PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

07.06.2009
Kategorie: Právo

Autor: Richard Houška

Bolševismus v nás - hlouběji, než jsme ochotni si připustit

Navazuje na článek Kam se zaběhli „hlídající psi demokracie“?


Nepatřím zrovna mezi nejpilnější psavce, kteří mají pocit, že se o svůj názor musí podělit s veřejností každý den, ale po přečtení diskuse pod mým posledním příspěvkem tady na „Psu“ (Kam se poděli..., sobota 6. června 2009) nedokážu svou potřebu ještě něco dodat potlačit.

Valnou část diskutujících nechala zcela v klidu podstata mých obav, a sice, že se nám pod ministrem Pecinou z Policie ČR opět stává Sbor národní bezpečnosti, přičemž národní bezpečností je myšlena bezpečnost především jedné strany. Shodou okolností té strany, která pana Pecinu delegovala do „vlády nestranických odborníků“.

Místo diskuze na toto, dle mého pocitu, pro kvalitu demokracie u nás, podstatné téma, řeší většina příspěvků samotný fakt legitimity nebo nelegitimity házení vajíček a zásahu policie proti vrhačům. Diskutující, podle toho, k jaké části politického spektra je srdce táhne, mne jedni nazývají „namodralým autorem“, který podporuje násilí místo politického dialogu a druzí mně děkují za podporu proti někomu, kdo s nimi diskutuje prostřednictvím svých „příznivců“ v černých brýlích, s hlavou nasazenou přímo na ramenou.

Ale já v tomto sporu dělat soudce nehodlám.

Pro mě je podstatné jen a jen chování policie a její politická nezávislost, protože chování policistů v Brně o přílišné politické nezávislosti nesvědčí. Ochota policie zalíbit se momentálním mocným je totiž prvním hřebíkem do rakve demokracie kdekoliv na světě. A u nás, kde v politice už léta nejde o pravé nebo levé ideje, ale jen a pouze o to, která ze stran „velké dvojky“ bude kasírovat lukrativnější prebendy, a na kterou zbudou „jen“ drobty v dozorčích radách a na zastupitelských úřadech, to platí dvojnásob.

Proto si dovolím pár holých faktů.

Uzná-li stát prostřednictvím místní samosprávy za vhodné povolit nějaké skupině spoluobčanů veřejný mítink na veřejném prostranství, přebírá tím na sebe i zodpovědnost shromážděné lidi v rámci platných zákonů chránit.

V civilizovaných, demokratických zemích, toto zajišťuje uniformovaná policie, jejíž profesionalita a autorita u obyvatel obvykle stačí k tomu, že nedojde ke střetům. Tolik zákon, proti kterému samozřejmě nic nemám.

Neuniformovanou policii zpravidla nasazují režimy, které se vlastních občanů mají důvod bát. Většina z nás má takový režim ještě v živé paměti.

Neuniformovaný policista totiž neplní primárně ochrannou, preventivní funkci, ale má za úkol pěkně potichu nechat někoho něco provést a pak jej sebrat. A od rozkazu: „Nechte je hodit pár vajec a pak je seberte.“ není daleko k rozkazu: „Soudruhu poručíku, ohoďte se jako študách, vezměte s sebou pár vajíček, strčte mezi ně podkladek, pořádně to tam rozpumpujte a pak ty šmejdy pozavíráme. To by bylo, aby si později ještě něco zkusili.“.

V sobotu 6. června navíc vyšlo najevo, že policie sledovala a sháněla informace na potomky šlechtických rodů, kteří měli „tu drzost“ požádat dle zákona u českých nezávislých soudů o vydání zkonfiskovaného majetku. Všechno to začalo v době, kdy byl ministrem vnitra sociální demokrat pan Bublan, jeden z mála vrcholných sociálních demokratů, který nemá bolševickou minulost. Tato skutečnost, spolu s „výlevy“ pana Peciny o fašistických bojůvkách, které při rozpravě k vyslovení důvěry vládě zbaběle popřel, by měla v každém, kdo zastává elementární demokratické hodnoty, rozsvítit červené signální světlo.

 

7. června 2009

 

Richard Houška