PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

10.07.2001
Kategorie: Zemědělství

Autor: Jaromír Morávek

Družstva dluží - soudy se zdrží

Motivy a případné dopady snah o novely transformačního zákona.


Zemědělská a společenstevní družstevní lobby se stále soustřeďuje na právní úpravu nakládání s majetkem členů družstva při jeho transformaci, protože se domnívají, že dosavadní právní úpravou došlo k zásadním zásahům do jejich práv i jako občanů. Konfrontují především ustanovení § 13 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb., která stanovila jak nakládat s nároky oprávněných osob a to tím, že po zamítnutí novely citovaného zákona o transformaci pod č. 144/1999 Sb. stále hledají cesty, jak se zbavit svých nevypořádaných dluhů, resp. jak legalizovat, aby zemědělská družstva jako povinné osoby již nic nemusela plnit a pokud i ano, tak podstatně méně, a k tomu ještě vydaný majetek odpočítat od daňového základu. Protože se družstevní a společenstevní zemědělská lobby nemůže pro sebe jednostranného zákona dočkat, zbavují se družstva jako správci cizího majetku (dlužník vůči oprávněným osobám) svěřeného majetku a zcela v rozporu s platným právem převádějí nepřevoditelné pohledávky na soukromé společnosti založené vedením povinného družstva. Tím v podstatě uvádějí družstva do likvidace a do konkurzů, když se pak domnívají, že celá záležitost bude skončena. Oprávněné osoby takovýmito neoprávněnými postupy nedostanu v podstatě nic a několik jedinců pohádkově zbohatne.

Na druhé straně stojí za oprávněnými osobami Svaz vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR a skupina pravicových poslanců, kteří tvrdí, že jakákoliv změna ve způsobu vypořádání majetkových podílů omezí jejich vlastníky takovým způsobem, který není srovnatelný s užívacími a požívacími právy vlastníků jiného majetku nebo jiných cenných papírů a navíc návrhy takových novel nezajišťují ekvivalentní vyrovnání ani zajištění jejich práv. Jakékoliv další omezení majetkových podílů, resp. jejich vlastníků, či změna ve způsobu vydání majetkových podílů, omezuje práva těchto vlastníků neústavním způsobem, zejména pokud jde o ústavně nepřípustné omezení vlastníka majetkového podílu na transformovaném družstvu nebo jeho právním nástupci a porušuje tak čl. 1 Listiny základních práv a svobod.

Zástupci dlužníka - povinné osoby - zemědělského družstva neustále zpochybňují nároky oprávněných osob a vůbec si nechtějí připustit, že oprávněná osoba se stala vlastníkem majetkového podílu již před jeho vydáním ve smyslu § 9 odst. 7 zákona č. 42/1992 Sb., tj. poté co byl majetkový podíl družstvem vypočten a oprávněná osoba s ním byla seznámena. Předmětnými ustanoveními § 13 v odst. 2 i 3 cit. zákona došlo již tak k omezení práva tento majetek užívat jejími skutečnými vlastníky (oprávněnými osobami), ale i na 7 let (dnes již na 9 let) byli oprávnění zbaveni práva požívat jeho plody a požitky. Oprávněným vlastníkům již tak bylo jednou při tzv. ochraně dlužníka - transformovaného družstva či jeho právního nástupce, upřeno užívat svůj majetek na 7 let, přičemž vlastníkům tohoto majetku nebylo ani přiznáno právo na přiměřené výnosy z tohoto majetku plynoucí, čímž se vlastník ocitl mimo rámec působnosti čl. 11 odst. 2 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť povinným družstvům bylo "darováno" právo bez náhrady užívat cizí majetek po dobu nejméně 7 let.

Tato lhůta však podle zákona , ale i podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 1.12.1999 č.j. Pl.ÚS 17/99 sice uplynula, ale je neustále zpochybňována, když postavení oprávněných osob je v textu transformačního zákona cílevědomě oslabováno směřující zřejmě až k jejich úplné anulaci.

Vlastníkům majetkových podílů tak bylo odňato vlastnické právo bez existence veřejného zájmu či jako jistou formu vyvlastnění, ne však pro potřebu demokratického státu, ale pro jinou skupinu osob, která nedostála svým závazkům, které pro ni již od r. 1992 ze zákona vyplývaly.

Zemědělská družstva tehdy nabyla možnost užívat majetek oprávněných osob a výnosů z tohoto majetku. Některá jednala ekonomicky i právně poctivě, splnila svou zákonnou povinnost a vydala majetkové podíly. Vycházela při tom z toho, že jim byl svěřen do správy, že není jejich a že je nezbytné jej ve stanovené lhůtě vrátit. Byla a jsou však i taková, která o svěřený majetek nepečovala.

Pokud je Česká republika právním státem a k jeho definičním znakům patří také právní princip jistoty a ochrany důvěry občana v právo a z nich vyplývá i zákaz retroaktivity právních norem, pak jsou snahy o další novelizaci ve smyslu omezování majetkových práv snahou snížit občanovi pocit právní jistoty a vyvolat nedůvěru v právo což je v rozporu s čl. 1 Ústavy ČR.

Z navrhovaných novel jejich retroaktivita přímo vyplývá, na čemž nic nemění ani to, že byly před parlamentními prázdninami staženy z pořadu jednání Poslanecké sněmovny PČR.

Družstevní a společenstevní zemědělská lobby argumentovala, že cílem jejich novel je ochrana povinných osob před konkurzem. Taková tvrzení však jsou zcela lichá, protože v průběhu doby je již většina zemědělských družstev v konkurzu zcela záměrně a tento stav zcela organizovaně způsobily odpovědné osoby ve družstvech, tedy jejich vedení.

Takové novely svým rozsahem a koncepcí na jedné straně poškozují, zhoršují ekonomické postavení a popírají vlastnická práva oprávněných osob k majetkovým podílům a na druhé straně legalizují právo družstev či obchodních společností nakládat s cizím majetkem podle jejich vlastních dispozic. Tím neustále dochází i k porušování čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah i ochranu. Též nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

Svým rozsahem a koncepcí novela, tak jak je připravována předkladateli Palasem a Grůzou, neustále prohlubuje i nerovnost mezi jednotlivými skupinami oprávněných osob, která již byla založena v roce 1992, a to mezi osobami, které začaly provozovat zemědělskou výrobu a jimž musel být majetkový podíl vydán do 90 ti dnů od podání žádosti, a mezi osobami, které nezačaly zemědělskou výrobu provozovat, jimž mohl (nikoliv musel) být majetkový podíl vydán podle ust. § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb. Tato nerovnost, která odpovídala tehdy již veřejnému zájmu na hranici porušení čl. 1 Listiny, vyjadřujícího zásadu, že lidé jsou si rovni v právech, je neustále prohlubována.

V souvislosti s výše uvedeným konstatováním je nezbytné touto cestou prohlásit, že další novelizací transformačního zákona z kuchyně družstevní lobby by byl zjevně porušen i čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k (Evropské) Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, která stanoví, že každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku, s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.

Tím pokládají oprávněné osoby další pokusy o novelizaci transformačního zákona ze strany levicových skupin poslanců a družstevní lobby nadále za neústavní a jako útok na svá vlastnická práva již tak téměř nedobytná. Navíc navrhované úpravy by legalizovaly neoprávněné převody majetku od správců majetkových podílů do zcela soukromých společností a zabezpečily by, že by tyto společnosti nebyly povinny k žádné úhradě za tento majetek.

Ústavní soud tehdy 1.12.1999 vyzval zastupujícího poslance Marka Bendu, aby především byl upraven obsah ust. § 13 odst. 3 transformačního zákona ve smyslu ukončení jeho platnosti a počátku běhu promlčecí doby. Sám Ústavní soud vyslovil zásadu, že majetkové podíly jsou splatné ze zákona uplynutím sedmileté lhůty, která započala běžet dnem schválení transformačního projektu na tzv. II. valné hromadě družstev.

Protože se tak nestalo, bylo slyšet 7.7.2001 u Krajského soudu v Českých Budějovicích názor tohoto soudu v jisté kauze, že i po této sedmileté lhůtě musí být podána žádost na vypořádání majetkových podílů, a že ode dne obdržení žádosti po uplynutí 90ti denní lhůty je teprve majetkový podíl splatný a poté teprve začne běžet promlčí lhůta. V zákoně samém však nic takového není.

Zákon může v pochybnosti vykládat pouze soud a to zcela různými interpretacemi. Čeho se tak ještě majitelé majetkových podílů dočkají, to vědí jen soudy a správci cizího majetku. Většina poslanců našeho parlamentu toho zřejmě o osudu majetkových podílů a tím i jejich vlastníků mnoho neví. Poctivou analýzou by zjistili, že většina vlastníků majetkových podílů již byla okradena s konečnou platností. Proč? Většina družstev je již v konkurzu a ostatní do nich nějak podezřele spěchají. Můžou za to vlastníci ve veřejném zájmu? Zdá se, že čtyřicetimiliardová bomba brzo vybuchne.

 

V Branišovicích dne 10.7.2001

 

Jaromír Morávek

autor je místopředseda Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků v ČR