PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

21.07.2006

Autor: Martin Rejman

Dobrý poměrný systém existuje

Reakce na text M. Hamerského z LN 10. července 2006 " Dobrý většinový systém existuje". Zasláno do LN - nezveřejněno.


V rámci povolebních diskusí o změně volebního systému do Poslanecké sněmovny přišel opět kde kdo s tím, že je třeba tento systém změnit na většinový. Naposledy Milan Hamerský, politolog a předseda strany Lira, v LN 10. července 2006.

Navrhovatelé této změny buď dobře vědí, co prosazují, nebo to ani netuší. O co tedy jde? V České republice prakticky neexistují žádné skutečné politické strany. Stávající politická uskupení jsou jen instituce prosazující zájmy - vesměs ekonomické - svých chlebodárců. Prakticky všechny strany jsou financovány z podobných a často neprůhledných zdrojů. Socialismus, liberalismus i konzervatismus jsou pro ně jen prázdná slova. Podle potřeby je vyprazdňují a záhy po orwellovsku naplňují jiným obsahem.

Lidé, kteří politické strany sponzorují, vědomě udržují a rozvíjejí současný stav a  potřebují zákony šité na míru momentální situaci. Potřebují zachovat korupci a klientelismus. Jejich finanční prostředky jim totiž zajišťují vždy a všude otevřené dveře a jsou to právě oni, vůči kterým je řada politiků a úředníků ve vazalském vztahu. Je v zájmu tohoto politicko-podnikatelského komplexu oddálit konec svých zlatých časů - nejlépe navždy. Přitom si uvědomují potřebu udržet formální znaky demokracie. Výslednicí těchto potřeb je snaha nastolit systém dvou politických stran, které by jen plnily zadaný úkol, tedy službu zájmům politicko-podnikatelského komplexu. V případě problémů je u takových stran možné vyměnit vedení, značku, dokonce i formální politickou orientaci, prostě vše, jen aby nikdy nebylo možné vyvozovat odpovědnost za cokoli. K tomu by byl samozřejmě ideální systém jedné jediné strany - ale ten nesplňuje nutnost demokratické fasády. Každá strana navíc ovládání celého systému znesnadňuje a tudíž zvyšuje riziko nějakého selhání - např. někoho, v kom by se hnulo svědomí a začal by podle něj jednat... Ideálem je tedy právě systém dvou stran. Docílit kýženého stavu lze nejsnáze prosazením systému většinové volby do Poslanecké sněmovny. Situace po volbách na jaře 2006 těmto snahám velmi nahrává.

Změna volebního systému do dolní komory je zásadním zásahem do ústavy. K takovému zásahu musí být dobré důvody. Jsem přesvědčen, že neexistují. Opravňuje k tomu požadavek efektivity? Je nezbytné si uvědomit, že většinová vláda sice bez problémů podnikne prospěšné kroky, ale také snadno prosadí každý nesmysl, který si zamane. Na druhé straně vláda, která nemá pohodlnou většinu, nesmysly neprosadí a kroky, které jsou skutečně prospěšné, se jí se státotvornou opozicí jistě podaří vyjednat. Domnívám se, že v naší situaci je a ještě dlouho bude zabránění snadnému prosazení hloupostí a špatností důležitější než umožnění hladkého průchodu prospěšných kroků. Ano, reformy váznou. Trestuhodně. Ale co by to bylo za reformu, která by byla prosazena jen vůlí vládní většiny bez souhlasu opozice? Je zcela nemyslitelné, aby např. klíčová reforma penzijního systému byla nastartována s tím, že existuje sebemenší riziko, že příští vládní většina celou koncepci zcela změní. Existence pohodlně většinové vlády v těchto otázkách nic nevyřeší a taková argumentace je zcela neplatná.

Většinový systém by samozřejmě zkomplikoval cestu do Poslanecké sněmovny různým extrémistům. S touto vaničkou by ale vylil i dítě. Zkomplikoval až znemožnil by totiž jakoukoli obměnu na politické scéně. To je také skutečným cílem. Zatímco v anglosaských zemích, na které je v těchto souvislostech opakovaně odkazováno, dospěl systém k dnešnímu stavu dlouhodobým přirozeným vývojem v prostředí společnosti s puritánskou morálkou, s politickou kulturou, s vládou zákona a s dalšími tradičními i moudře zavedenými (Ústava USA) zpětnými vazbami, naši ústavní revolucionáři by v klidu a s radostí totéž nadekretovali a implantovali do naší postkomunistické situace plné klientelismu a korupce.

Co je podstatné z pohledu poměrného systému je 5% uzavírací klauzule a s ní související obava voliče z propadnutí jeho hlasu. Navrhujeme odstranit tento strach (a tím neblahý vliv sebenaplňujících se proroctví předvolebních průzkumů) zavedením takového způsobu hlasování, kdy volič určí pořadí kandidujících stran. Stranu, kterou preferuje, dá na 1. místo; tu, kterou zcela zavrhuje na místo poslední (nebo ji vynechá). Hlasy by se sčítaly jako dnes, ale nadvakrát (při dnešních technických možnostech žádný problém). V první fázi by se sečetlo, kolikrát dali voliči příslušnou stranu na svém lístku na 1. místo. Tímto sítem by prošly jen ty strany, které byly na 1. místě v alespoň 5% případů. Ostatní strany by se pak na volebních lístcích ignorovaly a postup by se zopakoval. Například volím jako č. 1 Konzervativní stranu a jako č. 2 ODS. Při prvním sčítání se zjistí, že Konzervativní strana je na 1. místě jen ve 2% případů. Můj hlas připadá ODS, která podmínku 5% v prvním sčítání splnila, ale můj hlas nepropadá a já jsem se přitom nebál volit toho, koho skutečně chci - a ne nejmenší zlo.

A poznámku na závěr - v podzimních volbách do Senátu je velmi důležité, kolik senátorů uhájí a nově získají ODS a ČSSD, když totiž tyto strany budou mít o 7 senátorů více než dosud, pohodlně prosadí většinový volební systém...

 

21. července 2006

 

Martin Rejman

kancléř Konzervativní strany