PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany (pokud takové stanovisko existuje)

02.12.2002

Autor: Jan Friedlaender

Český hologram


Proto se neptejte, moji američtí krajané, co může vaše země udělat pro vás. Ptejte se, co můžete udělat vy pro svou zemi.

J. F. Kennedy

 

Absolvovali jsme několikeré volby do zastupitelských sborů a máme málo důvodů ke spokojenosti. Žádný demokraticky smýšlející občan nemůže mít radost z nízké volební účasti a ze značného vzestupu strany navazující svým jménem a svými idejemi na stranu, která byla po čtyři desetiletí subjektem totalitní diktatury. Nutně si klademe otázku, zda lze tento trend zvrátit a navíc ještě nevyvolat při tom vedlejší účinky, které by rovněž mohly být zemi osudné.

Situace v politicky nestabilních zemích, jakými jsou všechny nově vzniklé demokracie, se podobá hologramu, jakého dnes používají úřady řady zemí k ochraně svých dokumentů a bankovek. Vyznačuje se tím, že z každého pohledu je vidět úplně něco jiného. Pohledy na realitu země poskytují velice rozdílné obrazy: od radostných až povznášejících přes rozporné až k takovým, které způsobují hluboké znechucení každému slušnému člověku.

Každý z těchto pohledů představuje pravdu o části reality dané země a teprve jejich souhrn podává pravdivou výpověď o celku. Pokud hodnotíme celkovou realitu pouze podle kteréhokoli z dílčích pohledů, produkujeme nepravdu čili lžeme, ať již druhým, či sobě samým. Mimořádné oblibě se u nás těší zejména lež černá. Tu u nás není třeba opakovat stokrát, jak doporučoval jeden německý komunista, později nacista. Říkat, že celá naše politika je podvod těch nahoře, to stačí tak dvakrát, nanejvýš třikrát. Princip kolektivní viny je špatný vždy a všude, protože kolektivní křivdou se v mnohých souvislostech zakládá na revanš a přivádí tak do neštěstí celý řetěz generací. Princip nevinnosti mas pak je ve flagrantním rozporu se skutečností. Kdo o tom pochybuje, nechť si připomene senátní volby na Znojemsku, kde voliči manifestačně přibouchli dveře před policisty a státními zástupci stíhajícími jednoho z kandidátů.

Šiřitelé černé lži se navíc nespokojují s univerzalizací svých pozorování, jež jsou sama o sobě pravdivá, ale svou interpretací vytvářejí další zavádějící nepravdy. Splácíme nyní půl bilionu korun, které chybí v bankách. Až na čestné výjimky však nikdo neřekne, že převážná většina této sumy nebyla ukradena, nýbrž ztracena ve ztrátových podnicích privatizovaných tzv. českou cestou jako rodinné stříbro. Kapitalismus bez kapitálu však budovat nelze. Byl to především zhoubný nacionalismus, o němž bude ještě řeč, kdo nás oloupil o naše peníze. A dále: po dlouhých desetiletích, kdy vývoj byl vždy narýsován usnesením posledního sjezdu vládnoucí strany, se těšíme konečně životu pod svobodně zvolenou vládou, která však, tak jako téměř všude, kde není britský většinový jednokolový volební systém, je tak či onak vládou kompromisu, o všem je třeba jednat a vyjednávat vzájemné ústupky, anglicky trade-off, česky kuhhandly. Tyto nezbytnosti nelze zahrnovat do kategorie politických nešvarů, kterých je ovšem i tak mnohem více, než by bylo zdrávo.

Protože zde tuším možnou dezinterpretaci mých slov, rád bych vysvětlil, že jsem rád, že britský systém nemáme. Ten je totiž bezrizikový jen v zemi s vysokou úrovní politické kultury, jakou v žádném případě nejsme. Jako poddaný J. V. britské královny bych měl jistotu, že ačkoli vládnoucí strana vládne všemu, určitě nejpozději v řádném termínu vypíše volby a dá svou moc k dispozici. Touto jistotou bych u nás netrpěl, a proto dávám přednost životu s handly a přál bych si jen, aby byly poctivé.

Je ovšem pravda, že někdy jsou naše negativní zážitky natolik děsivé, že na určitou dobu ovládnou celý náš obzor a dovedou nás k výrokům, kterých bychom se za normálních okolností nedopustili. Přihodilo se to i mně v Dk-Dialogu, stalo se to i člověku, jehož si u nás vážím nejvíce, presidentu Havlovi, kdysi v Rudolfinu. Rozčilení však není program.

Je-li pak černá lež navíc šířena vlivnými médii, má všechny šance ovládnout většinu obyvatel a neblahý vývoj úspěšně dovršit. Tou druhou a veskrze dobrou součástí naší reality totiž je, že jsme málokdy v historii měli tak výborné podmínky pro to, abychom mohli proti temným stránkám naší reality bojovat. O to totiž jde: tyto stránky, kromě toho, že nesmějí být univerzalizovány, nesmějí být ani popírány, nýbrž musí být potírány. Nástrojem k tomu není nic jiného než soubor základních práv a svobod a cesta k celkovému zlepšení reality vede přes masivní využívání tohoto nástroje, nikoli přes volební absenci nebo volbu stran, které by nám jej vzaly. A uživatelem se musí stát občanská společnost. Je hrubým omylem tvrdit, že zastupitelská demokracie dává občanovi pouze možnost jednou za x let volit své zastupitele. Občané u nás mají všechna práva k vytváření nejen politických stran a hnutí, ale i sdružení neusilujících o politickou moc, ale schopných dát existující moci na libovolné úrovni najevo, že nemůže počítat s obnovou svého mandátu, pokud nevyvine dostatečné úsilí pro vybudování právního státu a vlády práva. To je obrovská moc občanské společnosti v demokratickém státě, musí však existovat dostatek občanů, kteří se jí chopí. A musí být připraveni i k vytváření nových politických stran, pokud dojdou k názoru, že žádná z existujících neskýtá záruku nápravy. Neuškodí ani přečíst si znovu Dva tisíce slov, jsou použitelná i po zániku totality: k otázkám, k nimž se nikdo nechce znát vytvářejme výbory... Jak dává tušit případ jednoho důstojníka tajné služby, ukončil VONS svou činnost předčasně. A vedle něj by, s mnohem rozsáhlejší agendou, měl existovat VPNN, totiž Výbor pro potrestání nespravedlivě nestíhaných! Život v demokracii skýtá maximální záruku svobod, práv, absence útlaku ze strany státu a snad i největší šanci na slušnou životní úroveň, ale klade na občana vyšší nároky, než kterýkoli jiný systém. Zvolení zastupitelé a jimi jmenovaní úředníci jsou našimi zaměstnanci; pamatujme ovšem, že zaměstnanci, nad nimiž zaměstnavatel nevykonává dohled, pracují dobře a poctivě jen ve špatných románech.

Rád bych na tomto místě připomněl naši televizní krizi, jež vypukla před dvěma lety. Mobilizace občanské společnosti přinesla podstatné zpomalení procesu likvidace veřejnoprávní televize jakožto nestranného a inteligentního informačního média. Víc nedokázala, protože protestujících nebylo dost a časem ochabli. Dnes dochází k pozvolné výměně pracovníků a její druhý program, který patřil k nejlepším TV programům Evropy, je dnes stále více orientován na jakési kopání či plácání do míče nebo postrkování puku, kdykoli k němu někde na zeměkouli dojde.

Promiňte mi zde jednu osobní poznámku. Nejen systém zastupitelské demokracie, ale i já osobně jsme byli na těchto stránkách nedávno obviněni ze snahy mít občana pouze na jedno, tj. volební použití. Tohle obvinění by mělo být přičleněno k černým stránkám naší reality, protože jeho autor dobře ví o mém vztahu k občanské společnosti a o mém angažování se v televizní věci. A také o mém nelaskavém vztahu k těm našim politickým kruhům, které skutečně o angažovaného občana nestojí a kterým by se právě k pacifikaci občanů televize nesmírně hodila. Ale ani tato moje slova nesmějí být chápána univerzálně: jeho poslední text dokazuje, že je schopen se obejít i bez těchto nepěkných metod.

K samotným volebním výsledkům pak ještě dodejme, že jde do značné míry o obnovu jakési naší neblahé tradice. Pokusíme-li se o přepočítání předválečných volebních výsledků na hlasy etnicky „čisté" české společnosti, která je srovnatelná s dnešní, tj. odečteme-li hlasy pro strany, které se deklarovaly jako strany národnostních menšin, neobdržíme např. u KSČ podstatně menší podíl, než jaký má dnes její nástupkyně. Dále zjistíme, že v zemi prakticky neexistovala demokratická pravice: většina pravicových stran byla alespoň zčásti poznamenána fašismem, nacionalismem a rasismem. Takže prakticky celé české politické spektrum bylo zatíženo ideologií socialistického rovnostářství (k němuž pro některé vedla cesta přes kroucení krků odpůrcům) nebo nacionalismu, případně obojího. Teprve v roce 1989 se objevily zárodky subjektů poctivě konzervativně liberálních, těmito ideologiemi nezatížených. Nebyly však vybaveny dostatečně vytrvalými a kvalitními lidmi, takže zahájily náš právě uplynulý volební semestr s velmi hubenými volebními výsledky a v jeho dalším průběhu prakticky vymizely.

Situace je tedy otevřená. Naše realita je rozporná. Každý má možnost se rozhodnout, zda chce svou každodenní mravenčí prací bojovat proti temným stránkám naší reality, nebo se vrátit do otroctví. V referendu o našem vstupu do Evropské unie bude mít výbornou možnost sdelit, pro kterou variantu se rozhodl.

 

Jan Friedlaender

Dk - DIALOG, ročník XII, číslo 9-10 ze dne 2.12.2002, str. 1 - 3, vydává Demokratický klub (www.volny.cz/dklub)