PODPORUJEME

Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Podpořte nás prosím, také se vás může týkat vyvlastnění

Vyvlastnění pozemků


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

29.06.2003
Kategorie: Zemědělství

Autor: Čestmír Hofhanzl

Odpověď Vladimíru Justovi

Dr. Hofhanzl reaguje na dopis V. Justa. Původní text: "Populační strategie kůrovce a kalamita devadesátých let v Šumavském parku".


Koncem května 2003 jsem napsal článek do časopisu Vesmír, byl reakcí na dvě recenze monografie "Lýkožrout smrkový a jeho kalamity"od Václava Skuhravého. Obě recenze diskutovaly text knihy a problém z určitého úhlu pohledu (entomologa a ekologa), zejména ve vztahu ke kůrovcové kalamitě v Šumavském národním parku v devadesátých letech. Shrnul jsem v textu co jsem viděl se odehrávat kolem národního parku v průběhu více než deseti let jako biolog, politik zainteresovaný v ochraně přírody a později i zaměstnanec parku. V textu jsem se zmínil o Vladimíru Justovi a jeho aktivitách. Napsal jsem, cituji "Všechny články, mediální vystoupení Vladimíra Justa na téma Národního parku Šumava byly polopravdy, malichernosti nebo vyslovené podlosti. S objektivitou neměly nic společného." Uvedl jsem některé příklady. Text byl zveřejněn na Neviditelném psovi a Vladimír Just odpověděl způsobem sobě vlastním, někdy počátkem června. Text jeho odpovědi se mi dostal do rukou až 27. června, proto reaguji se zpožděním.

Nyní k vlastnímu Justovu textu, cituji "Především je hrubá nepravda, že Just na domluvenou schůzku se Žlábkem nepřišel...". Zde jsem byl nepřesný, ono to bylo ještě horší, což jsem při psaní článku nevěděl. Vladimír Just před schůzkou se Žlábkem, kterou jsem jen zprostředkoval, zveřejnil dopis Skalickému. V dopise mimo jiné napadl Žlábka, že byl agentem státní bezpečnosti. V Cibulkových seznamech bylo jméno Ivan Žlábek, ale dotyčný byl o 10 let mladší. Myslím, že by Ivan Žlábek musel být padlý na hlavu, aby po něčem takovém dohodnutou schůzku akceptoval a na ní šel. To je jako když se pod mezinárodním tlakem dohodne jednání mezi Palestinci a izraelskou vládou a den před tím palestinský sebevražedný terorista vyhodí do vzduchu autobus se školními dětmi. Pikantní na celé záležitosti je, že dopis rušící schůzku napsal JUDr. Borovka, který dělal právníka správy parku v té době. Já dopis neviděl a nevěděl jsem přesně jak to proběhlo.

Postava JUDr. Borovky a jeho zastávání místa právníka na správě národního parku je sama o sobě zajímavá. Stejně zajímavé je, jak dlouho užitečně sloužil a byl používán mediálně Vladimírem Justem. V r. 1999 jsem pracoval na správě parku a Just i mne tak jako teď napadal, jaký jsem kamarád estébáka Borovky. Požádal jsem ho ať mi dá doklad, co skutečně Borovka dělal, slíbil mi to. Když se to mělo stát řekl, že mi nic nedá. Dohledal jsem si vše pak sám. Podle toho co vím, byl JUDr. Borovka šedou eminencí krajské správy bezpečnosti v Českých Budějovicích. Po roce 1990 dělal nejdříve právníka lesní správy Lesů České republiky ve Vimperku a pak ještě správy NP. Jak jsem měl možnost poznat české zpravodajské, politické i privatizační mediální hry byl pan Borovka se svou minulostí všeobecně "užitečnou a použitelnou" postavou. Byl jí a je doposud i pro "komunistobijce" Vadimíra Justa. Zajímavé je, že Vladimír Just měl a stále má otevřený přístup a prostor v českých postkomunistických médiích. "Užitečný idiot a spolupracovník komunistických dřevařských akciovek" Hofhanzl si naproti tomu ani neťukne a nemá šanci na zveřejnění ani řádečky v objektivním, konsolidovaném demokratickém tisku.

Zmínil jsem se ještě o "polopravdách a malichernostech", příklad "podlosti" jsem již uvedl. Za ni považuji publikaci již zmíněného dopisu ministru Skalickému. Jeho zveřejněním úspěšně znemožnil schůzku s ředitelem parku a odmítl jí Žlábek. Roky psal a v televizi s přesvědčivým a rozhořčeným výrazem kázal o "holinách", které správa kácením dřeva, se kterým kšeftuje, v parku dělá. Pravda byla, že v parku byly místy velké vykácené plochy, ale většina těch ploch vznikla před vyhlášením parku. Pravda byla, že na jejich okrajích se na styku s bavorskou stranou kde kůrovec dožíral smrkové porosty, každý rok kácely další napadené stromy kůrovcem. Kdyby se to nedělalo, tak daleko za touto linií by dnes byl "vůkol suchý les". Roky hlásal, jak na bavorské straně, kde se nekácí a nezasahuje proti kůrovci je zelený les. On tam tehdy místy ještě byl, což byla pravda. Dnes už je všechno suché, sežral to kůrovec. Mohl bych jmenovat takových příkladů polopravd mnoho. Ještě jednu malichernost. Chodil jsem s ním dvakrát nebo třikrát po parku, kde nám ukazoval škody, které správa parku páchá na přírodě a přestupuje zákon a předpisy. Zavedl nás na místo, kde hranici první zóny tvořila lesní cesta na cestě byl dolík a v něm velká louže. Traktory, které po cestě jezdily se louži vyhýbaly směrem k první zóně. V ohybu stály dva stromy, které napadl kůrovec a personál je porazil.

Musím panu doktorovi uznat, že někdy byl schopen vidět i uznat skutečnost. Když jsme šli z poslední zmíněné lokality s dvěma pařezy za louží, uviděl jsem na zemi ztyřelé toaletní papíry, kterými si někdo utřel zadek. Zavolal jsem Vladimíra Justa a zeptal jsem se ho, "pane doktore bylo to hovno nebo ne". Přiznal po pravdě, že tam bylo hovno.

Kamarádem Ivana Žlábka jsem nikdy nebyl, jen jsem mu uznal a doposud uznávám, že když nastoupil na místo ředitele parku, vzal na sebe zodpovědnost. Nesouhlasil jsem s polovičatostí a ústupky, které dělal aby se udržel. Myslím, že brzy litoval, že mne na správě parku zaměstnal. Odešel jsem, když bylo schváleno novelou zákona "O obcích" vydání lesů v národních parcích obcím. U takového vývoje jsem být nechtěl.

"Paranoidní" v naší zemi je dnes každý, kdo důsledně a korektně odmítá přijmout postkomunistickou virtuální realitu za pravdu a jediné a konečné uspořádání našich věcí.

Krytí nekalého byznysu, které mi přičítá, mi připadá tak sugestivní, že bych se odvážil domnívat, kde se to pan doktor jen mohl učit.

Za antikomunistu jsem se nikdy nevyhlašoval, chápal jsem a doposud chápu komunismus jako podvod a lež zneužitou k dosažení moci a mocenskému ovládání společnosti. Říkal jsem to za komunistů a podle toho jednal. Stejně jsem jej pojmenovával jako poslanec parlamentu. Proto jsem roky žádal zákaz komunistické strany a exemplární potrestání těch, kteří za jeho důsledky byli odpovědní. Stejným způsobem jsem pojmenovával všechny, které jsem viděl systémově podvádět, lhát a krást po roce 1990.

Omlouvat se nemám za co, když mne pan doktor bude žalovat, bude mi takový proces poctou a satisfakcí. Byl by to další krůček k dokonalosti toho, co a jak se v naší zemi odehrálo po roce 1990.

Těch holí, které nad mnou podobní experti už zlámali by bylo na topení na celou zimu. Na rozdíl od Vladimíra Justa si myslím, že Ivan Brezina není o nic horší ekolog než Jaromír Bláha a Václav Klaus je demokrat jako je Vladimír Just korektní publicista.

A nakonec, Bůh není s námi, ale spolu s časem váží naše slova i činy. On zhodnotí, kdo z nás byl lehký. Přes všechno si myslím, a není mi to potěšením, ba vím, že se s panem doktorem ještě nejednou shledáme. Takoví lidé se nemění.

 

V Třeštici 29. června 2003

 

Čestmír Hofhanzl