny před Bruselem? Ptá se mne člověk neznalý poměrů a to současný předseda Evropské organizace vlastníků půdy - ELO. Co odpovědět?

Užívací právo k pozemkům i v našem právním systému zaniklo ust. § 22 zák. č. 229/91 Sb. v platném znění k 24. 6. 1991. Kromě vlastníka mají právo užívat půdu jiné osoby jen na základě smlouvy uzavřené s vlastníkem (popř. Půdního fondu ČR), není-li zákonem stanoveno jinak. V České republice je obhospodařováno podle kvalifikovaného odhadu a statisticky doložených údajů 95% zemědělské půdy nájemním či podnájemním způsobem a to na základě písemně uzavřených nájemních smluv. Výjimkou není ani užívání cizí půdy bez právního důvodu. Předmět nájmu je ve smlouvách označen zpravidla v prvním článku a měl by být citován shodně s aktuálním stavem v katastru nemovitostí. Pronajímají se jednotlivé parcely s  označením výměry a kultury, v jaké jsou evidovány. Prakticky v žádné z uzavřených nájemních smluv nejsou předmětem nájmu polní cesty, ačkoliv v katastru nemovitostí mají své parcelní číslo a výměru. Přestože cesty nejsou předmětem nájmu, jsou využívány zcela bezplatně a to převážně v jiné podobě. Jsou totiž rozorány a využívány jako orná půda. Nikdo však nedovolil, aby polní cesty byly z převážné většiny rozorány a rovněž nikdo nedovolil, aby byly rozorány louky či pastviny, bez svolení jejich vlastníků. Polní cestní síť tedy neslouží svému účelu, byla v podstatě zlikvidována a tento stav je nadále v převažující míře protiprávně udržován. Zřejmě v rozporu nejen s platnými zákony, ale i v rozporu s nájemními smlouvami. K čemu hlavně slouží polní cesty? Polní cesty ohraničují pozemky jednotlivých vlastníků a na jejich okraji jsou umístěny trvalé značky (hraničníky), vymezující jednotlivé parcely a tyto zpřístupňují. Cesty tvoří rovněž biokoridory, orientační složku krajiny pro zvěř a veřejnost. Cesty mají šířku většinou 5,5 - 6 m a často byly osázeny stromořadím, v lomení stromy, křovinami, na jejich okraji se nacházejí často Boží muka, kapličky, vchody do sklepů a další pestrosti krajiny. Cesty tedy zajišťují vlastnické právo jednotlivých vlastníků a jsou i krajinotvorným prvkem.

Kolektivizační smršť zapříčiněná komunistickým režimem nenechala na venkově kámen na kameni. Důmyslná polní cestní síť byla doslova zničena, hraniční kameny ohraničující jednotlivé pozemky byly vytrhány nebo jinak odstraněny, meze rozorány a krajina citlivě tvořená vlastníky pozemků dostala ráz industriální krajiny, který bohužel přetrvává dodnes. Lze konstatovat, že stav v krajině je protiprávní, že byl a je důsledkem komunistické politiky, a že nebyl dodnes na náklady státu až na drobné výjimky napraven. Nájemci, kteří nemají ke krajině žádný právní vztah (nájemní smlouvy slouží pouze k zajištění zemědělské výroby - tedy k pěstování polních plodin), nemají krajinu pronajatou a nenesou za ní žádnou zásadní zodpovědnost. Pokud na předmětu nájmu řádně hospodaří, nečiní nic jiného než že ornou půdu hospodářsky využívají ve svůj prospěch. Hospodářská činnost na předmětu nájmu není péčí o krajinu ani v hrubých obrysech, je jen obchodní činností za účelem zisku. Nájemci tedy krajinu neobnovují, resp. neužívají ve stavu de iure, jak je vedena evidenčně v katastru nemovitostí a obnovit ji nechtějí. Nezodpovědní nájemci tak užívají neoprávněně rozsáhlou polní cestní síť a brání pozemkovým úpravám, které by měly majetek vlastníků opět identifikovat v terénu tak, aby obsah vlastnických práv mohl být opět napraven.

Vlastníci půdy v současné době stále nevědí, kde se jejich pozemky v terénu přesně nacházejí a z těchto důvodů s nimi mohou jen velmi obtížně nakládat. Hodnota jejich majetku je značně snížena, takže plody a užitky z nich mají minimální, narozdíl od jiných, kteří bezúplatně pozemky jiných vlastníků využívají pro svou podnikatelskou činnost a to většinou v neveřejném zájmu, často však podle zákonů, které jsou v rozporu s Listinou lidských práv a svobod a ústavními zárukami.

V zemích EU požívají vlastníci až posvátnou úctu a jejich majetek je maximálně chráněn. Pokud pozemky pronajímají, pak vědí přesně kde se nacházejí, jsou kdykoliv přístupné, kontrola je kdykoliv možná. A nájemné - to zde činí 200 - 800 eur ročně za hektar. O tom se může dnes našinci jenom zdát.

Vlastníky zemědělské půdy a její správce (nájemní zemědělci) čekají možné přímé platby z prostředků EU. Jejich výše a cíl je dán tvrdými podmínkami. Tyto prostředky jsou tedy přísně a účelově vázány. Zneužití se trestá.

Zemědělská politika EU se v poslední době prudce mění, protože daňoví poplatníci si již nepřejí podporovat produkci potravin (krize z nadvýroby), ale především obnovu a údržbu krajiny a rozvoj venkova natolik, aby krajina byla z dlouhodobého hlediska stabilizována právě obyvateli venkova.

O jaké obnově krajiny však můžeme hovořit v Čechách, když krajina je stále zdevastována v důsledku kolektivizace (JZD a Státní statky) a když její protagonisté se jen převlékli do jiných obchodních názvů, nezměnili ekonomické chování a nectí vůbec vlastnictví druhých, když z jejich majetku tyjí a činí se všemožně, aby je vyvlastnili opět bez náhrady nějakou tou tunelovou kulišárnou.

Podle zjištění v zemědělské komisi EU, prostřednictvím TAIEX a ELO v Bruselu, má směřovat více jak 75% přímých plateb na krajinu a rozvoj venkova. Příjemci těchto plateb by tedy měli být praví venkované a vlastníci půdy, protože jejich právo na tvorbu krajiny na jejich pozemcích je nezastupitelné.

Namísto toho slyšíme hlas senátora Fencla, který již vyhrožuje dopředu tím, že se vlastnictví v nejhorším nasimuluje, tedy že příjemci těchto zásadních peněz budou uživatelé, když jejich práva nad práva vlastnická zajišťuje zcela pochybný systém registru půdy a zvířat podle držby (nikoliv podle vlastnictví), který se má stát nedílnou součástí zemědělského zákona.

Povýšení uživatelských práv nad vlastnická již zajišťuje exkomunista Palas na svém generálním ředitelství na Těšnově pod tvrdým tlakem lobbystů nejen z nevládních kolchoznických organizací, ale i prostřednictvím speciálních poslanců a senátorů. Současná „vysoká politika" nadržuje socialistickým podnikatelským kruhům, dá se i tvrdit, že je jim zcela poplatná a to v konečném důsledku samozřejmě v neprospěch vlastnické většiny, kterou k diskusi ani nepřipouští.

Agentura, která má zajistit distribuci a kontrolu bruselských přímých plateb je podivnou institucí, která svůj úkol nemůže splnit. Nakonec, když sebe sama má kontrolovat, mimo jiné nezajistí, zda si našinec na nějaké peníze vůbec dosáhne a zda to, na co dosáhne, podpoří stát 1 Kč, aby také i za ní (naše koruna je podmínkou), dostal příjemce z Bruselu koruny čtyři.

Zdá se, jako tomu bylo až doposud, že peníze z jiných zdrojů nepůjdou na rozvoj venkova a tam, kde peníze dělají zase peníze nebo hodnoty vyšší. Tomu se již nyní Brusel začíná bránit. Veřejné hlásání podvodných nápadů nemá u této vlády daleko k realizaci. A tak ať si pan Fencl zavzpomíná, co dělal jako předseda nejvlivnější nevládní organizace do doby než se dostal na vrchol zemědělské politiky. Tahat nyní za červené nitky současných loutek, aby se zlo neprovalilo, je pozdě a navíc farizejské.

Odhalení pravé podstaty uživatelské doktríny přichází v pravý čas. Bruselští úředníci začali větřit a přestávají českým politickým úředníkům, odtržených od majetku, věřit.

 

V Bruselu a v Branišovicích dne 6.10. - 22.10.2003

 

Ing. Jarmír S. Morávek,

předseda Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR,

zemědělský poradce, expert a analytik Farmconsulting, s.r.o.,

předseda Zemědělské komise Konzervativní strany,

www.skos.cz