PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany (pokud takové stanovisko existuje)

06.04.2004

Autor: D. Drápal

K slovenským prezidentským volbám

"Jako národy si můžeme říci: Máme prezidenta, jakého jsme chtěli."


Na rozdíl od Česka se na Slovensku volí prezident v přímé volbě. Neznáme ještě výsledky druhého kola, nicméně z hlediska člověka, jemuž jde o pravdu a čest, se dá říci, že Slovákům zůstává už jen volba menšího zla. Které to zlo je menší, si netroufám odhadnout. Ivan Gašparovič tak dlouho podporoval Vladimíra Mečiara, že si těžko dovedu představit, že by byl z podstatně jiného těsta.

Mezi slovenskými a českými volbami byl z hlediska etiky jeden podstatný rozdíl, a ve výsledku bude jedna podstatná podobnost. Český parlament třikrát po sobě odmítl velmi kvalitního kandidáta, aby nakonec zvolil Václava Klause, který se stal prezidentem díky podpoře komunistů a díky zradě některých sociálně demokratických poslanců. Nicméně protikandidáty měl velezajímavé, a zvláště v posledním kole, kdy proti Václavu Klausovi stál Jan Sokol, musel protitábor zmobilizovat veškerý arsenál pomluv nejhrubšího zrna - mám na mysli především osočování z nadbíhání Němcům a z klerikalismu. (Máloco bylo Janu Sokolovi po celý jeho život vzdálenější než toto.)

V čem je tedy ten rozdíl? Zatímco čeští protikandidáti byli skutečné osobnosti, jejichž případné zvolení by mohlo českou politickou scénu výrazně obohatit a výrazně posílit vliv čestných a slušných lidí, všichni čtyři významní slovenští kandidáti mohli těžko v čestných a slušných lidech vzbuzovat nějaké nadšení.

A v čem je ta podobnost? Jako národy si můžeme říci: Máme prezidenta, jakého jsme chtěli. V obou státech je demokratické zřízení, a ač se v detailech liší, podstata je velmi podobná. Nic na tom nemění ani fakt, že na Slovensku byla již zavedena přímá volba prezidenta. O tom, zda bude zavedena i v Česku, nerozhodnou ani tak preference veřejného mínění, jako spíše momentální politická konstelace a úvahy špiček předních politických stran nedlouho před příštími českými prezidentskými volbami. ODS nám v této otázce své veletoče již stačila předvést a pokud se v příštích parlamentních volbách neobjeví na scéně nějaká nová politická síla - ku příkladu Evropští demokraté - můžeme těžko předpokládat, že se současné parlamentní politické strany budou chovat nějak výrazně odlišně. S Klausem jsou Češi spokojeni takřka všeobecně; ať už na Slovensku zvítězí Mečiar, nebo Gašparovič, ani jednomu se asi nepodaří to, co Václavu Klausovi. Charisma (svého druhu) sice Mečiar má, ne však zdrženlivost, kterou Václav Klaus umí projevit, když chce něčeho opravdu dosáhnout.

Aby bylo jasno: nebyl jsem nějakým obdivovatelem Václava Havla. Názorově bychom se patrně shodli na máločem. Nicméně mu nemohu upřít, že nebyl ani trochu populista, že se pro svou věc dokázal nasadit, a proto hrál jaksi jinou ligu než naprostá většina jiných prezidentů současné Evropy. Podobně jako v případě knížete Václava či T. G. Masaryka šlo o osobnost, kterou dokázali za jejich života ocenit spíše v cizině než doma. Jak se zdá, v národech, které nemají jasno, za jaké hodnoty by chtěly umírat, se takové osobnosti nestávají prezidenty ani v přímých, ani v parlamentních volbách...

 

Dan Drápal