PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

09.05.2011

Autor: Dan Drápal

Cesta k demokracii bude dlouhá

K revolucím v arabském světě


Je tomu jen pár měsíců, co začala v arabském světě tzv. „jasmínová revoluce". Zatím padla vláda ve třech zemích - v Tunisku, Egyptě a Jemenu. Tedy... spíše bychom měli mluvit o pádu prezidentů než o pádu vlády, protože nelze říci, že moci v těchto zemích by se ujaly síly radikálně odlišné od těch, které stály za bývalými diktátory.

V Libyi se stále bojuje. Můj odhad („Opravdu nešťastná válka", 21. března t. r.), že Západ zbytečně zabředne do dalšího konfliktu v arabském světě, se bohužel naplňuje. Přibyly nepokoje v Sýrii, které se Západ věnuje, potlačeny byly v Bahrajnu, kterému se Západ moc nevěnoval.

Mnozí vítali pohyb v arabském světě jako pohyb k demokracii. Od počátku jsem tvrdil, že svržení diktátora a nastolení demokracie jsou dvě dosti odlišné věci. Demokracie vyžaduje určité předpoklady, které v arabském světě chybí.

Zmíním dva nejdůležitější:

1. náboženská svoboda

2. ochrana menšin

Ve skutečnosti tyto dvě podmínky spolu souvisí. Náboženská svoboda může být tam, kde existuje přinejmenším určitá míra odluky církve od státu. Menšiny, které je zpravidla nutno chránit, jsou v moderním světě zejména menšiny etnické. V Evropě to původně byly zejména menšiny náboženské. A ukazuje se, že v současném arabském světě jsou to právě menšiny náboženské.

V současném arabském světě jsme svědky rostoucího násilí vůči křesťanům. Tedy... jsme svědky, pokud se pídíme po relevantních informacích. Evropská média si sice všimnou, že izraelský policista někomu šlápl na kuří oko, nicméně novoroční pumový útok na křesťanský kostel v Alexandrii (23 mrtvých) sotva zaznamenají. I dnes jsem si musel pustit cizojazyčné novinové servery, abych se něco dozvěděl o bojích mezi koptskými křesťany a muslimy na předměstí Káhiry (zatím 12 mrtvých a 232 zraněných).

Paradoxně menšinám (ať už náboženským nebo etnickým) se za diktátorů daří zpravidla poněkud lépe než za „pokusů o demokracii", můžeme-li tak současné dění v arabském světě vůbec nazvat. Diktátorské režimy jsou tvrdé, ale do značné míry vypočitatelné a navozují alespoň určitou míru řádu. Nechci nikterak hájit mučení a řádění tajné policie. Pouze tvrdím, že pro menšiny současný pohyb v arabském světě znamená spíše zvýšenou míru nebezpečí a že reálně hrozí vyhubení devítiprocentní koptské menšiny v Egyptě. Někteří křesťané budou zabiti a ostatní se pokusí se vystěhovat. Pokud se jim to ovšem podaří - Západní ateistické vlády vůči nim necítí žádné závazky a reálně hrozí, že koptští křesťané budou postupně vybíjeni za minimálního zájmu západních médií. A můžeme si být jisti, že přestože bude v Egyptě řada křesťanských mučedníků, kteří svou víru nezapřou, budou i mnozí, kteří při volbě mezi smrtí a konverzí k islámu zvolí konverzi k islámu. (Tu nakonec zvolí i většina evropských levicových intelektuálů.)

Každá pořádná věc, která za něco stojí, něco stojí. I demokracie. Demokracie má své vnitřní předpoklady a nedá se zavést změnou ústavy nebo podobným vnějším zásahem. Musí z něčeho vyrůstat - má své hluboké kořeny. Ty prostě v arabském světě chybějí. Proto demokracie zpravidla nevzniká v důsledku revoluce (Francouzská revoluce vedla k diktatuře, nikoli k demokracii - stejně jako revoluce bolševická), nýbrž v důsledku postupné evoluce (Velká Británie, Španělsko, Rakousko-Uhersko). Před zavedením „plné" demokracie ve všech případech existoval určitý právní řád.

Obávám se, že postupná demontáž demokracie v Západní civilizaci je pravděpodobnější než postupné zavádění demokracie v arabském světě. Tam, kde chybí duchovní předpoklady demokracie (láska k pravdě a spravedlnosti) se demokracie snadno zvrhne v pouhou vládu většiny, která menšinu nemilosrdně válcuje. V Západní civilizaci mnoho lidí podlehlo klamu, že demokracie se rozumí jaksi sama sebou (a s nějakou láskou k pravdě a spravedlnosti nás neotravujte). Z tohoto hlediska nevidím vyhlídky demokracie příliš růžově ani v Západním světě, natož ve světě arabském. (Jak rád bych se mýlil!)

To ale neznamená, že jako jednotlivci máme rezignovat. Lásku k pravdě a spravedlnosti můžeme projevovat vždy, v tom nám nemůže nic a nikdo zabránit. Budeme ale ochotni platit cenu, nebo dáme přednost pouhému pohodlí? To rozhodne, zda budou naše životy za něco stát.