PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany (pokud takové stanovisko existuje)

18.12.2003

Autor: Vlastimil Podracký

Boj proti diskriminaci

Reakce ing. Vlastimila Podrackého na text dr. Jocha "Svoboda = soukromá diskriminace" s poznámkou J. Kubalčíka.


Se zájmem jsem si přečetl oba články, pana Jařaba a pana Jocha. Reakce pana Jocha je mi sympatická, protože jsem konzervativec a svoboda je jistě na prvním místě. V podstatě s ním souhlasím, pouze bych si dovolil jednu připomínku: Svoboda je samozřejmě v protikladu s rovností, nicméně jsou jisté ústupky rovnosti, které se staly již dávno součástí základních právních dokumentů (např. americké ústavy). Je to rovnost příležitostí a rovnost před zákonem. Pan Jařab vede do krajnosti svoji představu rovnosti a jistě se dostává do protikladu s konzervativním myšlením.

Na druhé straně pan Joch zapomněl na rovnost příležitostí, která vztažena k individuu se projevuje jako svoboda volby. Svoji představu jsem vyjádřil ve své knize Občanská obroda. Tato svoboda se týká relevantních lidských skupin. Lze tedy odmítnout zaměstnání člověku protože nemá potřebné vzdělání nebo zdravotní stav, ale ne proto, že je žena nebo má černou pleť. Proto také není možné, aby existoval čistě rómský podnik, ani čistě dívčí škola. Je to prostě proto, že jsou ženy, které klidně nahradí muže i třeba v těžkých manuelních pracích a taktéž i chlapci, kteří se rádi realizují v ženských pracích. Nelze jim upírat příležitost i když je jich menšina. Pokud se týká homosexuálů, myslím, že konzervativec nikdy nebude lidi rozlišovat podle sexuální orientace, prostě proto, že sex je intimní záležitost jednotlivce a ostatním lidem do toho nic není, v podstatě by nikdo neměl ani o nějaké sexuální orientaci toho nebo onoho člověka nic vědět. Také na veřejnosti by se nemělo o tom nijak hovořit, tak jako ostatně o jakýchkoliv jiných sexuálních otázkách.

Jinak je to samozřejmě s kluby. Pokud vznikne mužský klub, v souladu se svobodou příležitostí může vzniknout i ženský. Podobně i kluby s názorovou orientací. Těžko si lze představit, že by do politické strany mohl kdokoliv vstoupit i když má třeba názory rozdílné se stanovami této strany a vyloučení by bral jako diskriminaci. Taktéž i do jakéhokoliv jiného spolku. Zato má možnost založit spolek s lidmi stejného zaměření. Zde není rovnost příležitostí narušena.

Věci proto berme se zdravým rozumem. Měřítkem by nám měly být konzervativní hodnoty a ty si musíme poněkud ujasnit. Jak vidět názory se pohybují ve velmi širokém rozmezí a mohou se dostávat i do nesouladu se zdravým rozumem a omezovat svobodu na jedné straně nebo na základě jakési přehnané představy o svobodě obhajovat skutečnou diskriminaci. S tím se ovšem nelze ztotožnit.

Doufám, že mi dá pan Joch příležitost polemizovat tímto textem i na stránkách Občanského institutu, jinak bych jej mohl obvinit asi stejně, jako on obvinil pana Jařaba, že s ním nechce polemizovat, protože nemá argumenty.

 

Vlastimil Podracký,

Olomouc

 

Krátká reakce:

 

Domnívám se, že dr. Joch jistě nehodlá upírat jakékoli příležitosti libovolným menšinám. Rovnost příležitostí nesporuje. Obávám se však, že V. Podracký má jistě pravdu, pokud by hovořil o státní sféře, ale do mé soukromé firmy mám právo vzít (nebo nevzít) koho uznám za vhodné - je to má svoboda s kým uzavřu smlouvu, podobně jako je má věc, koho vpustím do svého domu (klíče dávám či půjčuji specifické skupině lidí - říkám jim „příbuzní" - ostatní jsou v této věci mnou diskriminování...). Podobně mám právo určit, zda můj podnik bude vyrábět motory, a když, tak pouze čtyřtaktní, protože předpokládám, že o ně bude zájem... a když se rozhodnu podnikat v oblasti vzdělávání, pak stejně tak mohu předpokládat, že chybí dívčí škola a nevidím nic špatného v tom takovou soukromou školu otevřít. Nebráním tím ženám ani mužům realizovat se v jakékoli činnosti, jen se rozhoduji co budu dělat já a s kým (Ježíš, který se zanedlouho narodí, si např. vybral 12 apoštolů - samé muže, což ovšem neznamená, že snad muže miluje více než ženy...). Mám také právo svůj podnik prostě zavřít (čili v důsledku toho nezaměstnat nikoho a nevyrábět nic či nikoho nevzdělat). Své motivy, proč jsem uzavřel smlouvu s tím a ne s jiným zaměstnancem, nemusím dokonce nikomu sdělovat. Je třeba přece vzít v potaz, že mé podnikání je mým svobodným rozhodnutím a je na mně, abych zvážil, s kým chci a s kým nechci spolupracovat. A jestli mám nějaké předsudky, jsou jen mé a mám právo je uplatňovat, resp. nikdo, tím méně stát, nemá právo se snažit mé předsudky vykořenit nebo zakázat mi řídit se jimi (v mé vlastní firmě... kdybych byl státním úředníkem, bylo by to částečně na místě...), protože stát nepozná, které z mých předsudků jsou dobré a které špatné:a my konzervativci přece věříme, že většina předsudků - coby sdílená zkušenost generací - statisticky funguje a připravit se o ně by znamenalo zahodit mnoho poznání.

 

18. prosince 2003

Jan Kubalčík