PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

13.11.2008

Autor: Dan Drápal

Budou vklady v bezpečí? Za jakou cenu?

Co je příčinou současné světové bankovní krize.


Poslanecká sněmovna dle očekávání schválila garance za vklady v bankách až do výše 50 000 eur, tedy zhruba 1,25 milionu korun. Sociální demokracie toto opatření podpořila, byť by dávala přednost garancím částky dvojnásobné. (Pozoruhodná péče sociálních demokratů o milionáře, že?)

Naše vláda byla ve srovnání s mnoha jinými evropskými vládami poměrně střídmá, za což jí dle mého názoru zaslouží pochvala. Věcně se ovšem zdá, že opatření je zbytečné - žádné z našich bank nějaká zásadní krize nehrozí, naopak jejich zveřejňované výsledky svědčí o jejich velmi dobré kondici. Vládou přijaté opatření, které téměř jistě projde parlamentem a jež patrně podepíše i prezident, má význam spíše symbolický.

U té symboliky je ale radno se zamyslet. Za příčinu současné světové bankovní krize považuji fakt, že národy západní civilizace si už druhou generaci žijí nad poměry. Na jedné straně se bankéři snažili co nejvíce vydělat, což se jim skutečně dařilo, na druhé straně se systém zdál natolik stabilní, že bylo možno pomoci ke zvýšení životní úrovně i lidem, kteří na to ve skutečnosti neměli. Tedy alespoň se zdálo, že je možno jim pomoci poskytováním relativně výhodných hypoték. Nu, bublina praskla.

To, co následovalo, vypadá jako konec klasického kapitalismu. Jeho odpůrci jsou jistě přesvědčeni, že je to dobře. Je to ale dobře doopravdy?

Státní záchranné balíčky a všelijaké garance znamenají, že následky nemoudrého počínání (ať už nenasytných bankéřů, ať už „drobných lidí", kteří si vzali hypotéku, ačkoli si mohli dobře spočítat, že na ni budou mít jen těžko) ponesou všichni daňoví poplatníci bez rozdílu. Jelikož nám ale nikdo nevyčíslí, kolik to bude jednotlivého daňového poplatníka stát, a nevyhnutelné snížení své životní úrovně nepocítíme přímo, nelze očekávat nějaké výrazné protesty. Ostatně jsme stále tak bohatí, že ani daňoví poplatníci zatím nějak výrazně nezchudnou a zmínění nezodpovědní, případně nešikovní lidé nějak výrazně nezbohatnou. Přesto je ale dobré, abychom správně pojmenovali, co se děje.

Západní civilizace pokračuje ve svém dlouhodobém trendu, kterým je snaha nabýt co největších jistot a pokud možno zrušit všechna rizika. Netýká se to zdaleka jen oblasti financí.

Po desetiletí nám ekonomové opakovali, že podobná krize, jež nastala roku 1929 v USA a jež se v následujících třech letech přelila do Evropy, už není možná. Současná krize je skutečně jiná. Zatím u nás v důsledku krize nikdo nehladoví a nikdo nepřichází o střechu nad hlavou. Pouze někteří lidé budou asi muset odložit koupi domku a zůstat ještě nějakou dobu v 2+1. Nicméně skutečnost, že si žijeme nad poměry, na nás stejně jednou dolehne. Problém bude, že současná socializace světové ekonomiky tuto ekonomiku zbavuje jejích očistných mechanismů. Bankéři nebudou moci zcela prohrát, nebudou ale moci ani příliš vyhrát. Bude-li stát za všechno ručit, pak - až dolehne další krize - už nekleknou banky, ale klekne přímo stát. Stát se tomu bude snažit předejít další regulací a dalším rozkládáním rizika na daňové poplatníky.

Nemuselo by to být tak zlé, kdyby stát během tohoto procesu neustále nesílil. Jinak řečeno, jeho role bude neustále narůstat. O ekonomice budou stále méně rozhodovat ekonomové a stále více politici. V zájmu našeho dobra. V zájmu dobra všech. Stát nám všechno zaručí, a v případě hrozícího krachu státních financí bude mít další důvod ještě více regulovat, kontrolovat a přerozdělovat.

Je snad někomu útěchou, že státy západní civilizace jsou vesměs demokratické? Jistě, je lepší, jsou-li demokratické, než kdyby byly totalitní. Jenže jakápak je to úroveň demokracie, když strana může jít do voleb s heslem „zdravotnictví zadarmo" a tyto volby vyhrát? Jak to, že tolik lidí věří takovému nesmyslu, jako že zdravotnictví je zadarmo?

Biji na poplach. Silný stát, který všechno garantuje, není dobrá věc. Už jsme tu v Evropě takové státy měli. Já bych raději trochu toho rizika.

Ale pokud dojde k nejhoršímu, a stát se v této době téměř neomezených technologických možností špiclování změní ve stát totalitní (možná bude stačit i „suverénní demokracie" ruského typu)... no, raději si to ani nepředstavovat.

Budeme mít ale jednu výhodu. Podobně jako Češi po únoru 1948 budeme moci říci: „Zvolili jsme si to vlastně sami."

 

11. listopadu 2008

 

Dan Drápal