Autor: Martin Vadas

Od Strakovky dále - ke Svatému Václavu

Protivládní demonstrace pokračují. Převzato se souhlasem autora.

---

Ve středu 23. března 2005 před úřadem vlády proběhla poslední ze série demonstrací, jejichž účastníci požadovali demisi zdiskreditovaného premiéra Stanislava Grosse. Zahájil ji v létě 2004 Břetislav Rychlík kvůli jmenování mlátičky Přibyla šéfem Grossova úřadu vlády. Narychlo a bez ohlášení svolanou demonstraci navštívilo asi 300 - 400 občanů. Posléze dosáhli Přibylova odstoupení, ale se setrváním Stanislava Grosse ve Strakově akademii se odevzdaně smířili.

V protestech proti Grossovi v čele vlády pokračoval protestní hladovkou předseda spolku Šalamoun John Bok. Podpořili ho Ivan M. Jirous, Stanislav Penc a řada dalších občanů. Bok a Penc 1. září 2004 ke Strakově akademii na happening přivedli překrásné kozly - výstavní zvířata. Média měla hezké obrázky na jeden den, jen Grosse nic netrklo - natož kozli.

Předseda ČSSD i premiér vlády se z bilboardů dál upřímně smál na občany po celé republice a tiše vyčkával, až se na něj provalí další skandál - tentokrát s financováním jeho luxusního bytu na Barrandově, jež dodnes nedokázal věrohodně vysvětlit. Médiím se zviditelnily další smutné postavy éry Grossova vládnutí Simkanič,

Dušková, Rod (kteří, jak se ukázalo, se dlouho znali) a nakonec i předseda lidovců Kalousek. Trochu hvězdného světla dopadlo i na poslance Tlustého.

Veřejnost tak získala podezření, že nejen premiér Gross, ale i další vysoké postavy české politiky jsou aktivní součástí rozsáhlého korupčního prostředí v České republice, o kterém si povídá a píše celý svět. Přesto občané zůstávají apatičtí.

Mlžící premiér Gross logicky setrval na špici zájmu médií, neboť nic nevysvětlil a nedokázal ani včas odstoupit. Novináři MF Dnes, Respektu aj. žádali premiéra Grosse, aby odpověděl na jejich pochybnosti ohledně příjmů a výdajů premiérovy rodiny. Laskavé otázky kladli i někteří interpelující poslanci v poslanecké sněmovně parlamentu, poslanec Bratský i stylově zazpíval. Stanislav Gross se obrnil hroší kůží a zaplétal se dál a hlouběji do svých protichůdných a nevěrohodných výpovědí. P.R. vlivový web sociální demokracie působící pod značkou Britské listy, podobně jako Právo a další publicisté se snažili vnuknout svým čtenářům přesvědčení, že jde o zlovolnou a nespravedlivou kampaň médií vůči "úspěšnému mladému premiérovi".

Postupně se vynořily další skutečnosti o "počestném" podnikání premiérovy ženy Šárky ve spolupráci s jednou bordelmamá. Výsledkem bylo konstatování "V České republice se nedá podnikat!". Šlo o příspěvek rodiny Grossů k propagaci České republiky v zahraničí, který měl přilákat zahraniční kapitál, budovat důvěru zahraničních investorů a inspirovat i české investory k utápění peněz v tunelech České republiky, které vládne Stanislav Gross. V médiích se objevily informace, že bývalý ministr vnitra, dnešní premiér, si ustanovoval speciální policejní týmy podřízené přímo ministrovi. Politicky neorganizovaný občan Erik Matouš 13.1.2005 poslal trestní oznámení na pana Grosse, předmětem bylo chování zmíněného politika v "kauze Mlýn": Nic se nestalo.

Následovala periodická vlna demonstrací organizovaných podnikatelem Erikem Matoušem, který déle než měsíc, každý týden ve středu zval veřejnost před Úřad vlády České republiky a děkoval dvěma až třem stovkám návštěvníků protestu, že přišly, a ty zase děkovaly panu Matoušovi, že demonstraci svolal. Dvakrát na demonstraci vystoupil i bývalý kapitán BIS Vladimír Hučín, kterého "čisté ruce" sociálních demokratů, bývalých estébáků a komunistů rozestavených na významných pozicích v bezpečnostních složkách, Policii ČR a v justici dlouhá léta vláčejí po soudech severní Moravy. Pětkrát se protestující občané sešli, vyslechli písničky Zbyňka Horváta, Pepy Nose a Ali Weisové, zamávali transparenty, na které přispěl i MUDr. Martin Stránský, zapískali si na píšťalky, zamávali vlajkami, zavolali "Demisi!", ale domácí média si všimla jen prvních dvou demonstrací, postupně iniciativu hrstky občanů zcela ignorovala.

Členové vlády 16. března 2005 rozezlenému davu předvedli, jak umí koordinovaně nasedat do (přes mobilní telefony přivolaných) vyhřátých limuzín Dva kroky z právě včas otevřených dveří úřadu vlády, a už se schovali do opancéřovaných vozů. Rekordního času docílil ministr Mlynář. Otrlejší z nich ještě utrousili pár neuctivých poznámek reakcí na neuctivý pískot, kterým je demonstrující dav počastoval. Stanislav Gross zůstal ukrytý někde uvnitř ozbrojenci chráněného úřadu vlády, případně ani nenavštívil zasedání vlády. S demonstranty se ani jednou nepokusil promluvit, natož aby jim věrohodně vysvětlil původ svých nešikovně maskovaných příjmů.

23. března 2005 Erik Matouš předal převozníkovo veslo organizátora demonstrací ing. arch. Darkovi Dupalovi, který se účastnil předchozích demonstrací s mediálně vděčnou papírovou maskou lživého Grosse, na 23.3. připravil omalovánky s veselými i smutnými zvířátky pana Grosse, Grossicemi a Grochy, o které projevili zájem na místě přítomní vysocí důstojníci policie - snad pro rodinné potřeby. Arch. Dupal přednesl několik projevů, které přítomní odměnili vesměs potleskem. Je úspěšným architektem a znechuceným občanem. Jeho angažmá je rovněž nestranické, jde o projev zoufalství občana, reakci na situaci, kdy politické strany dobře placené daňovými poplatníky nejsou sto řešit neúnosné setrvávání Stanislava Grosse ve veřejné funkci. Gross s sebou táhne do bažin nejen sebe, svoji rodinu, ČSSD, která ho v jeho úsilí ještě sebevražedně utvrzuje, ale i ty strany, které mlčí, nebo se ozývají jen váhavě a nedostatečně. Je to snad ze strachu, aby se pozornost médií neupřela na ně samotné, na jejich případné kostlivce ve skříni?

Obrazem toho je postoj jednoho významného politika ODS, který organizátorům protestů odeslal podpůrnou zdravici, ale veřejně odmítá postavit se před vládu vedle ostatních občanů a požadovat odstoupení zdiskreditovaného premiéra. Prý se to neslučuje s jeho funkcí... Úplně nejtragičtější je však postoj US-DEU, pějící svou labutí píseň z bilboardů a předvádějící mrtvého brouka - občas vystřelí otrávený šíp vůči KDU-ČSL, či ODS, jen aby se přihřála ve světlech reflektorů a užívá si poslední minuty ve vládních a poslaneckých křeslech. V US-DEU pokorně čekají, až i jim Gross zapíská: Končíme, hotovo, odjezd! To je konec strany, která si kdysi dala mravnost na prapor, aby ji vyměnila za křesla.

Od 30. března 2005 se demonstrace stěhují na Václavské náměstí na 17. hodinu. Pořadatelé tak činí v naději, že "po práci" na křižovatku dvou linií metra přijde více lidí, že osloví i jiné občany, než se jim to zatím podařilo, mění organizátora a moderátora, představení bude snad pestřejší, interaktivnější a snad i zábavnější. Jak zareagují média je i jejich vizitkou. Zůstává otázka, co na to občané. Zda zůstanou sedět u piva ve vyhřátých hospodách i na jaře, kdy venku začíná svítit sluníčko. I po sérii mnoha demonstrací zůstává skutečností, že každý národ má takovou vládu jakou si zaslouží.

Můžeme se ptát, kde jsou mimoparlamentní strany, je zde vůbec nějaká zformovaná opozice? Zelení se za pomoci ministra Dostála perou o státem podporované Literární noviny. Liry, Cesty změny, Impulzy, KAN či KPV, Důchodce s jejich jistotami aj. - nevidět, neslyšet. Pravý blok si jistě postěžuje na pozdní probuzení. Co dělá akademická obec, kde jsou studenti a profesoři, spisovatelé z PENu, copak ta demoralizující situace je jim vážně jedno?

Jen KSČM a jejich odnože si mnou ruce - čím hůře, tím lépe!

Další osud Grosse a jeho vlády není v rukou sněmujících sociálních demokratů, je v rukou pohodlných občanů, kterým až doposud bylo jedno, že v čele vlády mají nejvíce zdiskreditovaného politika v Evropě. Navzdory tomu koruna i ekonomika rostou. Jak dlouho to ještě může trvat? Premiérův post leží na ulici. Je Stanislav Gross opravdu jediný, kdo v dnešní České republice chce vládnout?

Ještě štěstí, že ta ČTK referuje alespoň z Kyrgyzstanu: "Asi 500 stoupenců opozice požadujících odchod autoritářského prezidenta Askara Akajeva dnes vniklo do hlavní vládní a prezidentské budovy v kyrgyzské metropoli Biškeku."

 

Požehnané Velikonoce.

 

březen 2005

 

 

Martin Vadas

---