Autor: Alexandr Tomský

Fackovací zákon nemá smysl

Dítě trpí pocitem křivdy, je-li trest nespravedlivý, netrpí, je-li trest přiměřený... Se souhlasem převzato z Lidových novin.

Dovídám se z tisku, že se konečně chystá návrh zákona, který zakazuje fyzické tresty ve škole i v rodině. Na první pohled to vypadá slibně, protože se do povědomí lidí uloží zásada, že týrání dětí je nemorální. Navíc bude trestné. Již od dob Justiniánova kodexu víme, že každý zákon má dvě funkce: výchovnou - učí, co je nemorální, a trestající. Na štíru je ale návrh zákona s oběma těmito funkcemi. Týrání dětí je tragickou součástí lidské existence. Stát, z povahy své funkce, zasahuje ale většinou pozdě. Ročně totiž umírá několik desítek nešťastných, bezbranných dětí a tisíce jsou poškozeny na celý život. Prevence je nesmírně obtížná. Krutost má mnoho podob a jen jednou, a zdaleka ne tou nejhorší, je fyzické násilí. Jedna facka v jisté situaci spraví mnohé. Její absolutní zákaz nadělá víc škody než užitku.

Proč způsobí zákon více škody než užitku? Protože facku nutně nahradí trest psychický. Ten je nedokonalý, a navíc zanechává dlouhodobé negativní následky. V tom vězí problém. Zákon by musel rozlišit, kdy je fyzický trest namístě a kdy nikoli. A protože takového rozlišení schopen není, zakáže fyzické tresty jako takové. Já bych se přimlouval za fyzické tresty i u dospělých, a to proto, že se jich lidé tolik bojí. Hranice mezi přiměřeným a nepřiměřeným trestem je nepřesná, leč naprosto jasná. Zákon nás nejen nenaučí morálnímu jednání, ale svede nás na scestí. Tvrdí, že každý šťouchanec je nemorální. Dítě ale trpí pocitem křivdy, je-li trest nespravedlivý, netrpí, je-li trest přiměřený. S absolutním zákazem fyzických trestů přibude zločinců-rodičů a dětí-udavačů. Už se tak děje v Evropě a linky násilí si s tím nevědí rady. O skutečně týraných nebudeme vědět o nic více než dnes. Zákon, který se plete do citlivých vztahů mezi rodiči a dětmi, v nich jen nadělá paseku. „Fackovat" kruté rodiče stejně nedokáže. Jak je možné trestat za něco, o čem vypovídají děti, a ne modřiny? Zákon však jistě bude trestat učitele a vychovatele. Obávám se, že zrovna ty nejlepší. Zlo v moderní době má čím dál více podobu psychickou. S tou si ale naši sociální inženýři rady nevědí, a proto míří na viditelné podoby zla, jež zakazují. Je to legislativní smršť. A nejen u nás. V Anglii bylo vloni uzákoněno více zákazů než za celé 19. století! Žijeme ve svobodné, demokratické společnosti, a přesto máme někdy pocit, jako by bylo vše špatně - vidíme násilí, bezuzdnost a vulgaritu i tam, kde dříve nebyly. Někdy podezírám zákonodárce, že chtějí uzákonit dobro. S lidskými povinnostmi si však neumějí poradit, protože vyvěrají z tradice, a rozšiřují práva. Na děti, na zvířata, na všechno. Domnívám se, že je to cesta do soudních pekel.

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.