PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

02.10.2012
Kategorie: Volby 2012, Školství

Autor: Martin Rejman

Dotazník

Otázky položili studenti z iniciativy Za svobodné vysoké školy.


Milí studenti z iniciativy Za svobodné vysoké školy,

děkuju Vám za vaše otázky. Odpověď žádáte od člověka, kterému komunistický režim z politických důvodů nedovolil studovat: táta byl továrník a maminka byla v padesátých letech vězněna. Jsem velice šťastný, že ve svobodné zemi, ať už se potýká s jakýmikoli problémy a nepravostmi, se vám toto nemůže stát. Braňte proto tuto svobodu stejně jako svobodu vysokých škol a nedovolte, aby se k moci dostali lidé, kteří jsou přímými dědici zločinné Komunistické strany. Pak by už žádná svoboda nebyla.

Spolu s odpovědmi posílám i fotografii a také článek RNDr. Otty Jarolímka, CSc., vysokoškolského učitele na Technické univerzitě v Liberci, který by pro vás mohl být také zdrojem inspirace - zabývá se našim školstvím od základního po vysoké.

Prosím, pošlete mi odkaz na článek, pokud moje odpovědi uveřejníte.

S díky a přátelským pozdravem,

Martin Rejman

 

1. Potřebuje české vysoké školství reformu? Pokud ano, jaké by měly být její základní principy?

Vysoké školství reformu nutně potřebuje, aby se mu vrátila prestiž, která se odvíjí od kvality. Dnešní stav, kdy je "na trhu" množství soukromých vysokých škol, které se podbízí veřejně známou nenáročností studia a jsou usvědčovány i z kupování si diplomů, je nejen nedůstojný, ale pro poctivě studující demotivující. To neznamená, že by situce na státních vysokých školách byla růžová. Je to nejen vinou těchto škol, ale i vinou stále se snižující kvality základního a středního školství, které neprodukuje - čest vyjímkám - dostatek studentů, kteří by náročné studium zvládli. Základním principem reformy by měla být diferenciace vysokých škol, kdy státní vysoké školy - University, by byly zaměřeny především na základní výzkum ve spolupráci s AV ČR. Vysoké školy zřizované kraji a ministerstvy by byly zaměřeny na aplikovaný výzkum, stejně tak jako školy soukromé.

 

2. Jaký model financování vysokého školství a vědy by podle Vás byl pro Českou  republiku nejvhodnější? Kolik procent HDP by měl stát věnovat na vzdělávání a vědu? (V roce 2009 v ČR 0,43 % HDP, přičemž průměr OECD je cca 1,2 %.)

Financování vysokých škol vyplývá z výše uvedené diferenciace. Základní výzkum by měl být financován ze státního rozpočtu výhradně přes státní University a Akademii věd, a tento výzkum by měl přednostně řešit oblasti, které jsou perspektivní pro základní funkce státu. Výzkumné programy tohoto typu musí být financovány dlouhodobě, systém jednorázových grantů je pro tento účel neefektivní a nemůže vést k významným vědeckým objevům. Ostatní vysoké školy by měly být financovány jejich zřizovateli (kraji, ministerstvy, soukromými subjekty) a na financování aplikovaného výzkumu by se podílel komerční sektor. Myslím, že do vzdělávání a vědy by neměl stát investovat méně než 2% HDP, jinak neudržíme krok se světem.

 

3. Měl by být v České republice zaveden ucelený systém finanční podpory pro studenty, pokud ano, jaká by měla být jeho podoba? (Náklady na život studenta dnes v průměru překračují 9 tisíc korun měsíčně.)

Nejlepší podporou studentů jsou nízké daně jejich rodičů i jich samotných. Studenti v zahraničí i z bohatých rodin jsou také zvyklí si přivydělávat, aniž by to mělo negativní vliv na jejich studijní výsledky. Samozřejmě účinnou podporou jsou různé formy stipendií a půjček.

 

4. Podpořil/a byste plošné zavedení nějaké formy zpoplatnění vysokoškolského studia (zápisné, školné)?

Jsem přesvědčen, že školné je vhodné zavést z více důvodů, nejen jako doplňkový zdroj financování vysokých škol, ale i jako motivační prvek pro studenty. Je třeba si uvědomit, že není správný požadavek Evropské unie na to, aby vysokoškolským vzděláním prošlo asi 40% populace. Není to potřebné ani pro praktický život, ani možné pro intelektuální kapacitu studentů: uvádí se, že jen necelých 10% populace může úspěšně kvalitní a náročné vysokoškolské studium zvládnout. Snaha dosáhnout vysokoškolského studia za každou cenu vede k frustraci méně úspěšných, kteří by se však velmi dobře uplatnili v oborech, kde není absolvování vysoké školy nutné. A snaha vysokých škol držet si i studenty, kteří na zvládnutí náročného studia nemají, je nepoctivá, protože je nechají "projít" jen proto, že jsou financovány za počet studentů. Tedy nynější systém financování je špatný. Školné je nutné doplnit půjčkami s vhodně nastavenými parametry pro ty, kteří nemohou mít podporu rodiny.

 

5. V souvislosti s reformou vysokého školství se velmi často hovoří i o úpravě  akreditačního systému. Souhlasíte s tím, že by se současný systém měl zásadně změnit? Jestliže ano, jaké úpravy v této oblasti byste podpořil/a? Jaký by měl  být postup státu ve věci udělování akreditací soukromým vysokým školám, jejichž  kvalita je mnohdy zpochybňována?

Akreditace vysokým školám by se měla odvíjet od akreditace oborů. Domnívám se, že na dnešních univerzitách je řada oborů, které bych označil za plevelné - nejedná o se samostatné disciplíny a jejich absolventi se jen navzájem ujišťují o jejich důležitosti. Částečně jde i o obory interdisciplinární, které patří bezesporu k těm nejzajímavějším, ale měly by být studovány v rámci postgraduálního studia. Nejdříve by měl každý řádně vystudovat alespoň jeden z oborů, prostě "znát řemeslo", následně se ve druhém něco přiučit a pak se může odborně usadit na jejich pomezí. Studovat jasně interdisciplinární obory již na bakalářském stupni nedává žádný smysl - takový absolvent neumí nakonec pořádně ani jeden z oborů. Hlavně mi jde ale o zcela zbytné "obory", které by snad vydaly na jednu specialisaci v rámci skutečného oboru (ze kterého se nota bene svého času odštěpily). Rád bych se v teto souvislosti odkázal na esej Rogera Scrutona "Idea university". Jinými slovy je tedy třeba pevně stanovit soubor akreditovatelných oborů, které musejí být zakotveny v základních vědních disciplínách, jejichž zástupci musejí být přítomni v akreditačních komisích se zvýšenou pravomocí a přímým dohledem na vlastní vzdělávací proces. Bude-li takto náročnýma očima nahlíženo na jednotlivé obory, výrazně pak ubudou problémy s akreditacemi vysokých škol. Samozřejmě popsané neřeší přímé podvody, k jakým docházelo na Právnické fakultě ZČU. Rád bych konečně poznamenal, že redukcí plevelných "oborů" také snížíme pravděpodobnost, že absolvent bude mít potíže na pracovním trhu - potažmo se splácením případné půjčky. Konečně pak dodávám, že máme i nedostatek kvalitních učitelů na všech stupních škol. Ale to vy, studenti, sami dobře víte.


Soubory:
ZSVS_-_senatni_volby.doc