Autor: Jan Kubalčík

Rozklad na Ukrajině

Jeden z možných výsledků ruské agrese nevzal pan Drulák v Salonu Echo vůbec v úvahu...

Jde mi o rozklad jako logický potažmo matematický terminus technicus - rozklad množiny. Nuda? Uvidíme... Tak jinak: myslím, že pan bývalý první náměstek ministra zahraničních věcí a velvyslanec ve Francii Petr Drulák manipuluje v otázce ruské agrese proti Ukrajině.

Tak k tomu rozkladu... do rigorosní definice se tu opravdu pouštět nebudu, snad postačí příklady. Představte si všechny dopravní prostředky pohybující se na kolech. Můžeme je rozdělit několika způsoby, např. tak, že v jedné skupině budeme mít ty, které se pohybují po dvou a méně kolech, ve druhé skupině ty, které se pohybují po třech nebo čtyřech kolech a ve třetí skupině ty, které se pohybují po pěti a více kolech. Dané dělení je rozkladem, protože když dáme dopravní prostředky ze všech tří skupin na jednu hromadu, obdržíme opět všechny „kolové" dopravní prostředky... a zároveň platí, že každý „kolový" dopravní prostředek patří právě a pouze do jedné z těchto skupin. Naopak třeba skupina všech brunetek a skupina všech blondýn netvoří rozklad nad množinou všech žen, protože tu jsou přinejmenším ještě rusovlásky a množina rovinných geometrických útvarů s nejvýše čtyřmi vrcholy a množina rovinných geometrických útvarů s alespoň čtyřmi vrcholy také není rozkladem nad množinou všech rovinných geometrických útvarů, protože např. čtverec patři do obou těchto skupin. Za nepřesnosti se omlouvám, ale snad je jasné, o co jde.

Správně provedený rozklad stojí v základě řady komplexních úvah. Např. pokud ukážeme, že se nic neděje bez příčiny, máme tři možnosti: buď je řetězec příčin (1) zacyklený a tak se nějaký jev odkazuje sám k sobě, nebo je řetězec příčin (2) nekonečný, nebo je (3) konečný a v tom případě existuje něco, čemu můžeme říkat „prvotní příčina". Tyto tři možnosti jsou vzájemně odlišné a přitom dohromady tvoří veškeré varinaty možného. Prostě rozklad. V dalším kroku se postupuje tak, že podaří-li se vyloučit těch n-1 možností, tak ta zbylá n-tá je tím dokázaná jako pravdivá. Pokud máme dopravní prostředek jezdící po kolech, který nemá ani dvě a méně kol, ani tři či čtyři kola, musí jich mít pět nebo víc (jasně že tohle je triviální...:-)). Pokud ukážeme, že ani „kruh příčin" ani „nekonečný řetězec příčin" nejsou možné, dokážeme existenci „prvotní příčiny" (což už tak triviální zdaleka není).

Konečně k panu Drulákovi, který se v Salonu Echa („Hrdinství za strašnou cenu", Týdeník Echo, 24/2022) pokusil o rozklad. Kdyby to byl hlupák, netroufnul bych si výše napsat, že manipuluje... ale pan Drulák je všechno jenom ne hlupák. Ocituji, o co mi jde („tím konfliktem" se samozřejmě myslí válka na Ukrajině...): „Ten konflikt může skončit buď bezpodmínečnou kapitulací Ukrajiny, bezpodmínečnou kapitulací Ruska, nebo nějakým vyjednáváním, kde se ty dvě strany dohodnou a možná nejenom ty dvě strany, ale součástí té dohody budou ještě další velmoci. Bezpodmínečnou kapitulaci Ruska vylučuji, bezpodmínečná kapitulace Ukrajiny je bohužel možná, ale není to podle mě řešení, které bychom si přáli. Nemyslím, že si to přejí Ukrajinci, nemyslím, že si to přeje Západ. Takže z těch tří scénářů mi nakonec realistická přijde nějaká dohoda s Ruskem, to znamená samozřejmě dohoda s Putinem."

Jak je patrné, pan Drulák používá rozklad přesně tím způsobem, který jsem výše naznačil: rozčlení realitu na varianty, které jsou (a) vzájemně se vylučující a (b) dohromady dávají celou realitu, všechny možnosti. Jenže (b) v tomto případě není splněno, bylo pouze sugerováno, a bylo pro mě dost překvapující, že na to nikdo ze spoludiskutérů v dalším průběhu debaty pana Druláka neupozornil. Zjevně je tu totiž ještě čtvrtá možnost: vyhnání okupantů z celého území Ukrajiny.

Pojem „bezpodmínečná kapitulace" je vyhrazen a požadavek, aby bezpodmínečně kapituloval režim disponující jaderným arzenálem, je skutečně odkázán do sféry čisté teorie - v tom s panem Drulákem zcela souhlasím... vlastně nejen v tom, souhlasím s ním ve všem, kromě té „maličkosti", že nevyjmenoval všechny možnosti, jak může „ten konflikt" skončit.

Vzpomeňme např. na odchod Sovětů z Afghánistánu: byla to porážka, to ano, ale jistě ne „bezpodmínečná kapitulace" Kremlu. Mudžáhedíni nechtěli táhnout na Moskvu a diktovat jí nějaké podmínky - chtěli pouze to, aby Moskva nediktovala podmínky jim. A tak je to i v tomto případě... třebaže nevylučuji, že existují lidé, kteří by uvítali tažení až do Moskvy. Jakkoli dokážu pochopit důvody, které je případně k těmto úvahám vedou, neumím přinutit svoji mysl, aby to brala jako realistickou variantu (přinejmenším bez jaderné eskalace...). Ale to je odbočka.

Podstatné je, že tu ta varianta, tedy porážka Ruska na Ukrajině, čili vyhnání Ruské armády z Ukrajiny bez toho, aby Ruská Federace „bezpodmínečně kapitulovala" - že tu ta varianta je a že ji pan Drulák zamlčel. Přitom je to právě ta varianta, která by podle mého názoru byla ideálním výsledkem této války.

Autor je matematikem a předsedou Konzervativní strany.