PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

24.11.2008

Autor: Vlastimil Podracký

Bělogvardějci po prohraných volbách

Bělogvardějci opakují stále stejné chyby; Komunizmus je mrtev, ale komunisté jsou nebezpeční, nikoliv však komunizmem; Rusko je odstrašující sociální vzor; Komunisté jsou nebezpeční podobně jako Henleinovci.


Je až s podivem, že v době, kdy demokratický režim může slavit úspěchy téměř na každém kroku, se vrací do politiky komunisté. V podstatě díky demokratickému režimu se máme materiálně tak, jak nikdy v historii. Sice ještě mámě nějaký krůček k životní úrovni starých evropských zemí, ale myslím si, že těch lidí, kteří netrpí vlastní vinou, je opravdu tak málo, že nemohou ve volbách tvořit nějakou významnou část. Většinu problémů si lidé zavinili sami i když to neznamená, že ve své omezenosti by za to nemohli vinit stát a režim.

 

Bělogvardějci opakují stále stejné chyby

Přesto, přes všechny úspěchy a pozitivní opatření, není pravice schopna využít situace ke své propagaci. Motá se ve svých kauzách, neumí oslovit lidi, je rozeštvaná a neschopná akce. Navíc je diskreditovaná různými kauzami a obhajobou špatných morálních principů. Dovolil jsem si nějak shrnout špatné kroky a postoje.

1. Malé politické strany bez masového zázemí znamenají, že se musí spoléhat na sponzory a od toho už se odvíjí korupce. Té v podstatě nelze zabránit. V malých stranách není potom výběr schopnějších lidí.

2. Bezideovost. Volební strategie manifestovaná nějakými programy je většinou pro lidi nečitelná. Musí být jasná doktrína. Tu rozhodující strany nemají nebo ji mají zúženou (ekologie, křesťanské myšlenky). Doktrína privatizace a přechodu k tržnímu hospodářství z devadesátých let už vyšuměla a není jiná, vyjma záporných opatření. Pravice neví co chce, neví čím pozitivním oslovit lidi. Dovolil bych si navrhnout třeba podporu rodiny. Kdyby taková ústřední idea byla, je možno záporná opatření (reforma zdravotnictví, důchodová reforma) zdůvodnit kladnými - byty pro mladé lidi, smysluplné oddanění a přídavky do tří dětí, aby se nezneužívaly apod. Lidé by viděli nějaký cíl, nějakou pozitivní změnu, řešení problémů, vizi budoucnosti.

3. Nekomunikace. Povýšenecké postoje politiků, neschopnost vysvětlit základní věci. Typický je Julínek. Neumí vysvětlit nic. Nedovede vysvětlit ani kam poplatky u lékařů jdou a jak se použijí. Buď je to neschopnost, ale spíše „zašpiněnost" těchto jinak kladných opatření. Prostě peníze slíbili nějaké skupině (třeba lékárníkům), určitě ne zadarmo, a lidem se to prostě nemůže otevřeně říct. Topolánek je tak zaujat svým politikařením, že o ničem jiném nedovede mluvit. Prostě je to hluboká zkorumpovanost, vzájemné kšefty mezi stranami a sponzory apod. Propojenost vnějších zájmů s politikou je zhoubná. Neexistují politici, kteří jsou nad věcí, jsou nezávislí a dělají práci jen pro svoje ideály. Ti už z politiky odešli, třeba Havel. Nekomunikace je dána jednak zamlčováním podstatných věcí, neschopností říci pravdu, a potom nekompetentností osob, protože politika je vyprázdněná personálně (je to dáno celým složitým procesem postupného znechucování a odpuzování schopných vůdců, aby náhodou neohrozili stávající).

4. Stranické sektářství. Člen ODS není schopen kritizovat činy ODS v devadesátých letech, nebo třeba i potom. Není schopen se pravdivě postavit a říci: „to bylo špatně, my už to dělat nebudeme". V tom je právě síla politických stran v Americe, že se vždy dovedou distancovat od předchozí politiky, vybrat nezašpiněné nové lidi, kteří se starou politikou nemají nic společného, inovovat ideje při zachování principů. Dnešní strany táhnou za sebou celou tu špínu neúspěchů a selhání, stále se s ní ztotožňují a nedovedou se jí zbavit. Nové politické strany se nemohou do politiky dostat, protože nemají prostředky a parlamentní strany jim v tom brání. Dnešní strany se stávají sektami, oddělují se stále více od lidu, stále více zapadají do sektářského bahna, starají se jen o sebe a svoje posty. Povýšenecké jednání s lidmi to jen dokazuje. Pravicoví politici jsou v povýšenosti téměř mistry. Pohrdání lidmi je nejspíše viditelné na stávajících kauzách: Otázka radaru se řeší jen dotacemi obcím, které jsou v blízkosti. To je ponižování lidí jen na konzumní blbce. Místo řádného vysvětlení a zdůvodnění jen pohrdání. Otázka Lisabonské smlouvy se neřeší vůbec. Parlament ji prostě schválí a nikoho nezajímá, že komunisté sbírají body, protože většina obyvatel s ní nesouhlasí. Sektářští bělogvardějci vědí, že „po nich potopa". Je jim jedno co bude. Stejně příští volby prohrají, tak jako bělogvardějci věděli, že prohrají válku. Ještě nějak narychlo svojí vládu využijí ke svému prospěchu a potom se zakoupí na Floridě.

5. Orientace na blbečky. Volby se orientují na nejubožejší a nejhloupější část veřejnosti. Typické jsou poslední volby, kdy ČSSD dělala zápornou pomlouvačnou kampaň, která je velmi účinná v oné části méně inteligentních a materiálně orientovaných lidí bez zodpovědnosti. Ale pravice nevyužila oslovit lidi myslící. Nedala jim ideu, kterou by přijali. Proto také většina oněch lidí, kteří přemýšlí a nějakou zodpovědnost mají, zůstala doma, protože nevěděla koho má volit. Jenže komunikovat s onou lepší částí veřejnosti chce právě se zbavit povýšenosti, vysvětlovat, získávat, přesvědčovat a vyzývat k zodpovědnosti a spolupráci. Jenže to je pro dnešní vůdce pravicových stran složité a také to nedovedou se shora řečených důvodů. Proto také nemohou svoji skupinu obyvatel oslovit, ti potom k volbám nejdou. Ale oni nezodpovědní sobci jdou, protože se jim slíbí nějaká populistická materiální výhoda (třeba zrušení poplatků ve zdravotnictví). Protože pravice tentokrát neměla čtvrté cenové skupině co slíbit, tak prohrála. Přitom i mnoho těch, kteří volili ČSSD, do čtvrté cenovky nepatří a demagogické politiky by nevolili, kdyby pravice měla nějakou smysluplnou a zodpovědnou ideu, nezašpiněnou skupinovými zájmy, a dovedla ji vysvětlit. Přesto se však všichni politici orientují jen na ubožejší část národa, domnívajíce se, že národ je tak primitivně zištný jako oni, nepochopí složitější a zodpovědnější věci.

6. Bělogvardějský efekt. Rozhádanost a ideová nejednotnost, vzájemné boje a podrážení je typické více pro pravici než pro levici. Od té doby, co se pravice zbavila národních vizí, práce pro vlast a národ, nemá myšlenku, na základě které by se sjednocovala. Pouze se může shodnout s demokratickými socialisty na obraně demokracie, pokud je ohrožena. Pouhé prosazování materiálního prospěchu, plédování trhu a vize bohatství pro některé, není jednotící myšlenkou. Úzce zaměřené myšlenky oslovující jen část obyvatel (ekologie, náboženství) nikoho nesjednotí, spíše vedou k rozkolu (viz církevní majetek). Chybí jednotící vize. To vědí všichni, ale neví, jaká by to měla být. Návrat k českému vlastenectví není v zájmu EU a dalších vnějších sil, proto bude protagonisty těchto sil stále blokován (národně orientované strany jsou konspirativně navedeny k rasizmu a násilí, aby se diskreditovaly, nebo jsou zlikvidovány - viz Sládkovi republikáni). Evropanství nikoho neoslovuje. Přesto jen konzervativně národní a státní myšlenka může být jednotící. Nic jiného se nevymyslí.

 

Komunizmus je mrtev, ale komunisté jsou nebezpeční, nikoliv však komunizmem

Stále se hovoří o nebezpečí komunistů. Nikdo se nechce vrátit k systému, který omezuje svobodu, ani komunisté, vyjma snad nějakých ideologických zabedněnců a zhrzelých starochů, kteří ovšem mohou udělat mnohé služby jako užiteční hlupáci. V Česku je komunizmus nesmysl, protože uprostřed Evropy nemůže existovat ostrůvek nějakého jiného systému. To by byla cesta do zkázy. On je to ovšem nesmysl kdekoliv jinde. Komunistické režimy nic nevyřešily, nadělaly jen zločiny a uvedly všechny země, kde vládly, do hospodářského úpadku. Každý normální člověk to ví a nebezpečí si je vědom.

Nebezpečí komunistů není v tom, že by snad zavedli komunizmus, ale v tom, že by začali uplatňovat svoje zájmy. Především by si vyřídili účty se svými odpůrci, tedy s těmi lidmi, kteří je diskreditovali a odstavili od moci. Prostě by se mstili. Na vedoucí místa by dosadili svoje lidi. Jestliže jsou současní politici a úředníci úplatní a slouží tomu, kdo zaplatí, komunisté by to možná nedělali, sloužili by svým zájmům, zájmům svého kapitálu, svých boháčů, svých tajných služeb, a především by pracovali v dávném napojení na Rusko a možná na Čínu. Mohli bychom se dočkat nikoliv nějakého znárodňování, ale spíše vlády komunistických kapitalistů (třeba Prusalise). Stali bychom se zemí, která spíše slouží světovému terorizmu než stojí proti němu. Myslím si, že by kapitál z neprůhledných zdrojů nás mohl ovládnout pravděpodobněji než při pravicové vládě, která slouží místním podnikatelům a musí je nějak bránit proti zahraničním. Levičáky totiž vůbec domácí podnikatelé nezajímají a jsou nebezpeční poklonkováním zahraničnímu kapitálu (viz daňové prázdniny pro velké zahraniční podniky dané socialistickou vládou). Komunistům je jejich kapitál bližší než nějaká česká střední třída, která potřebuje obranu proti zahraničním koncernům. Nevěřím, že by ji komunisté bránili, ona je totiž jejich největším nepřítelem. Nadvláda zahraničního kapitálu potvrzuje jejich tezi o monopolizmu vyslovenou Marxem a na ní zakládají svoji existenci jako obránci dělníků. Když nebudou dělníci, ještě k tomu vykořisťovaní, a bude většina obyvatel tvořit střední třídu, vytváří to „konečné řešení" pro komunizmus.

Přitom vývoj světa jde proti myšlenkám komunizmu, protože bohatství národů především rozmnožuje střední třídu a tu už komunisté neosloví, leda by se její příslušníci zbláznili (něco takového se ovšem nyní u nás děje).

 

Rusko je odstrašující sociální vzor

V Rusku žádný komunizmus ani socializmus není. Není tam ani stín toho sociálního zabezpečení, které máme my. Za lékařské služby se platí, sociální podpora neexistuje, důchody jsou ubohé. Vláda má typický charakter pravicové diktatury. Je to spojení politické moci s velkokapitálem. Obrovská vlastnictví a bohatství na jedné straně a bída na druhé, charakterizují současné Rusko. Takovýto stát pouze může využívat našich komunistů jako užitečných hlupáků, využívajíce jejich neznalosti a zaslepenosti. Opravdový komunista by nikdy takový stát nepodporoval.

Přesto se najdou v Rusku ještě mnohé symboly komunizmu, Leninovy sochy a komunistické znaky. Je to jen taktika oligarchů získat na svoji stranu staré komunistické kádry a prostě ty lidi, kterým to zase tak moc nemyslí a nedovedou rozeznávat.

Nelze ovšem Rusko vidět jen v záporném světle, hospodářský pokrok je pozoruhodný. Putinovi se podařilo sjednotit národ na určitých myšlenkách, na obnově státu, na obnově centrální moci, na návratu určité morálky a zákonnosti. Je velký návrat k náboženské víře.

Rusko se tedy stává opět hráčem na světové mocenské scéně. Není na místě trpět rusofobií a vzestup Ruska považovat jen za hrozbu, vyvolávat nepřátelství, ale na druhé straně je nutno si uvědomit, že Rusko je mocenský konkurent Západu a my k Západu patříme. Pokud bychom chtěli patřit k Rusku, asi bychom se museli vzdát mnohého z toho, co máme, včetně naší životní úrovně i sociálního zabezpečení. Na druhé straně je nesmyslné v dnešním Rusku vidět principiální komunistické nebezpečí. Rusové si komunizmus ve svém státě budovat nebudou, ale mohou jej podporovat jinde, pouze jako taktiku k rozkladu státu, který by chtěli ovládnout. Nezapomeňme, že i Lenina poslali kdysi Němci, aby Rusko rozvrátil, což se sice podařilo, jenže Německo už nedostalo příležitost toho využít. Komunizmus je k rozvratu státu jedinečný nástroj. Ale samotná vláda Rusů dnes znamená vládu kapitálu.

Osobně se domnívám, že Rusko, které odmítlo kulturní infiltraci Západem, je stále otevřeno západním hodnotám, těm opravdovým: demokracii, osobní svobodě, individualizmu, zodpovědnosti za sebe, podnikavosti, zbavení se závisti k bohatým atd. Jen v klidném ovzduší hospodářské spolupráce se mohou tyto hodnoty prosadit a tím Rusko zavést do náruče Západu bez dobývání a stát se jeho přítelem. Evropa potřebovala vždy Rusko, aby odráželo nájezdy východních národů. Jako hráz proti islámu a Číně není nikdo jiný povolanější. Zničit Rusko by byla největší hloupost. Stejná hloupost by byla se jím nechat ovládnout.

 

Komunisté jsou nebezpeční podobně jako Henleinovci

Spoluúčast na vládě s komunisty znamená, že koaliční partner jim bude muset ustupovat v jejich zájmech. Protože se asi nebude chtít omezovat ve svém programu, raději nechá komunistům pomstu na jejich odpůrcích jako úlitbu. Z toho budou vyjmuti členové koaličního partnera, kteří možná také s komunisty měli v minulosti nějaké spory. Pochybuji, že koaliční partner bude hájit (v rámci bělogvardějského efektu) příslušníky nějakých jiných demokratických stran. To by opravdu už muselo hrozit nebezpečí i jemu. Naopak to bude považovat za výhodu pro dobu, kdy se komunistů zbaví a jeho demokratičtí partneři budou oslabeni.

Lavírování mezi komunisty a demokratickými stranami může být nebezpečné. To není jako lavírování mezi demokratickými stranami vzájemně. Je nutno si uvědomit, že jde o partnera, který je napojen na mocné světové síly, že je spojen s tajnými službami nepřátelských zemí. Co s tajnými dokumenty bezpečnostního charakteru? Co s BIS? Kdo ji bude bránit proti infiltraci ze strany vládnoucí politické strany? Co s armádou, která je součástí NATO? Pokud se nepodaří od NATO se rovnou odpoutat, potom budou akce NATO sabotovány. Co s takovým partnerem? Budou nás vůbec ostatní státy bránit v případě útoku? Budou vůbec Američané ze svých lodí nás bránit proti raketovému útoku zbloudilých raket nebo teroristy vystřelených z nějakého nekontrolovaného území?

Nezapomeňme, že Rusko se nebude na naší ochraně proti terorizmu podílet, i kdybychom se nakrásně k němu nějak vojensky připojili. Prostě to není možné naší polohou.

Komunistická vláda, i spoluvláda, je nebezpečný podnik. Prostě není možná. Byla by to katastrofa, kterou si možná nikdo neuvědomuje, když komunisty volí nebo chce s nimi spolupracovat. Dovolil bych si říci, že jsou stejně nebezpeční jako Henleinovci za První republiky. I když jsou mocná strana, prostě koalice s nimi nemůže v zájmu bezpečnosti státu být. Prostě není možné je pustit do vlády.

 

24. listopadu 2008

 

Vlastimil Podracký