PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany (pokud takové stanovisko existuje)

01.07.2006

Autor: Alexandr Tomský

O smyslu života

Kde hledat štěstí?


Když jsem začínal svá filosofická studia, dostal jsem na otázku, co to je filosofie, jednoduchou odpověď: je to pokus vysvětlit z lidské přirozenosti kdo jsme, kam jdeme, a jaký to má všechno smysl. Po mnoha letech studia (a také životních zkušeností) jsem dospěl k názoru, že si na té záhadě, jakou je lidský život, většina  filosofů, velkým Aristotélem počínaje, vylámali zuby. A to z jednoduchého důvodu. Smysl života totiž není obecný, kolektivní, není stejný pro každého, každý, pokud o něm vůbec přemýšlí, ho může chápat jinak. Avšak filosofie se právě zabývá jen tím, co platí všeobecně!

Kdo z nás nepotkal někdy někoho, kdo se, jak se říká, smrtelně nudí, chodí jako tělo bez duše, čili bloumá bez cíle, nic ho už nebaví. A nepomůžou žádné rady, ani dobrý přítel, snad jenom, jak zpívá Jiří Suchý, ten vlak však stále nejel, koleje tlačily, a tak jsem šel radši do kina. Smysl života je totiž věc ryze soukromá, individuální a představa kina vytvořila cíl. Cíl malý a subjektivní, docela však stačil odvrátit od sebevraždy. Filosofové však chtěli cíl velký, konečný, takový, jenž platí pro celé lidstvo. Jinými slovy chtěli vědět jestli smrtí život končí anebo nekončí a z tohoto konečného cíle odvodit smysl zde na zemi.

Většina lidstva i většina filosofů se domnívá, že smrtí lidský život nekončí. Většina Čechů, Moravany musíme pro tentokrát z počtu vyřadit, se však domnívá, že je tomu naopak. Ať je tomu však jak chce, není pravda, že bez cíle na onom světě pozbývá lidský život smyslu, přestože to náboženští myslitelé často tvrdí. Nejslavnější větu, jedinou, kterou si ještě pamatuju hebrejsky, napsal biblický žalmista: Havel, havelim - akol havel! Marnost nad marnost a vše je marnost. Tenhleten „havelismus" vychází z této logiky: lidský život, aby byl smysluplný, musí mít vždy cíl, a končí-li vše nadobro smrtí, nic nemá smysl. Je to zjevná nepravda. Vždyť se člověk může radostně vyhřívat na sluníčku jak kočka a nemít žádný cíl, prostě si užívat chvíle. Samozřejmě, že takové blažené a v podstatě fyzické okamžiky k naplnění života většině lidí nestačí. Potřebují víc! Člověk je někdy víc než kočka. Řecký filosof Epikuros by přidal k radě - užívej chvíle, ještě pokud možno - v kruhu přátel. Člověk je totiž nejen individuální, ale i pospolitá bytost. Užívat si a v kruhu přátel je krásné - máme na to pěkný český termín havaj - ale ani to vždycky nestačí. Znal jsem pár znuděných a přitom velmi bohatých lidí, kteří si už dávno neužívali. Chyběl jim cíl, cíl totiž tak snadno nenudí, neomrzí. Na rozdíl od české představy „pohody" je v něm ukryta tvůrčí aktivita, ať už jde o fotografování, sbírání známek nebo malování, modelování či výchovu dětí. Proto je na světě tolik špatných umělců i špatných rodičů. Moc jim to sice nejde, ale blaženě tvoří, a my to pak někdy odskáčeme, když nám své výtvory vnucují. Z filosofického hlediska smyslu života je to však v pořádku - člověk má mít tvořivé cíle (nejlépe hned několik) a vzal ďas, jestli dosahuje ve své činnosti dokonalosti. Z hlediska jeho existence je to zcela podružné.

Vidíme tedy, že člověk, aby byl spokojen, potřebuje dvě věci. Umět se radovat a žasnout jako malé děti, a to i z malých věcí, umět užívat chvíle, umět najít přátele a mít řadu menších, tedy přiměřených a dosažitelných cílů - všechny velké cíle jsou většinou velmi nebezpečné, buď tím, že jsou nedosažitelné nebo proto, že pohltí všechny krásy života, a mohou dokonce vést k fanatismu. Znáte ten vtip jak dosáhnout štěstí v manželství ? Najít si ženu, která umí být šťastná.

A přece, nepokojné je srdce lidské, jak praví básník. Některým lidem je tohle všechno málo. Hledají, tak jako filosofové, onen ještě vyšší smysl života než je život sám. Mám pocit, že tady dochází k onomu omylu filosofů. Jde přece o smysl života jen v podružném slova smyslu. Lidé hledají štěstí: v moci, slávě, bohatství, ale třeba i v lásce a manželství. Marně. Absolutní štěstí není zde na zemi dosažitelné a kazisvět, jenž se dívá na svět z vrcholu absolutna, ničí sebe i nás. Je-li touha po štěstí lidskému rodu dána - a štěstí nikoli, máme dvě možnosti. Buď se s tím smířit nebo uznat, že tato touha má pouze náboženské vysvětlení, a pak hledat víru.

 

Alexander Tomský