Autor: Jan Kubalčík

Václav Fišer senátorem - další souboj bezobsažných forem

Kdyby na politickou scénu ČR vstoupil David Copperfield, úspěch ho zřejmě nemine.

---

Je v těchto dnech nepsanou povinností komentovat nečekaně výrazné vítězství pana Václava Fišera v senátních volbách v obvodu Praha 1. Nechci se stavět do pozice vševědoucího generála po bitvě a proto si odpustím hodnotící soudy. Předně je na místě gratulovat a přiznat, že technicky a formálně svou kampaň zvládl pan Fišer bravurně - tedy tak,že byl zvolen.

Co se politického obsahu pana senátora týká, vím jen o dvou tématech: přímá volba prezidenta (tedy velmi výrazný zásah do ústavního pořádku ČR) a zvyšování daní (?). A potom už jen jeho jedna z posledních úvah o hypotetické straně středu, která prý chybí. Z toho mi vyplývá, že pan Fišer je zřejmě schopný podnikatel, ale politicky je to osoba veskrze bezobsažná. Volání některých jeho bývalých protikandidátů však v tomto kontextu vyznívá jako "zloděj křičí chyťte zloděje". Žádný z kandidátů - včetně vítěze - nepředstavil nějakou politickou ideu. Ani politické strany, které kandidáty vyslaly se o něco podobného nepokusily. Slušnost, kterou zdůrazňovali jedni, je přece (měla by být) samozřejmostí. Arogance, se kterou vyrukovali jiní, je směšná. Jestliže nedojde k souboji myšlenek (pro jejich absenci), pak přicházejí zákonitě na řadu další kriteria - vzhled, nákladnost volební kampaně. A tuto techniku, ať už z jakéhokoli důvodu, uměl pan Fišer nejlépe.

Volání po chybějící "straně slušných lidí" je pak plně v souladu se vznikem iniciativy Impuls 99 a obecně s koncepcí nepolitické politiky. Věty typu "neznám levicovou ani pravicovou politiku, znám jen politiku dobrou a špatnou" jsou podle mého názoru populistickými bláboly. Jako příklad může sloužit OF. V okamžiku, kdy splnilo svou funkci síly odmítající totalitu (?), se rozpadlo na ideologicky vyhraněnější politické strany. Snění o tomto modelu je předzvěstí kroku zpět.Řešení politické i ekonomické situace tohoto státu by se tím pouze oddálilo.

Je povinností politické reprezentace nabízet občanům myšlenky a realizovat ty zvolené. Jestliže toho není schopna, má odejít. Volič si prostě zvolí jinou politickou stranu, vybere jinou reprezentaci. Je tragické, že ti, jenž se tváří a oblékají jako politici, občas jako politici hovoří či píší a - což je nejhorší - zastávají politické i státní funkce, většinou žádnou politiku nedělají. Stalinsky vyprázdnili pravý obsah slova "politika" a naplnili jej před zraky nevěřících voličů něčím jako je "technika moci". A navíc - někteří z nich už dnes nepochybují o tom, že to, co dělají, je skutečně politikou a se sebejistým úsměvem znalců o tom poučují "ty naivní". Dílem chaos, dílem přetvářka na druhou. Proto ta nechuť občanů k politickým stranám.

Je však třeba vrátit slovům jejich význam - nazývat věci pravými jmény. K práci politické strany nepatří pouze úsilí o získání moci, ale i vědomí odpovědnosti z této moci plynoucí. Součástí této odpovědnosti je prosazovat správné nepopulární kroky i za cenu své možné následné politické prohry. Ochota k této "autodestrukci" (v případě nutnosti) však vyžaduje nejen to, aby daný politik byl lidsky slušný, ale také aby politická strana jako celek měla jasnou jednotící myšlenku, zkrátka svoji ideologii. Tu nemůže nahradit ani touha po moci (u stran), ani nezávislost (u jednotlivců). Chceme-li se tedy dohovořit s vyspělými demokraciemi, nezbývá než abychom hovořili stejným jazykem a jako základní ideologie chápali konzervatizmus, liberalizmus a socializmus (ty označme za legitimní). K dokončení myšlenky pak zbývá uvážit, jakou ideologii uplatňuje (tedy ne pouze vykřikuje) ta která respektovaná politická strana. Prostě srovnat západní sociálnědemokratické strany s ČSSD, slova a činy u ODS a posoudit celkovou zmatečnost u dalších. Jediným uskupením s jasnou ideologií (třídního boje) je KSČM. Ostatně však soudím, že tato zločinecká organizace musí být zrušena.

 

Brno 2.9.1999

 

Jan Kubalčík

předseda Městského společenství SKS Brno

---