Autor: Jan Kubalčík

Ani Milion účelů prostředky nesvětí

Někomu se už stýská po manifestačních volbách?

---

Píše mi Milion chvilek z.s., tedy mluvčí tohoto spolku Hana Strašáková: „Milí a vzácní přátelé, bylo to napínavé, ale nakonec to dopadlo! Poslanci včera večer na čtvrtý pokus konečně zvolili zbývající členy do Rady České televize. Rada ČT je tak opět v plném počtu. Volba radních probíhala překvapivě veřejně a zúčastnili se jí pouze zástupci vládní pětikoalice. Opozice na protest nepřišla. K veřejné volbě radních jsme politiky vyzývali už před dvěma lety a opětovně posledních několik týdnů. A nyní se ukázalo, že měla opravdu smysl! Není to totiž tak dávno, co jsem Vám psala o tom, že poslanci nezvládli dovolit nové členy Rady České televize. Bylo to fiasko vládních stran, které ukázalo, že ani pro ně není lehké předvolební sliby dodržet. Vyšly také najevo problémy v komunikaci v rámci poslaneckých klubů, což vyústilo v neschopnost domluvit se na jednotném postupu. Je proto skvělé, že jsme se teď (i díky veřejné volbě) konečně dobrali k tomu, že je Rada ČT znovu usnášeníschopná a tedy schopná provozu."

Proveďme triviální myšlenkový experiment: premiérem je (někdo jako) Andrej Babiš a vláda vládne díky tiché podpoře SPD Tomia Okamury (netřeba více komplikovat). Do nějaké té mediální rady je navržena Hana Lipovská a pár dalších obdobně populárních kandidátek a kandidátů. Vládní většina však v tajné volbě není schopna navržené kandidáty zvolit - opakovaně chybí několik málo hlasů, připravuje se již několikáté kolo voleb. Některý z vládních poslanců přijde v této situaci s tím štěpným nápadem volit veřejně... Jak by asi vypadal e-mail rozesílaný paní mluvčí Strašákovou?

Jednoduše řečeno, v každé slušné společnosti stačí, aby jeden jediný její člen požádal, aby se o nějaké otázkce hlasovalo tajně, a k tajnému hlasování se přistoupí. Tajné hlasování je totiž přirozenou bariérou proti veškterému nátlaku na hlasující, proti nátlaku z jakékoi strany. Ne, samozřejmě že ani tajné hlasování v tomto není účinné na sto procent, ale je účinné opravdu hodně... Ten, komu není tajná volba pochuti, bývá (mylně) přesvědčen, že má na veřejný nátlak monopol a to na věčné časy a nikdy jinak. Vzdávat se principu tajného hlasování jen pro „nutnost" prosadit svou v jedné konkrétní otázce s přesvědčením (ať již oprávněným či nikoli), že veřejná volba mi k tomu dopomůže, je velmi krátkozraké - brzy to můžu být já, kdo bude takto tahat za kratší konec. Pro svobodu je to každopádně v dlouhodobé perspektivě devastující.

A pro pořádek: toto je samozřejmě předně kritika vládních poslanců, kteří na tajnou volbu v tomto případě resignovali. Chci ale věřit, že alespoň někteří z nich se za to stydí. Zvláštnost spolku Milion chvilek spočívá v tom, že to ústy své mluvčí veřejně vyhlašuje za správnou cestu. Nedivme se však potom, že se nedostává sluchu námitkám proti zavedení korespondenčního hlasování - námitkám, které poukazují zejména na obtížnost dodržení požadované tajnosti voleb. Jenže v tomto případě tu tajnost předepisuje Ústava (čl. 18), jejíž zachovávání, paní senátorky a poslankyně, páni senátoři a poslanci, jste slíbili, vzpomínáte?

Autor je předsedou Konzervativní strany.

 

 

---