PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

09.06.2011
Kategorie: Právo, Lidská práva

Autor: Jan Zeno Dus

Dopis

řediteli Vazební věznice Praha-Pankrác plk. ing. Marianu Prokešovi ve věci ing. Jiřího Fialy.


Praha-Sedlec v pondělí 6. června 2011

(v třicátý pátý den protestní hladovky politického vězně ing. Jiřího Fialy)

Pan

plk. ing. Marian Prokeš

ředitel Vazební věznice Praha-Pankrác

vvpankrac@vez.pan.justice.cz

 

            Pane řediteli,

            jsem zneklidněn tupou lehkomyslností Vám podřízených pracovníků a pracovnic. Jako by je vůbec nezajímalo, zda politický vězeň a hladovkář ing. Jiří Fiala v jejich (a Vaší) Vazební věznici Praha-Pankrác v dohledné době zemře, nebo zda v ní nezemře.

1.

            Vaši podřízení se zřejmě domnívají toto: Zemře-li odsouzený Fiala, budeme na tom bez viny, a snadno to prokážeme.

            Ale pánové a dámy se hrubě mýlí. Kdyby snad skutečně mělo dojít k nejhoršímu, nikdo a nic nevyprostí Vaše podřízené ze zřetelné spoluviny na křiklavém justičním zločinu.

            Hlavními vinicemi a viníky velmi pravděpodobně budou některé soudkyně (vím o JUDr. Zuzaně Baierlové, JUDr. Ivaně Hynkové) a někteří soudci (vím o JUDr. Ondřeji Láznovi, Mgr. Jiřím Krumlovi). Ale spoluvina Vašich zaměstnanců na hanebném zločinu (k němuž, věřím, přece jen nedojde) by byla nepochybná. Míra té spoluviny by byla významná.

            Věřme, že na panu Fialovi přece jenom nedojde k nenapravitelnému a neomluvitelnému zločinu, o kterém jsem právě zateoretizoval.

2.

            Stěžuji si Vám na lékařku, Vaši podřízenou, která byla ve Vaší věznici (v oddělení vyšetřovací vazby) odpovědná za zdravotní stav pana Fialy. Ta dáma je buď neschopná, nebo nedbalá, nebo obojí zároveň. O tom už přinesla mnoho dokladů webová stránka www.k213.cz.

            K tomu přidávám: Pan Fiala mi napsal 4. května, tedy nazítří poté, co vyhlásil protestní hladovku: „Ještě v Hradci jsem zahájil hladovku, tady v ní pokračuji - těch důvodů je víc, ale řekl bych, že poslední kapkou byly ty nesmyslné eskorty ke zbytečným soudům, kdy jsem se sotva potácel, navíc s horečkou." Ptám se Vás, pane řediteli: Jak mohla lékařka, která podléhá Vašemu dozoru, připustit, aby byl z Prahy na venkov eskortován vězeň, o kterém věděla, že má horečku.

            K vyhlášení protestní hladovky by se pan Fiala možná nebyl cítil vyprovokován, kdyby lékařka Vám podřízená nebyla dovolila, aby byl začátkem května v horečce dopraven k bezdůvodnému, ze zlomyslnosti nařízenému soudnímu jednání do Hradce Králové.

            Lékařka ovšem zanedbala povinnou péči o vězně víckrát, někdy skandálně. Odkazuji na věrohodné doklady na webové stránce občanského sdružení K 213.

3.

            Když jste byl, pane řediteli, seznámen s písemným prohlášením z 3. května, kterým pan Fiala vyhlásil protestní hladovku, měl jste bez odkladu pověřit některého ze svých nejschopnějších podřízených (nejlépe Vašeho vůbec nejzdatnějšího pracovníka), aby hladovkáře pečlivě sledoval a navrhoval Vám, jak vůči němu postupovat. Snad jste to učinil.

            Ale pověřil jste nějakého nevhodného člověka. Některé jeho návrhy byly správné. (Nebylo by k Vazební věznici Praha-Pankrác spravedlivé, kdybych nezmínil, že s panem Fialou se mohlo zacházet daleko hůř.) Ale jiné návrhy Vašeho podřízeného pracovníka byly hrubě chybné. (Nebo Vám snad Váš podřízený předkládal správné návrhy, kterých jste nedbal? Jistě chápete, pane řediteli, že tuto možnost nemohu nechat nezmíněnu, a sice proto, abych snad nekřivdil Vašemu podřízenému.)

            Od 3. května měl Váš podřízený dost času, aby se zevrubně informoval o tom, kdo je pan Fiala a v čem je jeho trestní kauza výjimečná, a za druhé, aby uvážil, jaký postup ze strany vazební věznice ta kauza vyžaduje.

            V obojím selhal Váš podřízený naprosto.

            Váš podřízený měl vědět, že je jeho služební povinností, aby se snažil předejít jakémukoli umírání vězňů. Ale předejít tomu, aby zemřel politický vězeň, který vyhlásil protestní hladovku, se dá dvojím způsobem. Za prvé, splněním jeho požadavků. Pokud toto není možné, nebo se to nezdaří, zbývá už jen jediné: Nějakým vhodným, seriózním způsobem přispět k tomu, aby protestující vězeň hladovku ukončil, i když nedosáhl splnění jejího deklarovaného účelu.

            Kdyby Vašemu podřízenému nechyběly jednak tzv. zdravý rozum, ale také občanská odpovědnost, tedy: kdyby mu nechyběl zdravý úsudek racionální i morální, nebyl by pohodlný a snažil by se pochopit osobnost pana Fialy z dvou zdrojů, které měl k dispozici. Za prvé, zběžně by prohlédl (ale místy pečlivě prostudoval) webovou stránku www.k213.cz, aspoň její poslední dva nebo tři ročníky. A za druhé: Od začátku Fialovy hladovky, tedy od 3. května, by si xeroxoval všechny dopisy, které pan Fialy odesílal, i všechny, které dostával, aby si z nich utvořil dvě představy: Za prvé představu o tom, proč se pan Fiala dostal do ostrého sporu s policejními a justičními pracovníky, a za druhé představu, čím on, Vám podřízený pracovník vazební věznice, by mohl přispět, aby Fialův spor s českou justicí skončil jinak než hladovkářovou nedobrovolně dobrovolnou smrtí.

            Kdyby (opakuji) Vašemu podřízenému nechyběl zdravý racionální a morální úsudek, brzy by dospěl k závěru pro něho možná překvapivému: Že pan Fiala je ve svém sporu se sociálními pracovnicemi a policisty, ale především se státními zástupci a soudci, od začátku v právu. Když pracovníci státních zastupitelství a soudů v jeho osobní kauze nepřestávali šlapat po právním řádu republiky, odpověděl jim pan Fiala tím, že on, inženýr bez akademického titulu JUDr. nebo Mgr., usilovným studiem se vypracoval ve vynikajícího znalce právního řádu, takže se mohl stát úspěšným advokátem chudých. V uplynulých letech jsem byl několikrát svědkem toho, jak brilantně pan Fiala při soudních jednáních hájil, z advokátské nebo prokurátorské lavice, buď spravedlivý zájem svůj osobní, nebo spravedlivý zájem některého spoluobčana, kterému hrozilo, že podobně jako on se stane obětí svévolného rozhodnutí některého nedovzdělaného, neschopného nebo hrubě zaujatého soudce.

            Roztrpčen tím, kolik nespravedlivých soudních rozhodnutí zůstává bez revize, přešel pan Fiala do protiútoku. Už před lety začal státní zástupce a soudce napadat až i hrubými urážkami. Při soudních jednáních to činil ústně a v různých odvoláních nebo jiných textech písemně. Například, ve vyhlášení a zdůvodnění své protestní hladovky z 3. května pan Fiala píše: „Zvláště pak za situace, kdy i té nejhloupější státní zástupkyni musí být a je jasné ...", nebo: „Protože se obě zrůdy, které za současnou vazbou přímo stojí - totiž JUDr. Zuzana Baierlová a JUDr. Ivana Hynková z Prahy 10 - dobře přesvědčily o tom, že ...". Ale ti, kdo se nad touto formou Fialových vyjádření pohoršují, by si měli připustit za prvé, že ve věci pan Fiala napořád mívá pravdu, a za druhé, že i jeho nejhrubší urážky na adresu státních zástupců popř. zástupkyň, a soudců popř. soudkyní, jsou ničím v srovnání s právními zvěrstvy, která panem Fialou napadení pracovníci justice bez nejmenších rozpaků spáchali, a dál páchají.

            Ve Vám adresovaném dopise z 1. června jsem napsal, že Jiří Fiala je „fanatikem spravedlnosti, v něčem na způsob úctyhodného Michaela Kohlhaase, Němce z 16. století, jehož životní příběh novelou přesvědčivě zvěčnil Heinrich von Kleist".

4.

            Už někdy v polovině května měl, pane řediteli, Váš podřízený pracovník navštívit, samozřejmě s Vaším pověřením, některého významného soudce, nebo jiného významného státního představitele (třeba některého ministra), a říci mu: Probuďte se. Fiala vůbec neměl být vzat do vazby, protože pro ni nebyl žádný zákonný důvod. Proto ho nyní aspoň bez odkladu propusťte. Je totiž připraven neustoupit. Ale necháte-li ho zemřít, budete z toho mít obrovské potíže. Až respektovaní právníci zjistí, že Fiala vůbec neměl být vzat do vazby, nebude pro některé Vaše kolegyně a kolegy, totiž soudkyně a soudce, úniku z obvinění, že svému kritikovi ze msty způsobili smrt. Ale také nám, pracovníkům Vazební věznice Praha-Pankrác, způsobíte velkou potíž. Jednak veřejnosti, jednak ministru spravedlnosti totiž vadí, když u nás umírají prominentní, mediálně známí vězni, ať ve vazbě, nebo ve výkonu.

            Zázraky se dějí. Možná by byl Váš podřízený ve své misi uspěl a pan Fiala by byl dnes na svobodě. Ale mise se nekonala a zázrak se nestal, takže pan Fiala hladoví už třicátým pátým dnem.

5.

            Terorista Bobby Sands, člen zločinné Irské revoluční armády, odsouzený britským soudem k odnětí svobody, zemřel 5. 5. 1981, ve věku sedmadvaceti let, ve věznici Maze nedaleko Belfastu. Zemřel v šestašedesátém dni od vyhlášení své protestní hladovky. Byl totiž posilován vitaminovými injekcemi i jinými způsoby, které podle některých prý jsou s hladovkou slučitelné. Hladovění pana Fialy je oproti tomu nenapadnutelné. Před několika dny sice řekl pan Fiala ing. Jiřímu Štefkovi, že možná si koupí dvě papriky, aby do sebe vpravil nějaké vitaminy, ale neudělal to. Jinými slovy: V důsledku své poctivé, nejtvrdší hladovky se ing. Fiala rychle blíží hranici, jejíž dosažení by pro něho bylo osudné. (Pan Fiala začal s hladovkou v době, kdy byl oslaben nemocí. Znovu cituji z jeho dopisu ze 4. května: „Ještě v Hradci jsem zahájil hladovku, tady v ní pokračuji - těch důvodů je víc, ale řekl bych, že poslední kapkou byly ty nesmyslné eskorty ke zbytečným soudům, kdy jsem se sotva potácel, navíc s horečkou.")

            Nevíme, jak ještě daleko (nebo jak už blízko) je ta hranice. Ale tím odpovědněji by měl Váš podřízený, mnou už tolikrát zmíněný, usilovat o to, aby pan Fiala s hladověním skončil.

Hned na začátku tohoto dlouhého dopisu jsem Vás, pane řediteli, upozornil, že jste péčí o hladovkáře ing. Fialu pověřil nesprávného člověka. Správně vybraný pracovník Vaší vazební věznice by věděl, že poctivý hladovkář, a tím je ing. Fiala nad každou pochybnost, může ukončit hladovění jenom svým svobodným, dobrovolným rozhodnutím. Ale vedení věznice může takové rozhodnutí buď znesnadnit, nebo usnadnit. Buď znemožnit, nebo umožnit.

            Jsem silně zneklidněn tím, jak Váš podřízený pracovník nic nechápe.

            Za prvé: Aby panu Fialovi usnadnil svobodné rozhodnutí pro ukončení hladovky, měl Váš podřízený pracovník přepečlivě dbát na to, aby všichni pracovníci věznice, kteří se silně oslabeným hladovkářem přicházeli do styku, byli k němu ohleduplní. Místo toho Váš podřízený připustil, že někteří k němu byli bezohlední.

            Soudce Kruml zlovolně způsobil, že pan Fiala byl ve středu 1. června přemístěn z vyšetřovací vazby do výkonu trestu. Kdyby Váš podřízený chápal situaci, zařídil by, aby vězeňští pracovníci panu Fialovi přemístění ulehčili. Místo toho čteme na webové stránce K 213 toto: Pátek, 03 Červen 2011. ... Tak například musel zesláblý pan Fiala předevčírem [tj. ve středu 1. června] doslova odtahat všechny věci a pak ho nechali čekat celých 5 hodin na lavici ve skladu, než mu vydali oblečení do výkonu trestu." Takže: Místo ohleduplnosti byla k silně zeslabenému hladovkáři tvrdost. (Četl jste správně, pane řediteli? Pět hodin ve skladu na lavici, tehdy už v třicátém dni hladovění.)

            Za druhé: Jedině blízkými přáteli, které zná už od mnoha let a kterým plně důvěřuje, mohl by se hladovkář nechat ovlivnit. Proto Vám, pane řediteli, měl Váš podřízený pracovník dávno už doporučit, aby pan Fiala, politický vězeň a hladovkář, dostal jedno velké privilegium. A sice, aby nejbližší přátelé měli k němu prakticky svobodný přístup.

            V už zmíněném dopise z 1. června jsem Vás požádal (cituji): „abyste povolil (z důvodů ryze humanitních) ... aby kdykoli mezi osmou a osmnáctou hodinou směl silně už oslabeného pana Fialu navštěvovat pan ing. Jiří Štefek, a za druhé, aby bez překážek směli pana Fialu navštěvovat ti, jejichž návštěvu si bude pan Fiala přát."

            To, oč jsem Vás zvenčí požádal teprve před pěti dny, měl Váš podřízený pracovník na základě vlastní úvahy iniciativně zařídit už někdy v půli května, nebo ještě dříve. Místo toho chce Váš podřízený pana Fialu od jeho nejbližších dalekosáhle izolovat.

            Pan Fiala se těšil na to, že několik přátel ho navštíví 7. června. V dopise, nadepsaném „Pankrác, 31. května 2011 - 29. den hladovky" mi pan Fiala píše: „Panu Vadasovi to napíše věznice sama, já na něj stejně nemám adresu, tak mu jen vyřiďte, že 7.6. v 9.45 tu má termín a že se na něj budu těšit." Ale na konci toho dopisu pan Fiala píše: „Pane Jene, odpoledne (31.5.) se zásadně změnila situace, přijďte prosím co nejdříve, nejlépe hned. Ostatní návštěvy zrušeny bez náhrady. 31.5. večer."

            Navštívil jsem pana Fialu následujícího dne, 1. června brzy odpoledne, a dověděl jsem od něho toto: že příští návštěva přátel mu byla povolena až na 11. června! tedy až po předlouhých deseti dnech, a že zažádal o návštěvu těchto přátel: Karla Berky, Františka Hucka, Jana Šinágla a Martina Vadase.

            Jako by Váš podřízený pracovník chtěl pana Fialu zatvrdit, aby v hladovění pokračoval. Nebo mám politice Vašeho pracovníka rozumět jinak?

6.

            Pane řediteli, v závěru dopisu, který jsem Vám napsal 1. června, jsem uvedl: „Tato žádost nebude zveřejněna. S tímto dopisem seznámím jenom několik málo spoluobčanů, o kterých jsem si jist, že jeho obsah nebudou dál šířit, takže nebude zveřejněn." Toto jsem napsal, protože jsem se spoléhal na zdravý racionální a morální úsudek Vašeho podřízeného pracovníka.

            Ale protože jsem se ve Vašem podřízeném pracovníkovi zklamal, z dopisu z 1. června jsem právě už něco ocitoval. Tento dopis už zveřejňuji celý, na své webové stránce www.janzenodus.cz.

            Chcete-li v bezohlednosti k politickému vězni a hladovkáři Jiřímu Fialovi pokračovat, abyste ho proti sobě zatvrdil (a utvrdil ho v rozhodnutí, hladovku ukončit až po propuštění), bude to Vaše volba, na Vaši odpovědnost.

 

            S pozdravem Jan Dus, 160 00 Praha 6 - Sedlec, Suchdolská 4