PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

19.05.2010

Autor: Karel Ledvinka

Funkce politických stran - část 9.

Závěr devítidílné úvahy.


Motto:

Hlava první - základní ustanovení, článek 2)

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

Hlava první - základní ustanovení, článek 5)

Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí, jako prostředek k prosazování svých zájmů.

Ústava České republiky - Ústavní zákon ČNR ze dne 16. 12. 1992

 

9. Závěr

Dnes už i ti, kteří si to nechtěli stále přiznat, uznávají, že ze současné politiky se vytratil hlavní důvod, proč se politika dělá, a byl nahrazen pouze prostředky, jak udržet moc, udržet se „ve hře" o vliv, získat peníze, zakázky, obsazování přátel do různých státních funkcí a korupcí, a i oni se začínají obávat situace, kdy stoupá nebezpečí, že se politika opět natolik vzdálí od občanů, že se tím se vytvoří živná půda pro nástup nějaké další totality.

Při této příležitosti je také nutné stále opakovat, že jde o jasný odklon od politiky bojů idejí k jednoduchým populistickým řešením a současným nástupem neoliberalismu (každý si může dělat co chce) a neosocialismu (posilováním role státu a omezováním občanských svobod). Mimo jiné je to také hlavní důvod tzv. finanční krize v současnosti.

Pojetí politické strany je nutné odvodit od toho, co má být smyslem politických stran v demokracii, totiž dát občanům možnost skutečné volby mezi různými politikami (idejemi) a současně zabránit, aby zvolená politika byla zrazena uvnitř politických stran. Strana musí být složena z občanů, kteří v ní a v její politiku (ideje) věří a naopak odpudit všechny občany, kteří se domnívají, že členství jim dává právo hlasováním měnit ideje.

Jsem přesvědčen, že budoucnost bude patřit stranám volebního typy s minimem aparátu. Ve straně pak bude patřit moc členům s mandátem z voleb do zastupitelských orgánů, neboť tito členové mají vyšší obecný mandát, který získali na prosazování volebního programu od voličů. Ve straně volebního typu jsou poslanci pouze pod jediným tlakem: tlakem chtít vyhovět voličům, tedy plnit volební program, na jehož plnění obdrželi od voličů mandát. V současných politických stranách masového typu jsou však pod dvojím tlakem, neboť k tomu prvnímu přistupuje tlak aktivistické části členstva. A to nejen na to, aby v zájmu jejich budoucích lepších vyhlídek na výhodná místa, či jiné výhody těchto aktivistů, strana okamžitým náladám voličů přizpůsobovala volební sliby, nýbrž i na to, aby aktivisté mohli průběžně ovlivňovat politiku podle okamžitých nálad občanů, pod tlakem médií, bez ohledu na stranické ideje a volební programy. A to je ten nejpodstatnější důvod pro zvolení tohoto systému, neboť právě on zavádí do politické kultury v poslední době opomíjený základní kámen demokracie: totiž že poslanci zastupují lid a ne pouze nikomu neodpovědný soubor stranických aktivistů.

Politická strana je společenství, které sjednocuje myšlenky, nikoli zájmy. Dominují-li ve společnosti třídy, znamená to, že dominují jejich zájmy. Strany se řídí principy a schopností obětovat své zájmy těmto principům. Jsou školou sebezapření. Strana, která neobětuje moc principům, jen politikaří. Strana není ani tak silná počtem svých členů, nebo vlivem, ale spíše energií myšlenek, které reprezentuje, a věrností svých členů těmto myšlenkám. V tomto pojetí není strana ani tak skupinou lidí jako souborem myšlenek a ideálních cílů. Její důležitost a hodnota je především v tom, že konstituje svobodu vytvářením prostoru pro svobodu projevu a tím, že vychází z principů, které jasně odděluje od účelu. Vlády, které jsou složeny z představitelů takových stran, nejlépe zajišťují pokrok. Konflikty zájmů a sil ve společnosti se tak přenášejí na konflikty mezi stranami, čili na konflikty mezi principy. Pojetí strany je tedy nutné odvodit od tohoto smyslu, totiž dát občanům možnost skutečného výběru mezi idejemi.

V demokracii jsou některé principy pevné. Z těchto hodnot je třeba vyzvednout svobodu. Svobodu je nutné chápat jako vládu svědomí, a tím více jako otázku morálky než politiky. Znamená především moc nad sebou a jejím opakem je moc nad druhými. Jestliže naše poznání pravdy není absolutní, potom svoboda je nutnou podmínkou cesty k pravdě. Přes různé životní zkušenosti je evidentní, že každá demokratická společnost musí být závislá na úctě, kterou chová sama k sobě, na úctě občana k řádu, jehož je částí a k sobě samému jako součásti tohoto řádu a na daru svobody, který je závazkem pro konání dobra.

I když je člověk přirozeně nedokonalý, má povinnost vztahovat se k objektivnímu ideálu pravdy a dobra, přestože ho nikdy není schopen v pozemských podmínkách naplnit. Povinností státu je, i přes nedokonalost člověka, chránit jeho svobodu a důstojnost a respektovat jeho oprávněné nároky vůči státu. Z pojetí nedokonalého, ale svobodného a důstojného člověka a z jeho místa ve společnosti lze vyvodit základní cíle státu. Stát je institucí primárně určenou k vynucování práva a pořádku, a zajištění míru a bezpečí. Smyslem politických stran a státních institucí je nastolit, udržovat a chránit svobodný řád; zajišťovat občanům maximální osobní, náboženskou, politickou a ekonomickou svobodu tak, jak je přístupná v nedokonalých podmínkách, v nichž nedokonalí lidé žijí a slučitelná s imperativy řádu, práva a spravedlnosti. Zkušenost a zdravý rozum prokazují, že pro dosažení a udržení těchto cílů politickými stranami a státními institucemi jsou v demokracii nezbytné: Úcta k Ústavě, oddanost a bezvýhradná poslušnost vůči smyslu jejich ustanovení, odmítnutí právního pozitivizmu, silný stát pouze pro udržování jeho základních povinností, ale stát pevně vymezený, svobodné tržní hospodářství, stabilní a silná rodina, zprostředkující občanské struktury a apolitická, vysoce výkonná a poměrně malá státní správa a také sounáležitost s ostatními demokratickými zeměmi západní civilizace.

Text úvahy se pokusil odpovědět na otázky, jaký je a jaký by měl být vztah mezi politickými stranami a občanskou společností, mezi státní správou a občanskou společností a mezi státní správou a politickými stranami. Snad se to alespoň částečně podařilo. I když je evidentní, že tyto vztahy se po celou historii lidstva vyvíjely a měnily, a vyvíjet a měnit se budou i v budoucnosti.

 

Ve Vysokém Mýtě, srpen 2009

 

Karel Ledvinka

ekonom a politik, v 90. letech 20. století poslanec a místopředseda PS PČR, dnes členem Konzervativní strany

www.konzervativnistrana.cz