PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

21.12.2007

Autor: Dan Drápal

Apologie předsedy Jiřího Čunka

Cui bono?


Jako většina občanů jsem se o Jiřím Čunkovi dověděl z médií. Jelikož se už po desetiletí laicky zabývám romskou otázkou (koncem 60. let jsem mezi Romy pobýval a hovořil jsem s mnoha představiteli romské inteligence), pochopitelně mě události na Vsetíně zajímaly. Dodnes si myslím, že některé věci tehdy Jiří Čunek neudělal dobře. Nicméně pokusil se nějakým způsobem řešit existující problém a na řešení samotném nic rasistického nevidím. Má námitka byla proti vystěhování rodin z vsetínského pavlačového domu do obcí, jejichž přestavitelé nebyli upozorněni na to, co se chystá. Rovněž si na rozdíl od pana Jiřího Čunka nemyslím, že lidé, kterým byly přiděleny nemovitosti třeba v okrese Jeseník, budou schopni se o ně postarat. Pochybuji, že člověk, který podepíše kupní smlouvu na nemovitost, kterou v životě neviděl, bude schopen se o ni starat. Ovšem tady vůbec nejde o to, zda je to Rom či „bílý".

Když byl Jiří Čunek zvolen do čela strany, byl jsem jeden z mála hlasů, kteří v pražské organizaci KDU-ČSL o správnosti tohoto kroku hlasitě pochybovali. Nesídlel jsem obecnou euforii, kterou jsem vnímal, a poukazoval jsem na to, že nevíme prakticky nic o názorech Jiřího Čunka na zahraniční politiku, na daňovou, důchodovou či zdravotní reformu a další otázky. Víme jen, že razantně řešil určitý problém, který nastal v městě Vsetín.

Vzápětí vypukly aféry. První, o níž jsem se dověděl, bylo obvinění vznesené paní Marcelou Urbanovou. Řešení, které zvolil Jiří Čunek, se mi velice líbilo: Její obvinění zveřejnil v jakémsi vsetínském zpravodaji. To samozřejmě nedokazuje jeho nevinu. Pokud se ale nedopustil jednání, z nějž byl obviněn a které se mělo stát o několik let dříve, celkem správně usoudil, že ho paní Urbanová chce vydírat. Proti vydírání těžko existuje lepší obrana, než jít se vším na veřejnost.

Jak říkám, krok Jiřího Čunka nedokazuje jeho nevinu. Věc sama je těžko dokazatelná. Kdyby někdo skrytou kamerou natočil, jak pan Čunek obtěžuje paní Urbanovou, byla by věc jasná.

Později jsem v tisku četl různá interview, mimo jiné s paní Pavlou Čunkovou a s některými příbuznými Jiřího Čunka. Jako člověk, který několik desetiletí pracoval s lidmi, mohu jen říci, že pokud někdo sexuálně obtěžuje svou sekretářku, většinou se dočká od své manželky jiného zacházení, než pan Čunek. Když je někdo „na ženské" (případně „na chlapy", abych se pokusil být trochu politicky korektní), pak to většinou nebývá jenom jednou. Před širší rodinou to nezůstává utajeno. Nadto jsem se později dověděl, že Čunkovi se účastnili hnutí Focolare, v němž se křesťané setkávají v malých skupinkách a podrobně hovoří o svém životě. Pokud by pan Čunek nějak „švindloval", neměl by žádný motiv se tohoto hnutí účastnit. Nehledě na to, že na nesprávné chování k opačnému pohlaví jsou probuzení křesťané dost citliví, bez ohledu na to, zda jde o katolíky nebo evangelíky. Mezi sporadickými návštěvníky kostela z řad tradičních věřících si nějakého „holkaře" představit dovedu; mezi lidmi, kteří se účastní skupinkového života, jen velice těžko.

Dále následovalo podezření z úplatku. To bylo vlastním předmětem vyšetřování. Opět, podobně jako v případě sexuálního obtěžování, se jednalo o záležitost starou několik let. Svědkyně byla táž. I opoziční zastupitelé na vsetínské radnici tehdy vyjadřovali mínění, že si nedokáží představit korupční jednání u evangelíka pana Hurty, majitele firmy, jež měla pana Čunka údajně uplácet. Pan Čunek, vědom si své neviny, mluvil z počátku velmi otevřeně. Byly mu kladeny otázky, proč ukládal peníze do banky, která zkrachovala. Jako by byl jediný. Předpokládám, že na tom byl podobně jako já. Tehdy vznikající kampeličky mi byly od počátku podezřelé; těm bych peníze nikdy nesvěřil. Ovšem například v Union bance jsem peníze nějakou dobu měl a jen shodou okolností jsem je včas vybral. Neznal jsem nikoho, kdo čekal pád Union banky. S Universal bankou to bylo podobné.

Najednou se po Jiřím Čunkovi chtělo, aby přesně věděl, co dělal ten který den před pěti lety, a proč byl právě v tom městě, proč ukládal peníze jinde než na Vsetíně. Já jsem shodou okolností také před více lety ukládal nějaké peníze, a bylo to v Přelouči, k níž nemám žádný vztah. Musel jsem dost lovit v paměti, abych si vzpomněl, co jsem tam vlastně tehdy dělal. Kdyby za mnou náhle přišli čtyři policisté a chtěli to po mně vědět, možná bych se rozklepal a nevzpomněl bych si.

Senát vydal Jiřího Čunka policejnímu stíhání. Senátor Štětina, kterého mám dobré důvody si vážit, vyjadřoval hlasitě vážné pochybnosti. Nebyl sám. Pochybnosti vyjadřoval i pan Topolánek - jen lituji, že je nespecifikoval.

Vyšetřování se mělo týkat údajného úplatku na Vsetíně. Byly vypracovány znalecké posudky, které potvrdily, že cena prodávaných bytů byla přiměřená. Přesto například Právo psalo o tom, že z posudku vyplývá něco jiného, aniž zmínilo, jaký byl celkový výsledný verdikt tohoto posudku.

Zcela mimo zájem médií zůstávala skutečnost, že o prodeji vsetínských bytů nemohl rozhodnout Jiří Čunek sám. Místo aby se člověk z novin dověděl něco o tom, jak rozhodování o takové věci vlastně probíhá a kdo všechno do toho má co mluvit, jakoby se mlčky předpokládalo, že o výši zaplacené částky rozhodl výhradně pan Čunek od svého stolu, nikterak nekontrolován městským zastupitelstvem, kde přece sedí i zástupci opozice, které takové prodeje jistě zajímají, nebo by alespoň zajímat měly. Nedočetl jsem se v novinách, jak se k této věci opozice ve vsetínském zastupitelstvu stavěla, ačkoli taková informace by byla navýsost relevantní. Když se na to dívám zpětně, nemohu se zbavit dojmu, že zde existoval určitý plán, jak Jiřího Čunka líčit jako jakéhosi poloboha, jenž se nemusí na nikoho ohlížet a svá rozhodnutí činí v právním, politickém a ekonomickém vzduchoprázdnu čistě podle svého kaprice.

Zprávy o Jiřím Čunkovi se objevovaly zhruba po čtrnácti dnech. Někdy nebyla nějaká nová informace, tak se pouze recyklovaly informace staré.

Vyšetřování se vleklo a vleklo. Co mohlo být tak složitého na zjišťování, na co použila firma pana Hurty onen půlmilion, který v určitý den vybrala ze svého účtu?

Pak vstoupil do hry pan Vaškůj. Nevím proč. Jeho role je mi záhadou. Pan Čunek byl jeho kroky viditelně překvapen. K panu Vaškůjovi žádnou důvěru nechovám a vůbec netuším, jaký by mohl mít zájem na pomoci panu Čunkovi. Spíše se mi zdá, že měl pana Čunka ještě více zdiskreditovat.

Mezitím věnovala média panu Čunkovi stále více pozornosti. Na Vsetín jezdili novináři a redaktoři různých víkendových příloh a poměrně těžko pátrali po lidech, kteří by měli k panu Čunkovi negativní vztah. I magazín Práva přinesl obsáhlou reportáž o Čunkově rodině, o jeho manželce, dětech i vzdálenějších příbuzných. Mám za to, že ač Právo dělalo vše proto, aby pana Čunka poškodilo, reportáž v magazínu vyznívala jednoznačně v jeho prospěch.

V klíčovém okamžiku Nejvyšší státní zástupkyně paní Renáta Vesecká odebrala „případ Čunek" přerovskému státnímu zástupci Radimu Obstovi. (Není mi známo, proč tuto kauzu řešili zrovna v Přerově. Zato něco vím o Radimu Obstovi, neboť tento zástupce řešil i jinou významnou kauzu, a sice obvinění Vladimíra Hučína. Podivnosti a vykonstruovanost této kauzy jsou všeobecně známy a konec konců potvrzeny proběhnuvším soudem. Jsem rád, že mě pan Radim Obst nevyšetřuje. Nebyl bych si jist opravdu ničím.)

Přidělení kauzy Čunek jihlavskému státnímu zástupci Radimu Salichovovi bylo ovšem panu Čunkovi opět přičteno ke zlému. Média vytvářela dojem, že snad o zahajování, odebírání a přidělování své kauzy rozhoduje on sám.

Od této chvíle už bylo prakticky jedno, co Jiří Čunek dříve udělal, co dělá nyní či co udělá v budoucnu. To, že se Renáta Vesecká sešla s ostravskou státní zástupkyní Andělovou, jistě také padá na jeho hlavu, ať už tyto dvě dámy hovořily o čemkoli. Jiří Čunek je touto dobou již pasován na zloducha, který kdesi v příšeří tahá za nitky a rozhoduje o české politice a justici.

Renáta Vesecká Salichovem uzavřenou kauzu znovu otevřela, a zhruba v téže době se objevily zprávy o tom, kteraké sociální dávky Čunkovi pobírali v devadesátých letech. Jak mohl Jiří Čunek, který pobírání sociálních dávek kritizuje, sám sociální dávky pobírat?

Aby tato kauza dobře vyzněla a aby se jí dodal patřičný spin, bylo třeba spojit dvě věci, o nichž každý soudný člověk, včetně našich novinářů, dobře ví, že k sobě tak zcela nepatří. Na jedné straně jsou lidé, kteří raději pobírají podporu v nezaměstnanosti, než aby přijali nějakou práci. To jsou lidé, které Jiří Čunek kritizoval. Na druhé straně je rodina se čtyřmi dětmi, která pochopitelně žádnou podporu v nezaměstnanosti nebrala, protože otec rodiny nikdy nebyl bez zaměstnání. Dovedu si představit, že málokterý novinář či politolog má čtyři děti, a tudíž neví, že dosáhnout v devadesátých letech na sociální dávky nebylo nic těžkého. Já osobně jsem to vždycky bral tak, že stát se snaží alespoň trochu rodinám s dětmi ulehčit. Místo aby byl Jiří Čunek pochválen za to, že vždycky poctivě pracoval a kromě toho se svou vysokoškolsky vzdělanou manželkou stačil vychovávat čtyři děti, byl označen za nemorálního člověka, který sociální dávky zneužívá.

Zde ovšem musela média, pravda, přiznat, že se nedopustil ničeho nezákonného. Ostatně relevantní informace „unikly" z policejního vyšetřování, a pokud je mi známo, policie žádné stíhání Jiřího Čunka za pobírání sociálních dávek neiniciovala. Proto bylo třeba říci, že šlo o něco nemorálního.

Nestranný člověk - a nestranný politolog a žurnalista - by patrně museli věnovat trochu pozornosti nejen rozdílu mezi dávkami v nezaměstnanosti a rodičovským příspěvkem, ale i rozdílu mezi českou ekonomickou situací v roce 1996 a o deset let později. Kritizovat pobírání sociálních dávek v situaci, kdy je ekonomická situace značně nejistá a kdy nezaměstnanost stoupá, je něco trochu jiného, než kritizovat pobírání sociálních dávek v situaci, kdy je v celé řadě odvětví nedostatek pracovníků a kdy je poměrně vysoká poptávka i po nekvalifikovaných silách. Ovšem vzít toto v úvahu se příliš nehodí, pokud vám jde především o to, někoho očernit.

Pobírání sociálních dávek bylo v devadesátých letech závislé čistě na výši příjmu, nikoli na hodnotě rodinného majetku. Mohlo být nastaveno i jinak. Vzpomínám si, jak ve Velké Británii v šedesátých letech minulého století šlechta nezadržitelně chudla, protože daně se platily nejen z aktuálního příjmu, ale podle výše reálného majetku. Anglický šlechtic na tom mohl být podobně jako stařenka, která u nás v devadesátých letech restituovala činžovní dům bez nebytových prostor. Majetek se v takové situaci stával prokletím, nikoli požehnáním.

Pobírání sociálních dávek mohlo být nastaveno rovněž tak, že by se do výpočtu započítávaly příjmy nejen manželů, ale i jejich rodičů, a to i přesto, že jejich děti už jsou dospělé a mají vlastní rodinu. V zemích, kde je větší vážnost k rodině, by to bylo myslitelné, a do jisté míry tomu tak bylo i u nás za socialismu. Nicméně v individualistické České republice nic takového nebylo. O nastavení dávek nerozhodl pan Jiří Čunek. Nevidím nic nemorálního na tom, že pobíral dávky, na něž měl nárok. Nárok na ně se odvíjel od výše aktuálních příjmů, nikoli od hodnoty majetku. V době, kdy dávky pobíral, nebyl politikem. V té době byla řada politiků, jejichž příjmy byly mnohem vyšší než příjmy pana Čunka. Nepobírali snad přídavky na děti, na které měl jednu dobu nárok každý? A co stavební spoření? Vzpomínám, jak jsem váhal, zda ho uzavřít, protože jsem se nechystal stavět. Nakonec mě okolí přesvědčilo, že se to tak jen jmenuje, že se stavět vůbec nemusí. Stát se prostě rozhodl spořivým občanům přilepšit státní podporou. Není nemorální státní podporu brát? Zvláště když nestavíte a stavět nehodláte? Co ti, kdo pana Čunka vehementně kritizují, ti stavební spoření neuzavřeli?

V současné situaci je kauza korupce na Vsetíně uzavřena. Žádná jiná kauza neběží, z formálního hlediska se pan Jiří Čunek může vrátit do vlády. Ovšem premiér Topolánek po něm žádá, aby přesvědčil veřejnost o své nevině. Po tom, co naše média v posledním roce předváděla, vidím jedinou možnost, jak by to mohl učinit. Musel by koupit televizi Nova a co čtrnáct dní tam o sobě pustit něco pozitivního. (Při míře jeho úplatkářství a jeho obrovském politickém vlivu na státní zástupce, celou justici a jistě i část policie to pro něj jistě nebude problém.)

Zbývá otázka, proč to všechno? Zatímco jeden jediný kilometr dálnice je předražený o částku vyšší, než byl celoživotní výdělek Jiřího Čunka, zatímco v hospodaření státních lesů unikají ročně miliardy, zatímco pomocí čachrů kolem pozemkového fondu si řada „podnikatelů" a patrně i politiků přišla na desetimiliony, ne-li stamiliony, média se měsíce vozí po sociálních dávkách rodiny Čunkových. Cui bono? Kdo z toho má prospěch?

Osobně si myslím, že se nabízejí dva hlavní důvody.

První je hrozivější.

Domnívám se, že někde v „parlamentních katakombách", jak to trefně nazývá právě Jiří Čunek, existují lidé, kteří mají „dobrý plán". Je to plán na zavedení systému dvou stran, konkrétně ODS a ČSSD. Tyto dvě strany, respektive jejich představitelé, na sebe asi hodně vědí, jak jsme se mohli dočíst v zasvěcených rozborech třeba v týdeníku Respekt. Otázka švýcarského konta ODS nebyla nikdy objasněna, a co vyjednával Miloš Zeman kdysi v Bambergu, se dočtete v článku v uvedeném časopise.

Tomuto „dobrému plánu" brání existence malých stran. Když se nyní objevilo anonymní udání na Martina Bursíka, jen jsem pokýval hlavou. Stejný rukopis, stejné metody. Anonymní udání se objeví právě ve chvíli, kdy je Martin Bursík delší dobu mimo republiku, a to v době, kdy má ve své straně velké problémy. Lepší načasování na „zveřejnění této aféry" těžko zvolit.

Až bude zaveden systém dvou stran, bude už opravdu velice těžké s korupcí v naší zemi něco udělat. Málokdo by tomu mohl překážet tolik jako jakýsi parvenu ze Vsetína, který by, nedej bože, mohl být zcela neúplatný! Proto je třeba ho sejmout, znemožnit, zničit, zašlapat do země!

Druhým důvodem může být něco trochu menšího, ovšem rovněž velmi nebezpečného. Jde o ministerstvo o místní rozvoj. Přes toto ministerstvo „teče" mnoho financí, jistě víc než před kulturu či spravedlnost. Pokud je Jiří Čunek neúplatný - o čemž jsem hluboce přesvědčen - pak na tomto postu mohl někomu hodně vadit.

Zbývá ještě otázka, zda jsou uplaceni samotní novináři. Jiří Čunek je o tom patrně přesvědčen, já osobně nikoli. Přece jenom trochu novinářskou obec znám a vím, jak to chodí. Když se vytvoří určitý dostatečný moment, tak novináři prostě naskočí do rozjetého vlaku. Zastat se dnes Jiřího Čunka je pro většinu z nich nemyslitelné. Jeho „hříchy" se už jen násobí, podstata věci se zapomíná. Dám příklad: Nedávno historik Petr Placák, jehož si celkově velmi vážím, uvedl v dlouhém interview v jednom z předních deníků, že Jiří Čunek nazval Romy vředem. Možná si tentokrát neudělal patřičné rešerše, které si jistě jako historik dělá. Jiří Čunek nenazval vředem Romy, ale dům, který stát uprostřed Vsetína a který byl Romy obýván. Ale koho to dnes zajímá? Být preciznější a citovat přesně štvaného Čunka, to dnes není novinářsky vděčné.

Dále se často cituje bonmot o opálených lidech, kteří dělají bengál na náměstí. Pokud vím, Jiří Čunek o tom mluvil s jedním člověkem, když byl online v určitých novinách. Nebylo to žádné veřejné vyjádření. Patrně si neuvědomil, že jeho slova někdo poslouchá a může je následně zveřejnit.

Možná mě obviníte, že schvaluji pokrytectví, tedy to, že člověk si dovolí říci v soukromí něco jiného, než na veřejnosti. Do jisté míry máte pravdu. Mám vtipy rád a mám dokonce rád i židovské vtipy. To, že vyprávím židovské anekdoty, ovšem ze mě nedělá antisemitu. Podobně, jako bývalý pastor, mám moc rád vtipy o pastorech a církevních představitelích vůbec. Komukoli z vás bych je asi v soukromém rozhovoru klidně řekl, ale dal bych si pozor, abych je vykládal třeba „Blesku" nebo „Aha". Ano, Jiří Čunek nezvážil, co mohou jeho slova způsobit. I uvnitř KDU-ČSL zaznívají hlasy, že by si měl vzít mediálního poradce. Já osobně jsem ale vděčný za Jiřího Čunka, tak jak je. Jeho občasné lapsy snáším lépe než antiseptické projevy a prázdné, byť politicky korektní řeči mnohých našich politiků.

 

21. prosince 2007

 

Dan Drápal