Autor: Jaromír Morávek

Exekuce - možný úder na dlužníky

Kde nic není, není z čeho brát

---

1. Co mohou způsobit neplatiči - dlužníci?

Každá, především stabilizovaná, společnost stojí na právu nepsaném - dobrých mravech. Právní stát pak na právu psaném ve spojení s dobrými mravy. Mravní rozklad společnosti, pokud se na mravy a právo nedohlíží dostatečně, je nejen ve všeobecně zvýšené kriminalitě, ale i v nerespektování pravomocných rozhodnutí soudů, ale i státních orgánů. Neplatiči - dlužníci jsou také společenskou kategorií, která se stává metlou společnosti a především pro podnikatele jsou noční můrou. Navíc včas nepostihnutý dlužník produkuje další dlužníky. Existence stále se zvyšujícího podílu dlužníků dopadá stále silněji na stát, ale i na prostého občana. Plnění závazků bylo a musí být základním pravidlem lidské slušnosti bez ohledu na to , kdo za plněním závazků je schován. Prostě slovo musí platit, jinak nelze o dobrých mravech v tomto smyslu hovořit. Mnozí, a těch přibývá chtě nechtě, si pletou demokracii s anarchií a neplacení dluhů považují málem za osobní hrdinství a organizované skupiny neplatičů tento rys připisují již i celému národu, státu, nejsou-li včas a účinně eliminování od slušných lidí. O to více narůstá úloha soudnictví jako celku a represivních orgánů na obranu slušné většiny. Nelze ani připustit stav, že vymáháním dluhů se zabývají různé mafie svými svéráznými způsoby, které dlužníky topí, střílí, unášejí jejich děti, publikují je v mediích. Odtud je tedy ještě daleko doba, kdy si každý bude moci dovolit jen tolik dluhů, kolik jich bude moci doopravdy zaplatit.

Před tímto popsaným problémem stojí stát se svou plnou zodpovědností a je povinen zajistit to, na co již nestačí desatero přikázání. V historii států od starého Říma počínaje je dosti důkazů, jak bylo prakticky a tvrdě, hned o samého počátku, zacházeno s dlužníky a co bylo povoleno věřitelům. Lhůty na splacení dluhu byly krátké, správně tvrdé a věřitel mohl na dlužníka uvalit jen oznámením vazbu nebo dokonce otroctví či jej usmrtit. Dávno jsou již pryč doby, kdy i ve staré dobré Anglii fungovalo odstrašující vězení pro dlužníky s obrovskými účinky na potencionální dlužníky. Ze starého práva zbylo již jen lidské právo nebýt vězněn pro dluhy. A dlužníků přibývá a jsou již světovou metlou lidstva, obzvláště pak ve vyspělých demokraciích, kde se lidská práva ctí s velkou pozorností.

 

2. Soudně se lze domoci splnění povinnosti.

Příslušné soudy jsou dnes schopny celkem solidně rozsoudit spory a určit či přiznat každému co jeho jest. Horší je to však v případech, kdy existuje přisuzující výrok soudu, ale věřiteli dlužník stejně neplní. Předběžná opatření, výkony rozhodnutí a exekuce stále velmi podstatně pokulhávají, jakoby byly okrajovou záležitostí nebo dokonce jen vedlejší agendou soudů. K čemu jsou pak rozsudky, nelze-li účinně a dostatečně rychle zajistit, aby byly povinně respektovány?

Ke škodě všech poškozených, zůstává právo exekucí hluboko v předlistopadové době. Tenkrát každý pracoval, pobíral plat, takže byla propracována exekuce na mzdu. Na ty, kteří ani tenkrát, ale ani dnes nepracují a nakonec ani nemají žádný majetek, je potřebné použít jiné způsoby exekuce, které nejsou ani propracované a soudním řádem nedostatečně upravené. Takové způsoby jsou známé, byly a jsou zřídka kdy používané ku škodě věřitelů. Je-li exekuční právo nedostatečně upravené, parlamenty pokulhávají s novou úpravou, jsou často soudy vystaveny při použití současné právní úpravy při exekucích balancování na hraně zákona a improvizují, pokud vůbec do komplikované situace jdou.

 

3. Pravomoci exekutorů však existují.

V celém vymáhacím procesu se dostane dlužník do konfliktu až jen s exekutorem, neboť na něm je, aby sepsal majetek dlužníka, tento zajistil a prodal v dražbě nebo vystěhoval dlužníka z bytu. Je to účinné, ale stále nepopulární, přestože do postavení věřitele se dnes snadno může dostat každý. Exekutor je mocný člověk, vybaven pravomocemi ze zákona z roku 1963, který byl do současné doby upraven nejméně 13 novelami. Dlužníci při výkonu rozhodnutí je však téměř absolutně neznají, a odtud se vedou nejen verbální útoky proti vykonavatelům soudní vůle. Všichni, kdo si dovolují stát se obecně dlužníky, či dlužníky z povolání, by si měli příslušný zákon v platném znění prostudovat a bylo by jich jistě méně, nebo by se alespoň uměli přiměřeně při exekuci chovat. Pak by jistě museli vědět, že exekuci je možno provádět mezi 6,00 a 22,00 hodinou, ale i ve dnech pracovního klidu, ale i ve svátcích a že o ní s výjimkou vyklizení bytu nesmí být exekuovaná osoba uvědoměna předem. Teprve při zahájení exekuce se prokáže exekutor služebním průkazem a doručí na místě usnesení soudu o nařízené exekuci do rukou povinnému. Pravomocí pro udržení pořádku pří výkonu exekuce je i případného rušitele vykázat z místa exekuce. Aby takové vykázání, případně ochrana byla možná, musí exekutora provázet nejméně dva uniformovaní příslušníci justiční stráže, která se nesmí zouvat při vchodu do bytu. Je samozřejmostí, že ze zákona chrání exekutora a jeho pomocníky před napadením a odstraňují fyzický odpor povinného, pokud brání výkonu exekuce, či vstupu do bytu. Justiční stráž je také účinně vyzbrojena a je-li napadenapoštvaným psem, může jej zastřelit. Útoky jsou následně protokolovány, posuzovány podle trestního zákona trestem vězení až na dva roky nebo peněžním trestem od 2000 do 5 milionů korun. Je-li povinný přítomen, je vyzván, aby splnil svou povinnost dobrovolně, v jiném případě jsou vyzvány k povinnosti jiné přítomné zletilé osoby nebo zaměstnanci. Probíhá soupis majetku, kdy se má zato, že co se v bytě či domě nachází, to patří povinnému. Takovými věcmi jsou i plody na zahradě, úroda na poli, hospodářské nářadí, traktor a další věci s majetkem a činností povinného související a kde všude se zdržuje. Z exekuce se vylučují věci, které jsou nezbytné k uspokojování hmotných potřeb povinného a jeho rodiny nebo k podnikání. Takže se vylučují např. věci nezbytné k oblékání, snubní prsteny, zdravotnické potřeby v případě nemoci či tělesné vady, peněžní hotovost do 1000 Kč a nezbytné vybavení domácnosti. Takové nezbytné vybavení například šestičlenné domácnosti je šest hrnků, ostatní podléhají exekuci. Exekuci nepodléhají ani věci u nichž povinný prokáže, že jsou užívány na základě smlouvy o nájmu, leasingu nebo multiservisním způsobem. Exekutor dále odhaduje cenu věcí a tuto zapisuje spolu s věcmi do protokolu o soupisu věcí. Soupis se může doplnit, nestačí-li po finančním vyhodnocení výtěžek dražby pokrýt účel dražby, tedy uspokojit oprávněného. Po soupisu věcí nesmí s nimi žádným způsobem povinný nakládat a to již pod trestem vězení, kdy státní zástupce stíhá porušení povinnosti sazbou až 5 let. Zajištění věcí se provádí jen při nařízení soudem, ty se pak odvážejí, jinak zůstávají na místě až do vlastní dražby. Z místa se berou jen peníze, drahé kovy, cenné papíry a vkladní knížky.

 

4. Čekejte domovní a osobní prohlídku.

Podle občanského soudního řádu ust. § 325a) je exekutor oprávněn bez dalšího povolení soudu či státního zástupce provést osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu a jiných místností povinného, kde má povinný svůj majetek. Takže Vám může prohlížet šatníky, šuplíky, trezory či jiné schránky, když jde o nezbytnou výjimku ze zásady nedotknutelnosti osobní a domovní svobody. K tomu účelu může exekutor otvírat cokoliv v majetku povinného i pokud jsou dveře, prostory, skříně, trezory či jiné schránky uzamčeny. Povinný nemusí být takovému násilnému otevření přítomen, pak mu ale musí být oznámeno, kde je uložen klíč. Stejným způsobem se překonává i zajištění bytu třetí osoby, pokoje v ubytovně nebo v hotelu, kde se povinný zdržuje a to i při prvním pokusu o exekuci. Při sepisování majetku zajištěného v bytě či prostorách povinného může dojít k zapsání věcí patřících jiné osobě. Zde jí nezbývá, než se samostatnou žalobou proti oprávněnému domáhat vyloučení takových věcí z exekuce. Prokázání vlastnického práva k takovým věcem je nutnou samozřejmostí.

Z toho všeho vyplývá, že dlužník nebo ten u něhož dlužník bydlí musí počítat s tím, že mu exekutor byt důkladně prohlédne a že má právo doslova vlézt všude.

 

5. Při dražbě se levně nakupují zajímavé věci

Jakmile exekutor ukončí sepisování a ocenění majetku povinného k exekuci, přistupuje k jejich zpeněžení v dražbě. O konání dražby uvědomuje exekuční oddělení soudu na soudní desce, někdy i ve vývěsných skřínkách radnic a obecních úřadů. Dražby by si však zasloužili publikaci. Odvoz zajištěných věcí k dražbě provádí exekutor, ale s jeho souhlasem tak může učinit i oprávněný. Při vlastním prodeji nejnižším podáním, tzv. vyvolávací cenou může být 2/3 odhadní ceny. Prodej se provádí jen za hotové peníze, takže nejvyšší podání je potřebné zaplatit ihned, po přiklepnutí si vydraženou věc může šťastný dražitel ihned odnést. K účasti na dražbě postačuje každému jen občanský průkaz a dostatek peněz v kapse. U nemovitostí trvá dražba o něco déle, protože její ocenění je složitější, ale zde jde většinou o nejzajímavější dražby.

 

6. Při prodeji domu vyklizení na ulici

Nařídí-li soudce vyklizení bytu, jestliže nebyl soudem přiznán nárok na zajištění náhradního bytu nebo ubytování, zajišťuje exekutor vyklizení bytu do přístřeší, kterým může být i hotelový pokoj, když takové přístřeší je ovšem na náklady povinného. O vyklizení musí být povinný uvědoměn exekutorem předem, aby se měl možnost vystěhovat sám. Povinný však může být klidnější v případě, že soud náhradní bydlení stanoví. V takovém případě šikanozní nařizování exekucí soud netrpí. Přestěhování nemusí být povinný přítomen a do bytu lze vniknout násilím. Nezáleží ani na tom, zda povinný s náhradou bytu souhlasí, či nikoliv.

 

7. Co způsobuje pomalý výkon exekucí?

Obecným soudům dochází ročně až 2000 návrhů na nařízení exekuce. Tyto počty se rok od roku zvyšují. Při současném stavu exekučního práva nelze dostatečně zajistit jejich provádění v předepsané kvalitě. Nelze ani v dohledné době očekávat, že by byla stanovena povinnost majetkového přiznání. Nelze ani očekávat, že by byly otevřeny věznice pro dlužníky jako civilní vazba. U pokladny dlužníků nebude sedět policajt, který tržbu inkasuje tak dlouho, než je dluh splacen. Takže nezbývá, než aby se exekutor a oprávněný v součinnosti vypořádali s dlužníkem podle současných možností. Těch však není mnoho a mají svá omezení daná kapacitami dražebních místností a kvalitou exekutorů. Soudům jsou často vytýkány průtahy, že jsou někteří soudci líní. Na průtazích se podílí především nedostatečně připravené žaloby a návrhy na exekuce a to dokonce i takové, které připravují renomovaní advokáti. Pokud je návrh v pořádku, v zásadě by nic nemělo soudu bránit, aby nařídil exekuci týž den, kdy mu návrh byl doručen, je-li v naprostém pořádku s občanským soudním řádem.

Nejčastějšími chybami jsou identifikace účastníků řízení, chybí data narození, úplné adresy bydliště, IČO, návrhy jsou nepřehledné, soudní poplatky nejsou zaplaceny vůbec nebo jen zčásti po špatném výpočtu, v obchodních věcech nejsou v poplatcích započteny úroky, které se také zpoplatňují, chybějí plné moci, exekučním titulům chybějí doložky právní moci, rovněž chybějí aktuální výpisy z katastru nemovitostí, často i doklady k náhradnímu ubytování. Rovněž nelze exekuci povolit, když se neshodují označení účastníků řízení v rozsudku s označením účastníků exekučního řízení nejsou-li tyto rozdíly dostatečně vysvětleny. Odstraňování těchto nedostatků je administrativně velmi náročné a zdlouhavé, dochází k přetížení exekuční kanceláře soudu. Soud vždy vyhoví dříve řádně vybavenému návrhu.

 

8. Kde nic není, není z čeho brát

Soudy mají tedy omezené zákonné či technické prostředky k zajišťování kvalitních návrhů, natož k návrhům vadným. K zjišťování solventnosti nebo majetku povinných již soudy nemají prostředky žádné. Vyhledávání majetku povinných není někdy vůbec lehká záležitost a je skutečně prací pro detektivní kanceláře či profesionální firmy v tomto oboru. Neoznačí-li totiž oprávněný majetek povinného nebo místo, kde se nachází, je těžko předpokládat, že exekutor nějaký majetek povinného vůbec najde. Exekutor po majetku povinného nepátrá. Z tohoto titulu je často velké procento mobiliárních exekucí neúspěšných nebo vůbec bezvýsledných. Při uplatnění exekuce je potřebné proto znát majetkovou podstatu povinného a zvážit pravděpodobnost úspěšnosti exekuce a návratnost nákladů exekuce. Vždyť již staří Římané znali: Quod nudo eripias? Co si vezmeš na nahém?

 

Jaromír Morávek

---