PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

15.04.2009

Autor: Vlastimil Podracký

Bohatství svobody

Krize...


Hlavní hodnotou humanitní filozofie byla svoboda. Člověk měl být svobodný ve smyslu: jiný nemá právo rozhodovat o jeho osudu. Tato právní svoboda vznikla v době, kdy příležitosti k obživě se vždy našly a většina těch, kteří o svobodu usilovali, byli lidé ze střední třídy zajištění majetkem a jistotou obživy. Jenže doba se měnila, lidí přibývalo a možnosti obživy v Evropě se tenčily. Průmyslová společnost byla schopna lidi zaměstnat, ale obvykle je jen bídně živila. Tak vznikl proletariát, který si svobody nevážil, protože svoboda s prázdným břichem nemá žádnou hodnotu.

Tady se svět rozdělil na evropské země přelidněné a nedávající lidem příliš mnoho možností obživy, tím závislé na velkých průmyslových podnicích, a koloniální Anglii a Ameriku, které měly dostatek prostoru k uplatnění každého jednotlivce, pokud chtěl pracovat. Proto bylo též vnímání svobody orientováno podle toho, jaké člověk měl příležitosti svojí svobody využít. Proto též veškerá filozofie svobody se vnímala v různých částech světa jinak a ideologie, které vznikly, se podle toho lišily. V Anglii a Americe byl marxizmus vnímán s rozpaky, měl minimální počet příznivců a prakticky žádnou politickou hodnotu. Svoboda příležitostí tam byla naplněna obsahem a nikdy nebyla jen prázdným pojmem. Divoký západ nakonec přijal každého odvážného a uplatnění v obrovských prostorách Ameriky bylo pro odhodlané mladé lidi vyplněním snů o svobodě. Tak byla Amerika založena na svobodě a Evropa na touze po skývě chleba.

Nacionalizmus německý a od něj odvozené nacionalizmy evropských národů byly hnány touhou po svobodných prostorách, které se nachází někde jinde, mimo jejich zemi a kam je zapotřebí expandovat, území získat a zaplavit vlastním etnikem, neboť podstata nacionalizmu byla v šíření vlastní kultury a etnika. Ve stísněných komůrkách pavlačáků dělnických čtvrtí snili lidé o velkých příležitostech, které jsou jinde, ale opustit vlast znamenalo se přizpůsobit jiné kultuře a to byl pro nacionalisty problém. Lepší byla expanze na území jiných národů.

Potom tu byli ti druzí slibovači „zářných zítřků", marxisticky orientovaní aktivisté, kteří zakládali svoje utopie na lživém výkladu skutečnosti, že když se bohatým vezme, chudí zbohatnou. Tato lživá utopie, snadno vyvratitelná pouhými kupeckými počty, zahnízdila kupodivu hluboko, protože byla alternativou na pohled snadnější a jednodušší a také solidárnější s jinými národy sdílejícími stejný osud. Že by to snad omezovalo svobodu, nikomu nevadilo. Pro proletáře nemá svoboda hodnotu, proletář nemá příležitost ji naplnit jinak než násilím. To dobře postřehl Marx a poprvé nasměroval proletáře k použití násilí pro změnu majetkových poměrů.

Z různých vývojových prostředí se vyvinuly i různé ideologie. Musíme ovšem postřehnout i další vývoj. Západní evropské země, jako Holandsko, Anglie, severské země, měly kam expandovat, jejich etnika dokázala nalézt uplatnění v zámoří. Ruský národ expandoval do Asie. Francouzi měli jen malé uplatnění v koloniích, většinou zalidněných a podnebně nevýhodných. Ale Francie po Napoleonských válkách byla vylidněná a porodnost byla nízká. Všechny tyto jmenované země neměly nějaký zásadní problém s přelidněním. Proto většinou přijaly stejné etické hodnoty jako Amerika. Svobodu chápaly též jako samozřejmou věc; pokud občana neomezuje stát, stačilo být schopným a s příležitostmi nebyl problém.

Jenže na východ od Rýna to bylo jinak. Mnoho schopných lidí mělo problém se uplatnit. Vystěhovalectví země spíše oslabovalo, protože odcházeli ti schopnější, a tak nastávala touha po expanzi za příležitostmi dobytými násilím. Svoboda za těchto okolností neměla valnou cenu a bylo zapotřebí spíše nějaké kolektivní solidarity. Další vývoj známe. Po druhé světové válce se západní pojem svobody rozšířil na země, které se dostaly do západní zóny, protože se tam objevily nové příležitosti výdělku v průmyslu a zastavila se vysoká porodnost. Dále na východ původní poměry zakonzervoval komunistický režim.

Přesto, pokud odmyslíme zažité ideologie, můžeme říci: Vnímání svobody je ovlivněno bohatstvím nebo příležitostmi. Svoboda se dá naplnit jen tehdy, když člověk má materiální prostředky nebo je může získat. Svobodný není bezdomovec, který je silně závislý na tom, zda najde vhodnou popelnici s poživatelnými odpadky, nebo člověk závislý na zaměstnání, nucený se denně klanět šéfovi, který si jej dovoluje šikanovat protože ví, že jiné místo nesežene. Svobodný člověk musí mít příležitosti k výdělku nebo prostě musí být nějak zajištěn penězi nebo majetkem. Jinak je svoboda prázdný pojem.

Ale volné prostory Divokého západu už dnes nejsou, proto se expanduje do světa ekonomicky. Nazývá se to globalizace. Globalizovaný svět je založen na svobodě pohybu zboží, peněz a lidí. Aby byla svoboda, musí se lidem vytvářet pracovní příležitosti. Ty se zajistí jen vysokou spotřebou. Když se hodně produktů spotřebuje, potom se jich hodně vyrobí a potom je práce pro lidi, kapitál se otáčí a lidé jsou v konzumním smyslu bohatí. Je svoboda. Potom ovšem není možno se ohlížet na šetření přírodními zdroji, na znečišťování prostředí, na rodinu, prostě na nic, musí se stále jen pracovat a konzumovat. Tomu se obětuje vše, včetně lidských vztahů a ovlivňuje to celou kulturu, která už nic jiného než reklamy a konzum neobsahuje. Spolu s ostatními idejemi dnešní společnosti to znamená styl života, který rozkládá rodinu a v podstatě postupně ukončuje existenci evropských etnik. Svoboda se stala zhoubným monstrem ničícím svět. Ale jinak to nejde, jinak už čekají v temném pozadí komunisté, aby opět lidi přesvědčili, že svoboda je nesmysl, a je zapotřebí se oddat jistotě totality. A tak to vypadá jakoby se svět potácel mezi dvojí zkázou:Zničením planety a lidstva nebo zničením svobody. Pro někoho je lepší to, pro jiného ono. Zdá se, že jiná volba není.

Celá bída konzumního proletariátu se ukazuje za krize. Všichni jsou obklopeni auty, počítači, mobily každý půlrok měněnými, nadměrně velkým a dobře vytápěným bytem a nepředstavitelně obrovským množstvím drahých dětských hraček pro nečetné potomky. Všichni adolescenti studují různé „instituty", kde platí obrovské peníze, aby měli nějaký diplom završující neznalost i základních věcí. To všechno z části na dluh. Najednou někdo z výdělečných přijde o práci. Katastrofa. Nelze platit hypotéku na byt nebo vysoké nájemné. Hrozí vystěhování. Hrozí, že dvacetiletý bude muset pracovat, ó jaké neštěstí, vždyť nedostane práci „v oboru", a na stavbu jít pracovat nemůže, copak je Ukrajinec? Děti sice ještě s hračkami nějakou dobu vydrží, a v Číně tím zkrachuje nějaký podnik; ale co se jim dá zase k Vánocům? Vždyť fetiš konzumu nebude naplněn! „Jak je ten svět špatný, za to může stát, stát musí pomoci, musí dát nějaké peníze, vždyť to jinak nepřežijeme!" Pomalu začínají být přitažlivé různé socialistické a komunistické myšlenky. Socialisté chtějí být zvoleni, takže slibují co se dá.

Ve skutečnosti je to jen virtuálně nastavená situace, daná celkovou liberálně-socialistickou ideologií. Lidé jsou závislí na momentálním výdělku, sice žijí na vysoké úrovni, ale vše okamžitě prokonzumují, takže vlastně nic nemají a jsou závislí na zaměstnání, což vyhovuje podnikatelským subjektům a socialistům, kteří potom plédují nějaká sociální zabezpečení a od toho odvozují svoji politickou úspěšnost. Celá situace je nastavena uměle, je nepřirozená a zhoubná.

Ale je ještě další řešení - konzervativní. To znamená předem předvídat krizové situace a mít pro ně řešení. Mít rezervy místo dluhů, mít vlastní nemovitosti místo nájemního bytu, šetřit zdroji, nebát se jakékoliv práce, studovat jen když na to mám schopnosti, prostě neplýtvat a počítat s tím, že přijdou zlé časy. Také vědět, co tyto časy znamenají a jak v té době postupovat. Když krize zlevní lidskou práci a je možno lidi zaměstnat za nižší mzdy, je vhodná situace zahájit z našetřených prostředků investiční akce, které vždy naleznou uplatnění (protipovodňové hráze, větrné elektrárny, čističky vod, silnice, kanalizaci, vodovod atd.). A mladí lidé? Copak je takový problém vzít lopatu a dělat? Ale hlavní jsou úspory, ze kterých se dá přežít. Dalším řešením jsou místní obchodně-podnikatelské vazby nezávislé na světovém trhu. Čím menší bude zahraniční závislost, tím lépe se dají vnitřní vztahy ošetřit. Nestačí, když se tak trvale budou chovat jednotlivci, musí se tak chovat celá společnost. Prostě vytvářet střední třídu. Ono se to sice lehce řekne, určitě to není jednoduché, ale v podstatě není jiná cesta.

Vytváření konzervativních poměrů je nutné ovšem už v době konjunktury, je nutno, aby byly celým propagačním aparátem prosazovány, aby stát umožnit i mladým lidem rychle zbohatnout, nikoliv ovšem směřovat k bohatství konzumnímu, ale k bohatství rezervních prostředků a věcí, které vytváří nezávislost (nemovitosti, příležitosti k podnikání). Většina lidí by měla být odolná proti krizím. Proletariát by měl být nahrazen, alespoň v rozhodující míře, střední třídou. Jen tak už komunisté nikdy nebudou mít šanci. Jen tak je prakticky možno zachovat trvalou a skutečnou svobodu.

 

28. března 2009

 

Vlastimil Podracký

www.konzervativnistrana.cz