PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

06.11.2001
Kategorie: Zemědělství

Autor: Jaromír Morávek

Zákony o půdě a transformaci flagrantně zneužity

Stokrát opakovaná pravda zůstává pravdou...


Na počátku v posametové euforie byla evidentní snaha reformistů uspokojit národ alespoň nějakým odškodněním, kterému se začalo vznešeně říkat náprava některých majetkových křivd. Bylo tehdy jasné, že k nějaké zákonné úpravě ohledně ukradených majetků v dobách lidově demokratického zřízení a za socialismu musí dojít. O to, do jaké míry se tak stane, se rozpoutal boj, kterého výsledkem byly chatrné právní nástroje, podle nichž poškozeným vzniklo právo na majetek v zemědělských družstvech a u státních statků, ale jen omezeně.

Právo rozhodovat o oprávněnosti nároků a o příslušném vydávání dal však zákon povinným družstvům a státním statkům, tedy nástupnickým organizacím po těch, které se krvavé kolektivizační loupeže aktivně zúčastnily. Řada aktivistů násilné kolektivizace při formálním pádu socialismu měla stále vysoké postavení ve vedení zemědělských podniků a jejich odborových organizacích, a řada jich infiltrovala nové politické struktury.

Netrvalo dlouho, a řada právníků na popud Svazu zemědělských družstev a společností začala zkoumat využitelnost zákonů o půdě a o transformaci družstev tak, aby podle nich nemuselo být plněno vůbec, nebo jen omezeně, a jak převést lukrativní majetek do soukromých společností, založených převážně vybranými členy představenstva. Vznikly také specializované skupiny právníků, jejichž doslova zlatým dolem se staly převody majetku oprávněných osob na společnosti založené mimo družstva za účelem jednak nabýt lehce vybranou a vhodnou majetkovou strukturu k vlastnímu soukromému podnikání, jednak uvést povinné družstvo do úpadku a tím se zbavit těch, kteří s postupem novodobých kolektivizátorů nesouhlasí, resp. jim nechtějí postoupit svůj majetek.

Po vytěžení nejcennějšího majetku z družstev, jsou tato zcela plánovitě uváděna do likvidace a konkurzů. Tím mělo být zabráněno obnově soukromého vlastnictví a svobodnému podnikání na venkově. Podařilo se někde téměř dokonale zabránit tomu, aby vlastníci zemědělského a lesního majetku začali vykonávat vlastnická práva. Ve skutečnosti se udržely v zemědělském a lesním podnikání stejné formy hospodaření jako za socialismu, a tyto v současnosti nevybíravým způsobem, za pomocí protekcionismu a státního úplatkářství, likvidují ani se nenadechnuvší selský a malorolnický střední stav.

Nájemní vztah k půdě umožňuje další devastaci krajiny, její degradaci a většina nájemců se vší zarputilostí trvá na udržení užívacích práv, která si v denní praxi stále více povyšují nad práva vlastnická. K tomu jim nepomáhá Bůh, ale státní byrokracie, kterou již leckde lze nazvat po právu kleptokracií. Společně okrádají nezákonnými formami vlastníka o nezadatelná práva, která jsou pak přisuzována opět těm, kdo na půdě pracují za masivní státní podpory.

A nakonec se koná na oko pohřeb socialistického zemědělského družstevnictví. Konkurzním pohřbem nevstanou však samostatní, svobodní a nezávislí sedláci a rolníci, to jen pohrobci socialismu se stali velkostatkáři na ukradeném selském majetku. Formy podnikání však zůstaly stejné. Novodobí podnikavci nikdy nemohou změnit ekonomické chování ve smyslu zákonů nabídky, poptávky a konkurence. Nakonec ani nechtějí vlastnit základní výrobní prostředek -půdu. Leda skoro zadarmo, aby nemuseli platit již ani nájemné. Vždyť je příjemné dojit státní rozpočet jednou za sucho, podruhé za zimu, jindy za hraboše, za vítr či kroupy.

Do konkurzů se tedy nedostal majetek špatného socialistického hospodáře, ale majetek těch, kteří nejenže nic nezavinili, ale především těch, kteří jej nechtěli ponechat v rukou agrárního socialismu.

Agrární socialismus ve světle luxů a fenclovců opět kvete nebývalou měrou. Pokládám si často otázku: "Jak dlouho ještě?" A slyším stále stejnou a pravdivou odpověď: "Až do úplného vyčerpání cizích zdrojů."

 

V Branišovicích dne 6.11. 2001

 

ing. Jaromír Morávek

člen předsednictva Konzervativní strany, www.skos.cz