Autor: Libor Brom

Komunistická rakovina

Komunismus je zhoubná choroba, která zůstává nevyléčena.

---

Papež se omluvil za dávné křižácké války. Clinton se omluvil za dávný africký obchod s otroky. Kvaśniewski se omluvil za polský masakr Židů před šedesáti lety. Ale Putin se neomluvil za nic, ba ani necekl o komunistických zvěrstvech, které ničily, mučily a zabíjely stamiliony po více než sedmdesát let.

Právě naopak! Soudruh Putin nedávno oslavil 10. výročí Ruské federální bezpečnostní služby (nástupkyně sovětské KGB, které on sloužil celý svůj dospělý život za sovětského režimu), vzpomínal "nejživější stránky dějin ruských zvláštních služeb" a nakonec prohlásil, že Rusové "mají být bez studu hrdí na jejich minulost, hrdí na jejich statečné muže a na jejich velké činy".

Brzy poté Putinova Ruská federální bezpečnostní služby vydala svůj kalendář pro rok 2002, ve kterém na hlavní fotografii je náměstí Dzeržinského ještě se sochou tohoto hrůzného leninského vraha a otce sovětské tajné policie.

A nejen to! Soudruh Putin navštívil severní ruské město Solovky, sídlo ctihodného pravoslavného kláštera, které komunisté navždy zneuctili zřízením svého prvního gulagu. Putin tam pronesl řeč, ve které, pravda, pochválil bohaté dějiny pravoslavné církve, ale neřekl ani jediného slova o tom, co v tom městě komunisté napáchali, natož aby se zmínil o politických vězních, které tam komunisté umučili.

A navíc - při jiné příležitosti - Putin ukončil problém s tím, zda Leninova mrtvola by neměla být konečně odstraněna ze svého čestného místa na Rudém náměstí. Kdyby se tak stalo, varoval Putin, říkalo by to Rusům, že "uctívali špatné hodnoty".

Ještě jednou: stávající ruští vůdcové nemají ani tu nejmenší omluvu za strašlivou ruskou minulost. "Postkomunistická ruská vláda, jejíž řady zahrnují mnohé bývalé komunisty, je přímým potomkem sovětského režimu, kterému se po 70 letech utiskování podařilo lehce, bez trestu, vyváznout. Nemá žádného pocitu zodpovědnosti vůči obětem komunistické éry, která trvala šestkrát déle než teror nacistický," uzavírají Garry Kasparov a Therese Raphael v článku "Když rudý není mrtvý" (When Red Is Not Dead, National Review, 8. duben 2002).

Nejblíže k narovnání s minulostí v Rusku se prý dostala rehabilitační komise, založená ještě před koncem sovětské vlády, která "rehabilitovala" 4,5 milionů lidí. Ale sám Alexandr Jakovlev ve vedení této komise je pesimistický o jejím účinku a v březnu 2002 řekl The Times of London toto: "Oficiální dějiny nadále pamatují Stalina jako velkého vojevůdce, který porazil Hitlera. Nikdo nechce vidět tu skutečnost že (Stalin) zabil 30 milionů vlastních lidí, jejichž většina zmizela beze stopy. Nikdo se neomluvil za to, co bylo spácháno a většině lidí, jak se zdá, ani na tom nezáleží, zda se s touto kapitolou našich dějin vypořádáme."

Jinými slovy: komunismus je zhoubná choroba, která zůstává nevyléčena. Když minulé zločiny nejsou trestány a jejich pachatelé či spolupachatelé zůstávají ve vedoucích pozicích, lidé si dělají závěr, že lhát, krást a páchat velkozločiny se nakonec vyplácí. Když národ vidí i na neúplných seznamech spolupracovníků a agentů komunistické tajné policie kdekoho, nevěří nikomu. Když člověk ztrácí víru v člověka, je ztracen.

Ano, jen návrat k Bohu jej může spasit.

 

Prof. Dr. Ing. Libor Brom (USA), v Svobodné noviny, červen 2002

---