Alena Hromádková

Iva Zezulová

odbornice na protidrogovou problematiku




Životopis:

Iva Zezulová se narodila 23.11.1966 v Sušici, ale krátce po jejím narození se rodiče přestěhovali do Plzně, kde také absolvovala základní a střední školu. Během školních let několik let aktivně hrála odbíjenou, ale díky závažnějšímu úrazu byla nucena aktivního sportování zanechat. Dále navštěvovala uměleckou školu – několik let docházela na hru na flétnu. V kolektivu byla oblíbená, se spolužáky i s učiteli vycházela zcela bezproblémově. Na gymnáziu, kam byla přijata po ukončení 9. postupného ročníku ZŠ si zvolila humanitní zaměření a věnovala se více biologii a chemii. V období docházky na střední školu ve volném čase navštěvovala sborový zpěv, rekreačně se věnovala vodní a pěší turistice. Po absolvování gymnázia byla přijata na jednooborové studium psychologie na Filozofickou fakultu UK v Praze, kterou také v řádném termínu ukončila státní závěrečnou zkouškou se zaměřením na sociální psychologii. Během studia na VŠ současně získávala i praktické zkušenosti se studovaným oborem a s psychoterapií, a to díky svému několikaletému působení v manželské a předmanželské poradně na Praze 6. I po dobu studia se ve svém volnu převážně věnovala sportovním aktivitám, věnovala se dětem, během letních prázdnin pravidelně vedla oddíly dětí na podnikové rekreaci. Po ukončení VŠ se vdala za Josefa Zezulu a přestěhovali se do Klatov, kde má dosud trvalé bydliště. Manžel pracoval jako dispečer u Správy bytového hospodářství Klatovy, mezi jeho zájmy patřilo hlavně rybaření a hudba, ale díky zdravotním problémům v roce 2001 zemřel. V manželství se narodily dvě děti, Iva Zezulová ( 1989) a Petr Zezula (1990). Dcera Iva v letošním roce úspěšně složila přijímací zkoušky na šestileté gymnázium a syn Petr nyní navštěvuje 6. ročník ZŠ. Dcera se aktivně věnuje odbíjené, syn potápění. Až do roku 2002 v Klatovech pracovala ve státní správě – věnovala se prevenci sociálně patologických jevů – hlavně drogové problematice, po reorganizaci státní správy a po rodinných událostech změnila působiště a od počátku roku 2003 současně pracuje jako psychoterapeut v terapeutické komunitě pro drogově závislé a v Tachově si otevřela soukromou praxi klinického psychologa.

Její rodiče Jaroslava a Bohuslav Janečkovi jsou oba v současné době již ve starobním důchodu, matka celý život pracovala jako účetní a po většinu své profesní doby pro Restaurace a jídelny v Plzni. V závěru své profesní kariéry pracovala jako OSVČ v oboru účetnictví a do současné doby v omezené míře svoji profesi vykonává dodnes. Otec pracoval po celý život v Dopravních podnicích města Plzně jako elektromechanik. Oba rodiče byli a jsou nestraníci.

Bratr Petr Janeček se narodil 12.6.1969, vyučil se kuchařem a následně složil maturitní zkoušku ve svém oboru. Dnes pracuje jako OSVČ v oboru pohostinství v Plzni, kde také bydlí. Je rozvedený, bezdětný a též nestraník.

Odpovědi na otázky :

V posledních několika letech je Vaším profesním zájmem drogová problematika, jste příznivcem legalizace měkkých drog ?

Vzhledem k tomu, že v drogové problematice pracuji téměř celý svůj profesní život ( celkem asi 10 let ) si plně uvědomuji, že odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Existuje několik způsobů jak se drogy dělí do různých skupin dle jejich účinků, nebo podle způsobů jejich získávání, ale v celkovém obrazu dlouhodobého zneužívání dog je výsledek u všech drog včetně tzv. měkkých obdobný – zničené sociální vazby, fyzické a psychické obtíže jednotlivce, omezené jeho následné uplatnění na trhu práce, dlouhá a náročná léčba s nejistým výsledkem. Samotná legalizace měkkých drog tyto následky neřeší, jen snižuje práh dostupnosti, a proto z mého pohledu o ní ani neuvažuji. Na druhou stranu některými jedinci zastávaná tvrdá represe též nic neřeší, protože v naší společnosti je tradicí, že zakázané láká. Důležité je nalezení vyvážené cesty mezi oběma přístupy a tato cesta by měla být ještě specifikována na naše podmínky.

Co by jste jako poslanec v EU parlamentu chtěla vykonávat?

Zastávám názor, že člověk by se měl držet toho, co alespoň trochu umí a zná, tedy moje činnost v EU parlamentu by se týkala sociálně zdravotnické oblasti, kde bych mohla uplatnit svoje zkušenosti ze státního i nestátního zdravotnictví a státních i nestátních sociálních služeb. Pro poslance EU parlamentu je nereálné získávání finančních prostředků, ale moje práce by se týkala např. v poznávání a porovnávání jednotlivých sociálních programů a návrhů na jejich možné přenesení do našich podmínek, obdobně jak tomu bylo před několika lety v oblasti léčby drogově závislých v tzv. terapeutických komunitách.