PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

05.10.2010

Autor: Karel Ledvinka

Velký demokrat promluvil k Jakobínům

Motto: "Jde mi o autoritu Parlamentu jako suveréna, od kterého jsou odvozeny všechny další moci ve státě..." (z projevu presidenta Václava Klause v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky 7.9.2010.)


Měl jsem tu čest být v roce 1992 při tvorbě Ústavy České republiky. Jsem za to vděčný, neboť právě tento proces byl nejlepší školou ústavního práva a velkou školou demokracie.

Z vedoucích ústavních činitelů se toho neúčastnil Václav Klaus, neboť právě "rozděloval" republiku. Pro něho osobně, pro něho jako současného presidenta republiky a tudíž i pro nás, občany České republiky, je to veliká škoda. Nikdy by totiž nemohl pronést protiústavní slova, že suverénem v České republice není lid, jak správně praví Ústava, ale Parlament.

Všichni víme, jak pokus o absolutní moc parlamentu skončil ve francouzské revoluci. Všichni víme, že celému období různých totalit dominoval jediný pramen práva: právo psané a to bez možnosti užívat zdravý rozum, zkušenosti a precedenty. Každý průměrně přemýšlivý člověk ale dojde k tomu, že právo, které tvoří parlament, není sumou rozumu, ale výsledkem politických kompromisů, zájmů, předsudků či prestižních právních soubojů. Právě proto se od jakobínské doby spoléháme na princip (vyjádřený snad nejlépe v díle O duchu zákonů, jejichž autorem je Charles Louis de Secondat Montesquieu) oddělených a vzájemně vyvážených mocí. Právě proto je na těchto principech založena i Ústava České republiky.

Je pravda, že česká Ústava byla přijata také díky historické situaci dělení Československa. Je pravda, že mnoho odpůrců opravdové demokracie nemělo proto čas ani síly na zastavení přípravných prací, ani na případné "úpravy", ani na zabránění jejího přijetí. Podle mého názoru, ať si kdo chce, co chce říká, jde o velmi kvalitní Ústavu a o velký úspěch polistopadového vývoje. A 18 let od přijetí Ústavy mi dává za pravdu minimálně v tom, že jakoukoliv změnu Ústavy vždy navrhovali politici, kterým její znění zabraňuje v jejich ještě větších mocenských choutkách.

Samozřejmě, že z toho nepodezírám Václava Klause. Ale považuji za svoji občanskou povinnost se k tomu vyjádřit. Žárlivá obava politiků z toho, že by měli předat část moci soudcům, totiž stále převládá ve velké části světa. Jak je vidět, největší nebezpečí pro demokracii spočívá v míře demokracie samé - tedy v nás, občanech. Takže se včerejším vyjádřením pana presidenta o nadřazenosti Parlamentu nemohu a ani nechci - a vlastně ani nesmím - souhlasit. Není naneštěstí sporu o tom, že tato slova zněla řadě z těch, kterým byla určena, velmi libě. Pro nás ostatní tak vyvstává otázka, nakolik jsou takoví posluchači v čele s autorem takových výroků skutečnými demokraty.