Autor: Vlastimil Podracký

Santa Klaus – poslední pohádková postava před odklizením do popelnice

„A co ti Ježíšek nadělil?“

---

Když jsem jednou v dávných dobách přišel do jedné rodiny, podivil jsem se, že nemají žádný betlém, ale jen stromeček ozdobený koulemi a pod ním dárky. Zeptal jsem se tenkrát svého kamaráda zcela bezelstně: „Vy neslavíte Vánoce?". „Ale ano," odpověděl a ukázal na dárky.

I když jsem byl už starší chlapec a věděl jsem, že ony záhadné bytosti, které dávají dárky pod stromeček nebo za okno, jsou jen součástí rodičovské hry na tajemno, přesto jsem se domníval, zcela automaticky v rámci onoho tajemství, které se nesmí objasňovat (hlavně kvůli mladším dětem), že se prostě říká: dárky dává Ježíšek. Proto jsem se zeptal: „A co ti Ježíšek nadělil?"

On se na mne podíval pohledem, který cítím dodnes. „U nás naděluje Děda mráz," řekl rozhodně. Byl jsem prostě pro něj zaostalý synek z buržoasní rodiny přesto, že jeho rodina byla také původně buržoasní, jenže se jaksi tohoto jha setřepala. Já ne. Proto mi muselo být vysvětleno, že vlastně Ježíšek neexistuje, že je to lež, církevní tmářství a hloupé pověry.

Přitom jsem si uvědomil jeden rozpor: Proč tedy existuje nějaký děda (mráz), když je to také lež a tmářství? Proč se jeden podvod na dětech nahrazuje jiným, proč se tyto tajemné bytosti prostě zcela materialisticky nezruší? Děda mráz prý objíždí svět až z Čukotky, navštěvuje děti všech národů a všem přináší socialistický blahobyt, nikoliv ještě obchodní domy a konzumní společnost, ale prostě ten blahobyt socialistický, který se projevoval výjimečně o Vánocích novou košilí nebo kilem pomerančů těžce vystátém ve frontě v samoobsluze.

Proto jsem řekl: „Ale Děda mráz je také podvod, také neexistuje ... Proč tedy existují Vánoce, vždyť dárky se mohou dát kdykoliv?" Domyslel jsem si: jaký je jejich smysl, když je to všechno podvod?

Kamarádovi rodiče se zarazili. Začali mluvit o něčem jiném. Jeho otec se mne zeptal: „A co ty jsi dostal k Vánocům?" Tím se problém obešel, našel se neutrální výraz, nebylo potřeba vyslovit žádné jméno tajemné bytosti, aby náhodou nedošlo k diskusi. Tenkrát byla diskuse zakázána, bylo jen poučování. Diskuse byla nebezpečná, mohl jsem být třeba také provokatér StB, který zkoušel členy komunistické strany v jejich oddanosti myšlenkám marxizmu-leninizmu. Děda mráz existoval, tvrdili to dokonce exponenti režimu, přitom podle marxistické, materialistické a atheistické teorie vlastně existovat neměl. Děda mráz byl jakýmsi symbolem rozpornosti doby.

„Čas oponou trhnul a změněn svět ..." Přišel převrat, svět se změnil, ale nikoliv Děda mráz. Vlastně se jen přejmenoval a trochu změnil podobu. Stal se z něj Santa Klaus. Místo ruského dědy ve válenkách a kožichu, mimochodem docela sympatické postavy ze známého Mrazíka, to byl najednou v duchu nového svěžího západního větru jakýsi trpaslík s neidentifikovatelným oděvem a čepicí nejspíše jako Kašpárek. Jestliže Děda mráz jasně vycházel z ruské tradice a zpodobňoval nadvládu vedoucí velmoci komunistického světa, Santa Klaus je opravdu multikulturní a multietnický. Naštěstí má obličej tak zahalen a nezřetelný, že může být nazván i multirasový. Inu do této tajemné postavy je nutno ideologii vždy zobrazit, dětem musí být ideologické představy vnucovány od dětství. Jestliže Děda mráz přijel z Čukotky, Santa Klaus buď nepřichází odnikud nebo snad z neutrálního severního pólu. Hlavně však se vyskytuje ve všech obchodních domech, někdy v živé modifikaci, jindy jako figura. Je symbolem Vánoc v multikulturním pojetí, žádné náboženství světa, žádná kultura jej nemusí hned odmítnout jako nepřijatelného. Proto se tak hodí především nadnárodním obchodním řetězcům. Nemají problém s rozdílnými tradicemi v různých zemích a přitom šíří univerzalistickou víru v co největší hromadu úhledných balíčků.

V materialistickém pojetí symbolizovaném plnými obchodními domy a konzumní horečkou jsou Vánoce jen příležitostí k obdarování bližních a zisku obchodních řetězců. Moje otázka z dětství zůstává: „Proč tedy Vánoce, když ony tajemné osoby jsou podvod?"

Dále zůstává nezodpovězen rozpor materialistické doby, která nezmizela pádem komunistického režimu, rozpor mezi přísnou racionalitou doby a pohádkovou mystickou postavou. Děti už dnes přece mají být vychovávány k samostatnosti a individualitě. Proč je proboha zatěžovat pohádkovými postavami? Ty patří do starého světa pověr, náboženství, mystiky a iracionality. Rozpor z komunistické doby zůstává, otázka desetiletého chlapce zůstává nezodpovězena. Proč Vánoce, proč pohádkové postavy ve světě racionality a materializmu? Není to v každém případě zdržování na cestě ke stále zvyšujícímu se konzumu, ke šťastným zítřkům materializmu a ateizmu? Vždyť ani ta poslední oškubaná a o veškerou mystiku obraná postava univerzalistického a multikulturního poloskřítka a pološaška je vlastně směšným pozůstatkem čehosi, v co kdysi lidé opravdu věřili, je to poslední zoufalý a tím už naprosto směšný pokus o uchování tajemného mystéria Vánoc.

Nedivím se, že v sobotu 22.12.2007 tuto postavu na Staroměstském náměstí v Praze symbolicky uklidili do popelnice. Dokonce důstojný pohřeb si nezasloužil. Jenže, co bude dál? Konečně už nastane materialisty vytoužená ideová prázdnota vyplněná jen plnými koši v obchodních domech, nebo se vrátíme k mystickým bytostem, o kterých nikdo nic neví a nikdy se nedozví?

 

23. prosince 2007

 

Vlastimil Podracký

člen Předsednictva Konzervativní strany

www.konzervativnistrana.cz

---