Autor: Dan Drápal

Odpověď

panu Tomskému na jeho text v LN z 26. ledna 2008.

---

Vážený pane Tomský,

 

dovolte mi, abych se pár větami vyjádřil k Vašemu otevřenému dopisu z LN 26. 1. t. r., jímž reagujete na mou polemiku s panem Placákem.

V prvním odstavci píšete o tom, že jen „trpělivé, dlouhodobé osobní nasazení může něco málo učinit..." Mohu Vám ujistit, že mi mluvíte z duše.

Dovolte mi uvést zde dva delší citáty z mého rok starého článku o Romské otázce:

„Předpokladem řešení je, že Češi si uvědomí svůj podíl viny na žalostném stavu Romů. Pokud budou pouze poukazovat na jejich negativní jednání a postoje, k řešení se nepřiblížíme. Řešení totiž bude vyžadovat aktivní spolupráci obou stran."

...

„Jedním z prvních kroků, který by nás tolik nestál a který by přitom mohl mít dalekosáhlé pozitivní účinky, by bylo vyzdvihování romských hrdinů. Sami Romové potřebují vědět, že mají na koho být hrdí. Potřebují pozitivní vzory. A „šlechetní Romové" potřebují vědět, že najdou i u „bílých" uznání. „Bílí" potřebují opustit oblíbené klišé „ano, sem tam se vyskytne ‚hodný' cikán, ale to je výjimka, která potvrzuje pravidlo".

Zde by mohly velmi pozitivní úlohu sehrát sdělovací prostředky. Což tak, kdyby některý celostátní deník či některá televizní stanice zavedla rubriku „Rom měsíce", kde by každý měsíc popsala jednu romskou osobnost či rodinu, která jde příkladem ostatním?

Děti ve školách by se měly povinně učit základní fakta z romských dějin. Měly by se dovědět, jak se po staletí většinová společnost k Romům chovala. A měli by poznat alespoň několik výrazných romských osobností, které dosáhly něčeho pozitivního.

Dále: Je potřeba vytvořit nevelkou instituci - a dával bych přednost nějaké nadaci či občanskému sdružení než nějakému vládnímu úřadu - která by se zabývala sbíráním a vyhodnocováním materiálů o pozitivním řešení romských problémů, a to především v České republice, ale i v zahraničí. Proč jsou výsledky práce Kumara Vishnawathana v Ostravě tak pozitivní? Jaké jsou společenské důsledky působení slovenského romského apoštola Štefana Horna? Co se podařilo americkému misionáři Thomasovi Lilliendahlovi mezi Romy ve Vidnavě? Jaké jsou výhody a nevýhody řešení romské otázky v Prostějově, ve Valašském Meziříčí, ve Vsetíně? Jak zvolená strategie vypadá s odstupem roku, dvou let, pěti let?

Již jsem psal, že neexistuje jediné opatření, které by romskou otázku zásadně řešilo. Bude potřeba celá řada různých opatření. Ne každá věc, která se osvědčila na jednom místě, se osvědčí i jinde. Vždyť i mezi Romy je celá řada poměrně odlišných skupin! Žádný krok by neměl být činěn s přehnanými očekáváními; nicméně měli bychom mít odvahu zkoušet nové věci. Někdy jich budeme muset vyzkoušet několik, než najdeme tu pravou.

Naprosto nezbytné je přesvědčovat Romy, že vzdělání se vyplatí. Odsunout romské děti do zvláštních škol je sice jednoduché, ale dlouhodobě to problém prohlubuje. Je třeba zavádět nulté ročníky pro romské děti. V základních školách, kde je výrazná romská menšina, by měla být zavedena romština jako nepovinný předmět. Je třeba, aby do romských rodin docházeli dobrovolní i placení asistenti, kteří budou dětem pomáhat s učením. Je třeba najít klubovny pro romské děti, které nemohou psát úkoly doma. Je třeba zakládat romské skautské oddíly, a kde je to možné, podporovat i vznik oddílů smíšených.

Je třeba mobilizovat církve. Právě v církvích by se mohla najít celá řada dobrovolníků, kteří by třeba pomáhali romským rodinám s hospodařením.

Dále je možné pořádat letní tábory pro romské děti. Věřte nebo nevěřte - romské děti s nadšením přijímají, když jim někdo připraví nějaký program. A je to zážitek i pro vedoucí - zpravidla je nečekají unuděné pohledy, které je tak často možno zažít při práci s českými dětmi, které mají, nač si vzpomenou."

Tedy o tom, co píšete v prvním odstavci, mezi námi není sporu.

Nyní k druhému odstavci. Píšete, že Čunkovo vítězství v senátních volbách je důsledkem nemorálního populismu. Dovolte, abych se Vás otázal, na čem toto své tvrzení zakládáte. Máte na Vsetíně přátele? Četl jste nějaký hodnověrný průzkum, z nějž by vyplývalo, jaké motivy obyvatele Vsetína k hlasování pro Čunka vedly? Máte pravdu, že Jiří Čunek si skutečně „neuvědomil", že vyhrál volby díky populismu. Možná si to neuvědomil proto, že tomu tak jednoduše není.

Píšete, že stěhování Romů z ghetta do ghetta není žádným řešením. Částečně máte jistě pravdu. Kontejnerový dům na Poschle nepochybně není konečný stav, jaký bychom si přáli. Soudím ale, že bychom neměli směšovat dvě věci: Naši ideální představu o tom, jak by mělo vypadat finální romské otázky, a reálné možnosti vsetínského městského úřadu, potažmo starosty Jiřího Čunka, jak řešit konkrétní velmi kritickou situaci pavlačového domu, obývaného Romy. Jedním z důvodů, proč se Jiří Čunek k romské problematice vyjadřuje, je, že jako starosta okresního města poznal, jak jsou možnosti pozitivně zasáhnout velmi omezené. Kdyby ten dům spadl, kdyby tam došlo třeba k havárii, končící úmrtím, kdo by nesl odpovědnost? Ideálním řešením, k němuž bychom měli směřovat, je, aby každá romská rodina bydlela v hezkém rodinném domku se zahrádkou. Bezprostředně ale městské a obecní úřady musí řešit celou řadu problémů, aniž mají možnost se tomuto ideálnímu řešení nějak významně přiblížit.

Dále píšete, že pan Čunek je nedůvěryhodný (půl „mega českých" a křivý svědek). Mám obavy, že nejste zcela přesný. Pro mě pan Jiří Čunek není nedůvěryhodný. Pro mě je to člověk nařčený. Než učiním závěr, zda je či není nedůvěryhodný, musím si klást otázku, zda je nařčený právem či neprávem. A čím více zkoumám fakta „kauzy Čunek", tím více docházím k závěru, že neprávem. Použil jste pro pana Čunka opravdu ošklivé slovo. Mohu Vás jen ujistit, že kdybyste se, nedej Bože, dostal někdy Vy do situace, kdy byste byl neprávem obviněn a kdybyste měl všechna média proti sobě, najdete ve mně advokáta, který Vás bude hájit se stejnou horlivostí, jako hájím pana Čunka - za předpokladu, že bych zjistil podobné manipulace s fakty, řízené úniky informací z policie a podobné nepěknosti.

Píšete, že nejsme schopni se Jiřího Čunka zbavit. Nu, je docela dobře možné, že se KDU-ČSL Jiřího Čunka nakonec zbaví. To není otázka schopnosti či neschopnosti. Přinejmenším já se ho ale zbavit nechci. Připouštím, že „nezbavit se Čunka" může být politicky neprozíravé. Ale já nejsem jenom politik, jsem především člověk. Pro mě je Jiří Čunek nespravedlivě nařčený, médii nevybíravě osočovaný, a protože jsem se vždycky považoval za zastánce slabších (proto se, mimo jiné, již čtyřicet let zabývám romskou problematikou), nebudu se ho zříkat, když je mu těžko. Ostatně v Bibli je psáno i toto: „Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo" (Exodus 23,2). Kdybych byl přesvědčen, že Jiří Čunek vzal úplatek či obtěžoval paní Urbanovou, pokusím se být tím prvním, kdo ho vyzve k odstoupení.

S přáním všeho dobrého

 

26. ledna 2008

 

Dan Drápal

---