PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

14.09.2011

Autor: Roman Joch

10 let od 11. září 2001

Předneseno na Pietním shromáždění 11.9.2011 v Praze


11.9.2001 došlo k útoku - k jednomu útoku ve válce proti Západu, která začala už mnohem dříve, 20-30 let předtím. Útok 11. září před deseti lety nebyl útokem této války prvním, ale ani posledním. Již několik desetiletí před ním totiž mnohé země, přesněji režimy, na Blízkém a Středním východě podporovaly protizápadní kauzy, hnutí a teroristické skupiny a vedly tak proti Západu nevyhlášenou válku - válku sice nízké intenzity, leč přeci jen válku. Po 11. září 2001 se i Západ rozhodl do této války vstoupit a přejít do ofenzívy.

Dnes se nebudu věnovat uplynulým deseti letům, průběhu oné války a našim úspěchům či neúspěchu. Tomu jsme se věnovali na shromážděních 11. září v uplynulých letech. Dnes se chci zaměřit na náš stav nynější a na naše vyhlídky nyní.

Za prvé, svoboda na Západě zůstala zachována. Mnozí západní kritici toho, čemu se nepřesně říká „válka proti terorismu", ale která je ve skutečnosti válkou proti radikálnímu islámu, tvrdili, že válka proti islamismu v zahraničí, v islámském světě, povede k restrikci až zániku svobod u nás doma, na Západě. Nic takového se nestalo. Západní země zůstaly smysluplně svobodné, s podstatnou svobodou slova, projevu, kritiky a veřejné diskuse o státní politice.

Za druhé, Usáma bin Ládin svůj boj prohrál. On není hrdinou arabské / muslimské mládeže, on není vlnou budoucnosti v arabském / islámském světě. Když mládež letos na náměstích arabských měst provolává hesla, nevolá „ať žije bin Ládin", ale skanduje „pryč s - bin Alim, Mubárakem, Kaddáfím, Sálehem, Assádem." Pryč s místními diktátory. Bin Ládin už není inspirací, jakou pro mnohé byl ještě před deseti lety.

Za třetí, Usáma bin Ládin sice už svou válku prohrál, ale my, Západ, jsme ještě svoji válku nevyhráli. Vývoj v arabském / islámském světě je stále otevřený. Ten zápas proti islamismu má a bude mít v následních letech více než podobu ozbrojených intervencí do islámského světa, formu psychologického, ideologického, politického a náboženského zápasu proti islamismu uvnitř islámu, tedy za marginalizaci džihádistů. Tento boj, který se týká i přímo nás, Evropy, a islámských komunit uvnitř našich zemí, nebyl zatím veden dostatečně a ani příliš dobře. To je úkol pro dekádu příští.

Za čtvrté, tzv. „Arabské jaro" vedlo k pádu mnohých prozápadních režimů / diktatur, ale k pádu těch protizápadních jen některých. Navíc tím, že přineslo destabilizaci arabského světa, vedlo zároveň i k vzestupu relativního významu, moci a vlivu Íránu. Zanedbaným aspektem tzv. „arabského jara", zanedbaným ze strany Západu, je nedostatečná snaha o subverzi proti iránskému režimu a o jeho destabilizaci.

A konečně za páté, i když Usáma bin Ládin prohrál svůj zápas o sympatie arabské / muslimské mládeže, v jednom smyslu vyhrál, a to u nás doma, na Západě. Islamistických teroristů po deseti letech od 11. září 2001 už může být málo, ale tragédií je, že západních anti-teroristů, tedy lidí, kteří jsou si vědomi nutnosti pokračovat v zápasu proti džihádismu, je snad ještě méně. To je tragédie: teroristů může být málo, ale hrozí, že anti-teroristů zbude ještě méně.

Co je však tragédií největší, je ta skutečnost, že na Západě je nyní zřejmě nejvíce anti-anti-teroristů, tedy lidí, kteří jsou přesvědčeni, že západní anti-teroristé jsou větší hrozbou svobodě, míru a bezpečnosti, než protizápadní teroristé. Anti-anti-teroristé jsou přesvědčeni, že Dick Cheney, George Bush, Don Rumsfeld či Paul Wolfowitz byli a jsou větší hrozbou než Usáma bin Ládin, Chálíd Šajch Muhammad, Abú Músab Zarkáwí, Saddám Hussein či Mahmúd Ahmadinežád. A tito anti-anti-teroristé jsou dnes početní už nejen na levici, ale pronikají i na sebe-deklarovanou pravici.

Teroristů může být málo, anti-teroristů hrozí být méně, ale tragické je, že anti-anti-teroristů může být nejvíc. To je ta největší a skutečná tragédie 11. září 2001 po deseti letech; a to je ten aspekt, v němž bin Ládin uspěl. Alespoň prozatím. A v tomto aspektu náš zápas neskončil, ale pokračuje dál.