PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

26.08.2011

Autor: Alexandr Vondra

Milá Zdeno Mašínová, vážený Josefe Mašíne, drazí pozůstalí,

Proslov ministra obrany na pohřbu Ctirada Mašína


dáváme zde dnes své poslední sbohem Ctiradovi Mašínovi, muži, který celý svůj život zasvětil boji za svobodu a lepší život. Věren odkazu svého otce, legionáře, národního hrdiny generála Josefa Mašína, popraveného 30. června 1942 nacisty, se spolu se svým bratrem Josefem rozhodl proti komunistické totalitě bojovat stejně, jako jejich otec bojoval v letech druhé světové války proti německé okupaci a nacismu. Jejich rozhodnutí bylo logické, vždyť rozdíl mezi oběma totalitními diktaturami, nacistickou a komunistickou, neexistoval. A dodejme, že jejich rozhodnutí bylo i oprávněné, neboť komunistická diktatura a komunistický totalitní režim má stejně zločinnou povahu jako nacismus. Po uchvácení moci komunisty v Československu začaly stejně jako v letech okupace mizet stovky lidí ve věznicích a koncentračních táborech. Na popravištích byli opět vražděni nejlepší synové a dcery národa, z nichž mnozí, jako JUDr. Milada Horáková nebo divizní generál Heliodor Píka, patřili k blízkým přátelům Mašínovy rodiny. 

Ctirad a Josef Mašínové se s tím nehodlali smířit. Nechtěli trpně přihlížet násilí, které komunistická strana rozpoutala proti občanům naší země, nechtěli být pasivními diváky vraždění a zotročování lidí jen za vyjádření svobodného názoru nebo oddanost své vlasti. V době, kdy již měli českoslovenští komunisté ruce potřísněné krví nevinně popravených a umučených, kolem sebe soustředili skupinu přátel. Společně s Milanem Paumerem, Vladimírem Hradcem, Václavem Švédou a Zbyňkem Janatou zahájili odboj proti režimu. V činnosti skupina pokračovala i poté, co byl Ctirad Mašín komunisty půldruhého roku vězněn v uranových dolech na Jáchymovsku.

Teprve poté, co skupině reálně hrozilo nebezpečí odhalení a zatčení, rozhodli se její příslušníci odejít do USA, vstoupit do řad americké armády a spolu s ní se v předpokládaném světovém válečném konfliktu chtěli podílet na osvobozování Československa z područí sovětského bolševismu. Jejich cesta, na níž se vydali 3. října 1953, vstoupila do dějin. Při průchodu tzv. východním Německem pátralo na čtyřiadvacet tisíc příslušníků východoněmecké Volkspolizei i vojáků Sovětské armády. Dva z nich, Zbyněk Janata a Václav Švéda, byli dopadeni a posléze vydáni do komunistického Československa. Ctiradovi a Josefovi Mašínovým a těžce zraněnému Milanu Paumerovi se nakonec v noci 31. října 1953 podařilo dosáhnout amerického sektoru Berlína. Jejich dopadení spolupracovníci byli v ČSR spolu se strýcem bratrů Mašínových majorem Ctiborem Novákem odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Osudy rodiny a útlak, kterému byla po celou dobu rodina vystavena, tu popsal velmi přesně Petr Blažek.

Ctirad a Josef Mašínové a Milan Paumer mezitím, jak si předsevzali, podepsali pětiletý závazek ke službě v americké armádě, v lednu 1954 odpluli do USA a po absolvování základního výcviku ve Fort Dix vstoupili do jednotek Special Forces. Doufali, že se co nevidět zapojí do osvobozování východní Evropy i své zotročené vlasti z komunistického područí. Bohužel, jak víme, k tomu nedošlo. Neangažování Západu v souvislosti s nepokoji v Německu, Polsku a zejména neposkytnutí pomoci povstání v Maďarsku na podzim 1956, přestože svobodná Evropa a další tehdy k tomu povstání povzbuzovali, bylo pro ně těžkou deziluzí. Ctirad i Josef stáhli své přihlášky do důstojnické školy a po ukončení závazku odešli do civilního života.

O tom, jaký význam komunisté přisuzovali činnosti obou bratrů svědčí fakt, že se nikdy nevzdali pokusů o jejich dopadení. Měli z nich právem strach. A pro nás, mladé lidi v odboji v 80. letech, seznámení se s činností jak generála Mašína, tak vás, bylo něco jako zjevení. My jsme jezdili do Polska a věděli jsme o tom, jak se Poláci uměli vzepřít. Studovali jsme, jak litevští partyzáni byli v lesích v odboji až do hlubokých 50. i počátku 60. let. To nejdůležitější pro nás bylo poznat, že takoví lidé byli mezi námi i doma. Za to vám chci poděkovat. 

Vážená paní Mašínová a vážený pane Mašíne, zpráva o skonu Ctirada mě hluboce zasáhla. Jeho odchodem ztrácí naše země muže, jemuž patří čestné místo v dějinách Československa, muže, jenž je prokázaným hrdinstvím i pevnými mravními postoji příkladem naší současné společnosti. Mužem vůči němuž má česká společnost stále ještě dluh. Považuji za čest, že dnes spolu se skupinou senátorů, kteří na činnost bratrů Mašínů trvale upozorňovali a žádali jejich ocenění, mohu být dnes tady s vámi přítomen a alespoň symbolicky a jen částečně se podílet na splácení tohoto dluhu.

Čest jeho památce!

A na výraz úcty ke statečnosti, s níž se bratři Mašínové postavili totalitnímu komunistickému režimu, jsem se rozhodl Ctirada Mašína, i Vás pane Josefe Mašíne, dekorovat nejvyšším oceněním rezortu obrany, Vyznamenáním Zlaté lípy.