PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

14.07.2010

Autor: Jiří Nedoma

Budoucnost národa, jeho ekonomická prosperita a svoboda je v mravní očistě národa

Text zaslaný jako příloha dopisu adresovaného paní Miroslavě Němcové a pánům Petru Nečasovi a Karlu Schwarzenbergovi.


Stojíme před nelehkou situací, kdy bude nutno napravovat chyby minulých vlád jak v oblasti ekonomické tak, a to především, i v oblasti mravní. Vláda, která bude chtít napravit škody minulých desetiletí, musí začít s nápravou morálky. Bez nápravy morálky žádná vláda nenapraví ekonomické škody a nezreformuje naše hospodářství, zdravotnictví, soudnictví, důchody a sociální služby. Morálka bude základem všech náprav a reforem, ale i základem pro zajištění svobody našeho národa a jeho budoucnosti!! Podobnou situaci vidíme i v celé Evropské unii. Případy Řecka, Itálie, Irska, Španělska, ale i Belgie a dalších států jsou toho důkazem a jsou varující! I v Evropské unii všechny nápravy, včetně ekonomických, musí začít nápravou morálky, neboť není morální žít na dluh a  na úkor druhých. Jen tvrdá práce a mravní očista všech přinese světlou budoucnost.

Morálka, svoboda a prosperita národa, mravní očista národa

Řadu let předkládám návrhy na vysoká státní vyznamenání skupině bratří Mašínů, jako symbolu boje za svobodu malého demokratického národa ve Střední Evropě, spolu s rozborem dané situace, politické a ekonomické, ke dni návrhu, ale i jako návrhu cesty k nápravě morálních hodnot v naší společnosti. Dostane-li se národ do područí jiného národa, jak jsme zažili během obou totalit - nacistické a komunistické, pak hospodářství se stane závislé na potřebách a požadavcích okupační mocnosti a ne na potřebách okupovaného národa. Morálka občanů okupovaného státu upadá, bylo tomu během okupace nacistické, bylo tomu i během čtyřicetileté komunistické vlády v naší zemi. Proto bez svobody národa není ani ekonomické prosperity státu. Svobodu národa stejně jako nápravu hospodaření státu nelze zajistit bez nápravy morálky. Vysoká mravní zodpovědnost k národu, jeho ekonomické prosperitě a jeho svobodě, úzce souvisí s morálními vlastnostmi jednotlivců národa, kdy za svobodu národa je často nutno platit i cenou nejvyšší - svým životem. Příkladem zde může býti rodina Mašínů a jejich spolupracovníků v období obou zločinných systémů - nacismu a komunismu. Příslušníci rodiny Mašínů a jejich spolupracovníci bojovali proti oběma totalitním „socialistickým" režimům, nacionálně socialistickému - nacismu a komunistickému a platili za to svými životy. Jejich odboj v období obou totalitních režimů je výzvou pro národy Střední Evropy a jejich svobodu i v současné době, neboť současné Rusko se snaží opět získat ztracený vliv v této oblasti. Prohlášení Bezpečnostní informační služby v této věci a zatčení ruských špiónů v USA jsou varující. V minulém roce jsme si připomenuli 60 let od smrti gen. Píky, popraveného komunistickou zvůlí. Iniciátor procesu s gen. Píkou prokurátor JUDr. Vaš ještě žije a dosud nebyl odsouzen, ba ani s ním nebyl zahájen proces. Ptám se, kdo má zájem z „nezávislých" soudců prokurátora JUDr. Vaše chránit a proč některá z komor Parlamentu ČR neiniciuje otevření procesu s ním? Co bude s tímto problémem dělat nový ministr spravedlnosti a co náš nový Parlament? To zástupci nás občanů v obou komorách Parlamentu ČR opět budou souhlasit se zvůlí páchanou v padesátých letech? Před několika měsíci Nejvyšší správní soud rozhodl, že informace o členství soudců v KSČ před listopadem 1989 musí býti v zájmu ochrany soukromí soudců před veřejností utajeny. Nejsou zde zřejmé souvislosti? Podle této logiky by členství v NSDAP a v SS jednotkách mělo asi také býti „v zájmu ochrany soukromí těchto lidí" před veřejnosti utajeny. To občan našeho státu nesmí vědět, zda soudce, který jej soudí, nebude z výše uvedených důvodů podjatý a zda nebude soudit nespravedlivě? Rozhodnutí třetího senátu Nejvyššího správního soudu je protiprávní, neboť odporuje zákonu č.198/1993 Sb o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, zákonu, který označil Komunistickou stranu Československa za zločinnou a zavrženíhodnou organizaci. Odporuje i zásadám mezinárodního práva, neboť podle Zásad mezinárodního práva přijatých Valným shromážděním OSN 177/II Komise pro mezinárodní právo č.2 z r. 1950, „(i) každý kdo spáchal čin, zakládající zločin podle mezinárodního práva, odpovídá za tento čin a podléhá trestu; (ii) jestliže někdo o své vůli (svobodně) vstoupí do jakékoliv organizace, pravidelně ji podporuje členskými příspěvky, ztotožňuje se s jejím politickým programem, zásadami, metodami a stylem práce, nemůže býti, je-li svéprávný, nezodpovědný za činy, které tato organizace provádí. Míru odpovědnosti musí v daných případech určit objektivní soud." Míru odpovědnosti ale nemůže určit soud složený z členů organizace, která tyto zločiny páchala!!!! Tedy všichni bývalí členové KSČ a členové její nástupkyně, kam všichni vstoupili o své vůli, svobodně, s uvážením, ztotožnili se s jejím politickým programem, zásadami, stylem práce a metodami, jsou tedy spoluzodpovědeni za těch asi 10000 popravených, zastřelených na útěku, ubitých při výslechu, ubitých ve vězení a umučených ve věznicích a za několik set tisíc vězněných ve věznicích a v PTP táborech, což byla jen jiná forma vězení v 50tých letech, a to včetně všech dnešních i budoucích soudců - bývalých členů KSČ i případných budoucích ministrů nových vlád. Tito lidé nemají co dělat v politice, v soudní oblasti, ani v nejvyšších funkcích v hospodářské oblasti. Jestliže tomu tak je i po dvaceti letech od listopadu 1989, pak to není normální situace v právním státě a tedy dosud k mravní očistě národa ještě nedošlo!!! Vzdáváme-li se povinnosti odsouzení a potrestání zla, vzdáváme se možnosti budovat právní stát. Nejvíce mravně zkorumpovanou profesní složkou v našem státě jsou lidé s právním a ekonomickým vzděláním. Případ děkana a proděkana Právnické fakulty ZČU Doc. JUDr. Jaroslava Zachariáše, CSc. a Doc. JUDr.. Milana Kindla, CSc. jsou toho důkazem. Jak ukazuje dosavadní vyšetřování případu Doc. JUDr. M. Kindla, CSc. a Doc. JUDr. J. Zachariáše, CSc. je zde jistá provázanost i na Mrázkovu rodinu a některé velmi problematické osobnosti včetně bývalých vládních činitelů i možná provázanost na podsvětí. Oba výše jmenovaní vedli po jistou dobu Ústav státu a práva AV ČR v.v.i., který provádí posudky pro vládu. Je proto obava, zda praxi odporující vědecké etice v oblasti právních posudků neprováděli i v Ústavu státu a práva AV ČR v.v.i. Domnívám se, že by NKÚ mělo provésti hloubkovou kontrolu též činnosti Ústavu státu a práva AV ČR v.v.i., což jsem vedení Akademie věd ČR, svému zaměstnavateli, navrhl, navíc žádal i reorganizaci Ústavu státu a práva AV ČR v.v.i. Byl jsem ujištěn, že vedení AV ČR jmenovalo komisi pod vedením místopředsedy AV ČR Prof. Zímy, DrSc., která tuto otázku bude vyšetřovat a řešit. Zatím jsem o výsledku nebyl informován, ba ani neměl možnost něco konkrétního zjistit. Podobný problém, tentokrát s korupčním přijímacím řízením, byl i na Právnické fakultě UK v době, kdy rektorem Karlovy university byl profesor Právnické fakulty UK Prof. Karel Malý, DrSc.. Výsledky v obou případech jsou celkem známy. Zametání „pod koberec", jak jsme byli svědky v obou těchto případech, korupci nevyřeší. Pro očištění našeho vysokoškolského učení je nutno tituly odebrat všem, kteří tituly získali podvodným řízením, ale především také odebrat tituly všem akademickým hodnostářům, kteří takovou činnost řídili nebo kryli a zakázat jim činnost v oboru a to jak v současnosti tak i v budoucnosti. Jen tak jim bude znemožněna další trestná činnost, jinak se korupce těžko v tomto státě odstraní. Uvědomuje si někdo ze zodpovědných činitelů, že toto je nejvýhodnější způsob jak mafiím zajistit dostatek zkorumpovaných úředníků s právnickým a právně-ekonomickým vzděláním a „nezávislých" a neodvolatelných soudců pro jejich činnost?!!! Ptám se jak je možné, že vysokoškolští učitelé s právnickým vzděláním, kteří prováděli podvody na právnické fakultě v Plzni resp. na Právnické fakultě UK v Praze mohou zastupovat polostátní podniky jako ČEZ, apod. a být tak placeni z peněz nás poplatníků? Jak mohou provozovat advokacii, respektive další činnosti vyžadující právnické vzdělání? Kde je potom morálka v tomto státě? Tím se ukazuje dalším generacím, že podvody a krást se vyplácí, neboť to není trestné a co není trestné je dovolené. Slyším už námitky, že na to nemáme zákony. Máme však svobodně zvolený dvoukomorový Parlament ČR a v něm naše zvolené zástupce, kteří mají dbát o řádnou správu tohoto státu. Je jejich povinností takovéto zákony vytvořit a prosadit v co nejkratší době!!!! Dnes nastupující vláda, pokud má zájem prosadit reformy a především zlepšenou morálku v tomto státě, neboť bez morálky ani reformy nepůjdou dělat, má dostatek hlasů na přehlasování populistické levice v obou komorách Parlamentu ČR a jejich následné prosazení vládou do praxe. Zda to myslí nastupující vláda upřímně to ukáže až budoucnost.

Celková výše dluhu ČR překročila 1.3 bilionu korun. Samotné úroky ze státních půjček v letošním roce dosahují cca 48.5 miliardy korun. Podle informací Ministerstva financí ČR Česká republika nesplatila ani korunu dluhu, přestože bylo dlouhé období růstu světové ekonomiky, včetně české ekonomiky. Pokud příští vlády ČR budou zadlužovat stát a nesplácet dluhy i v budoucnu, poroste veřejný dluh po roce 2020 geometrickou řadou, což nutně povede ke státnímu bankrotu. Bylo by ideální zajistit vyrovnaný rozpočet, nízkou inflaci, nízké daně, nízký podíl státních výdajů na HDP a naprosté potlačení progresivity zdanění, které je vždy požadavkem sociálních demokratů, kteří se snaží tíhu zadlužení přenést na ty pracovité a úspěšné. Je zřejmé, že v dané situaci není možno všechny tyto požadavky zajistit, neboť si mohou v dané chvíli protiřečit. Je ale důležité pro tyto požadavky vytvořit již dnes právní základy, tj. uzákonit vyrovnaný rozpočet, omezení státních výdajů, maximální percentuální zdanění, rovnou daň, která zajistí schopnějším větší produktivitu a zákony umožňující sledovat umořování státního dluhu tak, aby občanům - poplatníkům bylo zřejmé, jak která vláda hospodaří. Poučme se z vlád Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana a jejich přístupu k ekonomickým problémům svých zemí, když převzaly ekonomiky svých zemí v neutěšeném stavu po předchozích vládách Labour Party resp. Demokratické strany. Politika je v každé době uměním možného, je proto povinností vytvořit taková zákonná limitující pravidla, aby nezodpovědné stranické vlády nemohly stát neustále zadlužovat svými sliby sociálních výhod pro určité skupiny občanů jen proto, aby si zajistily dostatečný počet hlasů u nezodpovědných voličů ve volbách pro své zvolení a zajištění budoucí moci. Omezení státních výdajů je možno, kromě jiného, také zajistit tím, že ministři a jejich první náměstci budou politici, ostatní náměstci a ředitelé odborů budou profesionálními úředníky realizující cíle vládnoucí strany nebo vládnoucích stran. Tím se zvýší i kvalita práce ústředních úřadů státu, neboť se nebudou stále měnit nejvyšší úředníci ústředních úřadů státu. Platy ministrů i všech úředníků, náměstky ministrů a ředitelů odborů počínaje, se budou odvozovat od hodnoty životního minima resp. od průměrného platu v naší republice a stejně tak i platy poslanců obou komor, soudců, státních zástupců a všech ostatních pracovníků státní správy. Jen tak bude zajištěn zájem o zvyšování kvality státní správy, hospodaření státu i kvality soudní moci. Inflace vysokých škol pro „výrobu kvalitnější" státní správy s „nadekretovanými vysokoškolskými diplomy" kvalitnější úřednictvo a policii nezajistí. Naopak jsme dnes svědky jak se devalvuje kvalifikace potřebná k výkonu profesí s velkou zodpovědností a mocí a jak se naopak dává příležitost korupci a kořistění v oborech jako jsou exekutoři, notáři, správci konkurzních podstat a dalších oborů s velkou mocí. Návrat ke konzervativním hodnotám ve společnosti je žádoucí a nutností pro zajištění vyšší morálky a demokracie v tomto státě.

Věda a reforma současného systému výzkumu, vývoje a inovací, financování vědy

V současné době je stále diskutována otázka české vědy v souvislosti s reformou současného systému výzkumu, vývoje a inovací a jejich financování v době krize a v době následné. Svobodný trh se svou nabídkou a poptávkou, ony miliony každodenních svobodných a riskantních rozhodnutí, žádná státní plánovací komise nemůže nahradit. Podobně je to i ve vědě a výzkumu. Stejně jako trh nelze plánovat, nelze plánovat i vědu a její výsledky. Moje generace tuto situaci ve vědě, kdy se plánovaly výsledky na období 5ti let, zažila. Pro vědu je zásadní spolupráce s praxí, neboť věda není samoúčelná, ale je tu pro potřebu společnosti a její hmotný prospěch. Je známo, že 1 USD investovaný do základního výzkumu po určité době nese zisk 50 USD, zatímco 1 USD investovaný do aplikovaného výzkumu nese zisk 3 USD. Základní výzkum přináší nové poznatky, které pak aplikovaný výzkum a vývoj dopracovává, aby přinášel konkrétní ekonomický či jiný přínos z jejich realizace. Nové myšlenky v základním výzkumu jsou velmi často důsledkem potřeby praxe, výzkumy v oblasti meziplanetárního prostoru a medicíny jsou toho příkladem. Základem je vždy kvalitní vzdělání, bez kvalitního vzdělání nebudou ani kvalitní vědečtí pracovníci pro základní a aplikovaný výzkum, ani specialisté pro praxi. To předpokládá, že i Akademie ČR bude míti možnost se samostatně podílet na výchově kvalitních odborníků, kteří se pak budou podílet na základním i následném aplikovaném výzkumu. Vzdělávací proces i výzkum však potřebují finanční zdroje, které jsou omezené a v době krize několikanásobně omezené. Základní výzkum při dobré organizaci dovede finanční zdroje najít a zaplatit tak část svých potřeb a navíc i část potřeb oborů humanitních věd a dalších podobných oborů, které tyto možnosti nemají, ale pro budoucnost národa jsou důležité a nutné. To však předpokládá, že při vědeckých ústavech Akademie věd a pracovištích univerzit budou zřízeny poloprovozy, kde se budou nové objevy realizovat. Tím se propojí základní a aplikovaný výzkum. V poloprovozu bude vědec realizátorem svého objevu a následně také jedním z hlavních akcionářů po předání ověřeného výrobku v poloprovozu výrobnímu podniku. Tím takový vědec získá finanční prostředky na svoji další vědeckou práci a finanční prostředky i pro mzdy doktorandů a spolupracovníků. Takové pracoviště bude schopno se z velké části financovat, bude působit ve vzdělávacím procesu PhD studentů a výrobním podnikům pak bude schopno předávat plně hodnotné výrobky prověřené již v poloprovozním procesu výroby. Tím by i výsledky základního výzkumu zůstávaly v naší zemi. Zatím tomu tak převážně není, neboť na vedoucích místech jsou vedoucí pracovníci s minulým myšlením, kteří úspory vidí v pronájmu prostorů na pracovišti a ne v jejich vlastním smysluplném využití. Průmysl vědu také moc nepodporuje, neboť i tam stále přežívají vedoucí pracovníci se starým způsobem myšlení. Průmyslu chybí nové myšlení, nové inovace výrobků, ale především nové výrobky na bázi výsledků základního výzkumu, které přinášejí maximální zisky. Výsledky základního výzkumu v oblasti informatiky, biochemie a dalších vědních oborů např. výpočetní a aplikované matematiky, v medicíně, resp. v některých technických oborech mohou být malé zemi jako je naše velkou devízou. Tyto myšlenky jsem předložil jak ve svém dopise prezidentu republiky p. Václavu Klausovi, tak i vedení Akademie věd ČR a veřejnosti.

Jako vhodné problémy, které je možno řešit současnou českou vědou, jsou problémy medicíny, výsledky Prof. Holého a jeho skupiny, výsledky Ústavu makromolekulární chemie AV ČR v.v.i. v oblasti medicíny, řada dalších problémů v oblasti informatiky, nebo problémy související s povodněmi na území naší republiky. V dalším se zmíním o tomto posledním projektu vyvolaném záplavami v roce 2002, 2005 a v letošním roce. Projekt vychází z projektu, který jsem navrhl Českému hydrometeorologickému ústavu v roce 2002 a následně americké vládě v souvislosti s katastrofickými záplavami a následnými sesuvy půdy v oblasti New Orleansu v r. 2005. Oba projekty byly publikovány v odborné literatuře. Projekt „Security of Countries Endangered by Bigger Hurricanes: Proposal of the Research Project", který dostatečně osvětluje danou problematiku je detailně popsán v knize „Landslides: Causes, Types and Effects¹" vydaná americkým nakladatelstvím Nova Science. Kniha je již odborné veřejnosti přístupná. V kapitole 10 jsou detailně popsány příslušné matematické modely, metody řešení a vhodné algoritmy spolu s numerickými výsledky. Je zřejmé, že navrhovaný projekt vyžaduje mezioborovou spolupráci řady specialistů, klimatologů (údaje o spadu dešťové vody), geografů (údaje o detailním reliéfu zájmové oblasti), geologů a geofyziků (údaje o geologické stavbě zájmové oblasti a vlastnostech hornin), hydrologů (údaje o oblasti z hlediska hydrologického charakteru zájmové oblasti) a matematiků (metody řešení modelových úloh, vhodné a rychlé algoritmy řešení), ale i specialistů z Ministerstva životního prostředí. Základem modelu je volba vhodné reologie tak, aby model umožňoval popsat širokou škálu problémů souvisejících s katastrofickými situacemi, tj. zahrnoval spad velkého množství dešťové vody, její odtok do nižších částí povodí s případnými katastrofickými důsledky, následné podmáčení svahů a jejich sesuvy. Takový projekt následně přispívá k odhadům vyvíjející se katastrofické situace a tedy k zabezpečení zvýšené bezpečnosti dané oblasti a jejich občanů. Domnívám se, že takový projekt je žádoucí a nutný, neboť včasná predikce katastrofické situace zachrání značné hodnoty. Na základě simulace katastrofických situací je možno včas přijmout nápravná opatření ještě před případnou reálnou katastrofickou situací. Domnívám se, že realizace projektu je tedy ve svém důsledku levnější než odstraňování následků katastrofy. Výsledky takového projektu lze navíc aplikovat i v dalších oblastech všech kontinentů.

Smyslem nového pohledu na ekonomiku bude změna přístupu založeného na šetření se surovinovými zdroji a energií. Značné částky lze ušetřit investováním do oborů šetřících energii. Vyspělá současná i budoucí společnost je na energii silně závislá, ale výzkum a vývoj nových technologií šetřících energii přinese značné úspory. Smyslem je šetření energií a ne jen budování nových nákladných energetických zdrojů na bázi pevných paliv a jádra. Minulé ropné celosvětové krize nás o tom dostatečně poučily. Zpracování tuhých paliv pro potřeby energetiky je zločinem na dalších generacích, které budou limitovány zdroji tuhých paliv pro jejich budoucí chemický průmysl. To nutně musí vyvolat nový morální přístup k ekonomice jako takové a následně i k ekonomice jako vědnímu oboru a v důsledku toho k novým technologickým a technickým řešením v řadě oborů, což vyvolá nové náměty pro vědu a výzkum.

Politické důsledky krize ve světě a u nás

Ve svých studiích návrhy zdůvodňuji vždy morálními důvody i důvody s ohledem na současnou hospodářskou a politickou situaci u nás, v EU a ve světě. Ve svých návrzích, jak jsem např. uváděl i v dopise p. prezidentovi, zastávám zásady bývalého prezidenta USA R. Reagana a bývalé britské ministerské předsedkyně M. Thatcherové, jejíž stanovisko ke Gorbačovým názorům, názorům, které se vyskytovaly v nedávné současnosti v souvislosti s novými volbami do Parlamentu ČR a vyskytují se stále i po volbách, si dovoluji citovat (M.T. - Umění vládnout): „Jde o jasně vyslovenou strategii, která je společná levici mnoha zemí: najdu si únik před veškerou odpovědností za komunismus, a pak si budu získávat uznání za to, že se pragmatičtěji, hlouběji a novým způsobem zabývám světem, který je dílem těch, kdo komunismus porazili. Je opravdu nutné, abychom na toto zkreslování veřejně ukázali prstem a odmítli ho." Tyto myšlenky, kritizované pani M. Thatcherovou, slyšíme dnes a denně od našich současných levicových politiků z ČSSD a ostatních středo-levicových politiků včetně „osmašedesátníků" chartistů a především nyní, v době po svržení vlády Mirka Topolánka, a budeme je slyšet dnes a denně i po sestavení nové pravicové vlády. To je nebezpečné pro budoucnost této země, kdy se opět jedná o její budoucnost, v době kdy státní dluh dosahuje částky 1.3 bilionu Kč a tedy kdy při nerozumném hospodaření hrozí v nedaleké době hospodářský kolaps státu. V druhé polovině 90tých let byl státní dluh nižší než je právě projednávaný deficit státního rozpočtu pro příští rok. Prudký nárůst ve vývoji deficitu státního rozpočtu odstartovala ČSSD, která přes celosvětový růst ekonomiky, svojí rozhazovačnou hospodářskou politikou, místo toho, aby se snažila snižovat deficit státního rozpočtu a vytvářet rezervy pro doby se zhoršující se ekonomickou situací, deficit prudce zvyšovala. Současné generace žijí na úkor dalších generací, což nelze označit jinak než zločinem páchaným na dalších generacích. V posledních letech tzv. morální hazard ve světě dosahuje závratné výše. Prezidentem Carterem iniciované levicově-populistické sociální výhody a následně prezidentem Clintonem v r. 1997 prosazeny zákonem, který bankám vnutil levicově populistickou motivaci, totiž povinnost poskytovat občanům měkké půjčky. Tento zákon a pojišťování vkladů, za které stát ručí až do výše 250000 USD, vedle nesmyslných státních inflačních zásahů a špatného bankovního dozoru, byly hlavní příčinnou současné krize bankovnictví a ve svém důsledku celé globální hospodářské krize. Banky a pojišťovací společnosti, jejichž chyby způsobily zhoubné bubliny, a krachující podniky, především velké automobilky jsou „šrotovným" a státními záchrannými ekonomickými opatřeními „zachraňovány". Tím nezodpovědně jednajícím společnostem a podnikům stát dává najevo, že neodpovědně hospodařícím se nakonec vždy dostane pomoci, čímž se možná zakládá na další krizi. Zde mám na mysli také neodpovědné hospodaření některých krajů - Středočeského, Plzeňského, Jihomoravského a dalších, které ani nedodržují zákony a ústavu a svým chováním zvyšují morální hazard v naší zemi. Politici by měli jíti příkladem. Nejlepší způsob, kterým by politici mohli snížit morální hazard, který zvyšují jen z důvodů svých politických výhod bez ohledu na potřeby národa a státu, je omezit svoje aktivity „napomoci trhu" jako je šrotovné a podobné aktivity. Jediné o co by se měli pokoušet je udržet důvěru v trhy. Jen neodpovědní politikové občanům doporučují utrácet své úspory, aby se „rozhýbala" ekonomika. Socialistické ekonomické přístupy vedly ke vzniku totalitních systémů - nacionálně socialistického (nacismu) v Německu a ke komunistickému systému v Rusku a následně v dalších zemích, oba charakterizované nesmírným utrpením svých národů, ale i okolních národů i národů značně vzdálených od obou socialistických systémů.

Demokracie není možná bez víry v jedinečnou důstojnost člověka, bez přesvědčení, že stát musí sloužit občanům a ne je ovládat, bez víry v právo vlastnit majetek a tedy být nezávislý, tedy hodnoty za které demokratický svět bojoval po celou dobu II. světové války a po celou dobu tzv. studené války. Demokracie také není možná bez svobody informací, neboť občané musejí míti právo se svobodně rozhodovat na základě informací z nezávislých zdrojů. Levicoví politici omezují svobodu úspěšných jednotlivců velkými daněmi, aby sami mohli rozdávat skupinám, které je potom volí a drží u moci i za cenu velkého zadlužování národa a především zadlužování dalších generací, jak nám předvedla ČSSD v době své vlády a jak jsme svědky i v okolních státech vedených levicovými stranami. Přesně to vyjádřil maďarský levicový premiér, když přiznal „kradli jsme a krademe dál". V době krize a tedy i v této současné krizové situaci je nutností uchovat co největší počet kvalifikovaných pracovníků pro dobu po krizovém období. Proto snižování sazby sociálního pojištění zaměstnavatelům je žádoucí, neboť snížením nákladů na pracovní sílu umožní snížit počty propouštěných a tedy počty nezaměstnaných. Krize jednou skončí a pak následky krize rychle překonají a uspějí jen ty podniky, které budou připraveny a budou míti dostatek schopných a kvalifikovaných pracovníků k plnění nových zakázek. Toto by měli politici, opravdoví státníci, míti na mysli a ne jen počty hlasů voličů, které mohou získat svými sliby, které až budou u moci sami nebudou moci splnit. Přestože fungující demokracie je štěstím pro národ a stát, vždy budou existovat političtí vůdci a nátlakové skupiny občanů, kteří se budou snažit přesvědčit spoluobčany, že si nedokáží řídit své vlastní životy, že to za ně musí dělat stát. Aby toho dosáhli, budou spoluobčanům slibovat velké sociální výhody a sociální dary, jak jsme to viděli při nedávné volební době, Středočeský kraj u nás je toho zářným příkladem, v Evropě pak Řecko. Bohužel existuje velká skupina lidí, kterým je milejší zahálka než svobodná a usilovná činnost, závislost než nezávislost, totalita než demokracie a spokojí se i s malou odměnou, hlavně, že jsou trochu zajištěni a především, že ostatní spoluobčané dostávají také stejně malou odměnu za vykonanou práci jako oni za zahálku. Von Hayek, velký kritik socialistického plánovaného hospodářství, ve své knize „Cesta k nevolnictví" to charakterizoval tak, že úsilí o zajištěnost převládá nad touhou a láskou ke svobodě. K tomu nesmí dojít, tomu musí nová vláda zabránit, nebo potom socialisticky zaměřená ekonomika povede ke kolapsu státu. Nedávná doba našeho předsednictví EU ukázala, jak málo je mezi našimi politiky státníků a jak mnoha z nich jde jen a jen o jejich vlastní stranický a osobní prospěch a jak málo jim záleží na budoucnosti národa.

Evropa je již 20 let svobodná a je jen jedna. Nesmíme však zapomínat, jak strašnou cenu bylo třeba zaplatit za obranu a obnovu svobody. Za naši svobodu zaplatila řada našich významných občanů životem ve vykonstruovaných politických procesech, jen malé procento občanů našlo odvahu se státnímu násilí - nacistickému a komunistickému, postavit se zbraní v ruce, jak je k tomu vedlo jejich vlastenectví. Vlastenectví má jistě také nedostatky, ale národní hrdost, vytváření dobrovolných národních institucí jsou tou nejlepší přípravou pro fungující demokracii. Z tohoto hlediska je třeba hodnotit činnosti za II. světové války skupiny Tří králů - důstojníků čsl. armády Josefa Balabána, Josefa Mašína a Václava Morávka, jejich spolupracovníků, bratra paní Zdeny Mašínové mjr. Ctibora Nováka, vojáka, který umístil bomby v Gőringově ministerstvu letectví - Reichsluftfahrtsministerium a v budově říšského policejního ředitelství - aby jej nakonec komunisté popravili, a dalších skupin, tak i jejich následovníci v 50tých letech minulého století jako byla skupina bratří Mašínů s mjr. Ctiborem Novákem, skupina Jiřího Řezáče, Jaroslava Sirotka a Bohumila Šímy (známá jako organizace Černý lev 777) a další. Za demokracii a svobodu se musí vždy bojovat. Zrada na jednom přátelském státě má za následek ztrátu vlastní svobody i ztrátu svobody celého kontinentu, jak jsme byli svědky dvakrát za minulé století. To platí i dnes v případě Gruzie, Izraele a dalších států na Kavkaze, Středním východě i jinde. Rusko dnes buduje základny na okupovaném území Severní Osetie, tím je ohrožena bezpečnost Gruzie, okolních států, ale i ropovodů a plynovodů plánovaných přes území Gruzie a Turecka. Proto rozpočet na obranu je jednou z opravdu mála položek veřejných výdajů, stejně jako výdaje na lékařskou a sociální péči, vzdělání a vědu, opravdu nezbytných i když i v těchto oborech se dají ušetřit značné finanční částky lepší organizací a lepším hospodařením.

Z dějin známe řadu případů, kdy bohaté a vyspělé civilizace podlehly primitivnějšímu nepříteli a následně zanikly, neboť ten dokázal odhalit jejich systémovou slabinu a dovedl ji využít k vlastnímu prospěchu. To je dnes problém tolik diskutovaného evropského obranného štítu. Instalace globálního systému BMD (Ballistic missible defence - systém protiraketové obrany) zabrání tomu, aby zločinné státy hromadily zbraně hromadného ničení - biologické, chemické a jaderné. Zkušenosti zde jsou z doby Reaganovy zásadové a rozhodné politiky. Politika usmiřování a snaha o „pochopení" protivníka za F.D. Roosevelta na konci II. světové války a později za J.F. Kennedyho, L.B. Johnsona, J. Cartera a B. Clintona zavedla demokratický svět do nutnosti nového zbrojení, neboť protivník si tuto politiku vždy vykládal jako slabost demokratického světa. Proto obdobná současná Obamova politika „pochopení protivníků" budí takové velké obavy z budoucnosti. Snadno se slibuje i ustupuje, napravit chyby a vzniklé ztráty pak vyžaduje enormní úsilí a vynaložení velkých finančních prostředků všech demokratických států světa. Nápravu pak musí řešit konzervativní vlády se všemi nepopulárními politickými i ekonomickými důsledky vyplývajícími z nezodpovědnosti předchozích populistických vlád. Podobně je tomu i v naší zemi, kdy levicové strany, včetně jejich vedoucích politiků, pokládaly vlastní stranické a osobní zájmy výše, než zájmy vlastního národa.

Politiku, kterou v Evropě vedou představitelé Evropské unie v Bruselu, tj. udělování privilegia zajištěnosti tu jedné tu jiné skupině obyvatel, rychle vytváří chaos a poměry, ve kterých úsilí a zajištěnost převládá nad láskou a touhou po svobodě. Avšak s každým dalším udělením výhod zajištěnosti další skupině vzrůstá nejistota zbylých skupin (von Hayek). Evropa pod vedením J.M. Barrosa, bývalého trockisty, ani jinou cestou jít nemůže, neboť vedoucí činitelé jinou cestu neznají. Navíc Evropa, ale i náš stát, stojí před časovanou bombou důchodů, proto je zločinem na dalších generacích zadlužovat stát, jak to chtějí levicové strany v čele s ČSSD. Nový penzijní systém, kdy si každý občan bude nucen na důchod ještě navíc spořit, je nutný a pro budoucnost státu nutností. Reformovaný penzijní systém bude muset zahrnout a především odolat stárnutí populace. Veřejnost jej bude muset přijmout a považovat jej za spravedlivý a nutný. Jinak bude znovu pod silným tlakem levice na časté změny, v důsledku čehož lidé s vysokými příjmy budou před platbami vysokého pojištění odcházet do zahraničí nebo bude docházet k nelegálnímu obcházení zákonů. Ve světě již existují efektivní penzijní systémy - Britanie, Austrálie, Švýcarsko, Holandsko. V současnosti u starodůchodců důchody valorizovat jen podle daného stavu ekonomiky tak, aby se zachovala současná životní úroveň důchodců. Jsem důchodce, ale je třeba myslet na vnuky a pravnuky a nežít na dluh, který oni budou muset zaplatit. V budoucnosti budeme moci rozdělovat jen tolik, na kolik budeme míti, proto na důchod si každý občan bude muset našetřit a býti sám sobě dobrým hospodářem. I zde se musí uplatnit morální hlediska s ohledem na další generace. Již předchozí generace rolníků věděly, že svůj statek musí předat v lepším stavu než jej samy přebíraly. Poučme se z jejich zkušeností.

Po návratu předsedy ČSSD Jiřího Paroubka z Moskvy a jeho rozhovorů s ruským premiérem Vladimírem Putinem, bez předchozí informace ministerstvu zahraničních věcí, Jiří Paroubek Lidovým novinám sdělil, že to nemůže být jedna země, která bude dělat hlídače světového pořádku, ale nějaký „koncert velmocí". Tím narážel na situaci po napoleonských válkách. Způsob, kterým pan Paroubek presentoval svoji myšlenku hlídače světového pořádku, jen odhalil jeho neznalost. Situace kolem koncertu velmocí, Svaté aliance, byla zcela jiná. Svatou alianci navrhl car Alexander I. v r. 1815, kdy se jako vítěz nad Napoleonem cítil povolán přetvořit úplnou reformou mezinárodní systém, založený na náboženských principech, principech opačných než navrhoval před 11 lety anglickému premiérovi W. Pittovi jr. Rakousko se však obávalo budoucího silného vlivu Ruska a jeho tlaků v oblasti Polska a Balkánu. Proto Metternich přepracoval carův návrh, kde náboženský princip nahradil požadavkem, že signatáři udrží vnitropolitický status quo. Metternich chtěl omezit vliv Ruska, neboť po porážce Napoleona v Rusku si Metternich uvědomoval, že Rusko představuje z dlouhodobého hlediska potenciální hrozbu. Anglie ke Svaté alianci nepřistoupila a proto hlavní silou míru po dlouhou dobu byla Aliance čtyř, tvořená Anglií, Rakouskem, Pruskem a Ruskem (vlastně výsledek Vídeňského kongresu), neboť Anglie svojí politikou podporovat slabšího udržovala v Evropě celkovou rovnováhu. Podobná situace vznikla po II. světové válce, kdy se hranice Ruska posunula až k Labi. Tehdy se řešení snažil najít W. Churchill. Nyní jsou opět tendence tato území po rozpadu Sovětského Svazu získat zpět. Gruzie, Čečensko, celý Kavkaz a Zakavkazí, ale i Střední Evropa jsou toho opět důkazem. Historie se jen s malými obměnami opakuje. Od dob ruských carů jestliže Rusko získalo nová území, vždy se obávalo o svoji novou hranici a znovu tlačilo na své nové sousedy jako na ty předchozí, v té době již okupované. Putinovo Rusko v současnosti buduje vojenské základny na okupovaném území Severní Osetie. Tím je nejen ohrožena bezpečnost Gruzie a okolních států, ale i jižních větví budoucích ropovodů a plynovodů z oblasti Kaspického moře a Iráku a Iránu. I v tomto bodě se historie v současnosti opakuje. Proto je nebezpečné, jestliže politici z ČSSD jednají s ruským premiérem nebo jednají s radikálními Palestinci bez konzultací s ministerstvem zahraničí vlády vládnoucí v té které době, jak nám to před časem ukázal Jiří Paroubek a jeho strana.

Po 40 let komunismu se v zásadních věcech veřejně lhalo, největším nepřítelem režimu bylo morální chování a morální jednání občanů a pravda samotná. Proto všechny budoucí reformy slibované nastupující vládou musí být založeny na morálních základech jejích návrhů, které národ musí přijmout za své. Aby je národ přijal za své, musí se sami politici mravně chovat a občanům musí jíti příkladem. K tomu bude třeba vytvořit základní podmínky, tj.

  • 1. Otevřít všechny Z-svazky, neboť občan musí míti právo na informace o chování současných představitelů státu, soudní moci a politických stran během totality jak nacistické tak i komunistické.
  • 2. Zajistit veřejnou dostupnost všech relevantních informací o minulosti soudců všech stupňů, včetně Ústavního soudu.
  • 3. Zajistit vymahatelnost práva stím, že nezákonnost je trestná a že po zločinu následuje přísný, ale spravedli- vý trest udělený čestným soudcem každému pachateli nezávisle od jeho společenského postavení.
  • 4. Uzákonit vyrovnaný rozpočet státu a pravidla hospodaření tak, aby občan jasně viděl jak která vláda hospodaří spenězi svých občanů a tak nutit vlády, aby více šetřily a snižovaly státní dluh.
  • 5. Obnovit víru vtržní ekonomiku sminimálními regulačními zásahy státu, podpořit drobné a střední podniká- ní, zajistit zastavení zadlužování státu, snížení státních výdajů, provést reformy zdravotnictví, sociálního a penzijního systému. Předchozí, současná i budoucí krize byly, jsou a budou jen důsledkem morální bídy společnosti žijící na úkor dalších generací. Proto podpora bankrotujících podniků státem a rozhazovačná politika nezodpovědných vládnoucích stran jen zvyšuje dluh státu a ve svémdůsledku vydírá občany státu.
  • 6. Vytvořit právní základy pro vyrovnaný rozpočet a pro pravidla splácení dluhu do 5 let a stanovit jasná a průhledná pravidla hospodaření státu tak, aby občan jasně viděl jak která vláda hospodaří spenězi svých občanů a tak nutit vlády, aby více šetřily a snižovaly státní dluh, jehož splacení požadovat do 15 nejpozději do 20 let.
  • 7. Přijmout usnesení, že vítězná politická strana a strany, které sestavují vládu, se zavazují obsazovat pouze místa ministrů a prvních náměstků ministrů, další náměstci ministrů, ředitelé odborů a další vedoucí pracovníci budou obsazovány pouze odborníky. Platy ministrů i všech úředníků, náměstky ministrů a ředitelů odborů počínaje a stejně tak i platy poslanců obou komor, soudců, státních zástupců a všech ostatních pracovníků státní správy odvozovat od hodnoty životního minima resp. od průměrného platu vzemi.
  • 8. Prosadit při ústavech Akademie věd ČR a na pracovištích universit vybudování poloprovozních provozů, kde by se realizovaly výsledky základního výzkumu, čímž by se částečně řešil i problém financování vědy.
  • 9. Udělit vysoká státní vyznamenání skupině bratří Mašínů a jejich spolupracovníků, jako symbolu boje za svobodu všech generací postižených komunistickou totalitou, neboť nevážíme-li si hrdinů co jsou ochotni obětovat své životy za svobodu národa, nevážíme si ani své svobody a demokracie a nikdy nenaplníme Masarykovo heslo „Pravda vítězí". Udělení těchto oceněná chápat jako míru mravní očisty národa.
  • 10. Podporovat silnou vazbu na severoatlantické společenství.

         ¹ E.D.Werner, H.P.Friedman (Eds).Landslides: Causes, Types and Effects, Chap.10. Special Problems in Landslide Modelling: Mathematical and Computational Methods, (J.Nedoma), Nova Publishers.